Dvě lišky - 5.kapitola - Minulost se vrací ve druhé části

V Konoze to šlo jako předtím. Jen lehké mise a jinak nudný život puberťáků. Naruto se divil, že jeho sestra odolává nájezdům ctitelů, kterých se pak klidně zbavoval on, když moc otravovali. Ti dva totiž bydleli spolu a on ji chránil. Jak jen mohl.
„Ahoj, Naruto. Je mi to líto, ale dneska mě bude trénovat Ebisu a na tebe asi nebudu mít čas,“ řekla ráno Kit svému bratrovi u snídaně.
„V pohodě. Ale zítra už se konečně musíme podívat na tu tvou pečeť. Jiraya říkal, že nám pomůže, jak bude moct, protože by ses měla naučit Yamata ovládat. Jinak nám bude k ničemu,“ opáčil Naruto.
„Jasně. Teď už ale musím. Čau!“ mávla Kit a už jí nebylo. Naruto nad ní jen zavrtěl hlavou a dál se věnoval svým nudlím na snídani. Najednou se ozval zvonek a on se vydal ke dveřím (jen v trenkách).
Otevřel je a hned chytl Hinatu, která padala na zem. Zase omdlela, povzdechl si Naruto uložil ji na pohovku v obývacím pokoji jejich bytu.
Když se probrala, tak byla chvilinku dezorientovaná, ale pohled no Narutových modrých očí ji pak probudil.
„Kde je Kitsune?“ optala se ho šeptem Hinata. Nějak nemohla mluvit, když byla sama s Narutem. On taky pořádně zrudl. Vzpomněl si totiž, jak ji viděl nahou v hotelu v Suně. I když nutno podotknout, že na to často vzpomínal.
„Šla trénovat s Ebisu,“ odpověděl Naruto a dal jí napít.
„Díky,“ usmála se na něj Hin a jemu se málem podlomila kolena.
„Tak já už půjdu. Díky za vodu,“ rozloučila se Hinata a odešla. Naruto ji roztržitě vyprovodil pryč, a pak si strčil hlavu pod kohoutek s vodou. Byl z její přítomnosti ještě mimo.
Večer, když se Kitsune vrátila domů, tak byla nejen celá rozlámaná, ale mírně dezorientovaná a měla těkavou náladu. Naruto už ji celkem dobře znal a věděl, že se něco stalo. Něco důležitého.
„Jak bylo na tréninku s Ebisu?“ optal se jí Naruto, když si mlčky sedla ke stolu a pustila se do jídla.
„Příšerně. Jednou ze mě sedře kůži. Ale jinak je to dobrý učitel,“ usmála se na něj Kitsune. A to tak přesvědčivě, že málem ztratil podezření.
„Ale něco se stát muselo,“ namítl Naruto a posadil se proti ní. Po pár minutách se nadechla a podívala se mu do očí.
„Nic se nestalo. V tom to je…“ zavrtěla hlavou nechápavě Kitsune.
„Ty jsi zamilovaná do Ebisu?“ nechápal Naruto.
„Ale ne! To vůbec. Je jako můj náhradní táta, ale nemiluju ho. Jen… mám špatný pocit. Takové divné tušení, které se zvyšuje každým novým dnem. Myslím si, že je Konoha v nebezpečí,“ prozradila konečně Kitsune. Naruto zbledl. Její minulá předtucha byla správná.
„Máš pravdu. Taky si to myslím. Už pár dní nemůžu spát,“ odvětil Naruto.
„No, snad se to spraví,“ usmála se Kit a odešla spát. Byla unavená.
„Připravena na ovládnutí Yamata?“ zeptal se jí Naruto hned po ránu.
„Nemyslím si, ale jdeme,“ zavelela Kit. Už byli oba po snídani. U brány se setkali s Jirayou, a pak pokračovali dál, mimo vesnici.
„Narutovi trvalo dva roky ovládnout čtyři ocasy. Počítám, že půl roku jeden. To by mohlo stačit,“ řekla Kitsune, když se tam usadili.
„Bylo to střídavé. Ovládnout první bylo nejtěžší. Trvalo to rok. Tolik času rozhodně nemáme. Jde po vás Akatsuki,“namítl Jiraya.
„Ať si trhnou,“ povzdechla si Kitsune.
„To bych neříkal. Jsou silní,“ namítl Jiraya.
