Po pěti letech: Mise v zemi Železa II 02 - Nenávist devítiocasého

Dvojce démonů se pomalu chystala splnit rozkazy svého velitele. V tom se prudce zastavili.
Oba cítili tlukot Narutova srdce, jak se pomalu ztrácelo společně s jeho krví, která se vsakovala do země pod ním. To by bylo v pořádku, ale problém byl v tom, že v okamžiku, kdy mu přestalo bít srdce, ucítili to, čeho se nejvíce báli. Sílu, kterou si všichni pamatovali a která byla přimo legendární mezi všemi démony. Zvedla se temná vichřice.
Vichřice, která hýbala všemi stromy v okolí, vyvracela pařezy a nadzvedávala balvany stejně velké jako malý kůň. Zvěř z okolí v panice utíkala a hejno ptáků letících nad tím vším uhynulo, popadalo před ně a jejich malá tělíčka seškvařil téměř vařící vítr. Prudce se otočili a podíval se směrem, kde měl ležet mrtvý Jinchuuriki.
S hrůzou zjistili, že už neleží na zemi, ale stojí přímo proti nim, kouká se na ně zvířecíma očima a prokřupával si prsty, na kterých měl obrovské drápy. Při každém výdechu se mu u obličeje formovaly obláčky páry. Zuby měl prodloužené až pod bradu a z pusy mu tekly černé sliny, které při kontaktu se zemí rozpouštěly i kameny ležící pod ním a jako kyselina vypalovaly díry do země. Kolem jeho těla se točila černá chakra, která měla asi nejhorší účinky na všechno kolem. Spalovala trávu a jako jed se šířila všude po okolí. Najednou byl kolem téměř nedýchatelný vzduch. Źádný normální shinobi by nyní nepřežil ani pár vteřin.
Pohledem sjel na tělo nedaleko místa, kde stál.
„Hinato!“ bylo jediné slovo, které z něho vyšlo. Otevřel tlamu a zařval jako zraněné zvíře. Nakonec se utišil a podíval se pohledem plným nenávisti na své nepřátele. Ti se rychle vzpamatovali a každý vyvolal maximum své síly.
„Co se to s ním stalo? Tuhle sílu jsem naposledy cítil při boji s Kyuubim, ale tohle je přece jenom Jinchuuriki, jak to, že jí má tolik?“
Z přemýšlení Gobihi probudil až Narutův první uder, který doprovodil vyvoláním techniky: „Katon:Flamigero abismo procura.“
Naruto k této technice nepoužil pouze jednu ruku. Oheň se rozšířil po celém jeho těle a on střílel jeden ohnivý projektil za druhým. Oba démoni nestíhali skoro uhýbat a sami se snažili střílelet své techniky.
„Dios rayo!“ zakřičela Rokubi při úhybném manévru a vypálila obrovský blesk na Naruta. Ten bez pečetě, hnán svou ničivou nenávistí, udělal novou s kterou se ochránil.
Před Narutem se zvedl obrovský štít, který odklonil všechny techniky. Poté se svou rychlostí přenesl za Gobi no Houkou a rychle provedl techniku, kterou si už dříve vybral v nekončeném seznamu Kyuubiho technik.
"Futum:Mange de viento!"
Narutovi se kolem ruky zformovalo malé tornádo, kterým se pokusil udeřit Gobiho. Pětiocasý stačil reagovat a vyhnout se včas smrtící raně. Uskočil několik metrů a chtěl útok oplatit, ale nepočítal s jednou věcí.
„I když se uhneš úderu, nikdy se neuhneš zpětnému rázu mé techniky!“ zařval Naruto přeměněným hlasem a to, co řekl, se stalo. I když Houkou uskočil od Naruta, tak zpětný tah Narutouvy větrné techniky ho táhl opět na místo, kde před chvíli stál. Když byl v přijatelné vzdálenosti, tak Naruto rychle provedl několik pečetí a provedl svou druhou smrtelnou techniku, která byla druhou fází útoku.
„Ghozu vro!“
Naruto udeřil do země a z jeho těla vylétla černá chakra, koncentrovaná v jeho dlani a prstech přímo na Houkoua. Ten rychle začal tvořit techniky a stavět je do cesty neznámému útoku. Nic nezabíralo, každá technika, kterou vyslal proti černému mraku chakry prolétla skrz. Nakonec hystericky vykřikl, když ho celého obalila a začala mu deformovat tělo. Chvíli bylo slyšet praskání kostí, jak drtila tělo nepřítele na prach. Naruto nakonec techniku zrušil a podíval se, co zbylo. To co viděl, mu vyvolalo usměv na tváři. Na trávě ležela hromádka rozemletého masa, z které se kouřilo.

