Zbraň silnější než ... 05

Naruto se po vynikající koupeli rozhodl zajít si na večeři. Cestou se stavil za holkami jestli jdou sním, obě souhlasily.
Náhodou mněli v restauraci rámen takže bylo dopředu rozhodnuto co si kdo dá. Po večeři se rozloučili a odešli do svých pokojů. Všichni byly zmožení takže hned jak zalehli tak usnuli. Ráno se sešli u snídaně.
Když se rozespalí Naruto snažil podat Hinatě čaj, neudržel rovnováhu a spadl na ni. Oba dva hned zrudli, Naruto se omlouval a Sakura se mohla smíchy potrhat když při sedání mu uklouzla noha a dopadl tvrdě na zem. Po snídani se rozhodovalo co se bude do večera dělat. Sakura řekla že si jde něco vyřídit a nechala ty dva o samotě. Naruto navrhl že by si mohli zatrénovat a Hin souhlasila. Kolem poledne se nikomu z nich už nechtělo bojovat a tak se rozhodli že se zajdu do menšího jezera vykoupat. Voda příjemně chladila, a oba odpočívali, vypadalo to že ticho mezi nimi bude věčné. Hinata se nakonec odhodlala.
„Ehm.. Naruto-kun vypadá to že jsi hodně zesílil od našeho posledního boje“ řekla trochu červená hinata
„Musím uznat že ty jsi taky hodně zesílila, řekl bych že si jedna z nejsilnějších kunoichi s kterýma jsem bojoval“ usmál se na ni Naruto. Hinata naprosto v šoku chtěla něco říct ale nějak se nenacházely slova. Naruto zpozorněl.
„Hinato je všechno v pořádku ? neřekl sem něco špatně ?“ ptá se
„N…ne Naruto-kun vše je v pořádku já…… jen…..mno“ snaží se říct pravý důvod všeho
„No tak co se děje ? mně to můžeš říct“ skouší pomoct
„No…. ono….j..já .. já tě miluju Naruto-kun. Už od akademie ses mi líbil“ vyhrkla ze sebe Hinata a ztratila vědomí.
Naruto omráčen tím co řekla se rychle probral do reality a vytáhl Hinatu na břeh a posadil ji k stromu do stínu. Sám si sedl opodál a čekal až se probudí. Mezitím přemýšlel o těch slovech co mu řekla.
„Celou dobu sem to byl já. A nikdo jiný. Jak sem mohl být slepý. Kolik bolesti jí muselo způsobit když se snažila říct co ke mně cítí a nevyšlo jí to.“ Hloubal. Z jeho myšlenek ho vytrhla probouzející Hinata. První co uviděla byla hlava s žlutými vlasy a pronikavýma modrýma očima která se na ni usmívá. Chtěla něco říct ale byla umlčena polibkem. Oba si vychutnali ten okamžik. Oba byly šťastní a až do večera byly spolu.
Když je viděla Sakura byla ráda ale zároveň jí trápilo že ona nemá nikoho kdo by ji miloval, ten komu ukázala své city je chladný jako skála. Večeře proběhla ve veselém duchu, ovšem po dobré jídle je čekal úkol. Čekali na největší budově a pozorovali okolí. Náhle něco několikrát zablikalo nad horizontem na moři. A znova. Hinata použila Byakugan. Uviděla tři věci v oblacích.
Nikde neviděla chakru až když se s vypětím sil soustředila uviděla v dvou menších věcích po jednom člověku. V velké věci jich bylo třináct osob. Řekla ostatním co vidí, všichni nevěděli co se děje. Blížili se rychle. A po chvíli začali měnit směr, když už byly blízko šlo slyšet vrčení a divné zvuky. Tři věci proletěli okolo vesnice a hluk pomalu ustával. Letěli někam do vnitrozemí, ale kam? To nikdo netušil. Seskočili dolů a na otázku vůdce vesnice odpověděla Hinata.
„Nikdy sem nic podobného neviděla, musíme podat hlášení. Ať to bylo cokoliv vypadá to že vaše vesnice je nezajímá, a vypadalo jako by se jí vyhýbaly“ řekla.
„Mněli by jsme hned vyrazit a podat hlášení u Hokage-sama“ řekne Sakura. Všichni se sbalili věci a rozloučili se s Hakirawou a vyběhli směrem k Konoze. Cestou zkoušeli přijít na to co to letělo okolo vesnice. Jediné co mohli usoudit je že to nebyli ninjové. Trochu jim to připomnělo jednoho člena z Akatsuki když osvobozovali Gaaru . Létal na obrovském ptáku z jílu, ale tohle bylo něco jiného. Vypadalo to jako by to ani nebylo z tohohle světa.