Encounter

Mno tak tahle moje povídka bude o tom, že tým osm půjde na misi, tam je někdo přepadne a... já to prostě neumim vysvětlit. Asi to bude na pár ItaHina. Já vím, že to není moc upoutávající, ale tak snad si to někdo bude číst! Mno a pak si tam ještě zahrají roli Akatsuki apod. Je to v době, kdy se Sasuke přidává k Akatsuki. Pak tam někdo oživne, takže Ninbi no Nekomata. XD .

Encounter

Takže…jednoho krásného dne,... hm, dost poezie, koho to zajímá? Teď a tady začíná pořádná povídka!

Hinata byla v domě klanu Hyuuga. Někdo zrovna zazvonil. Jde otevřít. Vidí, kdo je tam: “Dobrý den,“ řekla nesměle, “co potřebujete?“
Za dveřmi stál ANBU a vypadal, že má na spěch. Byl celý udýchaný a stékal z něho pot.
“Tsunade-sama vás volá do své kanceláře, hned!“ řekl.
“Mě?“ spustila.
“Tebe a tvůj tým, podle mě máte mít nějakou misi, ale já jsem ti nic neřekl!“ po těchto slovech zmizel.
Hinata šla tedy pro své týmové partnery a společně s nimi se dostavila až před budovu hokage. Hinata jim doposud neřekla to, co jí řekl ANBU, a proto ji neudivila Kibova otázka: “Co nám asi chce?“ zeptal se všech okolo, poyoroval přitom budovu.
“Nevím, ale dlouho jsme neměli žádnou misi, pořád jenom tým sedm …co pořád mají s tím Sasukem. Teď je u Akatsuki, tak to nemůžou pochopit, že sem prostě nechce jít a že chce naši vesnici zničit? Pořád jen tým sedm...“ zabědoval si Shino.
“Shino, jak to myslíš, tým sedm, a co si to...?!“ rozkřikla se Hinata, ale nedořekla, protože ji náhle někdo přerušil.
“Tak tým sedm, jo?“ zrovna k nim přicházel tým Shikamara, Choujiho a Ino. Shino si rázem zakryl (ráda bych napsala ústa, ale když je má schovaný za hábitem) ten hábit před ústy.
“Co tady děláte? A co vůbec posloucháte cizí hovory?“ zařval kiba. Chouji už se chtěl bránit, ale Tsunade z okna slyšela kousek jejich hádky a zavolala je, ať jdou hned dovnitř. Zbytek cesty si už jen někdo říkal: “To je ale otrava...“ a druhý zas: “tým sedm...“ Hinata mezi tím něco probírala s Ino a Kiba s Akamaru a Choujim nic neříkali, Kiba byl naštvaný, že se do jejich rozhovoru s jeho týmem míchal jiný a ještě k tomu se bavili o týmu sedm a slyšel je zrovna tento tým...
Hinata zaklepala na dveře.
“Dále!“ ozve se. Do místnosti vstoupí šest lidí, nejsou tam však sami, u stolu seděla Tsunade a vedle byl nějaký ANBU.
“Dobrý den, Tsunade-sama.“ řekly oba týmy, jakž takž zároveň.
“Zdravím vás. Než se někdo zeptáte, proč jsem vás sem pozvala, na tuhle otázku vám hned odpovím.“ Po jejích slovech vyprskl Chouji smíchy a podotkl: “Hustá poezie!“
Hned ho ale někdo okřikl. “Chouji!“
Byla to ino a její facka. Chouji se po Kibově, Shinově a Shikamarově pomoci zvedl ze země, na kterou ho shodila Inina facka.
Nabroušená Tsunade už chtěla zasáhnout, ale v tom ji zadržel ANBU.
“Přišli jste sem, protože máte novou misi, “začal.
“Konečně.“ podotkl Shino.
“Je to mise typu A, proto jdete dva týmy společně se mnou.“ skončil maskovaný ninja a pohledem přejel všechny, co byli kolem. Zastavil se u Hinaty, kterou si už však nestačil prohlédnout, protože ho někdo přerušil.
“A o co se tam jedná?“ zeptala se Ino.
V tu ránu ANBU vrátil svůj pohled k Ino, zamračil se na ni, až se lekla a zakryla si ústa strachem, co jí na to řekne. Neřekl však nic, jenom ji pečlivě prohlížel svým tvrdým pohledem a očima, kterými se od ostatních tak lišil.
“V této misi jde o to, že máte přivést do Listové jednu starou paní. Bydlí ve Skryté Travnaté.“ dokončila řeč Tsunade.
