Žádost 15-Trable s Časem

Neji se procházel po pokoji a pohrával si se svým Znakem Času. Myslel na nastávající misi, která se měla konat za týden. Osvobození Sasukeho a zničení Orochimaru jednou provždy. Doufal, že se to povede. Přejížděl prsty po vyrytých přesýpacích hodinách na Znaku Času. Pak ho dal do koženého váčku a ten pak dal na dno šuplíku psacího stolu. Zalezl do postele a usnul jako dudek.

„Brý ráno,“ pozdravil unaveně Neji svou sestřenku Hin.
„Brý…,“ oplatila pozdrav dívka a chystala snídani.
„Kolik je?“ zeptal se dezorientovaný Neji a rozhlížel se po kuchyni.
Neznal to tu. Že by přestavěli kuchyň za jednu noc? To se mu nezdálo pravděpodobné.
„Asi půl devátý. Naruto ještě nestihl opravit ty nástěnné hodiny.“
„Naruto?“ nechápal Neji a snažil se zaostřit zrak na Hinatu.
Byla vysoká. Vyšší než obvykle a vlasy měla dlouhé po pás. Na sobě měla bílou zástěru, fialovo-šedé triko a modré tříčtvrteční kalhoty. Kolem krku měla jako obvykle čelenku se znakem Konohy. Vypadala o hodně starší. Asi tak na třicet let.
„Ano, Naruto. Nemáš náhodou horečku?“
„Nevím.“
Cvakla klika, dveře se otevřely a vešel Naruto. Byl vyšší než Hinata. V ruce držel klobouk Hokage a smál se. Hinatu dlouze políbil na pozdrav a klobouk položil na stůl.
„Jé Neji, ty jsi tady? Jak to, že nejsi doma?“ podivil se Naruto.
„Naruto, ty jsi šlohl klobouk lady Hokage?“
„He?“
„Strejdo, opravdu ti nic není? Lady Tsunade je už mrtvá. Táta je Hokage, viď tati?“
Neji se otočil za neznámým hlasem. Ve dveřích stála asi desetiletá dívenka, která blonďaté vlasy jako její otec a stejné oči po matce. Na krku měla uvázanou čelenku se znakem Konohy.
„Strejdo?! Tady něco nehraje.“ Zhrozil se Neji.
„Vy máte dceru?“
Tentokrát bylo na Narutovi, aby se začal bát o Nejiho zdraví.
„Opravdu ti nic není?“
„Ne. Jdu se projít,“ Neji rychle vyběhl ven a procházel se po Konoze.
Celá se změnila. I ta nejhorší a nejzapadlejší čtvrť byla zrekonstruovaná a opravená. Všechno bylo jinak. Potkával své přátele, ale žádný z nich neměl čas, protože se starali buď o svůj přiřazený tým nebo sebou vláčeli své caparty.
Čirou náhodou potkal Tenten, která byla sama.
„Ahoj Neji. Co tak brzy?“
„Prostě jsem se probudil brzo, no. Můžeš mi odpovědět na pár otázek? Mám šílenej bolehlav a skoro nic si nepamatuju.“
„Tak jo. Ale půjdeme do parku,“ souhlasila Tenten a vydali se do parku.

