Příběh dítěte lásky- 26. kapitola

Hlavní hrdinka z boje ven!

Prostě a jednoduše jsem omdlela v Kakashiho náručí.
,,Jsi rychlý, dokázal jsi ji zachránit.,'' uznal Chounan, ,,Ale momentálně stejně máte o jednoho člena míň.''
,,Kakashi-sensei, bude v pořádku?,'' zeptal se Neji.
,,Ano bude.,'' otočil se na Nejiho, ,,Momentálně je v bezvědomí, ale střela naštěstí neohrozila orgány a nejspíše ani moc nevykrvácí.'' Oba se uklidnili. Kdybych na tom byla zle, Kakashi by misi odvolal. Takhle mohli i beze mě pokračovat.
,,Bude tu problém... Aida zdřejmě dokázala rychle odhadnout jaké Jutsu, já to hned nedokážu.,'' přiznal. ,,Budeš moje záloha.,'' řekl. Neji kývnul.
,,Smůla, že je to zrovna to děvče. Dokázala mě překvapit, ale boj se známím Sharinganem a Byakuganem už tak zajímavý nebude.,'' povzdechl si Chounan.
,,I já tě dokážu lecčím překvapit.,'' ujistil ho Kakashi. Chounan se zadíval do jeho Shrainganu. Nic takového v životě neviděl. Když si Kakashi všimnul kam směřuje jeho pohled, neváhal a aktivoval Mangekyou Sharingan. Dlouhou dobu pracoval na tom, aby ho mohl aktivovat rychle a jeho snaha konečně přinesla ovoce.
,,Sakra!,'' zaklel Chounan. Myslel si, že na něj Kakashi použe to obávané Jutsu Magekyou Sharinganu Tsukuyomi (Snící čtenář), ale mílil se. Kakashi ho nechal ať se utápí v obavách nad údajným útokem. S kunaiem v ruce se vrhl na tupě zírajícího Chounana. On nic nedělal, jelikož si myslel, že je to součást Tsukuyomi, které by přemoci nedokázal. Když si všiml, že Kakashi přeměnil Magekyou Sharingan zase na normální, stihl se ještě vyhnout. Ale nebyl tak rychlý aby z toho vyšel bez rány, krvavá skvrna na pravé paži připomínala jeho hloupost.
,,To bylo chytré.,'' uznal a chytl se za paži, ,,Myslel jsem, že na mě doopravdy chceš použít Tsukuyomi.''
,,Měl by jsi být ještě chytřejší. Já Tsukuyomi neumím.,'' vysvětlil mu Kakashi a podíval se směrem kde jsem ležela já. Pořád jsem byla v bezvědomí.
,,Neji.,'' otočil se k Nejimu, ,,Teď.''
,,Hakke Kuushou (Prázná (Vzdušná) dlaň).,'' řekl Neji a natáhl ruku před sebe. Z ní vyšel proud vzduchu, který odhodil Chounana pěkně daleko. Jak dopadl, ze země se vynořil Kakashi a stáhl ho s sebou pod zem až mu koukala jen hlava.
,,Ani Doton: Shinjuu Zanshu no Jutsu (Živel země: Skryté stětí hlavy) jsi nečekal.,'' pověděl mu Kakashi který už byl nahoře.
Chounan se usmál: ,,Tohle na mě neplatí.'' A doopravdy, neplatilo. Už předtím jsem zjistila, že je neobyčejně silný, ale že by roztrhl zemi která ho obklopuje, to se jen tak nevidí. Hlína kterou vymrštil trefila oba dva.
,,Bude to ještě zajímavá bitva.,'' smál se.

