VYVOLENÁ.....Oči řeknou vše (003)

Takže minulý dílek končil:
Vyndala zrcátko a pomalu jsem se do něho koukala. Strašně jsem se bála co tam uvidím.

To co jse viděla mě doslova odrovnalo. Rychle jsem otočila zrcátko a šťípla se do ruky.
„To není možné....Moje krásné zelené duhovky. Teď mám modré oči, skoro bílé. “ hysterčila jsem.
„Sa..Sakuro. Co se stalo?“ zeptal se ustaraně Naruto.
„ Naruto, nic. Běž pryč. Hned!“
„ Né, nejdu. Dokud mi neřekneš proč jsi křičela.“ Byl tak neodbytný. Mysli, mysli.
„ Ehm. V odlesku zrcadla to vypadalo jako kdybych neměla oči. Teď je to v pořádku.“
„ Doopravdy se nebojíš? Mohl by někdo zaútočit, okolní vesnice. Nechceš..abych..ehm spal u tebe?“
Tak to mi vyrazilo dech. Naruto se nabízel ochránit mě? To bylo od něj milé, ale kdyby mě viděl došlo by mu to. Ale jak dlouho to utajím?
„ Huh..Né díky. Zvládnu to sama.“
Naruto, který to očekával, neodpověděl a odešel do svého stanu. Kousla jsem se do rtu, to jsem nechtěla.
„ Že bych k němu něco cítila?“ ptala jsem se opatrně.
Ani mě nepřekvapilo, že nikdo neodpověděl. Možná bych měla být k Narutovi milá. Možná bych měla přiznat Tsunade, že já jse Měsíční. Věřila by mi?
Ani jsem nevěděla jak, ale usnula jsem.

Zase se mi zdál sen. Tentokrát jsem viděla vše:
„ Sasuke!“ křičela jsem.
„ Ty jsi Vyvolená? Hah..osud se zbláznil. Nedokážeš ochránit ani sebe, natož vesnici.“ urážel mě.
„ Ach, Sasake. Jenom kdybys věděl, tak bys byl zticha.“
„ Dobrá, řekla sis o to. Nechtěl jsem tě zabít, ale budu muset. Když zabiju tebe, dostanu se k bratrovi.“
„ ......“
„ Nechápeš? Tvoje mrtvé tělo budou Akatsuki chtít. A dají za něj cokoliv. Nebo ne, polomrtvá budeš mít větší cenu. Cenu smrti mého bratra.“zle se zasmál.
Po očích mi začaly téct slzy. Jak..jak může toto říct?
„ Ty proradnej, slizkej hade! Byli jsme přátelé..To si nevzpomínáš!“ vzlykala jsem.
„ Ano,“ zarazil se Sasake, „ Vzpomínám. Ale můj bratr..moje pomsta je důležitější.“
„ …......“
„ Ale konec řečí. Mrháme časem, zkončíme to. Co říkáš?“

Neodpověděla jsem, protože jsem byla stále vedle z toho co právě řekl. Sasuke běžel ke mně s kunaiem nasáklým smrtelnou dávkou jedu. Pomalu se blížil, ale já se pořád nehýbyla.
„ No tak, Sakuto. Hýbej se, nebo je po tobě.“ mumlala jsem.
Už byl u mě..ale stalo se něco neočekávaného. Někdo mu zkřížil cestu. Byl to....

