Příběh dítěte lásky- 11. kapitola

Pomoc

Chvíli přemýšlela a pak mi řekla: ,,Dobře, ráda ti pomůžu, ale něco mi musíš zařídit...''
,,Co zařídit?,'' zeptala jsem se. Nečekala jsem že za to něco bude chtít, ale když to bude něco rozumnýho tak proč ne.
,,Víš... já bych...,'' začala nejistě Ino, ,,Chtěla bych se setkat s tvím sensei Risu Orenjinu.'' To mě doopravdy překvapilo. Při vyslovení jména mého sensei se Ina úplně rozzářila.
,,S Orenjinu-sensei? Tak dobře.,'' souhlasila jsem na podivné přání. Když to Ino slyšela, rozzářila se ještě víc.
,,To je skvělý! Můžeme to udělat tak že půjdu s tebou na trénink.,'' navrhla. Já jsem kývla. Bylo mi jasné, že Inu stejně jako každou dívku ve městě Orenjino okouzlil. Já už jsem se naštěstí z toho okouzlení otřepala, ale stejně, ten jeho úsměv
,,Kdy by jsme s tim mohli začít?,'' zeptala jsem se.
,,No,'' zamyslela se Ino, ,,V půl dvanáctý končím... tak ve dvanáct tady, jo?''
,,Dobře.,'' souhlasila jsem s navrhnutým časem.

Z květinářství jsem šla rovnou domů. Bylo teprve půl desátý a já měla dvě hodiny a půl času. Nevěděla jsem jak s ním naložit a tak jsem udělala jako vždy v téhle situaci, šla domů. Naštěstí tam jsem si už něco našla. Vzala jsem si flétnu a začala hrát. Tentokrát jsem si nesedla tak blbě na okno jako minule. Nemám ráda když lidi poslouchají když hraju, nemyslím si že hraju nějak extra dobře. Jak jsem si tak přehrávala různé písničky, napadlo mě, že s flétnou nemusím zůstat jen u hraní. Můžu pomocí hudby uvádět lidi do nějakého genjutsu nebo dokonce ninjutsu! Pěkná myšlenka ale těžce realizovatelná. No co, asi nebudu mistrem zvuku, ale něco by se s tím udělat mohlo!

Dlouho jsem u hraní nevydržela a už ve čtvrt na jedenáct jsem se zase nudila. Řekla jsem si, že to nejlepší co můžu dělat, je trénovat. Sice jsem se rychle zlepšovala, ale chyběla mi taková ta lehkost, svěžest kterou podle mě ani nikdy nezískám. Ale i bez lehkosti se toho dalo hodně udělat a tak jsem si dala druhou část dopoleního tréninku. Nešlo mi to moc dobře. Při tréninku s kunaiemi a shurikeny jsem dala shodně 5 terčů z 10, když jsem kopala do klády pořádně jsem si nakopla kotník a bohužel jsem i zapomněla na čas a hodinový trénink se protéhl na hodinu a půl. Do květinářství jsem celou cestu běžela i když nebylo dost dobře možné se tam dostat za čtvrt hodinu. Navíc, běhání není zrovna moje nejsilnější stránka, ale brala jsem to jako část tréninku a celou cestu jsem běžela nejrychleji jak jsem mohla.

Jako zázrakem jsem doběhla před květinářství přesně ve dvanáct. Ino tam zatím nebyla a se zluboka vydýchávala. Fuj, to byl pěknej kus cesty. Neuběhla ani minuta a Ino vyšla z obhodu.
,,Ahoj, je dobře že tu seš, vyrazíme hned.,'' pobídla mě.
,,Ahoj, kam jdeme?,'' zeptala jsem se na cíl cesty.
,,Pamatuješ na místo kde jsi nás potkala s Choujim? Tak tam.,'' odpověděla mi a začala si zpívat. Zjevně měla dobrou náladu a já byla ráda. Naruto mi řikal, že když se Ino naštve tak to prý neni dobré. No, myslím, že naštvat se na Naruta neni tak moc těžké.

