Útržky ze života - Kabuto 01 - V průsmyku Kikyou

Na zem dopadla mrtvola muže. Chlapec v křoví vystrašeně odvrátil obličej. Přitiskl se ke stromu, po tvářích se mu skutálely slzy.
„Copak to nechápete? Jenom procházíme, nechte nás projít vaší zemí. Nic jsme neudělali!“ Zakřičela žena.
Měla na sobě lehké šaty zelené barvy. Na ramena jí spadaly stříbřité lesklé husté vlasy, v pomněnkových očích měla zděšení a slzy. Kolem ní stálo několik mužů, byli připraveni ji bránit.
Naproti nim stáli ninjové, nejspíš chunini, podle čelenek patřili k Listové vesnici. Dostali dnes rychlou misi, a to zlikvidovat skupinu ninjů, kteří se snaží průsmykem Kikyou dostat do Listové, aby se mohli pokusit ukradnout tajemství klanu Hyuga. Když dorazili, našli ženu s několika muži. Ninjové se na nic neptali. Jeden z nich vyrazil a zasáhl muže, který stál ženě nejblíž. Přes její vysvětlování a nářky ho zabil.
Další hned zareaguje: „Jsi příliš unáhlený, Kate! Nikdo neříkal, abys ho zabíjel. Jak víš, že jsme našli správné?“
„Nikdo jiný tu není, pane. Musí to být oni,“ odporoval mu útočník. Jeho pes souhlasně zaštěkal.
„My nic neudělali, nechte nás projít,“ prosila žena.
Klečela u mrtvého.
„Ne, je nám líto. Teď tudy nikdo nesmí projít, máme tu misi a nechceme, aby kdokoli měl šanci proklouznout,“ řekne omluvně vůdce ninjů.
„Ale…,“ pokusila se ho přemluvit.
On ji přerušil: „Je nám líto. Za smrt vašeho muže si Inuzuka Kate samozřejmě ponese následky a my vám to nijak odčinit nemůžeme, ale, prosím, odejděte.“
„Vy mi nerozumíte, my musíme projít,“ odporovala.
Dobře věděla, že za nimi se právě ženou bandité, kteří baží po penězích, ale Listové nedůvěřovala.
Nakonec oznámila: „Jestli…Jestli nás nepustíte, my se prosekáme.“
Velitel skupinky se zasmál, ale v tu samou chvíli mu proletěl kolem hlavy kunai. Zareagoval ihned. Proti útočícím mužům se rozběhl a pokoušel se je odzbrojit.Kvůli jejich útokům musel později přitvrdit a na zem dopadla druhá mrtvola.
Žena v zadu chvíli skládala pečetě. Pak přitiskla ruku na zem: „Doton:Retsudo Tenshou!“ Země se otřásla a začal praskat. Vzhlédla. Teprve teď si všimla, že stojí v průsmyku sama mezi mrtvolami a přímo proti ní se žene vůdce ninjů, kteří se přemístili do bezpečí. Než stihla cokoliv udělat, do hrudi se jí přesně mířenou ranou zabodl kunai. Klesla mrtvá k zemi.
Velitel ninjů se se smutným výrazem odvrátil. „Mise splněna, nejspíš to byli oni. Můžeme se vrá-„
Přerušilo ho zašustění. Z křoví vyběhl asi čtyřletý chlapec se stříbřitými krátkými vlasy a tmavýma očima: “Mami!“
Objal ji. Když zjistil, že nereaguje, pokusil se ji otočit, ale svou silou zvládl jen zvrátit hlavu. Od pusy jí stékala krev, oči vykulené.
„Mami,“ zasténal.
Vstal, vytrhl kunai, rozběhl se: „Vrahové!“
Narazil do jejich vůdce. Ten mu vyrazil kunai a nechal ho do něj mlátit pěstičkama. Dítě se svalilo na zem, rozeštkalo se.
Velitel se otočil. Z jejich skupinky na dítě soucitně koukal jeden z nich.
„Ehm, pane… Neměli by jsme tu to dítě nechávat. Chci říct, že-„
„Vezmi ho. Někdo se ho v Konoze určitě ujme.“
Přikývnul. Došel k němu a sklonil se: „Ahoj! Já jsem Yakushi Tendo. Jak se jmenuješ?“
Dítě na něj chvíli zíralo. Šouplo se od něj dál.
„K-Kabuto,“ šeptlo mezi štkaním.
Tendo ho zvedl ze země přes jeho protesty a nový pláč. Utřel mu slzy. Společně s Kabutem se skupinka vydala domů do Konohy.