„Vím o nich o hodně víc než ty, Jirayo. Znám jejich silné a slabé stránky. Každý se dá lehce zabít. Jen ho musíš znát,“ odvětila a zadívala se do dáli.
„Mluvíš jako nějaký sannin,“ prohlásil Naruto vesele. Najednou se Kitsune zarazila.
„Někdo se blíží. Ale nedokážu určit, kdo to je,“ šeptla Kitsune.
„Kolik jich je?“ zeptal se jí Naruto. Jiraya jen překvapeně zíral.
„Šest. Chakry nepoznávám, ale zdají se být temné a nebezpečné. Během pár minut jsou tady,“ odpověděla rusovláska a stále vypadala nepřítomně.
„Musíme zmizet,“ prohlásil Jiraya.
„Obklíčili nás. Není úniku. Za minutu jsou tady. Počítají s momentem překvapení, ale nevím o co jim jde,“ řekla Kit a tasila katanu. Její společníci ji následovali a postavili se zády k sobě, aby se mohli vzájemně chránit.
„Magen: Narakumi no jutsu!“ šeptla Kit a udělala pár pečetí. Pak to zopakovala, ale řekla: „Magen: Nijuu Kokoni Arazu no jutsu!“
„Co jsi to udělala?“ nechápal Jiraya. Ještě ji neviděl bojovat.
„Moje nejúčinnější zbraň. Dvě iluze přes sebe. Nikdo je nedokáže rozpoznat. Teda tu druhou ne. To mu to dojde až po nějaký době a při návratu do skutečnosti je chvilku omámenej a já mám čas ho vyřídit,“ odvětila šeptem Kitsune.
„Dobrý,“ uznale kývl Naruto.
„Co vidí?“ zajímalo Jirayu.
„Sedíme na zemi a dohadujeme se o nějakém jutsu,“ odpověděla Kitsune.
„Dobře. Je ta iluze schopná se přizpůsobit?“ zajímalo Jirayu.
„Ano. Mám dost chakry,“ odpověděla Kitsune.
„Musíme vymyslet plán,“ řekl rozhodně Naruto a sledoval ninji s páskou Zvučné vesnice, jak bojují s genjutsu. Potom to první prolomili a zůstali ve druhém.
„Co tam vidí?“ zajímalo Naruta.
„Nás, jak o něčem mluvíme. Za chvilku se bude bojovat,“ odpověděla Kit, která měla zavřené oči, aby mohla lépe kontrolovat dění v genjutsu.
„C-co tu děláš… máš být… mrtvá…“ zašeptal najednou udiveně jeden ninja, když uviděl rudovlasou dívku.
Kitsune ihned otevřela oči. Jiraya i Naruto to slyšeli, ale nechápali souvislost. Neviděli, že ten ninja vzal její iluzi za ruku a snažil se s ní promluvit. Ale vzápětí byl bez hlavy a Kitsune zlomila genjutsu. Zabila jich pár katanou, ale pak jí nezbývalo nic jiného než použít jutsu: „Katon: Goukakyuu no jutsu!“
Ohnivá koule spálila nepřátele na prach a konečně byl klid.
„Chtěl jsem si zabojovat. A proti těmhle toho mám tolik, že by dopadli stejně,“ prohlásil naštvaně Naruto, ale stejně se na ni obdivně podíval. Bylo to rychlé.
„Takhle to bylo lepší,“ odsekl Jiraya. Kitsune nic neříkala a dívala se na mrtvoly ninjů. Naruto si všiml jejího zvláštního pohledu na ně a vzpomněl si, že se vždy, když se mluví o Zvučné, tváří podivně. Rozhodl se, že co nejdřív prohledá její věci a pokusí se o ní něco víc zjistit.
„Pustíme se do výuky!“ prohlásil Jiraya. Pak až do večera učil Kitsune, jak se napojit na jejího vnitřního démona. Ale moc jí to nešlo. Nejpodivnější na tom bylo, že nepromluvila. Necekla, kromě souhlasu nebo stížností. Jinak byla zticha. Naruta to udivovalo. Věděl, že je mu podobná a on se takhle choval jen když se stalo něco vážného.
„Myslím si, že u tebe existuje něco jako vyšší forma ocasů. Ty bys mohla ovládnout brzy, ale pak tě čeká ještě větší zkouška – ovládnutí hlav. Každá představuje jeden ze symbolů temnoty. Vlastně se divím, že se ti místo ocasů neobjevily hlavy,“ promlouval k ní Jiraya, když mířili do vesnice.
