Doma v listí: kapitola 09. - Kakashi

„V obou očích měl Sharingan, to je snad dostatečný důkaz, že je to taky Uchiha! Musíme ho najít, zjistit, kdo to je a proč se přidal k tamtěm!“ Iwahi znovu stála v kanceláři Hokageho a naléhala na přítomné, aby vyslali jednotku na nalezení těch lidí v modrých pláštích. Kromě Hokageho tam byli i Sasuke, Chouji-sensei a Nara Shikamaru, jenž se jako při jejich prvním setkání tvářil znuděně, jako by ho to ani nezajímalo. I když od Sayi věděla, že se takto tváří pořád.
„Nemáme žádný důkaz, že měl Sharingan,“ řekl a potlačil zívnutí. „Navíc jsme po nich už pátrali, ale nikde jsme nenašli ani jedinou stopu.“
„Žádný důkaz! Vždyť jsem to viděla! Proč mi nevěříte? Přece jste mě už prověřovali...“
„Nikdo tu neříká, že ti nevěříme,“ ozval se Sasuke. „Ale to, cos viděla, nemusela být skutečnost. Myslím, že jsem ti už vysvětloval, že Tsukuyomi je genjutsu.“
„A že to říkáš zrovna ty, když...“
„Čau, o co jsem přišel?“ přerušil Iwahinu odpověď Kakashi, který se v obláčku kouře objevil vedle Sasukeho, jako minule měl v ruce knížku. Iwahi zůstala stát s otevřenou pusou.
Umí ten týpek vůbec chodit včas? Pomyslela si a pusu zavřela.
„Jdete pozdě, Kakashi-sensei,“ prohlásil Hokage.
„Promiň Naruto, ale přes cestu mi přeběhla černá kočka...“
„Já bych řekl, že jdete právě včas,“ zarazil jeho vymlouvání Shikamaru.
„To je fakt, dattebayo,“ plácl se do čela Hokage, kdyby ten svůj klobouk měl na hlavě místo na stole, tak by mu dozajista spadl. „Tady Iwahi má problémy s ovládáním Sharinganu, takže ji budete cvičit, a to každej den, kdy nebudete mít misi. Začnete dneska a potom jí budete vyzvedávat po tréninku s Choujim. A choďte včas-ttebayo!“
„Ale já...“ chtěla Iwahi protestovat, jenže vzápětí jí došlo, že Sharingan opravdu neovládá.
„A taky zjistěte, jestli opravdu dokáže vidět minulost a jaký to má na ní následky,“ upřesnil Sasuke.
„Máme začít hned?“ zeptal se Kakashi a upřel své pravé oko do rozečtené knihy.
„Jo, ještě dneska,“ odpověděl Hokage.
„Tak fajn,“ přikývl Kakashi a obrátil se k Iwahi, oko stále zaměřené na knihu. „Za půl hodiny na cvičišti tři. Musim si ještě něco zařídit. Jo a přijď včas,“ s těmito slovy zmizel, stejně jako se objevil, v obláčku dýmu.
Od vás to teda sedí, pomyslela si Iwahi a podívala se na všechny přítomné. „Už můžu jít?“
„Jo,“ přikývl Hokage. „To, co jsem říkal Kakashimu, platilo i pro tebe, budete tvrdě trénovat, takže snad o tý tvojí schopnosti něco zjistíte.“
„Jo, jasně,“ zamumlala a odešla z kanceláře.
„Shikamaru, Iwahi nejspíš opravdu vidí věci, co se staly. Tu bitvu popsala dost přesně, jako by tam byla...“ slyšela říkat Choujiho-senseie, když za sebou zavírala dveře.
Při cestě ze schodů uvažovala nad tím, co se stalo a přála si, aby to, co viděla, nebyla pravda, ale měla dost silné tušení, že minulost opravdu vidí. Nemohla být náhoda, že tři z pěti scén, kterých byla během té podivné formy Tsukuyomi svědkem, se kdysi staly. Měla strach, že uvidí věci, které vidět neměla nebo nechtěla.
Když vyšla z budovy, na pár vteřin ji oslepilo jasné odpolední světlo.
Měli by mít na schodech víc oken, napadlo ji. V myšlenkách jí nebylo dovoleno pokračovat, přiběhly k ní Saya s Inoko a začaly se vyptávat. Nejdřív se ovšem pohádaly o to, která se bude ptát jako první. Iwahi se ponořila do vzpomínek a v duchu si projela události od své vize. Probudila se na zemi v Otomině pokoji, kolem ní klečeli Inoko a Otomina sestra Hyuuga Hanabi a společnými silami se ji snažili probudit. Nebýt jejich léčitelských jutsu, ještě dlouhou chvíli by si pospala. Když se vzpamatovala ze šoku, umlčela omlouvající se Otomi slovem děkuju a poté, co ujistila všechny přítomné, že je absolutně v pořádku a omluvila se za vyvolání paniky, spěchala za Hokagem a Sasukem, aby jim řekla, co viděla. Inoko se ale nedala odbýt, tak se k ní připojila a cestou vyzvídala. Sayu potkaly až téměř před budovou Hokageho.
„Tak co říkali?“ spor o první otázku vyhrála Saya.
„Nevěří mi,“ Iwahi naštvaně dupla. „A ten Sasuke je ze všech nejhorší. Navíc teď budu muset s nějakým šílencem s knížkou trénovat používání Sharinganu. Za půl hodiny začínam. Fakt se na to těšim!“ poslední větu řekla zřetelně ironicky.
