Tatíček Šéfík - 6. kapitola - Přírůstek

Nakonec nebyli Hidan ani Kakuzu potrestáni, a to i přesto, že je Tenshi práskla, vlastně na ně ukázala prstíčkem, ale svědectví hloupého dítěte nebylo vůbec bráno v potaz. Pein přijal Konaniny argumenty, že se nic neděje a že by k podobné události stejně dřív nebo později došlo. Vůdce Akatsuki se tvářil skutečně ztrápeně. Pokusil se alespoň sednout si k dcerce a pokusit se jí domluvit. „Já jsem tvůj otec! Takže už neříkej to hrozně ošklivé slovo.“
„Magor,“ napověděl jí Hidan.
Děvčátko tleskalo ručičkama, tvářilo se jako to nejnevinnější stvoření na světě a poslušně opakovalo. Pein oznámil udivené Konan, že nesmrtelný ninja je dnes bez večeře, ale nedocílil toho, aby se děvčátko vzdalo svého „prvního“ slova.
„Stálo ti to za to, Hidane?“ Ninjové se rozhodli bělovlasého dráždit. Posedali si v jeho blízkosti a cpali se jídlem.
„Rozčilovat Vůdce je moje jediná radost. Takže jo, Kisame, rozhodně to stálo za to a… udělal bych to zas.“

Tenshiným prvním slůvkem byla odstartována etapa poznávání a pojmenovávání všeho, co holčička kolem sebe měla. Akatsuki si jen těžko zvykali na svá nová „jména“. Ať už šlo o Kuzu, Etsua, To (a pokaždé, když takto Tobiho někdo nazval, by skrček nejraději vyletěl z kůže) nebo ubohého Uchihu, kterému dívenka neřekla jinak než Ha (a nutno podotknout, že z toho měla Tenshi ohromnou legraci) nebo o žraloka, který si vysloužil přezdívku Me. Konan byla samozřejmě máma a Pein táta. Akatsuki proti tomu nic nenamítali. Někteří přijali své přezdívky bez zbytečných řečí. Ti ostatní věnovali svůj čas tomu, aby děvčátko přeučili.

„Proč tobě říká Dei a mně Sari?“ vzdychl červenovlasý loutkář, který měl problém si na Tenshino oslovení zvyknout. „Možná bych překousl, kdyby mi říkala Sori, ale Sari… to je vážně nepochopitelný.“
„S tím si vůbec nelámejte hlavu, Mistře Sasori. Nebude dlouho trvat a začne mluvit pořádně,“ těšil ho blonďáček.
„Asi ani nezbývá nic jiného, než prostě počkat,“ smiřoval se loutkář s krutou realitou.

Tenshi opět hlídal Hidan. „Stlejda Dan!“ vypísklo děvčátko. Bělovlasý v duchu zaklel. No to jsem zase dopad. To malý škvrně prostě beztrestně komolí mý jméno. Uklidnil se a přinutil se mluvit klidně. „Žádný Dan! Hidan.“ Poulilo na něj namodralá očka. „Hele, prostě řekni Hi.“ Poslušně zopakovala, co jí řekl. „A teďka Dan.“ I to bylo bez problému. „No a teď už to akorát spojíš dohromady. Prostě řekneš… Hidan.“
„Dan!“ tleskla Tenshi ručičkama.
Bělovlasý zakoulel očima, přejel si oběma rukama po tváři a zakňoural. Pak převládla jeho výbušná povaha a vyhrkl: „Já se na to můžu už fakticky vy…!“
„Hidane!“ Pein měl štěstí, že šel zrovna kolem.
„Vybodnout!“ dořekl nesmrtelný ninja.
Vůdci se viditelně ulevilo. „Musíte bej opatrní na to, co před mojí dcerou řeknete.“ Setřel si pot z čela.
„To jde dost těžko. Tak například včera uklouzlo Uchihovi: Hernajs práce! A předevčírem…“
„Nechci to slyšet!“ bránil se okamžitě Pein. „Jen bych nerad, aby z mýho dítěte vyrostl dlaždič.“
„A jak jí chcete pak svěřit velení, když se nebude umět orientovat v chlapským světě?“
„Chceš tím snad říct, že velitel má být sprosťák? Mluvím snad já sprostě?“
Hidan se rozkašlal, tohle na něj bylo skutečně trochu moc. „Když se to vezme kolem a kolem, stejně to zanedlouho pochytí a troufnu si říct, že bude za chvíli v tomhle ohledu zkušenější než Tobi,“ mínil bělovlasý.
„A kdo to učil jeho?“ vyptával se Vůdce.
„Nikdo. Pochytil to od nás, jinak to ani dopadnout nemohlo. A furt bude lepší, když bude holka znát tahle zajímavá slova a jejich význam., než když to pak někomu vylítne z huby a ona na nás bude koukat, jak na blbce.“
„Jo, dobře, asi máš pravdu, Hidane.“

Jen o několik dní později Konan oznámila, že je podruhé těhotná. Uchiha vrčel na loutkáře, protože byl přesvědčen o tom, že to přivolal. Sasori ztrápeně konstatoval, že: „Vy jste si zas nedali pozor.“ A zbytku Akatsuki to bylo jedno. Spíš doufali, že by to tentokrát mohl být kluk.