Mami!

Můj první pokus o jednorázovku. Neni to nic moc, ale snad se vám bude líbit. Příjemné čtení!

Mami!

„…a jeho matka prý odešla z vesnice. Nikdo neví, co se s ní stalo.“ Řekl neznámý hlas
„Jeho matka?“ zeptal se jiný
„Ano…Kushina Uzumaki…...“

Naruto ležel v neznámé krajině a jeho tvář zakrýval stín vysokého stromu.
„Konečně ses probral, Naruto.“ usmála se Sakura, stojící nad ním.
„Co…co se stalo?“ zeptal se nechápavě Naruto.
„Nějak se ti povedlo spadnout ze stromu a praštit se do hlavy.“ odpověděla Sakura.
Naruto se pomalu postavil, oprášil si kalhoty a na chvíli se zamyslel „A co tady vlastně děláme?“
„Můj ty bože“ zaklela Sakura „ty si vůbec nic nepamatuješ?! Hledáme tvoji matku. Povedlo se ti zjistit, kam po válce odešla a kde bychom měli začít hledat.“ odvětila Sakura a začala něco hledat v batohu. „Vidíš?“ ukázala Narutovi obrázek pohledné ženy s dlouhými vlasy „To je tvá matka. Tu hledáme.“ Naruto jen kývl hlavou a mávl rukou na znamení, aby se vydali dál.

„Promiňte madam, neviděla jste tu někdy tuto ženu?“ zeptala se Sakura, když dorazili do jedné vesnice náhodné kolemjdoucí, ukazujíc fotku.
„Ne, je mi líto. Neviděla.“ odvětila žena a šla dál. A tak to šlo pořád dokola, když už Sakura s Narutem začínali ztrácet naději. Když jednou zaklepali na dveře jednoho starého domu, dveře se otevřeli a vyšla z nich stará paní.
„Promiňte, že obtěžujeme, ale neviděla jste někdy tuto ženu?“ zeptala se Sakura doufajíc, že konečně dostane kladnou odpověď.
„Ukažte...“ řekla stará paní a nasadila si brýle „ale jistě, to je přece...jestli ji hledáte, tak běžte rychle tamhle na ten vrch.“ řekla a ukázala směrem k nedalekému kopci.
„Děkujeme mnohokrát“ odvětili Naruto a Sakura a vydali se směrem, kterým stařena ukázala.

Asi po půl hodině doběhli na směřovaný kopec.
„Nikde ji tu nevidím“ řekl Naruto, když se rozhlédl. Sakura ukázala směrem k paloučku před nimi. Stáli tam dva ninjové a povídali si s ženou před nimi.
„Naruto, to je...“
„Já vím“ řekl Naruto. Ta žena před nimi, byla Kushina Uzumaki. Naruto se jen usmál. Tolik let žil sám a teď před ním konečně stojí jeho matka.
„Co to tam dělají?“ zeptala se nedůvěřivě Sakura, když si všimla, že rozhovor mezi Kushinou a ninji se asi nevyvíjí tak, jak by měl.
„Nemám tušení“ řekl Naruto a chtěl se vydat vpřed, ale Sakura ho zadržela se slovy, že je zbytečné tam hned vbíhat. Naruto jen kývl a nedočkavě seděl opřený o strom a sledoval se Sakurou scenérii před sebou.
„Říkala jsi, že to dnes přineseš“ okřikl Kushinu jeden ninja.
„Já vím, omlouvám se“ bránila se Kushina, ale k ničemu jí to nebylo.
„Za omluvu si nic nekoupíme. Víš přeci, jak zněla dohoda.“
„Já...vím. Ale nemohli byste počkat do zítřka?“ zeptala se Kushina poněkud zoufalým hlasem.
„Zítra je pozdě. Máš smůlu, děvenko“ řekl ninja, vytáhl kunai a dřív, než se stačil Naruto nebo Sakura zpamatovat Kushinu zabil.
„Mamiii!!!!!“

„Mamiii!!!!! Mamiii!!!!!“ ječel Naruto jako blázen, než se konečně probral. Ležel na nemocničním lůžku a nad ním stála Tsunade.
„Stalo se něco?“ zeptala se Tsunade ustaraně.
„Ne, nic...“ odvětil Naruto a pohlédl směrem k oknu. Z chodby pořád slyšel hlasy sester, které si povídali o jeho matce.
„Dobrá. Nechám tě tedy tady. A nepřetěžuj se.“ poznamenala ještě Tsunade a odešla. Narutovi se pořád v hlavě promítaly vzpomínky na jeho sen.
„Mami“ pomyslel si v Naruto „Dlouho jsme se neviděli. Naposled, když jsem se narodil. Ale to se změní. Jednou, tě přivedu zpět. TO SLIBUJI!!!“