CHAKRY SE SPOJILY, 8. část, Setkání v lese

Takari se s trhnutím probudila, když uslyšela klepání na dveře. Nejdřív si myslela, že je to jen sen, ale když se klepání ozvalo znovu, musela chtě nechtě jít otevřít. Vzala si na sebe župan a prošla kuchyňkou směrem ke dveřím. Ve dřezu bylo několik špinavých šálků po čajovém dýchánku, který si včera s Kibou udělali. Byl to vážně příjemný večer plný smíchu a vyprávění dalších a dalších historek, ať už z dětství nebo z misí. Skončili asi v jednu ráno, kdy už nebylo co pít a kdy už byli tak unavení, že Kiba málem ani nesešel schody.

Zaklepání se ozval znovu.
„Už běžím!“ zakřičela Takari a rozeběhla se ke dveřím. Když je otevřela, stál tam Naruto, za zády ukrýval kytici růží. Takari zůstala omámeně stát na místě, průvan si hrál s jejím županem.
„J-já, Takari, n-nechtěl jsem utýct z nemocnice, j-já jen. Prostě... odpusť mi“ vykoktal ze sebe Naruto a výmluvně jí podal růže. Takari se na něj chladně podívala. Naruto sklopil oči k zemi
„Tak, a je to všechno v háji.“ pomyslel si
Pak se ale Takari začala usmívat, položila kytici a skočila Narutovi okolo krku. Ten se sní zatočil a oba dopadli na zem a oba se rozesmáli. Takari pak zvážněla a podívala se Narutovi pevně do očí.
„Myslím, že tě má Sakura ráda.“ zašeptala
„Já vím.“ přitakal Naruto „Ale já miluju tebe.“ dodal ještě a políbil ji. Pak rukama pomalu začal rozvazovat uzel na šňůrce, která držela župan zavázaný. Takari se ale od Naruta rázem odtrhla a chytila jeho ruce.
„Co si myslíš, že děláš? Ty si mi ale nějak oprsklej!“ řekla se smíchem a župan znovu utáhla. Pak Narutovi rozcuchala vlasy a běžela do koupelny.
„Počkej chvíli, jen se obléknu a umyju. Pak mi ukážeš Konohu, platí?“ prohodila ještě přes rameno a už zmizela v jedněch dveřích
„Dobře.“ zvolal Naruto a posadil se na pohovku

Lesní ticho pročísli výkřiky a smích. Takari utíkala seč mohla, aby Naruta setřásla. Blbli takhle spolu už asi dvě hodiny. Pak jí napadlo, že se proletí. Tak Narutovi znemožní aby jí vystopoval. Ulítla dobrý kus cesty a udýchaná se zastavila. Běhat už sice mohla skvěle, ale pořád jí to tak trochu zmáhalo. Opřela se zády o strom a odpočívala. Pak jí ale náhle někdo u krku přidržel kunai. Ucítila jeho ostří. Ulekla se a rychle otevřela oči a pak... nemohla se hnout, jen její ústa pomalu zašeptala.
„Sharingan.“
Ozval se smích
„Myslela sis, že jsem umřel, viď? Oba dva, ty i Naruto. Mysleli ste si, že je po mě. Ale není.“ Sasuke se znovu zasmál „Uronilas pro mě slzu? Hm???“ řekl a pozvedl obočí. Takari se ani nehla, jen rychle dýchala. Sasuke se jí podíval do očí.
“Něco ti povím.“ začal výhružně „ díky tomu démonovi, co máš uvnitř, zemře mnoho lidí. A to mojí rukou. Do té doby, dokud se nepřidáš k nám budeme masakrovat tvoje známé, příbuzné. Všechny, kteří ti budou blízcí! Dokud nebudeš úplně sama. Pak si pro tebe příjdeme.“ řekl a znovu se hrozivě zasmál
„Začneme třeba Narutem. Nebude to hned, počkám si na vhodnou chvíli... Jestli mu ale něco řekneš, cokoli o tomhle setkání, zabiju ho hned. A nezapomeň, pořád tě sleduju!“ řekl ostře a rozplynul se. Takari se sesula k zemi a rozplakala se. Nikdy nebrečela, od té doby co zemřel její otec nikdy nebrečela, až teď. Věděla, že je moc slabá na to, aby přemohla Ssukeho s Orochimarem, a věděla taky, že Sasuke může Naruta ohrozit na životě. To nemohla dopustit. Utřela si slzy a vyskočila na větev. Potom začla šílenou rychlostí běžet. Běžela pryč, dál od Naruta. Nechtěla utéct z vesnice, jen chtěla být chvíli sama, všechno si promyslet. Už uběhla pěkný kus cesty, když se před ní objevilo staré zapomenuté cvičiště se třemi obřími kládami, zapuštěnými v zemi. Zpomalila a když seskočila na jednu z klád, zastavila se úplně. Udýchaná se rozhlížela po mýtině. Nikdo tam nebyl, ale cítila, že jí Sasuke pořád sleduje. Cítila to v kostech...

Naruto běhal po lese, a byl zmatený.
„Kam se poděla?“ přemýšlel nahlas „Snad se jí nic nestalo!“
Ještě asi půl hodiny pobíhal po lese. Pak se zastavil a soustředil se na okolní čakru. Cítil, že tudy Takari prošla a tak se vydal po stopách zbytků čakry, které tu po Takari zůstaly, když běhala po větvích. Za chvíli se dostal na cvičiště.

