Útržky ze života - Kabuto 02 - Konečně otcem

Na zem dopadl shuriken. Chlapec zklamaně svěsil hlavu. Sebral ho ze země a pokusil se strefit do terče znovu.
„Pro dnešek končíme, děti! Nashledanou zítra!“ Ozval se hlas senseiky. Byla to vysoká dívka,. dlouhovlasá blondýnka s culíkem. Rozloučila se se všemi odcházejícími, ale pak se obrátila na chlapce se stříbřitými krátce zastřiženými vlasy a smutnýma černýma očima.
„Co je ti, Kabuto? Neboj, taky se jednou do terče strefíš. Každý má na všechno určitý čas, než to zvládne, a až uběhne ten tvého učení se házet shurikeny, budeš to umět skvěle,“ šibalsky sena něj usmála, v jejích očích se vesele zajiskřilo.
„Tak už běž domů, ať o tebe Tendo nemá strach. Ahoj zítra!“
Kabuto se na ni vděčně podíval: „Nashledanou zítra, Yamanaka sensei!“ Pomalu odešel.

Zavřely se za ním dveře: „Jsem zpátky!“ Ozval se hned, jak vstoupil. Položil tašku na zem a vešel do kuchyně. Posadil se mlčky ke stolu.
Od mycí linky k němu přistoupil muž. Podal mu chleba a posadil se naproti.
„Tak co bylo na akademii? Jak sis užil dnešní den?“
Kabuto zvedl hlavu. Zakousnul se do chleba, polknul. Pokrčil rameny.
„To jste dneska nic nedělali? Vždycky jenom pokrčíš rameny, co je s tebou?“
„Já nevím. Nikdy se netrefím do terče, vždycky minu. A rokem prolezu jen tak tak,“zamumlal.
„No tak. Hlavu vzhůru. Jestli chceš, budu s tebou chodit o volném čase trénovat. A se školou ti taky nějak pomůžu. Co říkáš?“ Usmál se.Odhrnul si z tváře pramen hnědých vlasů a zastrčil ho za ucho.
Kabuto chvíli mlčel, ale pak přikývl: „Dobře!“
Nastala chvíle ticha. Kabuto v klidu dojedl chleba, Tendo otevřel noviny. Z kapsy vytáhl jablko. Z plnou pusou promluvil: „Zítra brzo ráno jdu na misi a vrátím se až odpoledne. Klíče nechám pod rohožkou. Udělej si úkoly, svačinu budeš mít v lednici. Potom půjdeme trénovat, jo?“
Kabuto souhlasil. Zvedl se a odešel do pokoje.

„Crrr!“ Ozvalo se školní zvonění. Všichni se vyřítili ze třídy. Kabuto zvedl židli a odešel jako poslední. Vyšel ze školy. Pomalu minul spolužáky, které si odváděli jejich rodiče.
Prošel městem ke dveřím menšího domku. Zpod ošoupané staré rohožky vytáhl klíč. Odemkl. Na chodbě se zastavil. Zabouchl dveře a podíval se do zrcadla. Svěsil hlavu.
V kuchyni došel k lednici. Otevřel ji a vyndal misku ramenu. Strčil ji do mikrovlnné trouby. Posadil se ke stolu a vzal si včerejší noviny. Chvíli na ně zíral, ale pak je odhodil na druhou stranu místnosti. Narazily do vázy. Zatřásla se.
Okamžitě vyběhl a pokusil se ji chytit. Padala kousek od jeho dlaně a dopadla na zem, rozbila se na kousky.
„Ale ne!“
Zdrceně začal sbírat střepy. Vyhodil je do koše, a potom vyluxoval.
Když uklízel lux, v zámku zarachotily klíče. Rychle schoval vysavač a běžel do pokoje.
„Jsem doma! Kabuto?“ Ozvalo se z přízemí.
Pomalu sešel ze schodů. „Ahoj! Jaká byla mise?“
Tendo se usmál. Rozcuchal mu vlasy: „Dobrá, ale já chci slyšet tvé úspěchy ze školy. Nekrč zase rameny. Určitě se stalo něco pěknýho.“
Kabuto si zase uhladil vlasy.
„Ne. Ale omylem jsem rozbil vázu, už jsem to uklidil,“ dodal rychle. “Kdy půjdem trénovat?“
„Za chvíli. Musím si odpočinout, s tou vázou si hlavu nedělej.“
Vystoupal do patra. Zmizel ve svém pokoji. Pomalu dosedl na postel. Sundal si košili. Přes břicho měl už prosakující obvaz. Když ho strhl, bolestně zasyčel. Přes bok měl velkou ránu. Přiložil k ní ruku. U rány to zeleně zazářilo a byla pryč.
Lehl si a usnul.
Kabuto dole zatím vyndal z mikrovlnky ramen. Vytáhl další z lednice a dal ho ohřát. Najedl se.
Po nějaké době probudil Tenda zaklepáním. Otevřel, donesl tác s jídlem na stůl.
„Budeš mi zase vyprávět, co se stalo na misi, tati?“ Zeptal se trochu nejistě.
Tendo překvapeně otevřel oči. To bylo poprvé, co mu tak řekl, a to s ním bydlel už tři roky. Zvedl se.
„Dneska ne, synu,“ usmál se. „Dneska půjdeme trénovat. Vezmi si věci, za půl hodinky na tebe budu čekat před domem.“
Spokojeně se přesunul ke stolku.