Tady můj sen zkončil a já se probudila s ledovým potem, který mi stékal po celém těle. Třásla jsem se po celém těle.
„ Byl to jen sen. Určitě se to nestane. Né, to není možné.“ uklidňovala jsem se.
Vykoukla jsem ze stanu. Mohlo být tak 5 hodin.
„ Skvělý..Dneska jsem se teda naspala určitě víc než....“
Než když se mi ten sen zdál poprvé? Počkat..ten sen byl dneska jasnější. Co když to znamená, že se blíží..
„ Ne, ne, ne a ne!“ křičela jsem a příkrývala uši.
Sai, Kakashi a Naruto zvědavě vyhlédli ze stanů. Ou, budu muset vymyslet nějakou dobrou výmluvu.
„ Eh, promiňte. Myslela jsem, že se...mi zlomil nehet.“ Jsem kráva. Teď si o mě všichni budou myslet, že jsem povrchní.
Ale Narutovi se něco nezdálo: „ Sakuro, co se s tebou děje?“ Ryzplynula jsem. Má o mě strach, a zná mě. Je táák sladký.
Naruto stále čekal odpověď, ale já jsem seděla před stanem a přemýšlela o..O něm?!
„ Sakuro! Vzbuď se!“ přišel blíž a řval mi do ucha.
„ Já....jsem v pohodě..Fakt.“
To mu očividně stačilo a odešel do svého stanu. Saie jsem začínala nudit a taky zalezl zpět. Ale Kakashi se na mě divně díval.
„ Teďka vážně, co s tebou je?“ zeptal se.
„....................“ To byla inteligentní odpověď.
Podíval se na mě. Tak nějak jinak. Jakoby bych se mu líb..DOST! Musím se začít chovat normálně.
„ Nic se neděje. Nevím, chovám se normálně.“
Zase se na mě tak podivně podíval, tak jsem radči zalezla zpět.
„ Za 10 minut vyrážíme. Dostal jsem zprávu od Páté, máme přejít hranice a jít do Písečné.“ zařval.
„ Do písečné? Jenže to je nebezpečné..Moc nebezpečné.“ zareagoval Sai, hnedka potom co vykoukl ze stanu.
„ Ano. Proto tam taky jdeme my...Ale..bude to pro Spasitelku. I když někdo zemře bude to pro záchranu lidstva.“
To už jsem nevydržela. Aby kvůli mně někdo umíral, bych si nikdy neodpustila..Navíc, jak řekl Sai, je to nebezpečné. Teď když se bouří národy je sebevražda chodit tak daleko.
„ Néé. Nikam nejdeme..to já jsem.“zarazila jsem se.
„ Co ty?“ ptal se Kakashi.
„ Ehm..já jsem Vyvolená.“ špitla jsem.
„ Já si to myslel, že ty..ty jsi ta kterou hledáme.“
Naruto a Sai se na mě dívali jako kdybych se zbláznila. Zkuste si říct vašim nejbližším, že vy jste Vyvolená, která má zachránit svět. Zkuste!
Tak jsem jenom vykoktala. „ Proč jste nic neřekl?“
„ To ti neřeknu. Né tady. Pojď kousek dál.“
Vzal mě za ruku a odvedl mezi stromy. Sice jsem nevěděla proč musíme jít dál od tábořiště, ale když chtěl...
„ Tak proč?“ vypálila jsem na něho.
Neodpověděl, jenom mě přitiskl na strom.
„ Co to děláte? Pusťe mě nebo začnu křičet!“
„ Zakřič si. Nikdo tě neuslyší.“ To už bylo moc.
Chtěla jsem ho praštit, ale chytil moji ruku a přitlačil ji na kmen stromu. To samé udělal i s tou druhou. Zasykla jsem.
Začínala jsem si uvědomovat, že teď jsem bezmocná. A moje tvrzení se potvrdilo, když se Kakashi až nebezpečně blížil k mým rtům.
„ Proč? Proč to děláte? Nikdy jste nic takového nedělal..“ ptala jsem se se slzami na krajíčku. Takhle měl vypadat můj první polibek? Ach, jak romatické (ironie).
„ Líbí se mi ženy s vyšším postavením....A ty jsi tak roztomilá a krásná. Nedivím se, že po tobě ten Naruto šílí..“
„....................“ Nezmohla jsem se ani na slovo. Prostě jsem tam jen tak stála s otevřenou pusou a zděšením ve tváři a Kakashi nade mnou, mi držel ruce.
„ No tak. Neboj se, bude to naše malé tajemství.“ zašeptal a zase se blížil k mým rtům.
Začli mě silně štípat oči, jako včera v noci. Rychle jsem je zavřela a asi po vteřině otevřela. Najednou jsem se cítila až neuveřitelně silná. A se sílou přibýval i vztek. Kakashi se zarazil...v očích mu byl vidět strach.
„ Pro...promiň. Já jsem nechtěl. Vím, že máš velkou sílu, v tom se nemusíš předvádět.“
Nic jsem neřekla, zarazili mě jeho slova. A hlavně ten výraz, ten strach co se zaleskl v očích. Když viděl, že nedávám pozor, se ke mně pomalu blížil.
„ Musím to udělat..Pro tvoje vlastní dobro.“ zašeptala jsem a zvedla ruku. Asi po 2 vteřinách se zvedl vítr. Pocítila jsem nával síly.
„ Nemusíš mi nic dokazovat. Sakuro! Přestaň!“ křičel Kakashi zatímco já zvedala ruku. Už jsem ji měla v úrovni prsou a vítr stále zesloval.
Pocítila jsem další vlnu síly a zvedla ruku nad hlavu. Doslova jsem Kakashiho odfoukla. Pořád jsem držela ruku a vítr stále zesiloval. Přestala jsem se ovládat a …..............