Potom se podíval na posledního živého nepřítele, jak si vyndává svou zbraň, doteď schovanou u pasu. Postavila se čelem proti Narutovi s mečem v ruce.
„Proč používá wakizaši?“ proběhne Narutovi otázka hlavou. Chvilkové logické myšlení vystřídá opět bezhlavá nenávist a vztek. Přijme výzvu a vytrhne otcovu katanu z pochvy, kterou měl na zádech. Pustí do ní černou chakru a rozběhne se proti ní.
Těsně před ní vyskočí a sekne. Rokubi bleskově uhne stranou. Naruto poháněný vztekem vede úder tak prudce, že nestihne včas reagovat na rychlý pohyb a zasekne katanu do země, kde před chvíli stála Rokubi. V tu chvíli pocítí prudkou bolest na noze, jak ho zasáhla do stehna. Naruto bolest nevnímá a pokračuje. Prudce se otočí a sekne své protivnici na žebra. Ta mu úder s problémy vykryje a sama pokračuje v boji.
„Je moc silný. Na boj zblízka nemám šanci.“ probleskne Rokubi hlavou, když vykryje další z tvrdých úderů, který jí směřoval na krk. Síla úderu byla tak brutální, že jí zmrtvěly prsty na ruce, kterými svírala zbraň.
„Pak je tu poslední možnost...“ usměje se, zkříží s Narutem zbraně a začnou se přetahovat.
„Mám ji. Zkusit se semnou přetahovat není zrovna dobrý nápad!“
Naruto se usměje a zabere oběma rukama na plno. Z pusy mu při tom kapou sliny a nenávistně vrčí.
V tom Rokubi stiskne na své zbrani tajný spínač, zbraň se prodlouží a hrot meče se zabodne Narutovi do ramene. Ten vyjekne a odskočí. Právě včas, aby se vyhnul dalšímu útoku, který mu málem usekl hlavu. Podíval se na Rokubi, která už v ruce nesvírala meč, ale kopí, a u toho se smála.
Začala útočit, tentokrát víc bodala než sekala. Naruto mohl jenom uhýbat, protože jeho katana byla oroti kopí příliš krátká. Musel vyčkávat. Přitom přišel k několika zraněním. Kopí bylo rychlejší než meč. Ale jednu slabinu mělo, a to když se netrefilo nebo se...
Naruto prudce uhnul stranou při výpadu na nekrytý bok a další úderer si nechal projít obranou. Ostrá část kopí se mu zabodla do břicha a prohnala tělem, jako nůž máslem.
„Tentokrát neuhnul!“ zajásala Rokubi a chtěla zbraň vytáhnout.
Naruto ji však chytil těsně za čepelí a začal se šíleně smát. Rokubi vyvalila oči.
„Dop*dele, on nechtěl uhnout!“ tato poslední myšlenka jí bleskla hlavou. Potom Naruto provedl svůj útok.
Sek vedl od ramene až k nohám, v zápětí čepel v ruce prudce otočil a provedl ten samý sek ještě nazpět. Rokubi padla k zemi, rozseknutá skoro na dvě části. U pusy se jí tvořily krvavé bublinky, které praskly v okamžiku posledního výdechu. Naruto si vytrhl zbraň z těla a chvíli si užíval svou pomstu. Během toho mu temný démon začal zacelovat ránu, na kterou by normálně umřel. Máchl do prázdna svou zbraní, aby ji očistil od krve a dal si ji zpátky na záda. Potom se otočil a rychle běžel za Hinatou.

Když k ní přiběhl, tak okamžitě poznal, že jde pozdě. Hinata ztratila naprosto barvu z obličeje a pod ní byla kaluž krve. Klekl si k ní a vzal si její hlavu do rukou.
„Hej, slíbils, že ji oživíš, tak dělej, pospěš si.“ křičel Naruto mezi vzlyky na démona.
Ten se jenom ušklíbl.
„Jo, to jsem říkal. Ty sis vážně myslel, že to udělám?“ černá liška v jeho nitru se začala šíleně smát.
"Proč bych to dělal?“
Naruto seděl, naprosto neschopný slovo. Alespoň malá jiskřička naděje v něm do teď hořela, když slyšel slib, co mu Liška dala.
