Sewa Akikaze (世話 秋風): Kapitola jedenáctá - Kapku přemyšlenkováno

Náhled minulé kapitoly:
Ta holka...
Překvapeně písek pustila.
Slyším to když...se dotýkám toho písku? Slyším jeho myšlenky?!
Zírala na písek, který se znovu vznesl.
On...nějakým jutsu ten písek ovládá a hledá...
Znovu je v letu zachytila.
...už teď je mrtvá.
K této: Děj se odehrává v manze 41 - 43
Upozornění: Přímá řeč v uvozovkách, myslšnky kurzívou, poznámky autora tučně
Dodatek k barvičkám: Jelikož je zde mnoho myšlenek a ne za všechny jsem chtěla psát pomyslel si ten, napadlu tu...tak je to barevně A s barvami je to následující:
Červená je Sewa, modrá Sasuke a oranžová Naruto

„Sewo. Hej, Sewo!“
Někdo s ní třásl, ona ale dál upřeně hleděla k zemi.
„Něco s ní je,“ prohlásil kdosi, nevnímala ale hlasy ostatních.
„Ino! Nezkoušíš na ni nějaké své jutsu, že ne?“
„Cože? Shikamaru, co si o mě myslíš?!“
„Co? Že bys -“
Sewa sebou trhla a vzhlédla. Okolo ní se utvořil hlouček postav, z nichž poznala všechny nové listové genniny a toho Kabuta.
Co to s ní bylo? Nebo je?
Je nějaká divná...he, Akamaru? Co?
Asi už jí nic není...
Akikaze? Že by mi o téhle Orochimaru-sama říkal?
Co je s tebou, Sewo?
Myšlenkami byla stále ještě příliš vystrašná než aby poznala, kdo si co myslel. Bylo jí to víceméně jedno.
„Heeej!“ zaječel jí do uší Naruto. Vzápětí už Sewa reagovala na okolí.
„NARUTO! NEJEČ MI DO UŠÍ!“
Dokonalý příklad, jak na sebe strhnout pozornost. Nějak předtím neregistrovala, že už o své přítomnosti všechny obeznámil Naruto, a když teď i ona, vypadalo to, že Litoví geninové jsou kapku lehkomyslní.
„Sakra,“ Sewa si rychle připlácla pusu na ruku.
Achjo...nakazila se Narutovou hlučnou chorobou, pomyslela si Sakura.
„Štěstí, že my dva líp cítíme než slyšíme, viď, Akamaru?“ Kiba starostlivě hladil své štěně, které, kdyby mohlo, tisklo by si tlapky na uši.