„Chápu. Nemůžeš přesně vědět, co přesně se objeví. Yamata je jiný než Kyuubi,“ odvětila nezúčastněným hlasem Kitsune.
„Tady se od vás odpojím. Dobrou noc, uvidíme se zítra,“ rozloučil se s nimi Jiraya kousek za branou vesnice.
„Dobrou noc,“ popřáli mu sourozenci a sami pokračovali domů.
„Stalo se něco?“ zeptal se Naruto ustaraně své sestry, když nepromluvila ani doma u večeře, kterou uvařila. Mimořádně bez remcání.
„Jsem v pohodě. Ale ty moc nejíš,“ opáčila Kitsune. Naruto jí chtěl něco odseknout, ale ozval se zvonek a Kit šla otevřít.
„Ahoj, Kit. Doufám, že jsi nezapomněla na náš filmový maratón!“ ozval se ode dveří Sakuřin hlas a dovnitř vletěla dívka s růžovými vlasy a za ní nejistě pokračovala Hinata, která zrudla, když uviděla Naruta. On byl na tom stejně. Kit si toho všimla a ušklíbla se.
„Nezapomněla. Bráško, slíbil jsi, že nás nebudeš otravovat, takže zmiz do pokoje,“ odpálkovala Naruta Kit do jeho pokoje a s kamarádkami se usadily před televizí a zapnuly televizi. U toho jedly ovoce, které přinesla Sakura. Ta totiž zrovna držela dietu. Kit se zase snažila jíst zdravě a Hinata se poddala. Tak se spokojeně dívaly na horor.
Když film skončil, tak dívky rozmlouvaly o ryze holčičích věcech, a proto Hin měla za úkol kontrolovat Naruta, jestli je nešpehuje. Když se převlékal, tak byla pořádně rudá a svou oční techniku hned vypnula. Už táhlo na jednu hodinu ráno, a tak i se Sakurou odešla. Jejich rodiče totiž nechtěli, aby spaly mimo domov. A už vůbec ne u dvou Jinchuuriki, ale to jim samozřejmě neřekli. Nikdo to neřekl nahlas. Přece jen si jich vážili jako ninjů.
Kit šla hned spát, ale stejně ji ráno musel Naruto budit hodně dlouho. S pěti budíkama. Ale nějak se jí nechtělo.
„Vstávej, máme jít za bábi Tsunade!“ křikl na ni nakonec Naruto a stáhl z ní peřinu. Tehdy si všiml v čem spí.
„Proč spíš v mužské košili?“ zeptal se své sestry Naruto. Tehdy vyletěla z postele a zavřela se v koupelně. Z ní pak vyšla už oblečená v dlouhých černých šatech, s bílou šerpou okolo pasu, bílými kalhoty pod šaty a černýma botama. Na záda si hodila katanu a rychle se nasnídala.
„Měl jsi říct rovnou, že jdeme k Tsunade. Snad pro nás má nějakou misi,“ řekla mu místo pozdravu Kitsune, když snídali.
„Aspoň vím, co tě příště probudí,“ usmál se Naruto. Pak se společně vydali k budově Hokage a po cestě si Kitsune ještě svázala vlasy do copu, který si smotala do drdolu. Dost jí to slušelo. Také se po í otáčel každý muž, kterého potkali. Ale po Narutově vražedném pohledu se hned dívali jinam.
„Naruto, já raději zaklepu,“ zarazila Kit svého bratra, když chtěl vletět do Tsunadiny kanceláře. Pak zaklepala.
„Dále,“ ozval se zevnitř Tsunadin hlas. Oba tedy vešli a usmáli se na Sakuru a Ebisu, kteří tam už byli.
„Konečně jste se naučili klepat. A teď, proč tu jste. Dostanete misi. Typu A a možná S. Ale musíte přežít,“ prohlásila Tsunade vážně a pozorně si je změřila. Naruto se chystal skákat do stropu, ale rozmyslel si to. A Kitsune taky.
„Co je naším cílem?“ zajímalo Ebisu.
„Počkat, on jde s námi taky?“ vykřikl dotčeně Naruto.