„Slíbils to…“ zařval Naruto.
Nikdo však neodpovídal. Z dáli jeho mysli byl slyšet jenom demoní smích.
Naruto si až teď uvědomil, že se Hinata už neprobere a začal šíleně křičet. Přitáhl si její mrtvé těl k sobě a potoky slz mu tekly na její studené tváře.
„Copak se to tady děje?“ ozval se náhle hlas za ním.
Naruto se prudce otočil a uviděl na nedalekém kameni sedět nějakého muže v černém plášti se zahaleným obličejem. Naruto vyndal katanu a se zuřivým pohledem se rozběhl na příchozího. Ten se jenom usmál a v momentě, když byl Naruto asi na dva kroky od něj, zmizel. Naruto se prudce zastavil a při tom vyvolával temnou čakru.
„Jen klid, Kyuubi. Nepřišel jsem bojovat a dá se říctj že nejsme ani nepřátelé.“ ozvalo se za ním.
Naruto se otočil a viděl, že u Hinatina těla se sklání onen neznámý muž a něco mumlá. Přitom mu ruka bíle září...
„V tomhle stavu bych s ním nechtěl bojovat. Myslím, že by zabil každého, koho by viděl a nejsem si jistý, jestli bych na něj stačil“ pomyslel si cizinec, když viděl Naruta celého od krve s vraždou vepsanou v očích.
Usmál se a rychle dodělával své jutsu.
Naruto si ho prohlížel a najednou vyvalil oči. Na pravé ruce měl stejný prsten, jako mají Akatsuki, s tím rozdílem, že ten jeho byl zlatý a znak na něm nepoznával.
„Pokračujte v cestě a hlídejte si záda.“ pronesl, když skončil a zmizel.
Naruto neváhal zahodil meč a rozběhl se k Hinatě. Když k ní doběhl, tak se jí vracela opět barva do tváře a zranění se začínala pomalu zatahovat.
Šťastně se usmál a okamžitě vybudoval provizorní tábor, kde se o ni začal starat. Nepřestával hlídat okolí svým Jurikenem.

„Co si myslíš, že děláš?“ prohodil muž, podobný tomu, který léčil Hinatu. Seděl na zemi, opřený o kmen stromu a měl zavřené oči.
„Mám své důvody, proč jsem jim pomohl. Ty se o to starat nemusíš.“ zavrčel mu hlas v hlavě. Muž u stromu se zavrtěl, protože si byl vědom svého i jeho postavení, ale pokračoval.
„Kyuubi je silný a to, žes do té holky dal Rokubi... jsi blázen.“ zařve.
„Tak už dost. Nezajímají mě tvé námitky. Ty máš úkol. Hlídej je a dávej mě a ostatním vědět, kde jsou.“
S tím se odmlčel a ukončil telepatický přenos.
„Parchant!“ zašeptal potichu a začal sledovat dva shinobi nedaleko od sebe.

Nauto donesl trochu vody od nedalekého potoka a začal Hinatě čistit zranění.
Vyhrnul jí triko, aby vyčistil zranění na břiše a vylekaně sebou cukl. Na břiše měla stejnou pečeť, jako má on.
„Co to je? Jak to, že má tuhle pečeť?“
„Ten chlápek ji vyléčil tak, že do ní přenesl šestiocasého, právě bojuje se svým démonem o nadvládu nad svým tělem.“ řekne opět známý hlas v jeho hlavě.
Naruto nenávistně odsekne.
„Vy se u mě střídáte jako ponožky. Kdes byl, Kyuubi?“
„Jak jsem ti řekl, tvé emoce mě ovlivňují, pokud se příliš rozčílíš, tak mé místo dočasně zaujme Cuarto Nada. A ještě jedna věc. Dnes jsi získal jeho moc. Jak sis asi všiml, vyvoláváš pouze černou chakru, takže jsi jeho... něco jako dědic.“
Nad nepřesnou definicí Naruto protáhl obličej. Najednou se Hinata prohne bolestí a vykašle krev.
„Co se to děje?“ ptá se starostlivě Naruto, když rychle prohlížel Hinatu.