Mezitím v mé mysli...
Ve Vodopádové byl krásný den. Byl to den mích 10. narozenin. Čekala jsem na Hanimiho, který mi měl přinést dárek.
Když jsem ho v dáli uviděla, radostně jsem zakřičela: ,,Hanimi-san!'' Starší muž s čelenkou Mlžné mířil ke mě. Ruce měl za zády, zdřejmě tam schovával dárek pro mě.
,,Tak co pro mě máš?,'' ptala jsem se zvědavě a snažila se nakouknout co skrývá za zády, ale on mi to nedovolil.
,,Uvidíš Aido-chan.,'' odpověděl mi, ,,Ještě než ti dám dárek něco ti musím říct.'' Přešel k lavičce a já za ním.
,,Dárek co ti dám není obyčejný, musíš s ním zacházet nejlépe jak umíš, ruzumíš?,'' zeptal se mě a já horlivě kývla.
,,Bude to součást tebe, budeš s tím v dobrém i ve zlém a nikdy to neopust, sama by jsi litovala.,'' povídal mi a já zase kývla.
,,Sama jednou příjdeš na to proč jsem ti to dal, i úplně cizí lidé mohou být lepší než vlastní rodina.,'' zamyslel se a já opět kývala. Tenkrát jsem jeho slova nepochopila.
,,Hanimi-san, dejte mi už ten dárek.,'' dožadlovala jsem se netrpělivě.
,,Dobře.,'' usmál se a mě se rozsvítili oči. Pomalu vyndaval ruce až se v nich zabělela nějaká věc.
,,Flétna!,'' vykřikla jsem nadšeně. V jeho rukou ležela bílá flétna.
,,Ano, flétna.,'' usmál se a podal mi jí.
,,Budeš mě na ní učit?,'' zeptala jsem se zatím co jsem zkoušela na ni hrát.
Hanimi posmutněl: ,,Bohužel ne, zítra se vracíme zpět do Mlžné.''
,,Né.,'' zatřpytili se mi v očích slzy. Objala jsem ho a začla brečet.
,,Nebreč, nebreč.,'' utěšoval mě, ,,Tahle flétna ti mě bude vždycky připomínat.'' Pomalu jsem přestávala plakat.
,,Něco ti teď zazpívám a ty si tu melodii zapamatuješ, ale nepoužiješ jí dokud nebudeš vědět na co.,'' řekl mi.
,,D-Dobře.,'' utírala jsem si slzy. Začal zpívat. Zpíval překrásně a i melodie byla krásná. Krásná a smutná.
Když dozpíval, zeptal se mě: ,,Líbila se ti?'' Já jsem kývla.
,,Rozumíš všemu co jsem ti řekl?,'' zeptal se mě znovu a já opět kývla ačkoli jsem neměla páru o čem mluví.
,,To je dobře...,'' řekl spokojeně, ,,Měj se Aido-chan.'' Vztal, políbil mě na čelo a odešel. Já tam seděla a koukala směrem kudy odešel. V hlavě se mi honili slova která mi řekl, slova kterým jsem měla rozumnět, ale nerozumněla. Prozatím ani nebyl čas. Podívala jsem se do svých rukou. Tam ležela bílá flétna, moje vzpomínka na Hanimiho. Uchopila jsem jí do ruky přesně tak jak to dělávají potulní muzikanti, kteří čas od času navštíví Vodopádovou. Zkusila jsem zahrát nějaký tón. Z flétny vyšel velice pochybný zvuk. Budu si muset najít učitele.

Otevřela jsem oči. Nebyla jsem ve Vodopádové, byla jsem na nějaké louce. Vždyť jsem přeci na misi. A tamto byl sen? Ano... byl to sen.
,,Hanimi...,'' zašeptala jsem. Kde jsou Kakashi a Neji? A kde je on? Otočila jsem se na druhý bok. Neji ležel pár metrů ode mně a zdřejmě nebyl schopný boje. Kde je Kakashi? Na moji otázku jsem dostala odpověd v podobě velké rány. I Kakashi teď ležel na zemi. Snažil se zvednout, ale okamžitě zase padal na zem. Oba už nemohou bojovat. Co mám udělat? Zrak mi padl na moje pouzdro na flétnu. Melodie, vždyť já ji už znám! Sen, jako zázrak z nebes mi jí připomněl zrovna v tak důležité chvíli. Vyndala jsem flétnu z pouzdra a podívala se na ní. Byla na chlup stejná jako v ten den co mi ji Hanimi dal. Hmaty jsem už odkoukala od Chounana tak by to neměl být velký problém. Vše teď závisí jen na mě, životy Kakashiho a Nejiho. Nepřipouštěla jsem si selhání, musela jsem to udělat i kdybych měla sama přijít o život. Přátelé jsou nejdůležitější.

Pomalu jsem si přikládala flétnu k ústům. Měla jsem plán, dobrý plán, kterým ho přemoci a možná i zabít. Nesmím však zapomenou na získání informací, to je nejdůležitější. Dobře, soustřeď se a začni hrát. Vzduchem se tiše rozlehl první tón...