O pár minut později začal test, první Chuuninská zkouška. Sewa seděla z celého svého týmu nejvíc vzadu a těkala nervózně očima zse strany na stranu. Pravidla, která jim Moriko Ibiki před chvílí vysvětlil, byla podle ní...pitomá, zbytečně příliš komplikovaná na vysvětlování. Vrtalo jí to hlavou a snažila se prokouknout nějakou lest v jeho slovech, když marně jezdila očima po papíře.
Nejblíž od sebe měla Sasukeho, a pak nějakého kluka, který začal strašně rychle psát. Stejně ale své myšlenky zaměřila na zaslechnutí těch Sasukeho. A udělala v tu chvíli dobře.
Hehe...chápu...
Sewa zamrkala. Co chápe?
Nedokážu zodpovědět ani jedinou...
Eh...to jsi teda zase něco pochopil, pomyslela si Sewa.
Navíc, co má znamenat ta desátá?
Ha, dobrá otázka, přizvukovala mu v duchu Sewa, ačkoliv nic z jejích myšlenek k němu nedolehlo.
Co to má znamenat? Vypadá to, že počítají s tím, že budeme podvádět...šmejdi!
Jo, výjmečně souhlasím.
Ale...všichni ti chlápci co nás sledují...asi si na ty papíry dělají poznámky.
Skvělá úvaha, mistře Sharingane. Co dál?
Právě někoho přistihli, postřehl Sasuke. Sewa se dívala okolo. Chuunini kteří seděli okolo si čáraly na tabulky v rukou pořád.
Další skvělá úvaha...vážně skvělej talent na postřeh, pronášela dál ironicky.
Tak počkat!
Ha? Sewa se rozhlížela okolo. Co? Co? O co jsem přišla?
Vzápetí si jeden chuunin začal škrábat na blok.
Hej, ty pitomče! To nebylo opisování! Zuřila v duchu Sewa.
Aha, takže takhle je to!
Co? Sewa stále koukala jak pitomec.
Ztraceně, to není jen test, který má změřit naši inteligenci. Naruto, dělej, ať ti to taky dojde. V sázce je všechno...protože tohle je...
Je...?
Také test, aby se zjistilo, jak dobře dokážeme získávat informace s našimi schopnostmi.
A tos musel okecávat tak dlouho?!
Shinobi musí vidět i to, co je skryto pod povrchem. Takže zkoušející tím ve skutečnosti myslel...že pokud chceme podvádět, nemáme to dělat amatérsky, ale jako dobří ninjové – nenechat se nechat chytit. Když se na to dívám takhle, bodový systém odečítání, a to, že nás musí chytit čtyřikrát, než nás vyhodí, dává smysl.
…
Takže ve skutečnosti tu testujeme naše schopnosti získat informace a nenechat se chytit dozorci a těmi, od kterých opisujeme.
Aha...
Všimni si Naruto! Ti chytří už brzo začnou jednat.
Hej! Tíms myslel jako co?! Rozkřikla se na něj v duchu.
...Sewo?
Jo, ty pitomče!
Hej...nelez mi do myšlenek!
Říká kdo?!
Hm...
Hm? To je všechno, co řekneš?
A co bych asi tak měl ještě říkat?
Nevím, jen si dál v duchu přemýšlej.
Sasuke se na svém místě zamračil, až se jeho soused vyděšeně otočil.
Nelez mi do myšlenek. Radši do nich lez někomu, kdo zná odpovědi.
Nikoho takového nevidím.
Vážně? Já ale jo, takže mě omluv, musím se soustředit.
A co hodláš dělat?
Sasuke se ušklíbl. Má věc.
Hej, stejně se to dozvím.
Sasuke se zarazil a červená barva v jeho očích znovu pohasla.
Nech toho! Vůbec se nemůžu soustředit.
To je „tvá věc'.
Fajn. Použiju Sharingan a okopíruju pohyby kluka přede mnou, stačí?
Ha, támhleten?
Jak mám vědět, kterýho myslíš ty?!
Eee...světlý tričko.
Úžasnej popis.
Ten, co tak děsně funí, je to slyšet až sem.
...jo, to bude on.
Bezva. Tak, já jdu hledat informace.
Konečně, neodpustil si Sasuke.
Hej! Buď zticha!
Hm.

„Číslo 102, vztyk. Končíš.“
Sewin soused si neštastně protíral oči. „Né, zatraceně!“ klel potichu.
Sewa polkla a zadívala se na svůj papír. Měla napasné všechny otázky, takže už mohla být jen cílem někoho, kdo by chtěl opisovat, a jediné, co jí zbývalo, bylo počkat na poslední otázku.
Hej, mám to.
…
Haló!
Neruš mě.
Ale já budu...pobaveně se ušklíbla. Bavilo ji rušit toho nafoukance. Uchiha neochotně odtrhl oči od chlápka před sebou a otočil se na ni, seděla v řadě za ním.
„Přestaň,“ sykl navztekaně, rychle se otočil zpátky a jal se opisovat dál.
Hehe...mám to dřív než ty!
To je mi jedno.
Ale není. Jde to poznat z tvých myšlenek.
Sasuke zaryl tužku do lavice silněji, než měl v úmyslu, takže se v příští chvíli nadšeně zlomila.
Sakra...
Tvá chyba, pošklebovala se mu Sewa v duchu. Vzápětí okolo proletěla zrnka písku. Sewa se proti své vůli otřásla.
Co je to za pocit? Co to se mnou je? Nebudu se bát takového...písečňáka...
„Nyní začneme s desátou otázkou!“ řekl celé zbývající třídě Moriko Ibiky.
A je to tady! Zaslechla Narutovu myšlenku. V duchu se zarazila.
Naruto...máš vůbec něco? Žádné z tvých jutsu ti v opisování nepomůže...a všechny písemky jsi už v Akademii zvoral ze všech nejhůř...
Hej, Naruto?
Cože? Ááá, já už mám sluchový halucinace!!!
Ne, nemáš. To jsem já, Sewa.
Sewo? Jak...?
To je jedno. Řekni mi, máš něco?
...ne.
Fajn...takže, jediné, co ti asi stihnu říct – sedmá otázka: výsledek je 12 metrů.
Aaa... Naruto na papír začal rychle škrábat.
Díky, řekl. Pak už ale věnoval pozornost Ibikimu, který začal mluvit ještě o něco hlasitěji.

(Omlouvám se, ale tohle neopisuju. Navíc by k tomu nikdo neměl nijaké připomínky.)

A po tom, co odešla tak polovina těch, které nevyhodili dozorci...
„Gratuluji. Prošli jste úspěšně první zkouškou!“
Cože?!