„Jistěže jde. Potřebujete ostříleného jounina, co vám poradí a pomůže,“ odsekla Tsunade. Naruto se chystal něco namítnout, ale Sakura ho přerušila: „Tak co tedy máme udělat?“
„Vaším úkolem bude eliminovat skupinky nepřátelských ninjů, kteří se začali stahovat na hranici Ohňové země. Nemusíte zjišťovat, proč jsou tam, ale hlavně jim zajistit konec cesty,“ odpověděla Tsunade. Sakuře a Narutovi přeběhl mráz po zádech. Ebisu byl zvyklý na zabíjení, ale Kitsune se roztřásla.
„Pošlete někoho místo mě,“ šeptla Kit. Ostatní si ji překvapeně prohlédli. Nejvíc Naruto, kterému myslí proběhlo, že zrovna včera zabila pár ninjů ze Zvučné bez mrknutí oka. Ale nechtěl nic říkat, protože se bál, že by mise byla zrušena.
„Jsi Shinobi. Takový je život. Jednou stejně budeš muset zabíjet,“ odsekla naštvaně Tsunade.
„Masový vraždění ode mě nechtějte,“ prohlásila Kitsune rozhodně. Tvářila se rozzuřeněji než Hokage. Té začala pomalu naskakovat žíla.
„Ale v sázce je životnost vesnice,“ namítla Hokage.
„Nebudu vraždit lidi po skupinkách. Na to jsou tu jiní!“
„Tady kladu podmínky já.“
„No a?!“
„Jen to, že jsi dcera Yondaimeho neznamená, že tě nemůžu nechat vyhodit z vesnice! Tvá neúcta k autoritám je pro nás nebezpečná.“
„Chtěla jsem odejít, pamatujete? Ale zastavila jste mne. Zůstala jsem. Ale odejít můžu stále,“ sykla ledově Kitsune a její slova protrhla atmosféru v místnosti jako bič.
„Nemůžeš. Nedovolím ti to. Vzdálíš se z vesnice a budeš mrtvá. Pase po tobě. Vzpamatuj se konečně! Co se to s tebou stalo?“ zatřásl s ní Ebisu a přísně se jí podíval do očí. Uhnula pohledem.
„Tak dobře. Udělám to,“ svolila neochotně Kitsune. Tsunade kývla a dala jim instrukce. Ale ona už neposlouchala a zadívala se z okna.
„Kitsune-hime, jdeme,“ položil jí Ebisu ruku na rameno. Kývla a vyšli ven. Vydali se každý k sobě domů, aby si vzali věci. Mělo by jim to trvat pár dní.
„Za půl hodiny u brány,“ prohlásil Ebisu.
„Jasně!“ souhlasili ti tři a už byli pryč.
„Proč nerada vraždíš lidi?“ zeptal se Naruto své sestry, když si doma rozdělovali zbraně.
„Jsou to také lidi. Ale jsem Shinobi a nesmím si to připouštět. Přiznám, že někdy bych jí raději nebyla. Bylo by to tak možná i lepší,“ zamyslela se Kit, když si leštila katanu. Musela se o ni starat, aby se jí něco nestalo. Potom si do baťohu dala nějak náhradní oblečení, jídlo, peníze, shurikeny, kunaie, náhradní drát a pilulky na doplnění chakry. Následně hnala Naruta z bytu.
„Máš na mě špatnej vliv! Teď si každý myslí, že umím klepat a chodím včas. Co to bude příště?“ horoval Naruto, když běželi k místu setkání.
„Ahoj, Kit-chan a Naruto-kun. Kam se chystáte?“ oslovil je Kiba, který je potkal na ulici. Akamaru kolem nich hned začal skákat a Kitsune si ho nadšeně pohladila. Toho psa měla ráda.
„Máme důležitou misi, Kibo. Tak nás nezdržuj, spěcháme. Ahoj,“ odvětil Naruto a táhl svou sestru pryč. Kiba se na ni podle něj totiž podivně díval a jemu se to nelíbilo.
„Nebuď taková citlivka, bráško. Kiba je jen přátelský,“ šklebila se na něj Kitsune. I když na tom nebylo nic k smíchu. Spíš k pláči.
„Až moc přátelský. Nelíbí se mi,“ odvětil zadumaně Naruto.
„Vy jdete včas?“ podivili se Ebisu se Sakurou, když tam sourozenci dorazili.
„Jak jinak,“ ukázal jim vztyčený palec Naruto. Čelisti jim padli ještě níž, ale pak se probrali a vyrazili na cestu.
