Po pěti letech: Mise v zemi Železa II 03 - Nepřítel v pozadí. Hinatina nová síla

„Co se stalo, Yamato no Orochi, a kde jsou tví společníci?“ ptal se Orochimaru, když se démon sám vrátil na základnu Akatsuki a přišel do hlavní místnosti, kde všichni seděli kolem obrovského stolu.
„Svůj úkol jsme splnili. Kyuubi i ta shinobi co byla s ním jsou mrtví. Houkou a Rokubi by měli za chvíli dorazit s těly.“
„Je to jisté?“ ptal se nevěřícně Pein.
„Máš mě snad za lháře?!“ zavrčel Orochi a podíval se na všechny vražedným pohledem.
Na postavy v černých pláštích však neudělal žádný dojem. Ze stínu v rohu vyšla další postava.
„Za lháře snad ani ne, spíš za hlupáka.“ řekne a jde beze strachu k osmiocasému.
Všichni dotyční bedlivě sledovali co se děje. Takové jednání s druhým nejsilnějším démonem by si nikdo z nich nedovolil.
„Cože?“ zařve démon a neuvěřitelnou rychlostí se přesune k naprosto klidné postavě před sebou a zdvihne ji za krk do vzduchu. Spíš to chtěl alespoň udělat. Shinobi však uhnul, udělal bleskovou pečeť a Orochi ztuhl na místě.
„Jsi blázen, Yamato no Orochi. Kyuubi je živý, stejně jako ta Kunoichi.“
Při hovoru skládall neuvěřitelně složitou pečeť. „Sice jsi Kyuubiho zranil, ale zabít už jsi ho nedokázal.“
Všichni se zatajeným dechem sledovali, co se dělo dál.
„Věděli jsme, že to nedokážeš. Tys byl spíš zkouška pro devitiocaseho. Jestli se nám bude hodit.“
Při poslední větě dokončil pečeť a podíval se na Orochiho, který byl vzteky bez sebe a jenom prskal nadávky. Nakonec vyvolal svých osm ocasů a zběsile začal uvolňovat chakru.
„Jak to? Jak to, že mě udrží? Mě, osmiocasého.“ vrčel a vypustil maximum své síly, ale ani se nehnul z místa. Místností se prohnal silný vítr, který sfoukl kápi z obličeje shinobiho a Orochi konečně spatřil svého věznitele.
„To nemůže být pravda...“ zašeptal, když se podíval do očí muži před sebou. Poté sjel pohledem na ruku, na které měl zlatý prsten. To ho definitivně přesvědčilo, že nemá halucinace.
„Ty jsi… Ty jsi jeden z Temných Lordů!?“ zakoktal démon.
Muž v černém se překvapeně podíval na Orochiho.
„Tak tys o nás slyšel? Tos mě překvapil, ale i potěšil.“ usmál se.
„Ano, jsem jeden z Temných Lordů. Hellmaster, Pán ohně. Já sem ten, kdo vám vládne. To díky nám Temným Lordům jste se dostali na tento svět.“
S těmi slovy dal od sebe ruce, které měl dosud v pečeti a Orochi se svalil na zem. Hellmastrovi se v rukou objevila modrá koule, kterou vložil do nádoby vedle sebe, zavřel ji a otočil se na ostatní, čelem ke stolu.
„Jaké jsou vaše rozkazy?“ ozve se Pein.
Hellmaster si nasadil kápi a sedl si do čela stolu.
„Všichni se stáhnete a budete vyčkávat. Máme zpátky osmiocasého,“ ukáže na nádobu, kam vložil modrou kouli, "do té kunoichi, co jde s Kyuubim, jsem zapečetil Rokubi a společně jdou přesně tam, kam chceme.“
Nikdo ani nemukl. Každý věděl, že protesty proti rozkazům Temných Lordů se platí životem. I když informace o tom, že Rokubi je společně s Kyuubim, je překvapila.
„Rokubi nyní nepotřebujeme, takže si můžeme dovolit se ho na chvíli vzdát. Nechme je spolu pokračovat až na určené místo. Nakonec stejně získáme co chceme.“
S tím se odmlčel a začal tvořit pečeť na teleportační jutsu. Ještě před tím, než ji dokončil, tak vydal poslední rozkaz.
„Dojděte někdo pro tělo pětiocasého.“ a zmizel.