Došli jsme na místo 'Pozorování mraků'.
Ina se na mě otočila a řekla mi: ,,Ukážu ti jak já dokážu přesunout mysl do někoho jiného, ale na tobě to nemůžu udělat...'' Jak to dořekla, začala se rozhlížet kolem. Pak se zadívala na ptáka co byl na zábradlí.
,,Až to udělám, chytej mě prosím.,'' oznámila mi co mám dělat. Spojila prsty a řekla ,,Shintenshin no Jutsu''. Její tělo se po těch slovech odporoučelo k zemi, ale naštěstí jsem ho stihla chytnout. Pták co seděl na zábradlí už tam nebyl, ale lítal kolem mě. Je to snad...Ino? Ano, byla to Ino.
Ještě chvíli okolo mě lítala a pak na mě její tělo které jsem držela promluvilo: ,,Myslíš že to zvládneš?'' Byla zpátky ve svém těle a ptáček odletěl zpět na zábradlí. Když jsem se na to koukala, nebylo to až tak těžké, myslím že to zvládnu. Také jsem se zaměřila na ptáka. Ani nevím jak mě to napadlo, ale spojila jsem špičky palce a ukázováčku a otvorem který vytvořili jsem se na něj koukala. Snažila jsem se co nejvíce soustředit, dostat se do jeho hlavy a pak to přišlo. Ocitla jsem se v jeho mysli, mysli plné vzpomínek na běžný život ptáka. Vyklubání, první potrava, vzlétnutí... Dokázala jsem to! Když jsem přestala, Ino na mě nedočkavě koukala.
,,Tak co?,'' zeptala se Ina a tím mě vytrhla z ptačí mysli.
,,J-já jsem to dokáza!,'' vykřikla jsem nadšeně. Nakonec to bylo lehounký.
,,Jakto že tvé tělo nespadlo?,'' divila se Ina.
,,Nespadlo...,'' zamyslela jsem se. Asi jsem si to neuvědomovala, ale zároveň jsem byla ve dvou tělech zároveň. Přesně jsem si dokázala uvědomit co jsem viděla já a pták ve stejnou chvíli.
,,To je dobré, tvoje Jutsu je mnohem lepší než moje! Ty máš výhodu, že to máš jako kekkei genkai, zatím co já to mám v rodině,'' uznala. Její uznání mě potěšilo.
,,No hele když to už umíš co tvůj sensei?,'' rozzářila se. Úplně jsem zapomněla co po mě Ino chtěla.
,,Jasně, zítra ve dvě se u mě stav, bydlim naproti Ichiraku ramen.,'' řekla jsem jí zírajíc na Inin obličej. Byla tak nadšená až se mi z toho chtělo smát.

Cestu domů jsem šla jak jinak sama. Šla jsem v uličce mezi dřevěnými ploty. Občas okolo mě proběhly děti. Zavzpomínala jsem na dobu kdy jsem i já byla dítě. Každý si se mnou chtěl hrát, byla jsem ta nejoblíbenější. Asi si řikáte že to bylo super, ale nebylo. Každý ve mě viděl jen chráněnce vládce a kdyby si se mnou někdo náhodou nechtěl hrát, má problém. Bylo to tak strašné, ale dnes mě každý bere jako sobě rovnou. Tak jsem přemýšlela až jsem uslyšela známý hlas. Za plotem šel... ano, byl to Kakashi! A s ním nějaká žena!
,,A co ona, slyšela jsem že se vrátila.,'' zeptala se žena.
,,Ano...,'' odpověděl Kakashi.
,,Proč se k ní tak chováš? Myslela jsem že si jste blízcí.,'' zeptala se. Mluví o mě a o Kakashim? Ano, asi ano.
,,Blízcí...? To už je pryč, musí to být pryč. J-já se už s ní nechci vídat.,'' řekl jí a já se zarazila. N-nechce vídat? Tyto dvě slova mě málem zabila. Najednou jsem si uvědomila jak se ke mě Kakashi nevšímavě choval, dřív jsem na to nemyslela. P-proč? Asi jsem pro něj jen malá otravná holka která je jen na obtíž. Být tam dál mi rvalo srdce a tak jsem odešla.
,,Bude to pro ni lepší.,'' dodal Kakashi když jsem byla pryč.
,,Ale máš jí pořád rád.,'' zeptala se žena.
Bez přemýšlení odpověděl: ,,Ano, je to moje Taiyou, bude to tak těžké po tom všem. Bez ní mi bude... strašně. Aspoň že si se vrátila ty...''