„Jsi nervózní?“ zeptal se Ebisu Kitsune, když běželi za Sakurou a Narutem a oni je nemohli slyšet.
„Ano. Prozradit mě může všechno,“ odpověděla Kitsune a stále se kolem sebe rozhlížela. Cítila podivné mrazení v zátylku. Znala ten pocit. Něco se blížilo.
„Bude to v pořádku. Pokud se tam nestahují zrovna oni. Ale zvládla bys je, ne?“ opáčil nejistě Ebisu.
„Podle toho, kdo by tam byl. Možností je spousta,“ povzdechla si Kit.
„Zvládneme to spolu,“ slíbil jí Ebisu a stiskl její pravici.
„Určitě,“ rozhodně prohlásila Kitsune a doběhli zbytek týmu.
„Až budete chtít, tak řekněte a dáme si přestávku,“ usmál se na všechny Ebisu a předběhl Naruta a Sakuru. Chtěl jim ukázat pár ninja zkratek.
„Myslím si, že to zvládneme,“ odvětila Sakura.
„Levou zadní. Dattebayo!“ prohlásil Naruto a pak běželi bez jediného slova dál. Zastavili se až večer.
„Vezmu si první hlídku,“ nabídla se Kitsune.
„Ne!“ zarazili ji všichni tři.
„První já, druhou Naruto a pak Ebisu,“ prohlásila Sakura.
„A já po něm,“ povzdechla si Kit. Ostatní si oddechli, že neodporovala. Nechtěli se s ní hádat.
Všichni pak usnuli. Kromě Sakury, která měla hlídku. Kolem jedenácté probudila Naruta a ten ve tři probudil Ebisu. V pět si vzala hlídku Kitsune. Sedla si k ohništi, kolena dala pod bradu a zasnila se. Něco ji donutilo ke vzpomínkám. Najednou něco ucítila. Ten zvláštní stísněný pocit. Další předpověď. Najednou se ocitla u vysoké skály, kde se odehrával krutý boj. V bojujících postavách poznala Akatsuki. Ti bojovali proti ninjům ze Zvučné. Po pár okamžicích boj skončil. Přežili tři Akatsuki z pěti. Zvučných ninjů zůstalo deset. Ze třiceti. Pak se najednou Kit vrátila zpátky a podívala se na spící postavy vedle ní.
„Boj skončil,“ usmála se lehce a podívala se nad vrcholy stromů. A v dálce uviděla skálu. Připadala jí povědomá. Byla to ta z jejího vidění. Domyslela si, že je tam musí přivést, aby to viděli a mohli se vrátit do vesnice.
„Co jsi to říkala?“ nechápal Naruto. Byl vzhůru a už jen odpočíval.
„Ti ninjové, které jsme měli eliminovat jsou poražení. Ale půjdeme na místo boje, abyste mi věřili. Pak se vrátíme do vesnice,“ usmála se na bratra Kit.
„Vyrážíme. Musím se vrátit do vesnice za Konohamarem nebo ještě něco provede,“ prohlásil Ebisu. Kitsune potom trochu zatřásla se Sakurou a vzbudila ji. Sklidili jejich tábořiště a vyrazili na místo, které jim ukázala Kitsune. Ale ona sama měla po cestě zvláštní pocit. Někdo je sledoval. Už od doby, co opustili tábořiště.
Po třech hodinách dorazili na místo, kde před několika hodinami proběhl krutý souboj mezi ninji. Vypadalo to tam hrozně.
„Kdo to je?“ zajímalo Naruta, když přetočil dvě postavy v Akatsuki plášti na záda. Kit se k nim vydala, aby je mohla identifikovat.
„Kakuzu a Sasori,“ šeptla Kitsune. Ostatní jen kývli a vydali se obhlédnout ninji ze Zvučné. Ale ze soustředění (zkoumali, jestli je neznají) je vytrhl dlouhý táhlý zvuk. Ten znali. Zazněl vždy, když Kitsune vytáhla svou katanu z pochvy. Znamenalo to boj.
Okamžitě se ocitli po jejím boku a podívali se na ninji před nimi. Tvářili se dost bojechtivě. Na čelech měli Hitai Ate vesnice Skryté ve zvuku.
Naruto doufal v boj, ale oni se jen šokovaně dívali na jeho sestru. Ta pak zavřela oči a soustředila se. Když je otevřela, tak se její katana rozvibrovala chakrou.