S odchodem Hellmastera se v místnosti povolil psychický tlak a všichni si odechli.
„Páni, to je síla.“ zašeptala Konan, jako by se bála návratu Hellmastera.
„Myslíte, že byl dobrý nápad vyvolat temnou pětici?“ zeptal se Tobi.
„Jiná možnost nebyla, jak sami víte.“ řekl Pein a podíval se na prsten, který měl na ruce a symbolizoval spojenectví mezi Akatsuki a Temnými Lordy.
„Oni jediní nám mohou pomoci a jako jediní dokážou porazit všechny démony. Sami jste to teď viděli.“
Všichni souhlasili.
„A co jsou vůbec zač?“ zeptal se Deidara. Pein se na něho podíval.
„Temní Lordi, stvořitelé veškerých jutsu, které jsou známé. Neskuteční bojovníci v jakémkoliv druhu boje. Jejich síla se nedá popsat. Naprosto se vymykají lidským měřítkům. Dalo by se o nich říct, že jsou něco jako bohové. Jsou známí jako ti, kdo přenesli z astrální roviny všechny ocasé démony a vypustili je na tento svět. Proč to udělali? Nikdo neví, možná jen pro zábavu.“ Pein se ušklíbl a pokračoval.
„Jak jste si asi všichni všimli, tak se Hellmastr tituloval jako Pán ohně. To znamená, že každý z Lordů je pánem jednoho živlu. Já osobně jsem potkal jenom dva z nich, Hellmastera a jeho společníka. Ten se nikdy nepředstavil. Stejně jako my, tak i oni mají své pořadí síly. Hellmaster bude jeden z nejsilnějších.“
Kisame Peina přerušil otázkou.
„A co mají v plánu?“
„Nevím. Jediné co vím je to, že se zajímají o Kyuubiho a chtějí ho dostat na místo svého zrození. Naší odměnou za pomoc bude to, že oni pomůžou nám.“
Konan se nechápavě podívá.
„Místo svého zrození?“ Pein se na ni otočí.
„To je svatyně Temné Pětice v horách na severu, kde jsem je vyvolal a kam směřují oba démoni.“
„A jak nám chtějí pomoct?“ zeptal se tentokrát Deidara.
„Techniky, které nám zatím propůjčili, nám po splnění úkolu nechají a ještě něco přidají.“
Skončil a vstal od stolu.
„Není třeba do ničeho zasahovat, když si to oni sami nepřejí. Náš čas přijde. Přišli jsme už o dost lidí.“ s těmi slovy se podíval na tři volná místa u stolu a zmizel.


Byla temná noc, když se Hinata probrala z bezvědomí. Ležela u ohně, zabalená do několika přikrývek a zvířecí kožešiny. Všude kolem byla několikacentimetrová vrstva sněhu.
„Naruto-kun.“ potichu zašeptala a překvapeně se rozhlížela. Najednou za ní zakřupaly něčí kroky ve sněhu. Rychle se otočila.
„Jak ti je, Hin?“ zeptal se Naruto, který za ní stál s čerstvě ulovenou zvěřinou. Hinatě se trochu zamotala hlava. Naruto to zpozoroval a honem ji chytil, přitom ji umazal od krve, kterou měl na rukou.
„Už je mi lépe.“ rychle dodala a prohlížela si okolí tábora.
„Předpokládám, že si pamatuješ, co se stalo po našem boji.“ zeptal se Naruto. Hinatě se překvapeně rozšířily oči, protože si vše pamatovala. Nakonec si vzpomněla i na to, jak ji někdo zezadu probodl a na rozhovor s démonem. Kývla a Naruto pokračoval.
„To že si vše pamatuješ nám jenom potvrdilo tvé úplné spojení s Rokubi.
“Hinatě smutně spadla hlava na prsa.
„Tak to byla taky pravda, doteď jsem myslela, že to byl jenom zlý sen.“
Naruto se na ni smutně podíval.
„Hin, moc se omlouvám, ale kdyby do tebe nebyl dán, tak bys zemřela. Uvidíš, že to není zase tak špatné. Slibuju, že ti ve všem pomůžu, jak jen budu moct.“ utěšoval Naruto Hinatu a objal ji.
Hinata se na něj šťastně podívala. Naruto ji políbil a vstal.
„A kde to jsme?“ zeptala se.
