Tsichi Togati 01

Mraky neústupně blokovaly slunci , aby prozářilo již tak zatemnělou vesnici, která spočívala na malém ostrůvku uprostřed jakéhosi moře.Všude bylo slyšet jen šplíchání vln, když se snažili probourat se přes písčitý okraj ostrova.Celé to budilo tajemný dojem.
Vesnička jakoby poklidně dřímala.Sem tam přešel po úzkých cestičkách nějaký člověk, který se zase ztratil v nějakém z domů.
Uprostřed vesnice stála vyšší budova než ostatní.Vypadla vskutku luxusně.Před obřími dveřmi , které vypadaly spíše jako brána , stála vysoká cedule , která se mírně pohupovala ve větru.Stál na ní vytesaný nápis Radnice.
Všude po budově byly veliké okna s dřevěnými okenicemi, které hlasitě zabušili , když vítr zesílil.
Uvnitř , v jedné z pěkně vybavených místností probíhala bouřlivá porada.
Osm osob sedělo u dlouhého nízkého stolu , na kterém leželo velké množství papírů.V čele seděl postarší muž v dlouhé bílé látkové košili, která působila obnošeným dojmem.Po jeho pravé ruce seděl další muž.Tentokrát však o hodně mladší.Měl krátké hnědé vlasy a tmavé oči . Poklepával prsty do dřeva stolu a hlavu si podpíral rukou.Přes dlouhý nos se táhla jizva, kterou mu život nelítostně přidělil.
Naproti němu seděla žena.Měla dlouhé světlé vlasy a jasně zelené oči.Byla velmi hezká a působila charismatickým dojmem.Zároveň z ní vyzařovala inteligence.
Ostatní byli směsicí mužů a žen v maskách , přes které nešlo vidět do tváře.Všichni až na jednoho pozorně poslouchali , co říká stařec.
"Doufám , že mi tento problém pomůžete vyřešit,vážení velvyslanci.Obvzlášť si vážím vás, Siaku.Je mi ctí , že mám tu možnost být s vámi v jedné místnosti."
Žena sedící po jeho levici se usmála.
"Také jsme poctěna.Možná je to ode mne troufalé , ale neměli bychom přestat s formalitami a začít řešit závažnější věci?"
"Ano..Jistě že ano..Takže...."Stařec začal popisovat svůj problém.Celý proces popisu trval asi hodinu.Nakonec všechny požádal , aby se k tomuto tématu vyjádřili.
"...A vy,Tsichi?"Zeptal se stařec , když už slyšel všechny názory,až na jeden.
Muž v masce sebou škubl a zamrkal.Trochu rozpačitě se rozhlédl a rozverným tónem začal mluvit.
"Myslím , že váš problém je naprosto prostý a bylo zbytečné nás zde volat.Víte,váš ostrov je překrásný a chápu , že máte starost,Ale opravdu si myslíte , že by se organizace jako jsou akatsuki potácela přes moře až sem, aby si vzali vaše nic ? Doufal jsem , že jste za ta léta správy tohoto ostrova nabral více rozumu a že ..."
"Tsichi!"Zařvala Siaku.Její pronikavý pohled se zabodl do onoho troufalého muže.
"Jak se opovažujete..Jsem naprosto znechucená vašim vystupováním před touto vysoce postavenou osobou!"Vychrlila neuvěřitelně rychle.
"Odpustte,Hokage - sama."Řekl Tsichi a znovu se stáhl do sebe.
Diskuze trvala ještě několik nudných hodin , kdy se všichni snažili vyřešit všechny problémy správce ostrova.
Po celé únavné době se konečně otevřeli dveře, a delegace listové vesnice vyšla ven...