„Tak na co jsi se chtěl zeptat?“
„Co se stalo za dobu, kdy zemřela Tsunade?“
„Chtěli co nejrychleji nasadit na další místo Hokage, a tak se zvolil Naruto.
„No, tak to už vím. Co s stalo s Orochimaru?“
„Ten je taky mrtvý. Tsunade nejdřív zabila jeho a pak ze ztráty krve zemřela taky.“
„Hmm. To dává smysl. Co se stalo se Sakurou a Sasukem?“
„S nima? No, ti si rekonstruují Uchihovskou čtvrť . To si vážně si nic nepamatuješ? Ještě než se zeptáš na další blbiny, řeknu ti, že Lee je mrtvý, Gai taky, Shikamaru se odstěhoval za Temari do Suny, Kakashi skončil v knihovně a ostatní mají na starosti tříčlenná družstva geninů. No kromě Sasukeho. Ten je velitelem ANBU. Toť vše. Stačí to?“
„Celkem jo. Ještě jedna otázka.“
„Jaká?“ povzdechla si Tenten.
„Kde bydlím?“
„Cože? Tak ty si nepamatuješ ani tohle? Jsi boss Hyuuga klanu, takže bydlíš v bývalém domě lady Hinaty.“
„Dík,“ usmál se Neji a pelášil domů.
Když konečně přišel domů, přivítala ho krásná černovláska.
„Ahoj miláčku. Měla jsem o tebe strach. Kde jsi celou tu dobu byl?“
„Miláčku?! Že by tohle byla moje manželka?“ snažil si vzpomenout Neji.
„Promiň, ale bolí mě hlava. Můžeš mě nechat na pokoji?“
„Samozřejmě. Půjdu připravit oběd,“ pochopila jeho manželka.
Neji vystoupal po schodech do pokoje.Vzal si paralen a lehl si na postel.
„Zdálo se mi to, nebo ne? Já už vážně nevím, co je minulost, co je přítomnost a co je budoucnost. Ale ten Znak Času byl reálný. Kam jsem ho dával?“Neji se ve svých myšlenkových pochodech zarazil. Právě si vzpomněl. Přešel k psacímu stolu a ze šuplíku vytáhl kožený váček. Otevřel ho a dlaň si vysypal Znak Času!
„Takže to nebyl jen sen. Tak proč je všechno jinak? Že by tohle byla… BUDOUCNOST?!“ uhodil hřebík na hlavičku Hyuuga.
„Jak se ale vrátím do přítomnosti?“
Neji chvíli přemýšlel. Pomaličku si začal vzpomínat na všechno.
„Střepy, Tsunade není mrtvá, Sasuke unesen Orochimaru, zlo je na cestě k vítězství, já mám Znak Času a …,“ Neji se zarazil.
Právě si vzpomněl, jak si Znakem Času pohrával.
„Tak tohle to způsobilo, že jsem v budoucnosti. Jenže tohle nemusí být ta pravá budoucnost. Musím si všemi promluvit.“

Jak si pomyslel, tak udělal. Radši vyskočil oknem, aby se nemusel setkat s neexistující manželkou a utíkal za Narutem.
Tedy, spíš běžel k němu domů.
Zazvonil a vyčkával. Přišla mu otevřít Hin.
„Ahoj Neji. To jsi zpátky?“
„Je doma Naruto?“
„No je. Jestli s ním chceš mluvit, budeš ho muset nějak probrat.“
„Já nějaký způsob najdu,“ zamračil se Neji a vešel dál.
Hinata ho zavedla do obýváku, kde Naruto chrápal na gauči.
Neji si došel pro kýbl, napustil do něj tu nejledovější vodu, Hinatě vrazil do ruky pokličku a naběračku se slovy: „Až napočítám do tří, začneš bouchat do tý pokličky, jo?“
Hinata kývla a čekala, až Neji napočítá do tří.
„Jedna, dva, tři!“
Hinata začala bouchat do pokličky, Neji na Naruta vychrstl vodu a křičel: „Naruto, vzbuď se! Vstávej, ty lemro líná!“
Určitě si dokážete představit, jaký to byl rámus. Naruto se probral velice rychle.
„Co se děje?“
„Potřebuji s tebou mluvit,“ vysvětloval Neji.
„Tak to šli do kuchyně,“ postavil se Naruto a rychle se šel převléknout.
Hinata s Nejim odešli do kuchyně a čekali na Naruta. Hinata mezitím vytáhla koláče z trouby.
„Hin, od kdy pečeš?“
„Ode dneška.“
Naruto, už převlečený do suchého letmo políbil Hinatu na tvář a odešel do spíže. Vytáhl láhev, která měla na etiketě švestku.
„To má být co?“ podivil se Neji.
„Pravá slivovice z Český Republiky. Objednal sem si to přes net,“ kasal se Naruto a naléval průhlednou tekutinu do tří malých štamprliček.
Jendu dal Nejimu, druhou podstrčil přes Hinatu a třetí si nechal sobě.
„Tak o čem si chtěl mluvit?“ zeptala se Hinata.
„O tomhle,“ Neji vytáhl z kapsy kožený váček a na stůl vysypal znak Času
„Víte co je tohle?“ zeptal se.
„Po pravdě řečeno… Ne,“ uvažoval Naruto.
„Povím vám k tomu příběh, který se odehrál, nebo asi lepší vyjádření je, že se odehrává. Ten příběh je o nás všech, ale nejspíš budeš muset zavolat Shikamara, Sakuru se Sasukem, Kibu, Ino, Temari a Gaaru. Příběh povím vám všem, protože těhle osob se to týká.“
„Dobře. Hned budou tady,“ souhlasil Naruto a zmizel v oblaku dýmu.