Naruto mezi tím šel zpět k zvířeti, které přinesl a prohlížel si ho.
„Jsme na úpatí hor, kde je náš cíl cesty.“ řekl Naruto a sklonil se s kunaiem k mrtvému divočákovi a začal ho porcovat.
„Jak to, že tak blízko!?“ překvapeně se ozavala Hin.
„Když jsi odpočívala, tak jsem tě nesl. Nemohli jsme si dovolit někde se moc dlouho zdržet a už vůbec ne u těl dvou ocasých démonů.“ konstatoval Naruto a hodil jeden obrovský kus masa na rožeň, který měl připravený nad ohništěm.
„Cože? Tys mě nesl? A jak je to dlouho, co jsme bojovali?“ ptala se naštvaně, když se dozvěděla, že byla opět přítěží.
„Asi dva dny. Nijak jsme se nezdrželi, jsme tady podle plánu. Teď bys měla odpočívat. Zítra ráno vyrazíme.“
Hinata prudce vstala. Sice se trochu zamotala, ale okamžitě se vzpamatovala.
„Já můžu vyrazit hned, Naruto-kun. Nemusíme čekat na to, až si odpočnu.“ řekla trochu rozčileně a trochu smutně. Naruto se usmál a došel k ní. Přesně věděl, co ji trápí.
„Jen klid, Hin, odpočineme si oba a zítra doženeme ztracený čas. Jídlo už bude hotové, tak jdeme jíst.“ řekl a ukázal za sebe. Chytil ji za ruku a dovedl k jídlu. Hinata se trochu začervenala, sedla si k ohni a vzala do ruky kus masa. Až teď si uvědomila, že vlastně několik dní nejedla a má strašný hlad. Hladově se zakousla do masa, až jí omastek tekl po bradě. Naruto se tomu vesele smál a sám ji napodobil. Nakonec se rozesmála i Hinata, protože Naruto si ukousl velký kus masa, který mu spálil pusu. Prudce se postavil, začal křičet a stoupl při tom do ohniště, spálil si nohu a spadl do hromady sněhu za ním.
„Aaa, to je den...“ kuckal se smíchem Naruto a snažil se vyhrabat ze zavěje. Hinata mu pomáhala, ale dostala takový záchvat smíchu, že nakonec spadla do sněhové hromady za ním.
Po téhle divoké večeři si oba umyli ruce o sníh a šli spát. Naruto si lehl k Hinatě, ta se k němu přitulila a společně usnuli.


Ráno se probudili, snědli trochu studeného masa ze včerejška a rychle se vydali na cestu. Naruto chtěl ze začátku Hinatu šetřit, ale Hinata běžela jak o život. Až ji Naruto musel brzdit.
„Hej, Hin, nemusíme běžet tak rychle. Nepřeháněj to tolik.“
Hinata se na něj usmála, vyvolala chakru, kterou Naruto moc dobře znal a zrychlila ještě víc.
„Tak ona už používá chakru Rokubiho,“ ušklíbl se a přidal na rychlosti," doufám, že dodrží slovo, které mi dal.“
Asi za čtyři hodiny doběhli do vesnice, která byla posledním obydleným místem před konečným výstupem na vrchol horského štítu.
Bylo v ní několik malých domků, rozestavěných kolem jednoho většího stavení. Naruto s Hinatou šli k němu a zjistili, že je to hostinec. Oba se usmáli při pomyšlení na poslední teplé jídlo a vešli dovnitř. Vnitřek byl prostě zařízený. Obrovský oheň uprostřed místnosti, kolem kterého byly lavice.
Naruto s Hinatou si na jednu sedli a objednali si jídlo. Chvili klidně jedli a potichu se spolu bavili, když je vyrušil něčí hlas.
„Co tady chcete, cizáci.“ ozval se statný muž, stojící kousek od nich. Popošel k nim , sekeru výhružně zdviženou v ruce. Pravděpodobně to nebyl žádný velký bojovník, ale podle postavy byl dost silný.
„Nemáme tady rádi cizince, tak vypadněte.“ a s těmi slovy přiložil ostří sekery Narutovi na rameno blízko krku a smál se mu do obličeje.
Všichni ostatní v místnosti vstali se zbraněmi v ruce.
„Hej, nedělej tady bordel. Mají stejné právo tady být, jako vy.“ křičela hostinská, která na to byla očividně zvyklá.