„Jak jsem řekl, svádí vnitřní boj. Ten cizinec do ní vložil démona. Pokud ho dokáže porazit, tak na tom bude jako my dva. A když ne, tak se z ní stane to samé, jako s tou předchozí ženou. Vraždící šílenec a ona to má dost ztížené. Tys to měl daleko lehčí, když mě do tebe zapečetili. Byls malý a tvá pečeť byla silná. Jako dítě jsi mou sílu nepotřeboval, taks byl v relativním bezpečí. Ona s ním musí bojovat už v plné formě. Démon do ní byl vložen bez omezení a teď tam asi pěkně vyvádí.“
„Co s tím můžeme dělat? Můžeme jí nějak pomoct?“ ptal se s třesoucím se hlasem Naruto.
„No, mohl bys přejít k ní do podvědomí, tam ji musíš najít a pomoct jí.“
Naruto nechápavě vyvalil oči
„Jak jí mám pomoc“
„Ty jsi vážně někdy příšerně natvrdlý Naruto. Jsi ten, kdo má v sobě nejsilnějšího z démonů. Byl jsem znám jako jejich král. Ukaž trochu síly a on by se měl zklidnit. Rokubi byl vždy trochu divoký, tak pospíchej.“
„Jak se k ní mám přenést?“ zeptal se Naruto.
„Stačí, když jí položíš ruku na čelo a zavřeš oči. Poté se na ni soustřeď.“
Naruto tak učiní a najednou s ním začne lomcovat silný vítr, který ho přenese k Hinatě. A ještě v dálce slyší hlas svého démona.
„Zkus mu nabídnout to samé, co mně!“

„Kde to jsem?“ ptala se Hinata ještě se zavřenýma očima.
„Konečně ses probrala, Hinato Hyuugo.“ zazní vedle ní temný hlas. Rychle otevře oči a rozhlédne se. Ležela uprostřed obrovského kolosea. Na obloze byly temné mraky, z kterých létaly blesky. Foukal studený vítr a na okrajích vysokých zdí, které zakončovaly obrovskou stavbu, padalo listí. Hinata se s překvapeným výrazem rozhlížela a otáčela kolem dokola, až jí padl zrak na toho, kdo ji volal jménem. Nebo spíše na to. Nedokázala přesně určit, co je to za zvíře nebo bytost, nejvíc se podobala lasičce. Mělo to červené a zákeřně vypadající oči, kolem celého těla zvířete se točily blesky, které občas vylétly do vzduchu a pročísly mraky na obloze.
Letmy pohled zakončila na šesti ocasech, které se za démonem vlnily jako hadi.
„Netvař se tak hloupě a pojď ke mně, neublížím ti.“ sykla lasička, bez možnosti odporu.
Hinata nechtěla jít, ale s hrůzou si uvědomila, že ji její tělo neposlouchá. Došla na pět metrů od démona a s úžasem a strachem si ho prohlížela. Nejvíc j však zaujal jeden jediný řetěz, který démona držel u zdi. Zbylé tři byly zpřetrhané.
„Jak tak koukám, nevíš kdo jsem ani co tady děláš.“ promluví lasička a propaluje ji pohledem.
Hinata se zmohla jen na zavrtění hlavou.
„Jmenuji se Rokubi no Raijuu, jsem jeden z ocasých démonů.“ a jako by ji chtěl přesvědčit o svých slovech, bouchne všemi ocasy o zem, až Hinata klesne v kolenou.
„Umíralas a někdo mě do tebe vložil, aby tě zachránil, ale ještě nemáš vyhráno. Musíš se mi podvolit. Jinak zemřeš.“ zalhal démon a sledoval Hinatu.
Ta tomu nemohla uvěřit, že se z ní stala Jinchuuriki.
„A co je s Narutem? Kde je?“ zeptala se, když se trochu vzpamatovala. Rozhlížela se, jako by ho hledala, najednou vůbec nevnímala hrozbu, kterou démon představoval.
„Hlupačko, tady jsme ve tvé mysli, ten Liščí kluk ti nepomůže!“ zařvala Lasička a s tím vystartovala po Hinatě. Hinata se vyděsila a začala utíkat co nejdál od démona.
„Jen utikej.“ řval démon a smál se za ní.
„Odsud není cesta ven.“ v mžiku ji dohnal a povalil na zem.
„Když tě teď sežeru, tak se staneš mou součástí a do konce života spolu budeme vraždit.“ smál se démon té myšlence a otevřel hubu, z které na Hinatu padaly sliny. V tom se zastavil a rozhlédl se. Hinata nevěděla co dělá, ale rychle se zvedla a utekla co nejdál od své smrti.
