Prokletí prvorozeného 8: Oheň, Krev, Bolest, Moc a Život.

Kapitola 8: Oheň, krev, bolest, moc a život

Naruto, veden zpola zapomenutými reflexi, pospíchal směrem, ze kterého se ozýval hluk boje. Běžel jak nejrychleji dokázal a jen tak, tak se vyhýbal obřím kmenům stromů, rostoucích všude kolem něj. Cítil jak se mu ztuhlé svaly uvolňují, dech se zrychluje a prohlubuje. Jeho srdce začalo tlouct rychleji, jakoby radostněji. Naruta natolik pohltil pocit radosti z běhu, že málem vrazil do trojice lidí. Původců hluku.
Dva z nich byli muži, kteří se právě od sebe oddělili a skočili dozadu, s lehce krvácejícími šrámy. První z nich byl vysoký, šlachovitý mladík, s krátce ostříhanými špinavě blonďatými vlasy a nakrátko zastřiženými vousy. Jeho věčně humorem jiskřící modré oči byli nyní tvrdé jako diamant. Oděn byl jednoduše, podobně jako Ichigo v bílé košili a hnědých kalhotách. Košile byla na pravém rameni roztrhlá a lehce nasáklá krví, vytékající z mělké rány. V jeho pravé ruce se nacházela Katana, po jejíž čepeli stékala krůpěj krve.
Jeho protivníkem byl muž patrně stejně starý jako on, avšak u něj se to dalo jen velice těžko určit. Byl neuvěřitelně vysoký, dokonce ještě vyšší než světlovlasý mladík. Přestože byl v ramennou dosti široký, byl pohublý a jestli mohl Naruto soudit, nevypadal nijak zvlášť silně. Tuto skutečnost však vyvracela monstrózní sekera, se kterou mával jen pravačkou nad hlavou. Oděný byl do černých kalhot a košile stejné barvy, na které byly krvavě rudou nití vyšity podivné vzory. Nejděsivější na jeho postavě však byl jeho mrtvolně bledý obličej, rámovaný dlouhými černými vlasy. Stejně jako zbytek jeho těla byl i jeho obličej vyhublý a kostnatý. Nad dlouhým, patrně několikrát v minulosti již zlomeným nosem se pak nacházel krvavý obvaz, omotaný kolem jeho očí. Ten muž musel oslepnout, nedávno oslepnout. Uvědomil si Naruto. I když… zamyslel se, když si prohlédl zbytek jeho postavy. Spíše ta krev pochází od toho člověka, jehož krev je na jeho oblečení.
Třetí osoba, které si Naruto všiml, byla nejspíše mladá blondýna, střední postavy,která ležela v bezvědomí, nebo také možná mrtvá u nedalekého stromu. Z rysů její tváře toho Naruto přez zaschlou krev a modřiny nedokázal moc rozeznat, přesto mu připadala povědomá. Snad jeho paměti jen neseděli rozpuštěné vlasy, ale nedokázal si vybavit, jak jinak by je měla mít upravené.
