CHAKRY SE SPOJILY, 9. část, Podle snu

Naruto už chtěl odejít, když do ložnice vstoupila nějaká osoba.

Zpět u Takari:

Takari vypnula vodu a poslepu rukou šmátrala po ručníku jelikož měla v očích vodu. Ručník stále nenacházela. Otevřela oči a rozhlédla se po koupelně. Ani jeden ručník.
„Sakra!“ zaklela „Všechny ručníky jsou vyprané... Moment, jeden jsem nechávala v ložnici.“ uvědomila si a mokrá vylezla ze sprchy (Asi už tušíte, že?).Běžela do ložnice. Otevřela dveře …

Naruto se otočil. Ve dveřích stála Takari...nahá. Naruto jí bezděčně přejel očima. Takari nasucho polkla a vypadalo to, že zapomněla dýchat. Naruta začaly nepříjemně tlačit kalhoty a celý zčervenal. Takari si myslela, že sebou asi hanbou sekne, sebrala ale všechnu sílu a vzala ručník, který okolo sebe rychle omotala a přitáhla si ho co nejvíc k tělu. Naruto začal koktat.
„J-j-já … T-taka-ri, Já jsem t-tě chtěl jít zkontrolovat j-jestli jsi... jestli jsi v pohodě. T-tak, já... asi... u-už půjdu.“ a otočil se ke dveřím. Pak se ohlédl, jestli by ho Takari náhodou nechtěla zastavit. Ta se ale nepřítomně koukala někam z okna na noční oblohu a vypadalo to, že ho vůbec nevnímá. Naruto pokrčil rameny a otevřel dveře. Pak ho ale Takariina ruka chytila za rukáv. Otočil se k ní. Políbila ho. Ručník jí spadl na podlahu. Zavřela dveře. Naruto jí vzal kolem boků. Krásně voněla. Takari mu dala ruce okolo krku a nepřestala ho líbat. Nevěděl ani jak se dostali k posteli. Položil jí. Za okamžik byl i on nahý. Cítil Takarino horké tělo, slyšel její dech. Pak jí do ucha zašeptal pár vět. Takari přikývla a usmála se. Políbil ji na krk. Takari ho pohladila po zádech. Opřel se o ruce. Pak Takari tiše zasténala a zaryla mu nehty do zad. Naruto sykl, ale nepřestával. Oba zavřeli oči. Začali čím dál rychleji dýchat. Pak vše vyvrcholilo. Takari se prohnula v zádech a tlumeně vykřikla. V ten moment se na obloze objevila padající hvězda.

Světlo proudilo nezataženým oknem do místnosti, kde spokojeně spala mladá žena. Takari se převrátila na bok a otevřela oči. Pak si přitáhla peřinu víc k tělu a otočila se na druhý bok. Potom, jak už to měla ve zvyku, položila ruku vedle sebe. Tentokrát tam ale někdo byl. Ten někdo byl Naruto. Takari se usmála a přitulila se blíž k němu. Naruto se zavrtěl a otevřel oči. Takari ho pohladila po tváři.
„Dobré ráno.“ řekla potichu
„Krásné...“ zašeptal Naruto a přitulil se k Takari ještě blíž. Pak zase usnul. Takari se znovu usmála a pohladila Naruta po vlasech. Ještě na chvilku zavřela oči. Za okamžik se ale ozvalo klepání. Takari nereagovala. Nechtělo se jí z teplé postele. Zaklepání se ozvalo znovu. Naruto se probudil.
„Co se děje?“ zeptal se rozespale
„Někdo klepe na dveře.“ řekla Takari a protáhla se. Zaklepání se ozvalo ještě jednou.
„Už běžím!“ zakřičela Takari a hrabala se z postele. Naruto jí ale chytil za ruku.
„Lež, já tam půjdu.“ řekl a vstal. Omotal okolo sebe ručník a vydal se ke dveřím. Když k nim dorazil, otevřel je. Za nimi stála Sakura s obálkou v ruce.
„J-já, ehm...“ zasekla se když viděla téměř nahého Naruta, jak stojí ve dveřích Takarina bytu.
„Hm?“
„Je tu Takari? Musím jí něco předat.“
„Já jsem tady.“ zavolala Takari, která se vynořila zpoza Narutových zad jak jinak než taky jen v ručníku. Sakura sklopila oči a předala jí obálku.
„Za hokage se máte dostavit co možná nejdříve, slečno.“ řekla chladně a odkráčela. Naruto zavřel dveře.
„Co to mělo být?“ řekl Naruto a uchechtl se
„Já nevím, asi žárlí.“ řekla Takari.
„No, to by měla!“ vykřikl Naruto a vzal Takari do náručí. Takari vypískla a upustila obálku.
„P-počkej, musím si to přečíst!“ smála se
„No, to počká, teď tě každopádně nepustím.“ odvětil Naruto a mířil s Takari zpátky do ložnice.