Démon začal vrčet a trochu se stáhnul ke zdi, kde mu začínaly řetězy. Pořád se rozhlížel a hledal příčinu toho, proč měl tak špatný pocit. Hinata byla dokonale zmatená. V jejích očí to vypadalo, jako by se šestiocasy něčeho bál.
„Ten pocit...“ zavrčela lasička, rychle se otočila na Hinatu a vyběhla směrem k ní s jasným úmyslem. Sežrat ji. Už byla jen několik metrů od ní, když se před Hinatou objevila postava v černém plášti. Rokubi zastavila a začala vrčet.
„Neboj se, Hinato. Nic se ti netane.“ řekl Naruto a otočí se na Hinatu.
Ta radostně vyjekne a přiběhne k němu. On jí však pokyne rukou, aby zůstala na místě a sám vyšel proti obrovskému démonovi.
„Naruto-kun!“ zaječela a chtěla k němu vyběhnout, ale v tom ji odhodila obrovsky silná chakra a zabránila jí vstát. Podívala se směrem, kterým cítila tu sílu a vyvalila oči. Naruto stál přímo proti démonovi, který vypouštěl to ohromné množství chakry, s úsměvem ve tváři.
Když to Rokubi viděl, tak se příšerně rozčílil, přidal maximum své síly, ale Narutovi usměv z tváře nesmazal.
„Prosím, Rokubi, utiš svůj hněvů.“ rozpřáhl ruce Naruto a podíval se Jurikenem Rokubimu do očí. Ten trochu ubral na síle, ale pořád byl v pohotovosti.
„Tohle je moje místo. Tady nemáš moc, Kyuubi no Youkou. Řekni co chceš a odejdi.“
Naruto se usmál a spustil.
„Přišel jsem ti něco navrhnout, šestiocasý“
Lasička naznačila, aby pokračoval.
„Mohl by ses stát na několik let Hinatiným Bijuu a bojovat s ní?“
Démon se příšerně rozesmál ještě před tím, než Naruto dořekl větu.
„Blázne. Mluvíš s ním jako s kamarádem. Nechej mě s ním promluvit.“ navrhla Liška.
Naruto kývnul a pustil Kyuubiho ze svých duševních otěží. Mezitím druhý démon ovládl svůj záchvat smíchu a dodal.
„Proč bych to dělal. Když ji teď pohltím, tak se dostanu na svobodu. Jsi blázen, Liščí kluku.“
„Pohltíš?“ řekl Naruto naprosto změněným hlasem.
Démon sebou cukl, protože poznal hlas démona, kterého se nejvíc bál.
„To ti nikdy nedovolím.“ zasyčel a tentokrát Kyuubi vypustil svou černou chakru, která se obalila kolem démona a tlačila ho zpátky ke zdi, kde měl své řetězÿ.
„Já jsem Kyuubi no Youkou a přikazuji ti, aby ses dočasně stáhnul a vyčkával v této dívce!“ zařve Kyuubi skrz Naruta.
„Má smlouva, kterou mám se svým Jinchuuriki, se stane tvou.“ dořekne Kyuubi.
„Smlouva?“
„Až tvůj nositel zemře, budeš volný. Jedinou podmínkou tvého osvobození je naprostá nečinnost proti Konoze a jejím spojencům.“
Kyuubi přidá ještě více na svém psychickém tlaku a narazí démonem o zeď.
„Rozuměls, Rokubi no Raijuu?“ zavrčel Kyuubi.
„Ano.“
S tím se Lasička i Liška naprosto uklidnili a Kyuubi se vrátil zpět do své klece.
„Naruto, postarej se o ty řetězy.“
Naruto pochopil a přešel blíže k démonovi, který stál výhružně u zdi. Udělal několik pečetí, zakřičel „Kai“ a všechny se vrátily na svá místa.
„Doufám, že své slovo dodržíš, Kyuubi.“ zavrčel démon na odcházejícího Naruta.
„Máš mé slovo. Ty zase dodrž své a postarej se o Hinatu.“ otočí se a dojde k Hinatě.
„Co se děje, Naruto-kun?“ ptala se Hinata a se strachem koukala na již klidného démona.
Naruto se na ni usměje.
„Nyní ses stala oficiálně Jinchuuriki šestiocasého démona.“ a s těmi slovy se oba vrátili zpět. Naruto se okamžitě probral, ale Hinata ještě odpočívala. Zvedl se a šel připravovat jídlo. V duchu jenom dodal.
„Děkuji ti, Kyuubi.“
Liška jenom zavrčela.