Toto všechno proletělo Narutovi hlavou v době, kdy se dva bojující odrazili od země a opět na ní přistály. Zdálo se, že si jej ani jeden z bojujících nevšiml, což není vzhledem k tomu, že jeden z nich k němu stál zády a druhý byl očividně slepí nic zvláštního, protože se jeho příchodem nenechali nijak vyrušit. Začali kolem sebe kroužit jako dva vlci chystající se k útoku. Poté co ušli sotva dva kroky, slepí válečník zvedl hlavu k nebi a zařval tak strašlivě, že Naruto nebyl schopen uvěřit, že něco takového vyšlo z lidského hrdla. V tom výkřiku se skloubila nenávist, šílenství a touha po krvi, tak strašlivá, že se Naruto roztřásl. Dokonce i jeho protivník, očividně zkušený bojovník zděšeně o krok ustoupil. Toho jeho soupeř využil útoku. Jediným skokem překonal pětimetrovou vzdálenost mezi nimi a mocně se rozmáchl sekerou. Mladíkovi bylo jasné, že se nevyhne, ani ránu nevykryje a tak se patrně rozhodl vzít svého nepřítele s sebou, neboť švihl sekl svou zbraní po jeho boku. V ten okamžik nad Narutem opět převzali vládu jeho reflexi a čas se jakoby zpomalil. Na malou chvíli, kratší nežli jediný úder srdce se naprosto přestal hýbat a strnul. V ten jediný okamžik ho oslovili stromy, zvířata, hmyz, celí les ho pozdravil a uvítal, jako svého dlouho ztraceného bratra. Uvítali ho a dali mu sílu. Z celého lesa se do mladíkova těla nalilo obrovské množství chakry. Naruto ji přeskupil do rukou a nohou. Poté jeho tělo zmizelo a objevilo se mezi bojujícími. Pravou rukou zachytil slepcovu sekeru a odklonil ji stranou. Levačkou zachytil ruku mladého muže a zkroutil mu ji tak, že mu zbraň vypadla z ruky. Dříve, než se stihl překvapený výraz usadit na jeho tváři a tvářích těch dvou, pohnula se jeho levá ruka a jakoby sama od sebe udeřila slepce loktem do brady, takže odletěl metr daleko. Levačka se zaťala v pěst a trefila blonďáka do spánku, takže i on dostal lekci létání.
„N…Naruto?“ vydechla za jeho zády překvapeně udýchaná Ookami.
„Gama Sennin“ vydechl překvapeně ležící mladík.
„Sage“ ulevil si překvapený slepec, přičemž ono slovo vyřkl jako tu nejodpornější nadávku. Poté bleskově vyskočil na nohy a vrhl se s bojovým pokřikem na Naruta.
„Abaddone počkej!!!“ zařve Ookami a mladík uniso, ale pozdě. Naruto ustoupil o krok do zadu a reflexně se postavil do bojové pozice. Abaddon odhodil sekeru a v ruce se mu zjevila krvavá záře, intenzitou záře a tvarem zdánlivě připomínající Chidori. Oba bojující se rozběhli a strnuli. V okamžiku, kdy je již jen jeden krok dělil od vzájemného střetu, se mezi nimi zjevila koule oslepujícího bílého světa, která o zlomek vteřiny později vybuchla odhodila oba bojující bez zjevného poranění několik metrů od sebe.
„Abaddone, Kisuke co to u všech démonických prd*lí má být?“ zařval Tsurugi, který se spolu s Ichigem znenadání vynořil z lesa. Ono jutsu ze světlem bylo patrně jeho dílo.
„Tsurugi-sama“ vykřikli Kisuke a Ookami překvapeně.
„Co chceš dědku, neruš můj boj!“ zařval na něj vztekle Abaddon a vyskočil na nohy. Jeho slova překvapila snad všechny kromě Tsurugiho. Naruta ten očividný nedostatek respektu k Tsurugimu tak vyvedl z míry, že nebyl schopen ani postavit se na nohy. Prostě jen překvapeně ležel a hleděl na slepého muže.
„Uch, ty jsi byl vždycky nevychovaný potížista co Abe?“ usmál se Tsurugi pod kápí klidně.
„Jo a tys byl vždycky starej, blbej, všetečnej, plesnivej dědek, co se pletl do věcí, po kterých mu nic není.“ Zavrčel slepec vztekle. Jestli jeho předchozí slova všechny překvapila, tak tahle je doslova vykolejila. Ookami, Naruto a Kisuke nezvládli o moc víc, než zalapat po dechu. Zato však Ichigo se očividně z míry jen tak vyvést nenechá.
„Ty jeden parchante, jak se opovažuješ? Jak se opovažuješ urážet Tsurugiho-sama?“ zařval vztekle a uchopil své kladivo pevně do obou rukou. Zastavila ho však Tsurugiho ruka.
„To není třeba Ichigo.“ Usmál se a postoupil kupředu. „Abaddon se umluví, že ano chlapče?“ zeptal se ho hrozivě a levým ukazovákem mu zamířil na hruď.
„Jo? Vážně? To by mě zajímalo, jak mě k něčemu takovému…“ zařval slepí muž, když v tem se zarazil a zalapal po dechu.
