Šestý živel 11 - Líheň

„Hodí se nám jakákoli pomoc, ale nemyslím že jeden člověk navíc něco změní.“ zadíval se mu Naruto do očí.
„Jeden člověk toho opravdu moc nezmění. Ale jeden Jinchuuriki by mohl být znát.“
„Ty jsi Jinchuuriki?“ vytřeštil oči Naruto.
„Jo. Než jsem utekl, tak jsem do sebe pustil Gobi no Houkou – Pětiocasého. Jo slyšíš dobře, pustil. Je ve mně dobrovolně. A jak to máš se svým?“
„Kyuubi je ve mně taky dobrovolně, takže pohoda.“ pochlubil se Naruto.
„A abych nezapomněl. Slyšel jsem, že by se tu měl stavit Kazekage. Ukradl jsem pro něj Jednoocasého.“ vzpomněl si Itachi.
„Tak to vypadá, že se síly začínají trochu vyrovnávat.“ radoval se Naruto.
„Taky bych řekl.“ ozvalo se ode dveří.

„Gaaro! Rád tě vidím!“ uvítal ho Naruto.
„Já tebe taky příteli.“ přišel k Narutovi a stiskl mu ruku. „Prý ses vrátil ze záhrobí.“
„Na tom něco bude.“ odpověděl Naruto.
„Ty musíš být Uchiha Itachi.“ otočil se na Itachiho.
„A vy musíte být Kazekage-sama.“
„Pro přátele jen Gaara.“
„No tak tedy Gaaro, asi jsi slyšel náš rozhovor. Chceš jednoocasého?“ ptal se Itachi.
„Je v sázce celý svět. Ano, chci ho.“ rozhodl se Gaara.
„Potom není důvod to protahovat.“ ozval se Itachi a Shukaku z něj přeskočil do Gaary.
„Itachi! Ty jsi v sobě měl dva démony najednou?“ valil bulvy Naruto a Gaaru to taky nenechalo chladným.
„Na přenos se to dá použít, ale v boji by to vadilo.“ objasnil Itachi.
Trojice Jinchuuriki se ještě chvíli bavila, než do pokoje vpadla bábi.
„Tak tady jste vy dva.“ přiskočila k Itachimu a Gaarovi.
„Itachi, musítě požádat o spolupráci. Potřebujeme pětiocasé Pseudo-Jinchuuriki.“ vychrlila Hokage a než stačil Itachi odmítnout už to brala jako hotovou věc.
„Vás bych ráda požádala o totéž Kazekage-sama.“ pokračovala ke Gaarovi, který souhlasil.
„Tak za dvě hodiny vás tři čekám u hlavní brány.“ zavolala ještě ve dveřích a už byla pryč.
„Sakra takle brzo?!“ nadával Naruto. „Tak a teď si vyzkoušíte to co já.“ ušklíbl se na dva Jinchuuriki.

Vyšli z nemocnice a Naruto si hned všiml, že je tu nějak moc lidí. Jako na Chuuninských zkouškách. Ne ještě víc. Přišli se připravit na boj celého světa ninjů proti Akatsuki a jejich neporazitelné armádě. Ti ninjové byli ze všech možných vesnic, nejvíce ale zatím z Písečné. Naruta napadlo, že když je tu už teď tolik lidí, za pár dní už se sem nikdo nevejde. U brány čekala jenom Pátá a odvedla je na to místo v lese. Tentokrát tam čekalo poměrně hodně lidí. Kompletní týmy Kurenai, Asuma a Gai. Dále Kakashi, Yamato, Sakura, Sora a Sai. Navíc tam byli další lékařští ninjové. Těch bylo šest. Také přišlo pár lidí z Písečné a mezi nimi i Kankurou s Temari.
„Tak se mi zdá, že se z toho stala pěkná líheň.“ neodpustil si Naruto poznámku.
„Takže se prosím ztište!“ sjednala si klid Hokage. „První půjde Kazekage-sama.“ rozhodla.
„Naruto, jak se to dělá?“ zeptal se Gaara rychle.
„Nech to na Shukakovi, on bude vědět.“ poradil mu. Gaara se tedy podle instrukcí Ichibi no Shukaku postavil před dobrovolníka z písečné. Až teď si Naruto uvědomil, kdo je tím dobrovolníkem a málem zapomněl dýchat. Stála tam Temari. Shikamarovi se to očividně nelíbilo, ale už s tím byl smířený.
„Ještě moment!“ přerušil rituál Kakashi a podal Temari Narutův přívěšek. Yamato okolo sebe vytvořil dřevěné kůly a byl připraven.
„Můžete.“ oznámil Kakashi. Na to se z Gaary začal táhnout proud žluté chakry přímo do Temari. Trvalo to jen pár okamžiků a oba upadli do bezvědomí. Chvíli všichni čekali, jestli se to nezvrtne a Temari nezačne vyvádět. Nic se nedělo a tak je dva medici zkontrolovali. Temari se za chvíli sama zvedla a Gaaru medici odnesli do nemocnice.
Druhý byl na řadě Naruto.
„Chjo, to je otrava.“ povzdechl si Naruto.
„To si mi vzal přímo z pusy.“ přidal se Shikamaru. Na to se zvedla vlna smíchu. Pak se Naruto připravil na místo a čekal, kdo bude dobrovolníkem. Přímo před něj přiběhl Lee.
„Lee? Ty?“
„Chci se ti alespoň trochu vyrovnat!“ dostal Naruta. To bylo tou Kakashiho narážkou...

„Naruto je tak silný! Měl bych se mu vyrovnat!“ hulákal Lee.
„To se ti asi nepovede, když ti chybí jedna podstatná věc – Kyuubi.“ usadil ho Kakashi.

