Příběh dítěte lásky- 30. kapitola

Cesta do hor

Ginirono, to byl náš cíl. Byly to nejvyšší hory šikoro daleko, nejen v Zemi Čaje. Díky výskytu vzácné stříbrné mlhy bylo toto místo více než jedinečné. Bylo to nejlepší místo na světě pro trénink větrné a létavé čakry. Hatomaru-sama, nejlepší ninja v užívání létavé čakry, to měl být můj nový sensei. Přemýšlela jsem hodně dopředu, byla jsem si jistá tím, že jsem doopravdy silná. Zažil snad někdo z mích přátel to co já? Žít tak daleko od domova... A ještě si pamatovat to, na co jsem dávno měla zapomenout. Neměla jsem život jako normální ninja. Že nikdo nemá normální život, jsem si uvědomila pozdě...

Hned ten den jsme vyrazili. Ginirono byli na sever od vesnice, cesta k nim měla trvat dva dny. Pokud jsem doopravdy byla silná, měla jsem ho najít den po vztupu do hor. Ti, co silní nejsou Chrám neobjeví. Chrám byl chráněn jistým druhem genjutsu, které poznávalo lidi do hloubky. Před ním jste nemohli zapírat, samo našlo toho kdo chce Chrám objevit a zhodnotilo, zda-li je patřičně silný. Cesta nám s dobrou náladou rychle utíkala. Vedli jsme konverzaci o ramenu.
,,Mě to stejně nechutná.,'' ohrnul nos Kiba.
,,Mě to dřív také nechutnalo, ale pak jsem ochutnala Ne ramen (Ne- melodie, takže Melodický ramen) a to ti řeknu, ten je fakt dobrej!,'' rozplývala jsem se.
,,Je tam sice hovězí maso, ale ani to nenapravuje dojem...,'' odsekl Kiba.
,,Mě ramen celkem chutná.,'' připojila se do konverzace Sakura, ,,Ale nechápu, jak se jím Naruto může tolik přežrávat.''
,,Tak to taky nechápu.,'' zasmála jsem se.
,,Pozor Sakuro! Támhle je šváb!,'' zařval Kiba.
,,Áááá!,'' zaječela Sakura a hystericky běžela pryč. Kiba se řehtal.
,,Kibo...,'' pošeptala jsem mu, ,,Tohle jsi fakt neměl dělat...'' Měla jsem pravdu, jak Sakura zjistila, že si s ní Kiba dělal srandu, nasadila vražedný pohled a mířila k nám.
,,Ze mě...,'' začala potichu, ,,si nikdo... dělat... srandu... nebude, šánnaró!!!'' Při posledním slově se rozmáchla a flákla Kibu. Chudák Kiba odletěl, hodně a hodně metrů za nás.
,,Sakuro, neni moc dobré mlátit své spolubojovníky, mohl by mít nějakou ujmu.,'' domlouvala jsem jí a při tom zadržovala smích. Kiba už vlastně dávno má újmu, na mozku. Jak jinak by si tohle k Sakuře mohl dovolit?
,,Má co si zaslouží.,'' řekla Sakura vítězoslavně s rukama v pase.
,,Žádní flákání, jdeme!,'' zavelela. Já jsem tam ještě chvilku stála, než se ke mě připlazil Kiba.
,,Já ti říkala, že to nemáš dělat...,'' pověděla jsem mu když se postavil vedle mě. On na mě vrhl pohled, který z větší části zachovával jeho hrdost, ale i děs ze Sakury.
,,Neboj, to přejde.,'' smála jsem se,

A doopravdy, jak jsme Sakuru opět dohnali, byla to zase klidná dívka. Celý zbytek dne se obešel bez dalších potíží. Večer jsme postavili stany a rozdělali oheň u kterého jsme chvilku seděli.
,,No a Akamaru tenkrát dostal lehkou otravu, proto vám nedoporučuji jíst houby.,'' dokončil Kiba své povídání, o Akamarové záhadné otravě.
,,Aha...,'' předstírala jsem zamyšlení. Jeho vyprávění bylo nudné, popravdě, mě ani Sakuru moc nezajímalo, jak jsou houby nebezpečné.
,,Aido-chan, slyšela jsem, že jsi na jedné misi ztrávila čas u mistra Suitonu z Deštné.,'' rychle přešla na jiné téma Sakura.
,,Ano, Mizugume je jeden z nejlepších uživatelů Suitonu.,'' kývla jsem.
,,Také jsem slyšela, že jsi se naučila jedno z Jutsu Nindaimeho za velmi krátkou dobu!,'' pokračovala dál.
,,Ano.,'' kývla jsem znovu, ,,Ale trvalo by to ještě dýl, kdybych ho nemusela hned použít v bitvě.''
,,Hmm...,'' předstírala teď naopak Sakura přemýšlení.
Kibu to naše rozmlouvání nebavilo: ,,Hele, jdeme, spát, je tu nuda...'' Já a Sakura jsme po sobě hodily vítězný pohled, podařilo se nám dostat Kibu spát. Kdyby jsme nezakročili, začal by vyprávět další příběh ze série 'Akamarův život' a to by jsme už fakt nevydrželi. Obě jsme byly unavené, ale Kiba měl energii dál a dál povídat. Ale teď konečně jsme doháhli svého.