„Promiň, neslyšel jsem tě, co jsi říkal?“ zeptal se ho maskovaný muž se znatelným pobavením v hlase. Abaddon však mlčel. Místo omluvy strašlivě zařval a radlickým soustředěním svraštil obočí a napjal snad každý sval ve svém těle.
„Snažíš se marně chlapče.“ Zamračil se Tsurugi, avšak bylo na něm vidět, že má co dělat aby své jutsu, ať už se jednalo o cokoliv udržel.
„Nechte toho, oba dva“ promluvil Naruto nesmlouvavě, poté co se vyšvihnul na nohy. Nikdo kromě Ookami mu však nevěnoval pozornost, neboť se soustředil na měření Abaddonovo a Tsurugiho měření sil. Proto si také nikdo kromě ní nevšiml zvláštní změny, která se s mladíkem udála. Celé jeho tělo najednou zmohutnělo a obalilo se neuvěřitelným množstvím svalové hmoty, která téměř dokonale roztrhala jednoduché kalhoty a košili, které měl právě na sobě. Rysi tváře se mu podivně protáhly a zuby spolu s nehty prodloužili, takže připomínali tesáky a drápy. Změnili se mu dokonce i oči. Namísto modrých očí po okolí těkali žabí zorničky, obklopené černým pigmentem.
„To…. To je…“ vydechla překvapeně, ale nikdo jí nevěnoval pozornost.
Ať už chtěla vyslovit cokoliv, Naruto ji předběhl. Hlasitě zařval, tak jak mu to jen hlasivky dovolovali a udeřil pěstí do země takovou silou, že popraskala. O chvíli později země mezi bojujícími za doprovodu strašlivé rány doslova explodovala. Ze vzniklého oblaku prachu a úlomků se zformovali dvě ruce, o velikosti dobře rostlého slona. Obě ruce se zatli v pěst a udeřili, každá na jiného člověka. Jedna na Tsurugiho a druhá na Abaddona. Naštěstí stihli oba muži zareagovat v čas a uskočit stranou. Když ruce nenarazili na žádný odpor pokračovali dál lesem a zanechávali za sebou strašlivou spoušť v podobě rozlámaných stromů a létajících třísek, dokud se sami nerozpadli.
„Žjova dědku viděl si to?“ zasmál se Abaddon a setřepal ze sebe prach. „Ten blonďák se nezdá, ale má páru.“
„Ztichni Abe. Čapni zajatce a dekuj se, tohle zvládneme i bez tvé účasti“ zařval na něj Ichigo a zvětšil svou svalovou hmotu.
„Tak hele ty svalovče mizerném, co je to za blbou strategii, zbavovat se nejlepšího bojovníka před bojem? Pošli raděj ji, ta stejně bojovat nebude.“ Zařval naštvaně slepec a kývnul hlavou, směrem k Ookami, která se jen vyděšeně tiskla ke stromu.
„Od té doby, co musí protivník zůstat naživu. Kdyby si s ním bojoval ty, můžeme ho tak maximálně seškrabat ze země.“ Odsekl mu Ichigo.
„Tak hele, tu ženskou sem taky dones v pořádku“ ohradil se Abaddon, ale poté zachytil Tsurugiho pohled z pod kápě (Tady není chyba, skutečně ho zachytil). „No jo, no jo už du“ zamračil se a chytil bezvědomé Temarino tělo do náruče. „Za pět minut sem zpátky, jestli to do té doby neskončíte, rozsekám ho na nudličky.“ Zasmál se a zmizel.
Čas který oni trávili rozhovorem Naruto rozhodně nepromarnil. Během té doby stihl již přejít do formy Kyuubiho se dvěma ocasy a nyní vztekle vrčel směrem na Tsurugiho.
„No jo, no jo chlapče uklidni se prosím, mi s tebou nechceme bojovat ano?“ zkusil to maskovaný muž po dobrém, ale nezdálo se že by jeho slova měla nějaký účinek. Místo toho si Naruto kolem sebe vytvořil prostor a pomocí pečetí zformoval chakru.