Temari podala přívěšek Leemu a ten si ho nasadil.
Následoval starý známý děj s chakrou a tak dál.

Naruto se probral jako první. V posteli po jeho pravé straně ležel Gaara a po levé Itachi. Asi za deset minut se oba vzbudili.
„Tak jak se máte?“ vyzvídal Naruto.
„Už mi bylo i líp.“ svěřil se Itachi.
„Strašně mě bolí hlava.“ odpověděl Gaara.

Za chvíli jim přivezli jídlo, aby se zberchali a zítra mohli brzo pokračovat. Naruto už měl odpracováno a tak odpoledne konečně vypadl z nemocnice. Procházel se ulicemi a potkal Sasukeho.
„Čau Sasuke! Slyšel jsem, že se ti vrátil celý klan.“
„No jo, je to pravda. Když si pomyslím, že jsem málem zabil Itachiho za něco co neudělal... A jak se máš ty?“ optal se Sasuke.
„No, ujde to.“ odpověděl Naruto. „Neviděl jsi někde Hinatu?“
„No od tý doby co...“ zarazil se Sasuke. Málem se podřekl. To se nesmí opakovat! „...teda..ne, neviděl. Na něco se tě chci zeptat.“ zamluvil to radši.
„Jen se ptej.“
„No, tady veprostřed ulice je to blbý, nezajdeme na ramen?“ navrhl Sasuke.
„No jasně!“ souhlasil a tak šli do Ichiraku Ramen. Objednali si a Sasuke začal.
„Co to bylo za meč, který jsi měl při té bitvě?“
„Myslíš tenhle?“ sundal si meč, který měl na zádech.
„Jo ten. Bylo to docela zajímavý.“
Naruto mu vysvětlil jak k meči přišel a za jakých okolností.
„Nemá nějaký divný jméno? Šest živlů je blbina.“
„No to jsem si taky myslel. Než jsem při boji nepoužil všech šest.“
„I šestý?“ podivil se Sasuke.
„Stalo se to ve chvíli, kdy se jeden ninja vrhnul na Hinatu. Musel jsem ji zachránit, ale byl jem moc daleko. Strašně jsem jí chtěl zachránit protože.... protože jí miluju. V tom se ta katana prodloužila a já ho zabil. Došel jsem k názoru, že šestý je.....“ Naruto se odmlčel „...láska.“
„To zní jako pohádka. A taky mi to moc nepřipadá jako regulérní element.“ namítl Sasuke.
„Já vím jak to zní, přesto to byla síla.“
„Naruto, víš co mě napadlo?“ zeptal se Sasuke šibalsky.
„Bojím se tě zeptat.“ uchechtl se Naruto.
„Naruto se nám zamiloval!“ vykřikl Sasuke na celou ulici, že Naruto málem spadl ze židle.
„Á, ty pitomče! Buď zticha a radši si hleď Sakury.“ zastavil ho Naruto celej rudej.

„Jen mu to řekni.“
„Ale, co když odmítne?“
„Proč by to dělal? Vždyť se pro tebe i obětoval!“
„No já vím ale...“
„Žádný ale! Běž!“
Naruto zrovna odcházel od Ichiraku jejich směrem.
„Tak hodně štěstí!“ popřála Sakura Hinatě a zdejchla se.
Blížil se. Už byl skoro u ní. Sebrala odvahu a vyšla zpoza rohu „náhodou“ ve chvíli, kdy šel okolo. Vyšla přímo před ním a oba se zarazili.
„Hinato, jak se máš?“
„D..dobře Naruto-kun. Já...no... prostě ti něco chci říct.“
„No vlastně... taky ti něco chci.“
Přerušil je nenadálý rozruch. Tohle už vypadalo, jak když někdo nechce aby si to řekli. poznámka autora: Já to nejsem
Naruto se divil co se stalo a tak se zeptal jednoho písečného ninji, který běžel okolo.
„Co se děje?“
„U hlavní brány je nějaký cizinec. Nemá znak žádné skryté vesnice a je celý divný. Říká, že chce mluvit s nějakým Uzumaki Narutem.“
„Se mnou? Kdo to sakra je?“ divil se Naruto. Šel se tedy podívat k bráně. Hinata šla s ním.

„Mám své instrukce, takže nikomu jinému nic neřeknu!“ Křičel vysoký muž v černé kožené bundě. Na rameni měl zavěšený nějaký předmět. Nebylo poznat co to je protože to bylo zakryté velkým hadrem. Jisté bylo jen to, že to bylo dost těžké. Naruto k němu přistoupil.
„Já jsem Uzumaki Naruto. Co mi chceš?“ zeptal se chlápka.
„Posílá mě jeden starej děda co si říká Bůh smrti.“ odpověděl neznámý.
„Aha, tak ty jsi ten bojovník? Tak to bych řekl, že jsme už teď všichni mrtví.“ usoudil Naruto podle jeho vzhledu. Nevypadal, že by byl dobrý v boji.
„Hinato, mohla bys to jít vyřídit bábi?“
„Už jdu Naruto-kun.“ odpověděla Hinata a rozběhla se za Tsunade. Za chvíli byla zpátky.
„Máte jít na tréningové hřiště.“ doručila zprávu Narutovi. Naruto vyzval toho cizince aby šel s ním. Došli na hřiště a tam už čekal Kakashi, Sakura, Tsunade, Gai a Lee.
„Tak vy jste ta naše posila od Boha smrti?“ zeptala se Tsunade.
„Vypadá to tak.“ odvětil muž.
„Takže, můžete se nám představit.“ pokračovala.