Za pár minut se všichni objevili. Naruto jim nalil pravou českou slivovici a usadili se v obýváku, protože v kuchyni nebylo místo.
„Ví aspoň někdo, co je tohle?“ ukazoval znak Času.
Všichni zakroutili hlavami.
Neji si povzdychl.
„Tak dobře… Řeknu vám celý příběh.“
„Počkej. To nám budeš vyprávět pohádku, bo co?“ snažil se překonat zívání Shikamaru.
„Ne. Radši zmlkněte, protože ten příběh je o vás.“
„Nejsou to drby, že ne?“ strachovala se Ino.
„Ne. Poslouchejte: Podle odhadu našeho současného věku se to odehrává, když nám je asi tak dvacet. Tsunade ještě žije a Orochimaru kráčí po cestě zla, která vede do záhuby náš svět. V každé vesnici kolují pradávné pověsti o legendárních deseti střepech, které jsou umístěny po celé planetě. Tsunade, která věří, že ty střepy skutečně existují, posílá hned po svatbě Sasukeho a Naruta na misi. Mají za úkol najít první dva střepy. Střep Vody a Ohně. Oba dva našly, předali Tsunade a ta s nimi poslala Kibu s Akamaru a mně. Měli jsem získat Zbylé střepy a to se také podařilo. Tady se střepy přeměnily na znaky. Sakura, která logicky uvažovala, správně přidělila znaky živlů správným lidem. Sasuke měl Energii, Naruto Vodu, Shikamaru Oheň, Gaara Zemi a Temari Vzduch. Tito lidé teď mají trénink a Tsunade posílá Sakuru a Ino na hledání dalších střepů. Tentokrát nemají žádná vodítka k tomu, aby si mohly být jistý, že jsou na správném místě. I tak ty střepy najdou a během hledání se k nim přidává Hinata, já a Kiba. Společně jsem ty střepy našli a bezpečně dopravili sem. Mezitím Orochimaru získal na svou stranu Sasukeho, který měl znak Energie. My jsem si vybrali své znaky. Já mám znak Času, Hinata znak Lásky, Kiba Naděje, Sakura má znak Života a Ino znak Smrti. Nikdo nevěděl, jaké síly znaky mají a Tsunade nám dala týden na to, abychom si nové síly vyzkoušeli, potrénovali si a pak šli zachránit Sasukeho. Já jsem si se svým znakem trochu hrál a nejspíš jsem zapříčinil, že jsem v budoucnosti.“
„Tohle, že byla naše minulost?“ nechtěla uvěřit Sakura.
„Ne naše minulost, ale naše přítomnost.“
„Pokud mu uvěříme, co se stane?“ uvažoval Kiba.
„Nevím. Já teda rozhodně věřím ,že to je pravda, protože by mi Neji nelhal,“ uvěřila Hinata.
Najednou se zablesklo a Hinata byla pryč i se sklenkou slivovice.
„Kde je?“ zhrozil se Naruto.
„To je ono!“ zajásal Neji, „Musíte mi uvěřit a pak vše bude v pořádku.“
„Tak já věřím, kvůli lady Tsunade,“ zavřela oči Sakura a zmizela.
Sasuke se chtěl dostat za svojí manželkou, a tak uvěřil taky. Postupně všichni Nejiho historce uvěřili a nakonec bylo na Nejim, aby se za nimi dostal. Samozřejmě Sasuke se vrátil k Orochimaru a svému růžovému pokojíčku. Ostatní se objevili u Hinaty v pokoji.
„Byl to sen nebo ne?“ uvažovala Temari.
„Nebyl, protože tady je důkaz,“ ukázal Naruto podivnou láhev.
Na etiketě bylo napsáno: ČESKÁ SLIVOVICE
Neji si ulehčeně oddychl a znak Času radši schoval zpět do váčku.