„Rozkaz zněl jasně,“ prohlásila Kitsune a vrhla se k jednomu z deseti ninjů a jediným sekem mu usekla hlavu. Pak se do boje pustili i její přátelé.
„Ahoj,“ usmál se na Kitsune škodolibě jeden ninja. S tím samým úšklebkem na tváři zemřel. Stejně jako všichni ostatní.
Naruto si všiml toho, jak ten ninja jeho sestru pozdravil a vrtalo mu to hlavou, ale raději nic neříkal. Něco ho utvrzovalo v tom, že by bylo marné se ptát.
„Vracíme se zpět!“ zavelel rozhodně Ebisu.
„Hai!“ vykřikli ti tři a všichni se vydali zpátky do Konohy. Dorazili tam už večer.
„Jdu podat hlášení Hokage, vy už můžete jít domů,“ usmál se na ně Ebisu.
Sakura se tedy rozloučila a odešla. Naruto čekal na svou sestru, kterou tam zdržel Ebisu.
„Zítra si dáme trénink. V deset v lese,“ řekl své studentce Ebisu.
„Jasně. Tak ahoj,“ usmála se na něj Kitsune a i s Narutem odešla domů.
„Počkej, zajdem na ramen. Mám hlad!“ prohlásil Naruto a zatáhl ji do své oblíbené restaurace.
„No tak jo,“ souhlasila Kit a oba se tam šli najíst.
„Ahoj, Hin-chan,“ usmála se Kit nadšeně na svou kamarádku, která zamyšleně seděla u stolu v restauraci a zarytě zírala do své misky.
„Ahoj, Kit a Na-naruto. Vy už jste zpátky?“ podivila se Hinata a zrudla, stejně jako Naruto. Ale když si Kitsune sedla vedle své kamarádky, tak si Naruto musel sednout naproti nim.
„Jasně. Mise se vydařila. A vlastně nám ji usnadnili Akatsuki,“ odpověděla Kitsune, zatímco Naruto jim objednával nudle.
„Jak?“ nechápal Naruto. Ale pak se pustil do nudlí a nevnímal je.
„Zabili tam ty, co jsme našli mrtvý. Co se tady dělo zajímavýho?“ zajímalo Kit.
„Nic moc. Jen Hokage málem zabila Kibu,“ usmála se Hinata.
„Proč?“ nechápala Kitsune.
„Chtěl se vydat za váma a pomoct vám. Ale ona ho nechtěla pustit. Tak na sebe začali pořádně řvát. Nakonec s ním vysklila okno,“ odpověděla Hinata.
„A Akamaru?“ opáčila Kit.
„Ten zdrhl za Kibou,“ zasmála se Hinata.
„Musela to být sranda… tak já už půjdu. Chce se mi spát. Ahoj,“ rozloučila se Kitsune a odešla. Naruto s Hin, když zjistili, že tam jsou sami, tak zrudli, Naruto rychle zaplatil ještě rychleji se rozloučil a běžel za Kitsune domů. Srazil se s ní ve dveřích bytu.
„Naruto, Naruto… tímhle stylem se moc daleko nedostanete,“ ušklíbla se na něj Kit. Než stihl něco namítnout, tak už byla v koupelně a sprchovala se.
„Jakým stylem?“ vybalil na ni Naruto, jakmile vyšla z koupelny a sušila si vlasy ručníkem.
„Rudnutím. Zkus ji někam pozvat. Hin bude jenom ráda,“ mrkla na něj Kitsune.
„Nevím o čem to mluvíš,“ namítl vítězně Naruto a koupelnu obsadil on. Kit nad ním zakroutila hlavou a šla spát. Musela být čilá na trénink s Ebisu.
„Ahoj. Nevstáváš dneska nějak brzo?“ usmála se následující ráno Kit na Naruta, když přišel do kuchyně v době její snídaně. Bylo právě půl deváté.
„Ani nevím. Kdy se vrátíš z tréninku?“ odvětil Naruto nevinně a pustil se do snídaně.
„Proč tě to zajímá?“ nechápala Kitsune. Naruto měl co dělat, aby se nestáhl. Najednou se totiž napřímila a pozorně studovala jeho výraz.
„Napadlo mě, že bysme si pak mohli zatrénovat,“ prohlásil Naruto. A byl rád, že na to přišel tak brzo. Bál se totiž, aby jí to nepřipadalo podezřele.
