Tajemství - kapitola 1

Kapitola 1. – Setkání na louce a mise
Darie v hlavě běhalo mnoho myšlenek týkajících se jejího bratrance a klanu. Vždy na svůj klan vzpomínala v dobrém, i když jí z něj vyhnali, jelikož si mysleli, že je slabá a že její sestry budou silnější. Mnohokrát slyšela ostatní ANBU mluvit o tom, že jen jedna osoba z jejího klanu by i jí samotnou předčila. Její bratranec Neji, přestože byl z vedlejší rodiny. Dariu vyhnali nejenom proto, že byla slabá, ale také proto, že zásadně nesouhlasila, aby měli členové vedlejší rodiny prokletou pečeť.
I když byla, zamyšlená přesto dávala pozor na cestu a po chvíli doskočila z větve jednoho stromu na louku kde mnohokrát i jako ANBU trénovala nebo na ní chodívala přemýšlet a relaxovat. Teď sem, ale moc často nechodila, protože její tým měl hodně misí. Věděla, že by neměla, ale přesto si sundala masku. Její tvář byla pohledná. Vlasy, jež měli, tmavě modrou až černou barvu byli dlouhé a rovné. Oči byli bílé a zračil se v nich byakugan, přesto že nehrozilo žádné nebezpečí. Její techniky Hyuuga klanu nebyly její jedinou zbraní. Na zádech byla v černém pouzdře katana a na stehnech měla dvě pouzdra, ne na kunaie a shurikeny, ale na dvě dýky, jež se mohli, stát při boji prodloužením jejích paží.
Lehla si a přemýšlela. Přemýšlela, jestli by neměla odejít od ANBU a pokusit se vrátit do klanu, ale to věděla, že nemůže. Když ji, před dvanácti lety vyhnali, z klanu dali jí jasně najevo, že o její přítomnost už nikdy nestojí. Povzdychla si, teď by z ANBU jednotek odejít nemohla, i kdyby chtěla. Buď by dostali nějakou misi, nebo by se objevili Akatsuki. Přemýšlela tak, že stihla jen tak tak uhnout letící kunai. Aniž by se pokoušela, o útok okamžitě se natáhla po své masce, jež si položila vedle sebe a natáhla si jí na obličej. Jakmile měla, masku na obličeji okamžitě vyskočila na jednu větev a vyčkávala na útočníka. Přesto že se útočník neobjevoval, věděla, že nesmí, polevit v ostražitosti.
Čekala už něco přes deset minut, když se na louce objevila skupinka čtyř osob. Podle čelenek poznala, že jsou z Listové. Tři z oněch ninjů jí nic neříkali, ale čtvrtého, jež měl šedivé vlasy a čelenku přes pravé oko, poznala. Byl to Hatake Kakashi bývalí ANBU a její nadřízený, když poprvé přišla do ANBU jednotek. Věděla, že se nemůže schovávat věčnost, ne před někým kdo jí naučil, všemu co umí ANBU.
„Kakashi – sensei, ráda vás po tolika letech znovu vidím,“ řekla a sledovala, že růžovláska jež peskovala, žlutovlasého chlapce ve svém konání přestala. Zadívali se na větev a uviděli na ní sedět ANBU.
Kakashi téměř okamžitě schoval svou knížku, jež vždy četl do kapsy a snažil se, aby tento pohyb jeho bývalá studentka neviděla. Darie, ale neunikl a na chvilku nemohla ani věřit tomu, že její bývalí sensei čte takovéhle knihy. Chtěla mu na to něco říct, ale než mohla začít přerušil jí onen blonďák:„Hej ty, kdo ksakru jsi….,“ chtěl pokračovat, ale zarazil ho Kakashi.
„Naruto, přestaň nevíš, koho máš před sebou,“ blonďák teda teď už Naruto se zarazil a sledoval jak ANBU seskočila na zem pozorujíc celý Kakashiho tým. Pohledem se zarazila na Narutovi, poznala toho, o kom často mluvili ve vesnici. Jinchuurikiho jež měl v sobě zapečetěného Kyuubiho. Daria se podívala opět na Kakashiho, ale než stihla, něco říct objevil se tam její kolega z týmu, Soren a řekl:„Iwan máme se hlásit u Hokage – sama, asi mise.“
„Dobrá,“ odvětila, naposled věnovala Kakashimu a jeho týmu pohled a vyrazila i se Sorenem hlásit se u Hokage – sama na misi.