Takari váhavě zaklepala na dveře. Ze vnitř se ozvalo tlumené „Dále“ tak vztoupila.
„Dobré ráno.“ pozdravila
„Dobré.“ řekla Tsunade a ukázala na židli. „Četla jste ten dokument?“ zeptala se
„Ano.“ řekla Takari „A to je to, o čem s vámi chci mluvit.“
„Kazekage vás odvolává z této mise, můžete se vrátit domů. Tak čem se mnou chcete mluvit?“
„To je právě to. Já se do písečné vrátit nechci.“

Asi o týden později:

Takari sestoupila z posledního schodu sídla Hokage a vydala se pomalým krokem do Narutova bytu, kam se přestěhovala. Za pár okamžiků tam dorazila a otevřela dveře. Naruto se zvedl od stolu a podíval se jejím směrem. Usmál se, ale pak ho upoutala věc, kterou měla Takari na krku.
„T-to je... čelenka listové?“ vykřikl překvapeně a vykročil k Takari.
„Ano, zůstávám tady. Nadosmrti.“ řekla Takari a skočila Narutovi kolem krku. Ten jí pevně uchopil a několikrát se s ní zatočil kolem do kola.
„To je úžasný, miláčku.“
„No, pro Sakuru to moc úžasný není.“ řekla Takari
„Přestaň s tou Sakurou!“ řekl Naruto naoko naštvaně. Takari se vymanila z jeho objetí a podívala se na něj s rukama v bok.
„Ty si mi ale náfuka!“ řekla taky jakoby naštvaně. Pak se ale rozesmála a bodla Naruta do žeber. Naruto se svalil, jakože má hrozné bolesti a nemůže dýchat. Na Takari přišel záchvat smíchu a tak si nevšimla, že se Naruto zvednul a přišel až k ní. Pak jí znovu vzal do náruče a položil jí na gauč. Strhla se velká bitka, kde lítali polštáře a oblečení...