“A co je na tom tak těžkýho?“ zeptal se Shikamaru.
“Nech mě laskavě domluvit!“ zařvala Pátá.
Hinata se už chtěla zeptat, jak je to daleko, ale nechtěla, aby ji Tsunade taky okřikla.
“Jak už jsem řekla," pokračovala Tsunade, "bydlí ve Skryté Travnaté. Dovedete ji sem do Konohy, ale o víc se starat nebudete. Může vám být uplně jedno, proč sem jde, jasné?“
Shikamaru si stejně pro sebe mumlal: “Hm, stejně nechápu, co je na tom tak těžkýho,“ jenže to bylo celkem slyšet a Tsunade se rozzlobila ještě víc.
“A CO JE NA TOM TAK TĚŽKÝHO? Tuhletu paní chtějí i Akatsuki, víte? Takže si musíte dát sakra pozor, aby vás nenačapali! A proto jde s vámi ANBU!
“A proč tam nejde tým sedm?“ zeptal se shino.
“Co prosím?! Tak jestli chcete, můžu je tam klidně poslat místo vás! A myslím tím vás všechny! Oni by to totiž zvládli úplně sami. Ale protože vy pořád sedíte doma na p***lích, tak jsem tam poslala vás.“
Všichni otevřeli svoje pusy dokořán, ale Shino si nadále prosazoval svou: “A jak bysme taky mohli být silnější než oni, když týmu sedm nadržujete a pořád je někam posíláte?“
Tsunade zrudla.
“C máš proti týmu sedm?" zeptala se Hinata.
“DOST!“ zařvala Tsunade. “Prostě tam jdete vy a basta. Vyrážíte zítra ráno."
Když všichni vyšli ven, domluvili se na zítřejší setkání u brány. Ino navrhla v osm. Všichni, i ANBU, souhlasili a zamířili do svých domovů. Až tam došli, ulehli do svých postelí a hned usnuli. Až na Hinatu, která seděla na okně ve svém pokoji.
Měsíční paprsky ozařovaly její tvář, vítr si hrál s vlasy. Byla krásná noc. V Konoze bylo ticho jako v hrobě. Jen vítr byl chvilemi silnější. Hinata měla okno úplně nahoře a tím pádem měla nádherný pohled na Konohu. Myslela na svůj tým.
“Že by měl Shino pravdu? Tsunade-sama opravdu nadržuje týmu sedm? A proto je nejlepší z Konohy?“ Takhle nahlas přemýšlela. “Bude na mě někdy otec pyšný, budeme někdy nejsilnější tým v Konoze? Už dost přemýšlení nad budoucností.“ řekla si. Už zase nastalo to ticho. V Konoze bylo ticho. Nikdo tudy v tuhle noční dobu nechodil. Až na jednu osobu. Když ji hinata uviděla, vyklonila se víc z okna a aktivovala byakugan.
“Co to...?!“ zděsila se. Právě se dívala na osobu se sharinganem! “Sharingan?“
Myslela si, že to řekla potichu, ale šíleně se mýlila. Jak dořekla toto slovo, oči sharinganu na ni upřely svůj pohled. V tu chvíli si pohledy vyměňovali byakugan a sharingan. I zákeřný vítr přestal foukat.
“Ale to není možné...“ přerušila ticho Hinata. “Kdo jsi? Už žije jenom jediný člověk se Sharinganem a to je Sasuke Uchiha!“
Náhle se tu objevila mlha a vítr se opět rozproudil na plné obrátky. Ten ninja se nějak dostal k Hinatě. Vzal ji do náruče a odnesl na zem. Držel jí ústa, aby nemohla křičet. Hinata měla konečně možnost podívat se mu do tváře, ale byla tam tma a ještě k tomu on měl na sobě kapuci, která mu sahala do poloviny obličeje. Na té druhé polovičce měl její stín.
“Nikomu neříkej, žes mě tu viděla," zakřičel na ni. “Prosím,“ řekl už hodně potichu.
Hinata se po tuto celou dobu snažila dostat z jeho pevného svěření, ale marně. Až po jeho posledním gestu se mu podívala do očí. Cítila, jak jí leze mráz po zádech. Dívat se takhle blízko do očí se Sharinganem pro ni nebylo moc příjemné. Pak ji uhodil do hlavy a odnesl ji zpátky. Položil ji do postele a díval se na ni.
"Jak je krásná..."
Potom z okna vyskočil oknem zpátky do ulice a po celou jeho cestu si vyčítal, jak je nebezpečné chodit kolem domu Hyuuga klanu.( XD ).

Konec 1.části.