Doma v listí: kapitola 04. - Tsukuyomi

Iwahi si najednou uvědomila, že je někde úplně jinde, než by měla. Na místě, které neznala a ani si ho nikdy nedokázala představit. Všechno kolem, i ona sama, bylo červeno-bílo-černé. Rozhlédla se. Bylo to podobné místu, kde mluvila se Sayou, ale budovy nebyly poničené a všude kolem ležela mrtvá těla. Zahlédla pohyb a vydala se tím směrem. Za chvíli doběhla ke dvěma postavám, jediným živým v této krajině. Jeden z nich byl Sasuke jako dítě, vypadal stejně jako na té fotce. Ten druhý byl přibližně ve stejném věku jako ona. Poznala ho...
„Tati!“ zavolala. Ani jeden nereagoval.
„Bylo by zbytečný zabíjet někoho jako ty, můj pošetilý bratříčku,“ slyšela říkat Itachiho. „Jestli mě chceš zabít, tak mě proklínej, nenáviď mě a žij dlouhý a ošklivý život.Utíkej, utíkej a drž se svého ubohého života. A jednou, až budeš mít stejný oči jako já, přijď za mnou.“
„Ne, to nemůže být...“ zašeptala si pro sebe a scéna se změnila.

Nyní stála v budově a pozorovala Itachiho, jak klečí před starším mužem s holí v ruce a obvazem přes pravé oko.
„Pokud Sasukemu zkřivíte byť jen jediný vlas, prozradím všechno, co o Listové vím, všem nepřátelským skrytým vesnícím, je to jasné?“
Muž neochotně přikývl. Itachi se zvedl a zmizel.

Ocitla se v malém, a kdyby nebylo jen těch tří barev, tak i útulném pokoji. Na jediné posteli seděli v objetí dva lidé. Poznala je okamžitě.
„Nechtěl jsem se do tebe zamilovat, protože jsem věděl, že tahle chvíle přijde,“ Itachiho hlas zněl opravdu smutně. „Cítím, že tohle bude naposled, co se s ním setkám.“
„Nemusí to tak být, když mu řekneš pravdu,“ přesvědčovala ho Kouzai Fumei, její matka.
„Nemůžu. Ta pravda byla pohřbená tak dlouho, že pro Sasukeho bude lepší, když dostane svou pomstu.“
„Itachi...“
Iwahi vstoupily slzy do očí, ani se je nesnažila zadržet.

Vznášela se ve vzduchu v prostorném sále. Proti sobě stáli Itachi a Sasuke a navzájem se měřili nenávistnými pohledy. Začali se bít. Souboj se nejprve odehrával pomocí genjutsu, po chvíli však došlo i na ninjutsu.
Sál se zřítil. Sasuke změnil svou podobu a Itachi vyvolal cosi, na co Sasuke odpověděl proměnou na několikahlavé hydří monstrum. Itachi monstrum zničil a Sasuke se objevil ve své normální lidské podobě.
Itachi začal kašlat krev. Sasuke vrhl kunaie, ale štít kolem Itachiho odrazil útoky.
Iwahi se na to nechtěla dívat, ale neměla na vybranou. Nedokázala zavřít oči, ani se podívat jinam.
Vypadalo to, že Itachi vyhraje a vezme si Sasukeho oči, ale nakonec ho jen ťuknul do čela a padl k zemi mrtvý.
I když šeptal a byla od nich daleko, slyšela Iwahi jeho poslední slova.
„Promiň Sasuke, tohle je naposled.“

„Sasuke, už se probouzí,“ slyšela Iwahi z dálky povědomý ženský hlas. Odpovědí bylo nějaké nesrozumitelné zamručení.
Pomalu otevřela oči, ale světlo v místnosti ji donutilo je znovu zavřít.
„Co se stalo?“ zasípala a pokoušela se posadit. Když se pohnula, do hlavy jako by ji někdo uhodil těžkým kladivem. „Au,“ chytila se oběma rukama za spánky a znovu si lehla.
„Omdlela jsi,“ řekla žena a přiložila ruku na její čelo. Bolest pomalu ustupovala.
Léčitelské ninjutsu, napadlo Iwahi. Otevřela oči, tentokrát bezbolestně, a uviděla před sebou známou tvář. „Sakuro-san?“
„Ahoj,“ usmála se růžovovláska.
„Co tu... kde to jsem?“ Iwahi, mírně zmatená, se rozhlédla po místnosti. Ležela na gauči, vedle ní klečela Sakura, které z rukou proudila léčivá chakra.
„V obýváku, kde asi?“ odpověděl chladně Sasuke sedíc naproti ní v křesle.
„Myslím, že si máte hodně co říct,“ Sakura se zvedla. „Já zatím přečtu dětem pohádku na spaní.“
Iwahi si sedla a dívala se za ní, jak odchází z pokoje. Pak se podívala na Sasukeho a nakonec její pohled skončil na podlaze.
„Asi už půjdu spát, ráno mam trénink,“ přerušila po chvíli ticho a vstala.
„Zůstaň tady,“ usadil ji Sasuke ledově. „Říkal jsem ti, abys nedělala kraviny, ne snad?“

„A co jsem udělala?“ zeptala se naštvaně.
„Ještě se ptej, ze Sayi jsi tahala věci, cos neměla, a pak ses uvěznila v Tsukuyomi, to je ti málo?“
„Tsuku-co?“
„Tsukuyomi,“ Sasuke zavřel oči a zhluboka se nadechl. Otevřel je. „Když jsme tě se Sakurou našli, Saya nám popsala, co se stalo. Že jsi aktivovala Sharingan, který se pak změnil, a tys upadla do bezvědomí. A to, jak jsi vypadala, odpovídalo přesně stavu někoho, kdo prožil genjutsu Tsukuyomi, jednu z technik Mangekyou Sharinganu. Proč a hlavně jak jsi to udělala?“
„Nemam tušení,“ odsekla.
„Klan Uchiha byl nejváženější ve vesnici. To, že ses rozhodla používat to jméno, mimo jiné znamená, že budeš respektovat určitý pravidla...“ zvedl se z křesla a přiblížil se na krok od své neteře.
„Jestli to znamená poslouchat tebe, tak to si můžu rovnou poškrábat čelenku a odejít z vesnice!“ vyskočila vztekle. Sasuke se ni chvíli zíral neschopen slova. Po několika vteřinách jí vlepil takovou facku, že spadla zpátky na gauč.
„Když chceš tak mermomocí následovat jeho příklad, tak jen do toho,“ sice mluvil klidně, ale v očích mu bylo vidět, že zuří. „Ale na to nemáš, i když je nás míň než tenkrát. Nevíš, jaký to je, když tě zradí někdo, komu nejvíc věříš. Takže se teď uklidni a běž spát, ráno máš trénink. A až to budeš myslet se jménem Uchiha vážně, přijď mi říct o tom Tsukuyomi.“
Nechal Iwahi o samotě s jejími myšlenkami a bolavou tváří, zhasl světlo a odešel z pokoje. Dívka zůstala ležet a potichu se rozvzlykala. Nechápala téměř nic z toho, co viděla v tom svém „snu“. Všechno jí to připadalo tak strašně skutečné, jako by se to doopravdy stalo.
Genjutsu přece nevidí do minulosti! Praštila rukou do podlahy. A jak jsem mohla použít genjutsu sama na sebe?! Snažila se myslet na cokoliv jiného, než na krutou pravdu, kterou se dozvěděla od Sayi. Nakonec se jí podařilo usnout spánkem beze snů.