Naruto se převaloval na posteli a nemohl usnout. Vedle něj tiše oddychovala Takari, schoulená u jeho zad. Naruto se usmál a otočil se k ní. Bavilo ho dívat se na ní, když spí. Byla hrozně roztomilá. Uslyšel jak na parapet dopadají první kapky deště a v dáli se ozval hrom. Zablýsklo se. Takari sebou trhla, ale hned se zase uklidnila a zavrtala se ještě víc do peřiny. Naruto se zvedl z postele a přešel k oknu. Znovu se zablýsklo. Byl to zvláštní blesk. Skoro jakoby byl spíš modrý, jako čakra než jako blesk. Pak se znovu ozvala rána. Země zaduněla a následoval malý otřes. Naruto se ulekl. Pak se zadíval do dáli. Za branami Konohy zářilo nějaké světlo. Bylo modré.
„Co se to ksakru děje?“ zašeptal Naruto nasupeně. Potřetí se zablýsklo.
„A dost!“ zavrčel Naruto a hodil na sebe nějaké oblečení a připnul si brašnu se zbraněmi.. Otevřel okno a skočil na vedlejší střechu. Střechy ještě nebyli mokré, takže se dalo docela dobře běžet. Utíkal hodně rychle, nevnímal okolí, soustředil se jen na jeden cíl. Všude bylo ale nezvykle ticho. Dorazil k bráně. Nikdo tu nebyl, žádné stráže, nic. Brána byla rozražená, jedno křídlo vrat leželo na zemi, druhé se pohupovalo na posledním pantu a vypadalo to, že také brzo spadne. Naruto zpomalil do kroku. Pomalu prošel branou a pokračoval dál po pískové cestě směrem ke světlu. Za chvilku se vnořil do lesa. Prodíral se křovím a trním až nakonec došel k jakési mýtince. Tam na zemi ležel ten zářící předmět. Naruto si s hrůzou uvědomil, že je to svitek. Jeho svitek, který mu kdysi daroval Jiraiya(sakra, nevim, jak se to píše, je tam nějak moc íček:)) Měl ho otevřít teprve až mu bude 25 let. Proto si nevšiml, že něco chybí, když mu někdo zpřeházel celý byt. Svitek byl totiž celá léta schovaný v ukryté přihrádce v jednom šuplíku. Pak spatřil i několik postav, které stály v kruhu okolo svitku.
„Kurňa, kurňa, kurňa!“ šeptal nasupeně Naruto. Pak v jedné postavě poznal Orochimara.
„Kurňa, kurňa, kurňa, kurňa, kurňa, kurňa!!! Ten mi ještě chyběl!“ zaúpěl Naruto. Musel si srovnat myšlenky v hlavě.
„Dobře, takže to vypadá, že parchant Orochimaru chystá útok na Konohu. No spíš už ho podnikl, jak to tak vidím! Použil k tomu můj svitek. Jen nevím co v něm je!“ přemýšlel nahlas Naruto, ale tak, aby ho nikdo neslyšel.
„Je v něm uspávací Jutsu.“ zasyčel hlas za ním.
„Kurňa!“ zaklel Naruto.
„Vylez Kyuubi, nemá to cenu, dávno víme, že jsi tu.“ řekl Kabuto a pošoupl si brýle na nose.
„Věděli jsme, že příjdeš. Nepůsobí to na tebe, protože máš v sobě ocasého.“ řekl Orochimaru a nahodil přiblblý úsměv. „Promiň, ale překážíš nám v našem plánu.“ dořekl ještě.
„Ne, ne ne! Počkat tohle už jsem někde viděl... Já.... MŮJ SEN!!!“ trklo to konečně Narutovi. „Takže teď by měl Orochimaru použít nějakou svazovací techniku. Ha! To se ti nepovede ty proklatá užovko!“ přemýšlel Naruto a instinktivně sáhl pro kunaie, Kabuto to zpozoroval, ale než stačil někoho upozornit, vylétly na ně všechny různé zbraně. Naruto v mžiku aktivoval několik svitků se zbraněmi a tak je dostatečně zabavil.
„Fajn, teď můžu odrovnat Užovku a pak zruším to jutsu ze svitku.“ uvažoval Naruto a vyběhl zpoza křoví rovnou na Orochimara. Máchl kunaiem ve vzduchu, ale Orochimaru se vskutku skvěle vyhýbal. Zrovna uprostřed boje ale za Narutem zazněl hluboký hlas.
„Co je to tu za bordel!Naruto...“
Naruto se otočil a … ztuhl.
„Ne, to není možné...“ vydechl. Ten, kdo mu znemožnil pohyb ve snu nebyl Orochimaru, byl to Sasuke a jeho Sharingan.
„Ty jsi přece mrtvý.“
„Vypadám snad na to?“ zašklebil se Sasuke a přistoupil k Narutovi blíž. Pak sáhl na záda. Ostří zašumělo a Sasuke vytáhl svůj meč.
„Zbohem.“ zašeptal Sasuke.
„Zrádče!“ vysykl Naruto. Sasuke se blbě zašklebil a napřáhl se, aby mohl dobře bodnout. Pak, jakoby si to rozmyslel, se chvilku zasekl. Hlas Orochimara ho ale donutil.
„Udělej to, na co sakra čekáš?“
Sasuke kývl. Meč pročísl vzduch. Naruto pocítil jakousi zvláštní volnost. Vše se zpomalilo. Najednou si vybavil jeho dětství, jak ho všichni nesnášeli a stranili se mu. Na Sakuru a na Sasukeho. Vybavil se mu Kakashi a jeho rolničky, které mu museli vzít. Projel takle celý svůj život až k dnešnímu okamžiku. Zjistil, že jeho život byl vesměs dost zbytečný a co víc, nestal se Hokage. To ho možná zarmoutilo. Ale na druhou stranu potkal Takari, to bylo přeci mnohem důležitější, než stát se Hokage, jen kdyby s ní mohl strávit víc času.