„Podle toho, jak moc mě bude honit. Ale protože už pár dní nebyl s Konohamarem, tak kolem třetí budu v Konoze. Ale nejsem si tím jistá,“ odpověděla konečně Kit.
„Dobře. Kam jdeš teď?“ zajímalo Naruta. Obouvala se totiž do bot a vzala si pár kunaiů.
„Do archivu. Potřebuju si něco ověřit ohledně jednoho jutsu. Ale ještě se stavím pro katanu, než půjdu na trénink. Zatím ahoj. Uvidíme se odpoledne,“ rozloučila se se svým bratrem Kitsune a odešla pryč.
Naruto si hned začal promýšlet plán, jak se dostane do jejího pokoje a prohrábne jí věci, aby ho u toho nikdo neviděl. Napadlo ho, že by mohl použít klony, které by ho když tak varovaly. Pak si promyslel další podrobnosti plánu a když uslyšel, že v jejím pokoji bouchlo okno, které za sebou zavřela, když běžela na trénink i s katanou, tak se to odhodlal uskutečnit. Ještě si to tak hodinu promýšlel. Pak vytvořil klon a vydal se ke dveřím do pokoje. Ale ozval se zvonek.
Šel tedy ke dveřím a udivilo ho, že zvoní Sakura.
„Ahoj, Sakura-chan. Jestli jdeš za ségrou, tak tady není, ale má trénink s Ebisu-san,“ usmál se na kamarádku Naruto, ale vpustil ji dovnitř a ona se šla posadit ke kuchyňskému stolu.
„Jdu za tebou. Musím si s tebou o něčem promluvit,“ odvětila Sakura vážným hlasem.
„Tak mluv. Poslouchám,“ kývl Naruto, když se k pokračování neměla.
„Jsi si jistej, že tady Kit-chan není?“ odvětila nervózně Sakura.
„Už dávno odešla. Má se vrátit až za tři hodiny,“ odpověděl Naruto.
„Tak dobře… víš, všimla jsem si u ní zvláštního chování.“
„Myslíš to, jak je mi podobná?“
„To je normální. Ale myslím ty okamžiky, kdy ti není vůbec podobná a je zamlklá a bledá jako stěna.“
„Na co tím narážíš?“
„Vrtá mi to hlavou. Určitě to má spojitost s její minulostí a mě zajímá, jaká je její minulost.“
„Prostě jsi zvědavá.“
„Ne, jen… chci vědět, kdo je má kamarádka. To je všechno.“
„Jako její bratr bych tě měl přesvědčovat o opaku, ale taky jsem si toho všiml.“
„Víš, Naruto… už od začátku mě zaráželo, jak je dobrá kunoichi, ale když pak vyšlo najevo, že byla nějakou dobu s Akatsuki, tak jsem si toho přestala všímat. Ale teď zase. Je lepší než kdy dřív. A to mi vyprávěla, že u Akatsuki nebyla dlouho. Prostě mi to vrtá hlavou.“
„Mě taky. Je kolem ní až moc nejasností. Ale přece jen je to moje sestra.“
„Já vím a chápu, že tě moc neláká šťourat se jí v soukromí, jen jsem tě chtěla seznámit s mým názorem na její minulost,“ prohlásila Sakura a zvedla se k odchodu.
„Jsem rád, že jsi mi to řekla,“ usmál se na ni Naruto a vyprovodil ji ke dveřím.
„Tak ahoj,“ rozloučila se s ním Sakura.
„Čau. Uvidíme se zítra na týmovém tréninku,“ mávl za ní Naruto a opět zaplul do bytu. Ale najednou se v kuchyni objevil Jiraya a vyzval ho k tréninku. A tak si šli zatrénovat.
Naruto se domů vrátil o půl třetí a byl si jist, že další příležitost už mít nebude. Vytvořil si tedy klon, který hlídal kuchyň a vešel do sestřina pokoje.
Na rozdíl od něj tam měla krásně uklizeno a on se vyznal v jejím systému, ale najít něco, co by bylo vodítkem k její minulosti se mu nedařilo. Až pět minut před třetí se jí podíval na dno skříně a spatřil tam zapečetěnou krabici. Nedalo mu to a vytáhl ji. Byla malá – deset krát dvacet centimetrů a vypadala spíš jako šperkovnice.
