Několik zimních dnů Akatsuki 14

„Tak co, Itachi?“ zeptala se netrpělivě Konan Itachiho. Jestli v obýváku byla zima, tady už docela slušně mrzlo.
Itachi se nadechl. „Ten komín netáhne,“ odpověděl.
„Cože nedělá?“ zeptal se zmateně Kisame.
„Netáhne,“ zopakoval mu to Itachi. Pak si všiml Kisameho nechápavého výrazu.
Povzdechl si. „To znamená,“ pomalu vysvětloval, „že je s největší pravděpodobností ucpaný.“
„A co s tím má společného ten oheň?“ nebylo to stále Kisamemu jasné.
A tomuhle chlapovi je vážně přes třicet? pomyslel si Itachi. Konan se k tomu raděj nevyjadřovala.
„Oheň potřebuje k tomu, aby hořel, vzduch,“ začal s podrobnějším vysvětlením.
Kisame přikývl, že to chápe.
„Proto je…“
„To teď není důležité,“ skočila mu do řeči netrpělivě Konan.
„Prostě,“ otočila se ke Kisamemu, „pokud je komín ucpaný, oheň hořet nebude.“
„A co s tím?“ otázal se Kisame.
Itachi byl rád, že se nemůže hýbat. Jinak by asi po Kisamem skočil a něco mu proved.
Konan se usmála. „Nejspíš ho bude muset někdo uvolnit,“ významně se na Kisameho podívala.
„A kdo?“
To to hraje nebo je fakt tak blbej? uvažovala Konan v duchu.
Nahlas však řekla: „Kdo by si řek?“
Kisame se podíval dolů na Itachiho. Uchiha vypadal, jak když sedí na jehlách. Asi ho ty záda opravdu bolí. Podíval se zpátky na Konan, která se na něho mile usmívala. Ten úsměv mátl, ale oči hovořily zcela jasně.
„Že by já?“
„Šikovnej, přišel na to,“ pochválila ho Konan. „A měl by jsi si pospíšit. Začíná tu být fakt zima.“

„Omdlel nebo ho sklátil infarkt?“ sklonil se Hidan nad bezvládným medikem.
„Najdi mu tep,“ poradil mu Kakouzo.
„A kde ho mám asi tak najít?“ odsekl naštvaně Hidan. Tep, tep. Bůh ví kde ho má.
„Zkus se rozhlédnout kolem,“ opáčil maskovaný. „Třeba nějaký najdeš.“
Hidan si ho změřil naštvaným pohledem. Pak se začal opět věnovat medikovi. Tep… Jak mám asi najít tep? Nikdy jsem u nikoho tep nehledal. Nikdy to nebylo třeba. Jak mám vědět…
On to fakt neví. pomyslel si Kakouzo. Jednou ho zabiju.
„Je opravdu nutné najít ten tep?“
„Jestli chceš zjistit, jestli omdlel nebo ho sklátil infarkt, budeš ho muset najít.“
Hidan se na něj chvíli zamyšleně díval. Pak se usmál a sklonil se nad medikem.
Maskovaný si jeho úsměvu všiml. Co chce dělat? Odpověď dostal vzápětí.

Ucpaný komín. Jak ho mám asi uvolnit… dumal Kisame, zatímco vybíhal do vyšších pater. Vzápětí mu bliklo. Vždyť mám vodní element. Jenom to trochu propláchnu... No jo ale. zarazil se. Propláchnu… A zase vytopím celé sídlo… Budu muset vymyslet něco jiného. Ale co?

„Něco mě napadlo,“ ozvala se tiše Konan.
„Hm?“ zamručel Uchiha v odpověď.
„Kisame má vodní element.“
Uchiha se chvíli nechápavě díval do krbu. Vodní element. Proč mi to říká?
„Mohl ten komín propláchnout,“ vysvětlila Konan, když se nedočkala žádné reakce.
„A vytopil by sídlo,“ procedil Itachi skrz zaťaté zuby, protože bolest byla v tu chvíli nesnesitelná.
„Kdyby to udělal od zdola nahoru,“ kývla Konan řečeným směrem, „sídlo by nevytopil. Voda by neškodně proletěla komínem.“
„To je sice hezké,“ pokusil se Itachi natočit jejím směrem. „Ale oheň potřebuje kromě vzduchu ještě něco a to je sucho. Těžko bych mohl podpálit oheň v louži.“ V zádech ho bolestivě píchlo a tak svou snahu o otočení vzdal.

„Hidane, ty idiote. Chceš ho snad zabít?“
„Jenom jsem si chtěl ověřit, jestli je naživu,“ bránil se jmenovaný.
„A to ho přitom musíš zabít?“
„Ale vždyť se mu nic nestalo a podívej,“ ukázal na medika. „dokonce ho to probralo.“
„Asi proberu tebe,“ odvětil mu Kakuzu temně. „Myslím, že víra v Jashina ti totálně zatemňuje mozek.“ Pokud nějaký vůbec máš.
„Jashina si do huby neber,“ načepýřil se šedovlasý.
Maskovaný to přešel. Došel k medikovi, který se před ním vystrašeně skrčil. Chytil ho za límec a natočil k sobě.
„Jsem zvědavej,“ natočil medika k Hidanovi, „co nám na tohle řekne Konan.“