„Drž hubu, ty náno!“ zařval muž, stojící u Naruta, a otočil se zpátky k němu.
„Nechceme dělat problémy. Chceme se jenom najíst.“ řekl klidně Naruto a podíval se mu beze strachu do očí.
„To mě nezajímá. Pokud nechcete přijít k úrazu, tak vypadněte.“ a přitlačil sekerou Narutovi na krk, až mu začala téct krev.
„Být tebou, tak přestanu, pokud je ti život milý.“ řekla Hinata změněným hlasem a postavila se.
Naruto všechno s úsměvem sledoval, prohlížel si její zvířecí oči a proměněné drápy na rukou.
„Myslíš, že mám strach? Hej, chlapi, zabijte tu holku!“ zařval a otočil se na Naruta, protože od něj čekal nějakou obranou reakci. On však seděl a dál jedl. Sekery u krku si nevšímal.
Trochu ho to překvapilo.
„Co je, seš si ňákej jistej, spratku. Ti z tý slečny uděláme žrádlo pro ryby.“ zasmál se a začal sledovat boj.
„Jen aby.“ zasmál se potichu Naruto.
Všichni muži v místnosti vyběhli s řevem na Hinatu, bylo jich asi patnáct.
„Tak tady máme první boj, Hinato. Ukažme jim, jak jsme silní!“ zakřičel Rokubi uvnitř Hinaty. Ta se usmála a vypustila maximum své síly. Polovinu mužů odhodila ke zdi pouze silou chakry a zbytek klesl na kolena. Než se vzpamatovali, tak si připravila první techniku, se kterou jí pomohla lasička a zakřičela: „Dios rayo!“
Blesk vylétl Hinatě z ruky a sežehl několik mužů, stojících před ní. Okamžitě po dopadu své techniky se přemístila rychlostí srovnatelnou s Narutem za další
dva lovce. Oba chytla za zapěstí a použila další bleskovou techniku, kterou už dříve viděla u Naruta.
„Raiton:Mono Bolto!“
Hinatiny ruce se žlutě rozsvítily a elektrický výboj, zesílený čakrou šestiocasého odhodil oba muže na stěnu, která při dopadu bezvládných těl praskla a oba muži v bezvědomí spadli do sněhu před hospodou.
Hinata bez zastavení pokračovala v útoku na další tři nepřátele. Jeden z nich se po ní ohnal sekerou. Tu chytla holou dlaní a vykloubila mu ruku z ramenního kloubu. Druhého kopla do břicha, ten prolétl celou místností a narazil do zdi. S rozbitou hlavou sjel k zemi. Poslednímu přiběhli další dva na pomoc, ale nebyli mu k ničemu platní. Hinata zformovala druhou techniku a všechny rozsekala svým Juukenem, obohaceným démonovou chakrou. Naruto na to překvapeně koukal, ale nakonec si všiml, že ani jeden muž není mrtví. Spokojeně zakýval hlavou. Zbylí muži se po ukázce její síly rozutekli.
„Je to monstrum!“ řvali a předbíhali se, kdo uteče první. Nakonec zbyl už jen muž, který stál u Naruta. V obličeji měl naprostý děs.
„Kdo seš?“ řekl rozklepaným hlasem směrem k Hinatě.
„Udělej ještě krok a já ho zabiju!“ vyhrožoval. Ona ho však ignorovala.
„Přestaň si hrát, Naruto-kun.“ řekla se smíchem.
Muž se sekerou se otočil na Naruta a překvapeně vyjeknul, protože se díval do rudých očí, plných nenávisti. Chtěl ustoupit, ale Naruto ho chytil.
„Příště si rozmysli, komu vyhrožuješ!“ rozmáchl se pěstí a praštil muže do břicha. K úderu nepoužil ani chakru. Chlap odlétl přes celou místnost a v mdlobách padl k zemi.
„Myslím, že tady jsme skončili.“ otočil se Naruto na Hinatu a společně vyšli ven.
Stálo tam několik dalších vesničanů se zbraněmi. Hinata se už chtěla pustit do boje, když ji Naruto zastavil. Otočila se.
„Nesmíme na sebe zbytečně upozorňovat.“


Hinata souhlasně kývla. Poté se objali a Naruto použil teleportační jutsu, kterým je přenesl za vesnici a vyrazili na cestu.
Do zasněžených hor severních zemí.