Kiba usnul hned jak ulehl, Sakura také za chvíli dřímala, ale já ne a ne usnout. Otáčela jsem se z boku na bok, ale ani v jedné pozici jsem nemohla zabrat. Byla krásná noc, hvězdy byli jasně vidět a srpek měsíce osvětloval temnou krajinu. Vyšla jsem ze stanu a sedla si k ohni, který hořel slabým plamenem. Přiložila jsem pár větviček a plamen nabral na síle. Rozhodovala jsem se, zda-li se mám dívat na oblohu, nebo do ohně. Nakonec vyhrála obloha a já si lehla. Byla teplá, letní noc, přímo stvořená pro pozorování hvězd. Našla jsem pár souhvězdí a pak jsem zavřela oči. Byla bych šťastná, kdyby mě jedna věc netížila na srdci. Kakashi. Tento muž mi nenávratně zasáhl do života. Byl to můj první, a na dlouhou dobu jediný přítel, přítel kterému jsem se mohla svěřit, leč jsem tu příležitost měla jen jednou. Znamená pro mě víc, než kdokoli jiný kdy byl a kdy bude. Myslela jsem si, že to co mezi námi je má trvat celý život. On toto spojení z neznámého důvodu přerušil. Ale stejně mě pak chránil, copak mu na mě ještě záleží? Kdyby ano, takhle by mi neublížil...

Ráno mě vzbudil teplý tlak na obličej. Když jsem otevřela oči, málem mě klepla pepka.
,,Akamaru!!! Vypadni!,'' zařvala jsem na Akamaru, který mi oblizoval obličej. Já blbá jsem usla venku a teď jsem byla pěkně promrzlá.
,,Spala si jako dřevo, tak tě Akamaru musel vzbudit.,'' říkal mi Kiba zatím co balil stan.
,,Vy už jste vzhůru?,'' divila jsem se a vedle mě se objevila Sakura, která byla pro vodu.
,,Jo, nechali jsme tě ještě chvilku spát. Za chvíli vyrazíme.,'' řekla mi stručně. Rychle jsem se zvedla. S nelibostí jsem zjistila, že jsem si pořádně přeležila záda.
,,Sakuro...,'' vzdechla jsem, ,,Nemáš tu něco na přeležený záda?''
,,Jo, mám tu jednu mast.,'' odpověděla mi a začala se hrabat v brašně. Vytáhla úzkou, vysokou krabičku a podala mi jí.
,,Stačí si to namat a do pár minut to zmizí.,'' vysvětlila mi. Otevřela jsem jí čekajíc zápach typu podobných mastí. Ale to co jsem ucítla mi na tváři vykouzlilo blažený úsměv.
,,Levandule...,'' zašeptala jsem omámeně. Vůně levandule mě uváděla do stavu... No, do stavu velikého poblouznění. Kdybych to měla říct bez všech otálek, po levanduli jsem byla zfetovaná. Její následky se objevili téměř hned.
Kolíbavě jsem dotančila ke stromu, který jsem objala: ,,Já jsem věděla, že za mnou příjdeš, Jytri.'' Sakura, Kiba a dokonce i Akamaru se na mě vyděšeně dívali. Dívali se na holku, co si spletla strom s hrdinou filmu Temný večer.
,,Aido?,'' zeptala se mě pomalu Sakura, ,,Seš v pořádku?'' Při posledních slovech jsem se odlepila od stromu a letěla k ní.
,,Sakuroooo! Pojď ke mě!,'' ječela jsem na ní až se chudinka lekla.
,,Kibo! Ona bude zfetovaná!,'' zhodnotila rychle situaci Sakura.
,,Zfetovaná? Jak? Vždť před chvilkou ještě byla normální!,'' mumlal nechápavě Kiba.
,,Že by....,'' zamyslela se Sakura, ,,To bude tou levandulí!'' Zatím co Sakura něco hledala ve své brašně, já jsem honila Akamaru. Chudák, myslela jsem si, že je to kůň.
,,Akamaru!!!,'' zařval zoufale Kiba když viděl, že ho doháním. Sakura položila brašnu na zem.
,,Aido! Pojď sem!,'' zakřičela na mě. Já jsem jako poslušný pes přiběhla.
,,Toto je zfetování z květin, většinou to mizí, když se člověk lekne.,'' vysvětlila Sakura Kibovi zatím co jsem k nim běžela.
,,Sakuro! Co pro mě máš?!,'' mrkala jsem netrpělivě.
,,Mám pro tebe tohle!,'' usmála se a přímo před nos mi strčila stříkačku.
,,Jé inje...,'' začala jsem se rozplývat, ale pak jsem si uvědomila, co přede mnou je, ,,INJEKCEEE!'' Poslední slovo jsem zaječela obzvlášť hlasitě. Najednou se mi zatočila hlava, obraz se mi rozostřil a já... Omdlela.