Liška Na slunci 10

,,Dobrá tedy, jdeme zpět do vesnice. Vy tři se také vraťte a podejte o tom zprávu Kazekagemu. My o tom musíme říci Tsunade. Nějak se mi nezdá, že by Orochimaru i Akatsuki vyslali pro Naruta ve stejný den na stejné místo."

V Konoze právě začíná den. Naruto se probouzí a přemýšlí.
,, Včera jsme padli do pasti, která byla určená mě. A Hinatu to málem stálo život. Ta chakra ze zdí jí vysála moc síly. Tsss. Celý to bylo jenom kvůli mně. Kvůli tomu co mam v sobě. Už nikdy, nikdy se v to nesmím proměnit. Teď musím jít a trénovat.

,, Takže včera se tam objevili Akatsuki i Orochimarovi poskoci. Je to zajímavé. Vypadá to, že je někde špión. Jenže teď jde o to kde." Dořekla Tsunade.
,, Myslím si to samé." Odpověděl jonin.
,, Kakashi, půjdeš a zkusíš to zjistit, nebo radši se pokus najít Jirayiu ten má tyhle průzkumy rád."
,, Dobře" A zmizel.

,,Půjdu do lesa a bud nekdo půjde se mnou nebo prostě půjdu s..." Naruto šel právě Konohou po snídani v Ichiraku a přemýšlel kam a s kym půjde trénovat, jenže ho z toho vytáhl úpěnlivý dívčí pláč.
Vyskákal nahoru na budovu a spatřil tam na zemi ležící a brečící Sakuru.
,,Sakuro co tu děláš?" Optal se Naruto a oočil se aby měla čas trochu se upravit.
,,N-naruto jen, jen jsem si vzpoměla jaký to bylo když jsme byli malí. Ty jsi mě pořád otravoval, já otravovala Sasukeho...a" Nemohla mluvit, protože jí opět stoupili do očí slzy.,,Všechno bylo tak radostné byli jsme děti a užívali jsme si život." a znovu se naplno rozeštkala.
Naruto se otočil a šel pomalu k ní. Měla skloněnou hlavu, pokrčená kolena do kterých jí padala jedna slza za druhou. Posadil se k ní a začal pomalua potichu rozmlouvat.
,,Když jsme byli malí, strašně jsem na Sasukeho žárlil a chtěl být lepší, pak mi došlo, že to není vše." Sakura ho poslouchala a pomalu začala zvedat hlavu.
,,On odešel proto aby měl sílu a mohl zabít svého vlastního bratra. Je to docela smutný, že na nás se vykšlal, kvůli něčemu takovému jako je vražda." Otočil se na ní a podíval se jí zhluboka do jejích zelených očí. Ona mu pohled opětovala.
,,Chce mít sílu větší než Itachi. Potom ho zcela určitě zabije. Nevím co bude pak. Snad zesílím tak abych mu všechnu pomstu vytloukl z hlavy." Dva své prsty položil Sakuře pod bradu a jemně trhl nahorů. Usmál se a řekl:
,,Netrap se ničím co se děje, vše se musí časem vyřešit, mezitím trenuj ať mi můžeš pomoct s tím vytloukáním." Naposledy se ní podíval a mrkl svým okem barvy oceánu.
Sakura tam dál seděla a přemýšlela.
,,Má pravdu. Je to zvláštní, protože ještě před pár lety bych ho vyhnala jen by sem vkročil. Teď je tu jediný kdo mi dokáže zvednout náladu a pomoci mi. Je na něj spoleh a nebýt něj, z toho podzemí bychom se taky jen tak nedostali. Začíná být opravdu dobrý. Je to můj nejlepší přítel a možná i něco víc...