Sage Katon: Kyuubi Zhluboka se nadechl a vydechl. Místo vzduchu však jeho plíce opustila neskutečně velká masa ohně, která na sebe vzala podobu Kyuubi a s ohlušujícím výbuchem udeřila na Tsurugiho skupinu.

„Hernajs Tsurugi-sensei, buďte prosím vás příště trošku opatrnější ano?“ zasmál se Kisuke na svého mistra, s žertovným světélkem v očích. Celé jeho tělo se koupalo v oslepující záři, jež vydávali zlatavé plameny, obklopující celé jeho tělo, ale on nevypadal, že by mu to nějak vadilo. Ani ne před několika sekundami pohltil celé Narutovo ohnivé jutsu a vypadal, více než dobře naladěn.
„Fajn mistře, jaký je…“ pokusil se zeptat, ale přerušil ho obří stín, který na chvíli zastínil i samotné slunce.
„Co to u všech bohů je?“ vydechl překvapený Ichigo a pro jistotu sevřel pevněji toporo svého kladiva. Nad lidmi se tyčila do víšky několika metrů tyčil(a) Kyuubi s osmi ocasy. Nad jeho vztyčenou hlavou se vznášela koule tvořená jeho vlastní zhuštěnou chakrou. Poté natáhl krk a celou kouli spolknul, čímž se jeho chakrové tělo nafouklo jako balón.
„Hups.“ Ozval se Kisuke v okamžiku, kdy Kyuubi otevřel tlamu a vypustil chakrovou střelu. Proud rudé chakry vyrazil z démonovi otevřené tlamy, avšak nedostal se nijak daleko. Přesněji, něco ho zastavilo asi metr před Kisukem.
„Hernajs Kisuke, buď prosím tě příště trošku opatrnější ano?“ ušklíbl se pod kápí Tsurugi a prohlédl si kritickým okem své dílo. Kyuubiho střelu odrazila podivně matná bariéra, která vypadala, jako by byla tvořena podivnou olejovitou hmotou, šedé barvy.
„Ookami, byla bys tak laskavá?“ zeptal Tsurugi dívky, třesoucí se za jeho zády.
„A…ano, jistě“ vykoktala a roztřesenýma rukama provedla několik jednoduše vypadajících pečetí. Po jejich dokončení vyrazili ze země pod Kyuubiho nohama čtyři vlčí tlamy. Každá se mu zakousla do jedné z nohou, aniž by byli jakkoliv zasažení jeho strašlivou chakrou a ztrhli ho na zem. Totéž se stalo s každým z jeho ocasů. Kyuubi se snažil osvobodit, házel sebou a mrskal se, ale ostrým vlčím zubům nebyl schopen uniknout. Tsurugi se otočil na svou žačku a přestože mu nebyla schopna vidět do tváře, mile se usmál. Poté vykročil k ležícímu Kyuubi.
„Vždycky jsem tě považoval za trošku impulzivního, ale tohle? Nemyslíš, že jsi to trošku přehnal? Přivlastnit si jeho tělo, právě v tento moment? Ta pečeť tě musela strašlivě změnit co…“ v tom se však zarazil a zděšeně pohlédl do liščích očí.
„Co to sk*a“ vykřikl. „Takže takhle to bylo? Ts. Madaro, tohle jsi přehnal, tímhle jsi překročil všechny meze!“ řval dál. Ať už viděl nebo slyšel cokoliv, očividně ho to dosti rozrušilo, neboť jeho sebeovládání bylo zcela pryč. Vztekle několikrát udeřil s hromovým zaduněním holí do země, než se uklidnil.
„Je mi to líto synu, opravdu líto, tohle jsem nevěděl.“ Oslovil obří lišku s něžností, která všechny přítomné vyděsila. Poté vytvořil několik pečetí a jeho ruku zaplavila zlatavá záře. „Teď si odpočiň, až se probudíš, vše bude v pořádku.“ Pronesl konejšivě a dotkl se liščí hlavy, V ten okamžik chakra obklopující Naruta zmizela, pohlcená zpět nyní již velice slabou pečetí.