Několik zimních dnů Akatsuki 11

„Myslím, že by někdo měl dojít pro doktora.“ řekla Konan. Právě vyměnila obklad na Peinově hlavě. „Vypadá dost špatně. Má horečku a nevíme, co všechno má zlomené.“
„To není špatnej nápad. Doktor by se hodil. A nejenom Peinovi.“ podpořil ji Kakuzu s výmluvným pohledem na Itachiho, který měl na hlavě také připlácnutý mokrý hadr.
„Kdo pro něj dojde?“
„Já! Já půjdu.“ nabídl se dychtivě Kisame.
„Ne, ty nepůjdeš. Jsi rád, když trefíš k rybníku a zpátky.“ zchladil jeho nadšení Itachi.
Kisame se na něj zle podíval. Nadechoval se k odpovědi, předešel ho však Hidan.
„A taky Kisame, vzpomeň si na Zetsu. Mohl by se probudit, až by jsi procházel kolem.“
Kisame se na něj vyděšeně zadíval.
„A kdo tedy půjde? Hlavně se dohodněte rychle. Čím dřív, tím líp.“ popoháněla je Konan.
„Klidně já. Stejně nemám co na práci. Je tady ve vesnici nějakej doktor?“
„Jo, jeden.“ odpověděl Itachi a podrobně mu popsal cestu a jeho vzhled.
„Dost přesný popis.“ podivil se Hidan.
„To víš. Itachi měl jednou běhavku a prášky nezabíraly. Musel běžet několikrát.“ pronesl jízlivě Kisame.
„Máš štěstí, že mě bolí hlava.“ pronesl temně Itachi.
„Máš štěstí, Itachi, že jsem dobrák od kosti a že nebiju bezbranné.“
„Ha, ha. Ty bys mě rozesmál.“
„No, myslím, že raděj půjdu pro toho doktora. Vypadá to, že tady bude opravdu brzo potřeba.“ vložil se do toho Hidan. „Jdeš se mnou, Kakuzu?“
„Jo jasně. Půjdu. V tomhle blázinci nezůstanu dýl, než budu muset.“
Oba spěšně opustili místnost a neslyšeli tak další špičkování Kisameho a Itachiho.

„Hele, koukej.“ šťouchl Hidan do Kakuzu a kývl hlavou ke dveřím. „Zetsu se asi probral.“
„Neměli bychom to říct Kisamemu?“ otočil se Kakuzu směrem k obýváku, odkud se momentálně ozýval křik naznačující hádku.
„Ne, necháme to být.“ zavrtěl hlavou Hidan. „Nebudeme je přeci rušit v jejich zábavě.“ zaposlouchal se do hluku, který vycházel zpoza dveří. „Nerad bych dostal koštětem přes hlavu.“ dodal, když rozpoznal rány pocházející od koštěte.
„Hm, je fajn, když si tak rozumíme.“ zazubil se Kakuzu.
„Kakuzu, ty a takové řeči?“ podivil se Hidan.
„No, čas od času… Půjdem, co říkáš? Jinak se můžem vykašlat na doktora a zajít k pohřebákům.“
„Na co pohřebák? Máme Zetsu. A taky, pohřebáci něco stojej, Zetsu bude zadarmo.“ brnkal Hidan na strunu hamižnosti Kakuzu.
„Pokud bude Zetsu v takovým stavu, aby toho byl schopen… Ber to tak Hidane, že jsme náš pobyt ani nezačali a už máme přizabitého Vůdce, praštěného Itachiho a přidušenou Konan. K tomu Zetsu s psychickou újmou. V pořádku jsme prozatím my dva a Kisame, pokud opomineš jeho inteligenci. Kde jsou ostatní, čert ví.“
„Fajn, dojdem pro toho doktora a asi ho přesvědčíme, že by tu měl chvíli zůstat.“
„Mám taky takový dojem, že doktora tu budem potřebovat.“

ZATÍM VENKU

„Tak co, jak je?“ zeptal se Zetsu Deidary.
„Motá se mi hlava a je mi blbě.“
„To přejde.“
„Potřebuji se opřít.“
„Opři se o dveře.“
„Tam sám nedojdu.“
„Je to jen metr.“
„I kdyby cenťák, tak nedojdu.“
Zetsu si povzdechl. „Fajn, tak se opři o mě, pomůžu ti dojít ke dveřím.“
Deidara se rozzářil. „Dík.“
Vzápětí toho litoval. Během chvíle byl z jedné strany obalen nějakým slizem. Zvedl se mu žaludek a Zetsu pozvracel.
„A mě je špatně.“ zalknul se Zetsu. Rychle mrštil bledého Deidaru ke dveřím. Ty se ale otevřely a praštily Deidaru do hlavy a odmrštily ho zpět na Zetsu. Ten náhlý náraz a váhu neunes a svalil se na záda s Deidarou na břiše.
„Uch!“ vyrazil ze sebe zdušeně.

„Co to bylo?“ zarazil se Hidan, když cítil, jak do dveří něco zvenku narazilo.
„Co co bylo?“
„A ten zvuk?“
„Jaký zvuk?“
„No to snad…“ nedokončil větu, když vyšel ven a spatřil Deidara válejícího se na Zetsu.
„Co? Co? Uhni Hidane. Já to chci také vidět.“ strkal Kakuzu Hidana ven. „No teda…“ vydechl když spatřil scénu před sebou.
„Mmmmmm.“ vydal ze sebe Zetsu zvuk.
„Teda Deidaro,“ založil Hidan ruce v bok, „to jsem si myslel, že máš lepší vkus.“
„Mmmmmmmmmm.“ vydal ze sebe Zetsu naléhavěji.
„No,“ pochechtával se Kakuzu, „my už vás nebudeme rušit.“ dloubl loktem do Hidana. Oba se na sebe ušklíbli a chechtající se odešli pro doktora.
„Deidaro, já tě zabiju.“ procedil skrze zuby Zetsu.
Žádná reakce.
„Deidaro?“
„Ještě, ještě. Joooo.“
Proč já?