Takari byla skoro celá proměněná a okolo ní zběsile létala čakra, kromě čakry ovšem taky miliony dalších věcí. Ať už to byli kunaie, šurikeny, nebo větve a další věci, které byli po ruce. Vlasy měla rozpuštěné a pocuchané. Co bylo ale nejhorší, měla normální křídla a pět ocasů.
„A kruci! Takari!!!“ zakřičel Naruto, uvědomujíc si nebezpečí, které jí hrozilo.
„Něco jí muselo vážně hodně naštvat.“ zamručel Kyuubi, ale to už Naruto k Takari běžel.
Už byl skoro u ní, stačilo už jen pár kroků, když ho její ocas odmrštil pryč. Hned za Narutem letěl jeden hodně vzrostlý strom a nějaké ty kameny. Takari zařvala a vyrostl jí další ocas. Naruto se znovu zvedl a běžel k ní. Tentokrát udělal taky pár klonů. Takari je ale téměř všechny zlikvidovala a pravého Naruta znovu odhodila. Pak vzlétla.
„Ne! Ty nikam nepůjdeš!“ zakřičel Naruto, kterého taky obklopila čakra. Znovu vyvolal klony a potom se rozeběhl. Chytil Takari za jeden ocas. Jeho klony ho napodobily, takže každý z nich držel jeden ocas a tahali Takari zpět dolů. Ta se snažila máchat svými křídli a nadzvednout je, ale po marném úsilí se snesla dolů, připravená začít bojovat. Démon jí zatemnil mysl...

„Tak už se sakra probuď!!!“ křičel na Takari Naruto, když jí konečně povalil na zem. Teď na ní ležel a díval se do jejích pomalu se měnících očí. Její křídla a ocasy se rozpadávali na jemňoučký stříbřitý prášek a ona se konečně probrala z tranzu.
„N-naruto co-co se to děje? J-já si...“ utnula větu Takari, když si vzpomněla na setkání v lese. Pak utíkala pryč a sedla si na staré cvič...
„Co se to děje? Kde je to cvičiště, pro-proč to tu vypadá jak po bitvě.J-já...“ Takari vyhrkli z očí slzy. Věděla, že to všechno způsobila ona a že kdyby jí Naruto nezastavil, zdevastovala by třeba i celou vesnici. Démon se jí vymykal z rukou.
„Co to s tebou bylo? Myslel jsem, že drak je hodný.“ zeptal se opatrně Naruto
„To ano, ale... Jeho duch je rozdělen na dvě části. Ta dobrá se mnou komunikuje a dává mi sílu, když jí potřebuju pro dobré úmysly nebo na svou obranu. Ta druhá polovina je skrytá. Vyčkává až se rozčílím nebo někoho budu chtít zabít a pak mě celou pohltí. Tak jako málem tebe, když jsi bojoval se Sasukem.“
Naruto přikývl. Vzpomněl si na ten boj a oklepal se. Pak se ale vzpamatoval. Slezl z Takari a pomohl jí na nohy. Celá se třásla.
„Takari, myslím, že by sis měla jít odpočinout, co ty na to?“ zeptal se láskyplně
„Dobře.“ přikývla Takari „Půjdu domů.“
„Doprovodím tě, jestli chceš.“
„Ne, to je v pořádku, zvládnu to sama.“ zašeptala Takari a vydala se zpět do vesnice
„Určitě...“ nestačil dokončit větu Naruto
„Zvládnu to.“ zopakovala Takari, aniž by se ohlédla „Vážně.“

Takari odemkla dveře do svého bytu a vstoupila dovnitř. Nohou strčila do dveří, aby je zavřela. Strčila ale málo, a tak se úplně nezabouchli. Takari to bylo ale jedno. Byla tak zdrcená a utahaná! Potřebovala si dát sprchu. Pomalu ze sebe začal sundavat oblečení a zavřela se do koupelny. Vlezla do sprchy. Vlasy si svázala do bobánku. Pak pustila horkou vodu. Voda jí pomalu stékala po těle a odnášela s sebou všechen stres a nejistotu, kterou za posledních pár dní okusila. Tenhle den byl ale ze všech nejhorší, jako noční můra. Jistě, Naruto jí miloval, ale právě v tuto chvíli nevěděla, jestli je to vůbec dobře...

Mezitím u Naruta:

Naruto se chvíli toulal po vesnici, ale pak ho napadlo jít se za Takari podívat a zkontrolovat, jestli něco nepotřebuje. Přišel k jejím dveřím. Chtěl zaklepat, ale když do dveří strčil, samy od sebe se otevřely.
„Co se děje? Že by Takari nezavřela dveře? To je divný!“
Naruto tedy vstoupil ovnitř. Na zemi se válelo její oblečení.
„C-co se to...?“ pokračoval dál. Prošel kuchyňkou a vlezl do nějakého pokoje otevřenými dveřmi.
„Takari?“ zavolal. Zjistil, že je v obývacím pokoji. Vrátil se tedy zpátky a vešel do jiných dveří. Tam byla ložnice. Nikdo tam nebyl, jen na posteli ležel ručník. Naruto už chtěl odejít, když do ložnice vstoupila nějaká osoba.