„Hele, já ti věřim,“ ozvala se Inoko. „Tu bitvu jsi popsala přesně, jako bys tam byla.“
„Jo, Chouji-sensei to říkal taky,“ povzdechla si Iwahi. „Jenže prostě se jim zdá nemožný, abych viděla do minulosti.“
„Co jsem slyšela, tak Sharingan to fakt neumí, ale ty máš přece i druhý kekkei genkai, ne?“ zeptala se Saya. „Třeba to je díky tomu.“
„To těžko, moje kekkei genkai umí pouze tvořit kovový předměty,“ v Iwahině ruce se objevil kunai, který hodila proti nejbližší zdi.
„Ale třeba v kombinaci s Sharinganem...“
„Jo, jasně, když spojíš kov a kopírování technik, tak vznikne šmírování minulosti,“ pronesla Iwahi podrážděně.
„Ale Saya může mít pravdu,“ zastala se jí Inoko. „Nejde o to, jaký jsou to kekkei genkai, ale důležitý je, že jsou dvě. Když jsem byla tenkrát ve tvojí mysli, tak jsem to nechtěla přiznat, ale měla jsem problém se tam udržet. Máš úplně jinej mozek než všichni ostatní, u kterých jsem takhle byla. A jsi první, koho znam, že má dvě kekkei genkai.“
„Hm...“
„Hele, mam nápad,“ Inoko povzbudivě položila ruku na Iwahino rameno. „Teď musim jít pomoct mámě v obchodě, ale potom, až budeš mít po tréninku, tak můžem zajít do knihovny, jestli tam nebude něco podobnýho.“
„V knihovně?“ zeptala se nedůvěřivě Iwahi.
„No jasně! V knihovně v Listové maj všechno,“ usmála se Saya. „Dobrej nápad, taky se k vám připojim. Stejně si tam potřebuju něco zjistit. Teď musim jít, Shikamaru-sensei nám chce něco říct, tak musim na naše cvičiště.“
„Vždyť Nara Shikamaru je tady vevnitř,“ podivila se Iwahi a ukázala na budovu Hokageho.
„Teď možná jo, ale řekl nám, že máme přijít na cvičiště. A on si potrpí na včasný příchody. Tak čau,“ zamířila do jedné uličky.
„Ahoj,“ usmála se Iwahi.
„Fajn, uvidíme se pak, někde se sejdem,“ zamávala jí Inoko. „Já už taky jdu. Uvidíme se buď v květinářství Yamanaka, nebo až v knihovně. Měj se,“ rozloučila se a vydala se směrem k rodinnému obchodu.
„Taky se měj,“ Iwahi pomalým krokem vykročila ke cvičišti číslo tři. Dorazila akorát načas, ale Kakashi nikde. Nebyla si jistá, jestli se zase zdržel, nebo se schovává někde kolem a pozoruje ji, aby ji vyzkoušel. Aktivovala tedy Sharingan, tentokrát se jí to povedlo na první pokus a pozorovala okolí, hledajíc jakýkoli náznak neobvyklého pohybu. Po minutě a něco, během které nenalezla nic nepatřičného, začal Sharingan pozvolna mizet. Usoudila, že Kakashi tu ještě není, sedla si do trávy, zaklonila hlavu a pozorovala mraky.
„Když si zapneš Sharingan, možná uvidíš i jejich strukturu, když budeš dost dobrá,“ ozvalo se vedle ní. Iwahi se lekla a otočila se. Stál tam Kakashi a opět si četl.
„Můžete aspoň jednou tu knížku odložit?“ zeptala se nevrle. „Docela mě znervózňuje, že mě máte trénovat a čtete si u toho. Navíc nechápu, proč zrovna vy mě máte učit používat Sharingan, když nejste Uchiha.“
„Aha,“ řekl Kakashi a odtrhl oči od knížky. „Když mi tu knížku dokážeš sebrat nebo zničit, tak si číst přestanu. Můžeš začít,“ naprosto ignoroval její poslední větu a začal si znovu číst. „Jo, a nezapomeň u toho používat Sharingan, kvůli tomu tu jsme. A žádnej tetsuton.“
„Tak fajn,“ tasila dva kunaie, aktivovala Sharingan a zaútočila. Kakshi neměl problém se jejímu poněkud zbrklému útoku vyhnout. Neodradilo jí to a zaútočila znovu. Tentokrát po něm kunaie hodila a začala skládat pečetě.
„Katon: Goukakyuu no Jutsu!“
Kakashi opět uhnul, ale to už Iwahi, která měla najednou pocit, že vidí větší detaily v pohybu, hodila další kunai jeho směrem. Kakashi si ho všiml pozdě, tak mu nezbývalo, než jej vykrýt knížkou. Překvapeně se na zničené stránky podíval.
„No?“ založila si Iwahi ruce v bok. Kakashi se podrbal na hlavě.
„Asi stárnu,“ prohlásil po chvilce, vytáhl kunai z knížky a svůj poničený poklad schoval do brašničky na opasku. „Je vidět, že to bereš vážně. Takže já musim taky,“ a odhrnul si pásku z levého oka. Iwahi jako by dostala ránu elektrickým šokem.
„Jaktože máte Sharingan?“ zeptala se překvapeně.
„To je dlouhej příběh, kterej ti nehodlam vyprávět.“
„Takže vy jste ten Kopírovací ninja Kakashi? Ten Sharingan Kakashi?“
„Už to tak bude,“ odpověděl téměř bez zájmu.
„Já myslela, že jste jen legenda!“
„No,“ znovu se podrbal na hlavě. „Taky jsem si o několika věcech kdysi myslel, že jsou jen legendy. Ale dost řečí, začneme s tréninkem?“