Help me!!! 1

Kal se pomalu zvedá ze země.
Hnědovlasá postava vedle ní padá vyčerpáním k zemi.
"Promiň Kal, už víc nedokážu." a omdlí. Kal nezbývá nic jiného než se modlit, aby se útočník konečně stáhl, neni slabá, ale proti sanninovi nemá žádnou šanci.
"Kusanagi no Tsurugi: Kuu no Tachi!"
Před Kal se objeví obrovský meč a probodává jí tělo, padá k zemi, ale ví, že to ještě není konec, byl zasažen jen její bok. Útočník ale pokračuje.
"Juin Jutsu!" jeho hlava se k ní blíží, blíž a blíž...až nakonec cítí jen pálčivou bolest za krkem, omdlívá, ale poslední, co vidí je, že se útočník stahuje, už si může v klidu odpočinout...
"Huh?" Kal těká očima po pokoji, ale nemůže přijít na to, kde je, když si najednou všimne postavy před ní, hned v ní poznává sestřičku z nemocnice, hodí na ni jeden ze svých nezdvořilých pohledů, sestru ale jen zaskočilo to, že je po týdnu v komatu tak hrozně zpocená...
"Tsunade-sama!"
Kal si zacpe uši, sestra má hrozně pronikavý hlas...
Po chvíli se v pokoji objevuje starší, blonďatá žena, Kal v ní hned poznává pátou Hokage.
"Co je?" vypadne z ní asi i trochu nechtěně.
"Jak co je?! Bylas v bezvědomí! Týden! Asuma se zotavoval taky hodně špatně! A ty se ptáš co je?!"zařve na Kal Tsunade a pak klidněji dodává: "a podívej se za krk..."
Kal otočí hlavu a to, co uvidí, ji skro vrátí zase do mdlob.
"Je zázrak že ses vzbudila... s prokletou pečetí se to moc lidem nepodaří, co se ti zdálo? Jsi úplně propocená."
Kal jí nevnímá jen pořád kouká na svou prokletou pečeť.
"Haló! Posloucháš mě?"
Kal sebou cukne a hned odpovídá.
"Jako vždy."
"Jo už jsem slyšela o tvých nočních můrách, tak mi to prosim trochu upřesni."
"Ok, nejdřív se přede mou objeví sharingan, pak dva, tři, čtyři a takhle asi padesát... všude kolem mě jsou sharingany a usmívají se na mě, ale pak přede mne spadne kapka krve a krev začne být všude kolem, sharingany postupně mizí, až tam nezbyde žádný, pak je černo... a najednou se objeví jen jeden sharingan, ale mnohem silnější než ty předtím a dloho vidím jen ty oči s mocným sharinganem a pak je vystřídá něco mnohem horšího, taky oči, ale jiné, jakoby hadí, což se mi pak spojuje s Orochimarem, v tom se vždycky vzbudim, stačí?!"
Kal se trochu zatřese a znovu si lehne.
"To bude dobrý."
Ve dveřích se objeví usměvavá postava - Asuma! Kal si opět sedne a začne si s ním povídat. Po chvíli dojde i na poslední boj s Orochimarem.
"Kal, ty víš, že tohle nebylo poprvé co tě Orochimaru napadl, ale..."
"Bylo to jiné, já vim, proč mi udělal tu prokletou pečeť, proč mě vůbec chce zabít?" v tom do pokoje vlítne její máma. Když tam ale uvidí Asumu, trochu se lekne.
"Kal!"
"Ahoj, mami." ze sebe dostane Kal s trochu nuceným úsměvem.
"Pojď ven." řekne Asuma a chytne její mámu za ruku. Z vedlejší místnosti, ale slyší jen úryvky.
"Už bys jí to měla říct!" řve Asuma na její mámu.
"Ty víš že to-"
"Ale jo, jde to."
"Ale ona to nezvládne."
"Je jí čtrnáct, není už malý dítě!"
"Ty se do toho nepleť!"
"Dyť jí vychovávám, sakra!" v tom vlítla do pokoje Kal, už měla připravenou řeč.
"Chi vědět všechno! Kdo je můj táta? Proč mě odmalička vychovává Asuma? Proč, když jsem byla malá, jsem žila v Akatsuki? Tak PROČ?"
Její máma se lekne, ale Asuma si oddechne a hodí na ni pyšný pohled.
"No tak, Mikoto." řekne Asuma
"Dobře, všechno je to kvůli jednomu člověku, tvému otci, těch věcí je mnohem víc, co bys měla vědět, ale asi bys to všechno najednou neunesla."
Kal se lekne a sklopí hlavu, ve které jí zrovna běží myšlenky: chci to vůbec vědět? Co když to opravdu nezvládnu?
"Tvůj otec je-" Asuma ji chytí za ruku, celá se třese.
"Asumo já, já to asi-"
"Orochimaru!" vyplivne ze sebe Asuma.