Spokojeně se usmál a myslí mu přejelo, že když už by měl něco najít, tak to bude tam. Otevřel krabici převázanou černou stuhou. Na vrcholu byly zapečetěné svitky. Neměl odvahu je otevírat (nechtěl, aby věděla, že se jí hrabal ve věcech), a tak je jen odložil vedle sebe na postel, na níž se pohodlně usadil. Pod svitky byl krásný stříbrný prsten se zářivým jantarem uprostřed a na jeho vnitřní straně bylo napsáno – Miluji tě, Kushino. Tvůj Minato.
Naruto vyndal prsten a směle si s ním pohrával mezi prsty. Vytušil, že patřil jeho matce. Pak ho odložil a podíval se na dno krabice. Málem ji shodil na zem. Na jejím dně byla složená ninja páska, ale na znak vesnice neviděl. A tak ji vytáhnul. A při pohledu na notu na přední straně Hitai Ate se mu zbortil celý svět. Myslí mu probíhalo to, že je jeho sestra největší zrádkyně pod sluncem a tak podobně. Ovládla ho zloba. A ještě víc, když z ulice zaslechl její hlas, který se vesele smál.
Hnaný afektem vyskočil Naruto z okna a s páskou v ruce se rozběhl ke své sestře. Milý úsměv, kterým ho obdařila, když jej spatřila, mu zvedl žluč ještě víc. Jakmile k ní doběhl, tak jí dal pořádnou ránu do tváře až odletěla na stěnu jejich domu. Nečekala to, a tak ani nestihla uhnout.
„Naruto-kun, co to vyvádíš?“ nechápavě se na něj podívala Hinata. Ta se s ní předtím bavila. A stál tam i Kakashi, Jiraya, Kiba, Sakura, Shikamaru, Shino, Tenten, Lee a Neji. A dívali se na Naruta jako na blázna.
„Co já vyvádím?! Trestám zrádkyni!“ odsekl Naruto a rozběhl se ke své sestře, která se mezitím zvedla a otřela si krev z obličeje, kam jí natekla z rány na hlavě. Hlava jí pořádně třeštila, ale nehodlala se nechat zabít svým mladším bratrem.
„Proč jsi mě napadl?“ zúžila Kitsune oči, když proti ní stanul a odděloval je jen jeden metr.
„Však ty to víš,“ namítl Naruto a hodil po ní několik kunaiů. Ty, které by ji zasáhly nejvážněji chytila, ale ostatními se nechala škrábnout. Nechtěla plýtvat energií. Stejně jí po tréninku moc neměla.
„Co mám vědět?“ nechápala Kit. Ale to se k ní rozběhl, vyvolal několik desítek klonů a ty do ní začaly bezhlavě bušit. Všechny je zničila, ale odnesla si spoustu modřin a zranění. Vypadala příšerně.
„Proč se mě snažíš zabít? Svou sestru? Jedinou rodinu?“ naladila na citlivou strunu Kit, když seděla na zemi a snažila se vzpamatovat. Rána na hlavě jí pořádně krvácela.
„Už nejsi má rodina!“ prohlásil chladně Naruto.
„Naruto, tohle neříkej. Kitsune-chan si to nezaslouží,“ řekl roztřeseně Kakashi. Bál se o ni.
„Zaslouží! Zradila nás všechny. Už to není moje sestra,“ odsekl Naruto.
„Ale proč?“ nechápala Kitsune, které z očí tekly slzy a mísily se s krví. Bránilo jí to ve výhledu, ale jeho naštvaný obličej se jí zaryl hluboko do paměti.
„Protože sloužíš jemu. Orochimarovi!“ prohlásil nenávistně Naruto, dal jí pořádnou facku tou páskou, která pak spolu s ní odletěla na druhý konec ulice. V záři slunce všichni uviděli lesklou notu na čelence. A zatajili dech.
„Já?!“ rozesmála se chladně Kitsune. Všem přejel mráz po zádech. Takový tón od ní ještě neslyšeli.
„Nikdy jsem mu nesloužila… zajal mne v ten den, co zabil mámu a nedovolil mi odejít. Zajistil mne mnoha jutsu. Pak se něco zvrtlo a sám mě poslal pryč z vesnice. K mému neskonalému štěstí… ale byl jen domluven s Akatsuki… bláhový bratře… nic o tom nevíš… bylo to peklo…“ poslední slova Kitsune šeptala a pak padla k zemi. Jako mrtvá.