Ask Anyone! 04

Ask Anyone!
aneb Zeptejte se koho chcete...

„Tak to bude pěkná votrava,“ zamumlal Shikamaru.
„Říkals něco Shikamaru?!“ promluvila k němu výhružným tónem Tsunade a vypadala, že po něm každou chvíli mrskne modrou vázu co má zrovna v ruce (váza? a bez kytek? pozn. redakce).
„Nechápu smysl této mise,“ zamračil se Neji.
„Není to snad jasné?!“ vykřikl radostně Lee a v očích mu zaplápolal táborák. „Z těch dvou přímo jiskří síla mládí a chtějí nám to dokázat tím, že s námi půjdou přímo do akce! Gai-sensei!!! To je neuvěřitelné!!!“ rozbrečel se.
„Ó Kami, Lee...,“ nedostávalo se Tenten slov.
„Co *mlask* se dá *mlask* hold *mlask* dělat *mlask*!“
„Přestaň se cpát když mluvíš!!!“ okřikla ho Ino.
„Bože, tohle to je snad osud,“ pronesl dramaticky Neji s hlubokým výdechem (až Tsunade odlítlo pár stohů papíru ze stolu).
„No, šéfko, všichni mají očividně radost,“ řekl sarkasticky Brepta se svým padesátikilometrovým zubatým úsměvem.
A to je teprve začátek...

..:::::ASK ANYONE! 04:::::....:::::ASK ANYONE! 04:::::..

Když jsme z ponožek, bot, triček, kalhot a všeho ostatního, co sme s sebou měli, vytřepali všudypřítomný písek a konečně se zchladili v mírném podnebí Konohy, mohli jsme začít přemýšlet o dalším vydání vaší oblíbené rubriky.
Ask Anyone se dnes zaměří na tým 9 a 10. Ale ono to není nijak jednoduché se prostě na někoho zaměřit. Navíc takové shinobi týmy, ty lítaj pořád někde na misích a vůbec.
Rozhodli sme se s Breptou být těžce akční a přemluvili (čti: podplatili a přepili) jsme babču Tsunade, aby zorganizovala nějakou S rankovou misi pro 9 a 10 tým a my že jako půjdeme s nima.
Členům týmů to bylo, samozřejmě, podezřelé (hlavně dvojici senseiů Kurenai, která zastupovala Gaie, co se fláká někde na misi...ano něco na té náhodě skutečně bude x), a Asumovi). Jakmile jsme se řádně vystrojili (pořád máme vypůjčené ony chuuninské uniformy x)) mohli jsme vyrazit.

Jako první target byl samozřejmě chudák stále znuděný Shikamaru. A radost z toho neměl x).
„Palec Shikamaru, koukám, že seš jako vždycky správně naladěn.“
„Vy dva se ke mně raději už ani nepřibližujte,“ začal okamžitě vyhrožovat. „Když ste mimo službu, neřeknu, ale minule když ste byli v novinářský náladě, ste mě znemožnili od Konohy až někam do Ameriky. Nara si nikdy culík nesundá ani za cenu vlastního života!“ konstatoval.
Jak sme se ostatně mohli tenkrát přesvědčit.
„Mendokusai...“
„Dneska máš štěstí, kémo. Na naší listině obětí už seš opět trochu víc dole, takže pro tentokrát, žádnej výslech,“ ujistil ho Brepta.
„Tss, co teda chcete?“
Zkus hádat...a vzhledem k tomu, že seš dvě stě IQ génius, můžeš jen jednou
„Hm,“ usmál se šibalsky Shika, jak to umí prostě jen a jedině on. „Aspoň se nebudu nudit.“

Zatímco Shika zpracovával naše informace a chystal strategii, my se vydali lovit KM na lehčí cíle. První kdo nám padl do oka byl Neji, který si to štrádoval pomalu před námi.
„BAF!“ nevydržel to Brepta a bafnul naňho zákeřně ze zadu.
Jak sme očekávali, mladý Hyuuga génius vyletěl dva metry vysoko a s pronikavým výkřikem stylově dopadl přímo na čumáček x) „Osud je zákeřná věc a háže mi klacky pod nohy, ale já se vás nebojím!“ pronesl přímo prezidentsky (viz. Bush při obhajování své nové kampaně) poté, co si učesal rozdrbané vlasy a spravil make-up.
V tom případě ti nebude vadit první otázka.
Neji ztuhnul a pokud to bylo možné, zblednul víc než předtím.
„Jaký používáš šampón?“ nevydržel to opět Brepta a vybreptnul asi desátou otázku v pořadí.
„Nani?!“
„Áha,“ zapisoval si okamžitě aktivně do bločku. „Rozuměl by sis s Orochimarem. Nemotá se ti věčně z toho kaitenu hlava?“
„Ne.“
„Nezávidí ti Hinata tvoji krásu?“ potlačil Brepta smích a radši to zaplácnul tvarohovým koláčkem.
Neji napřímil hlavu a s hlubokým výdechem zavřel oči. „Osud tomu tak chtěl, a tak se stalo.“
„Nebylo ti trochu blbý, že tě na chuuninský zkoušce porazilo takový prkno jako Naruto.“
„Osud...“
Co máš krucinál pořád s tím osudem?!
„Osud řídí mé kroky.“
„To zní jak z nějaký sekty šéfko,“ šeptnul Brepta.
No jó no, Hyuuga klan...Brepto vysol nějakou poslední zákeřnou otázku, už na to nemám nervy.
„Proč zákeřnou?“
Aby se nezmohl na odpověď, ve který by zase mohl použít ten svůj osud.
„Tož Neji, mám pro tebe perličku z akademie. Když tě rodiče zapisovali, Iruka-sensei omylem zaškrtnul políčko X Female namísto Male nemluvě o tom skandálu v restauraci, kde tě čísník oslovil: „A co si bude přát mladá slečna?“

Jak sem předpokládala, Neji zůstal jen vykuleně zírat do blba a o osudu neplácnul už ani slovo. Kousek od něj se nacpával Chouji, a tak sme se s Breptou rozhodli požádat o balíček čipsů na posilněnou, který sme po komentu: „Ó kami, Chouji, ty vypadáš skvěle, zhubnul si?“ dostali dokonce dvakrát.
Po vydatné svačince jsme upnuli pozornost k vyhlášené Konoha drbně Ino. Kdyby holka uměla psát, mohla by mít z fleku vlastní bulvár noviny. Takhle nás jen nenápadně zásobuje maily s novými drby, které pak můžeme využít my x) To však neznamená, že unikne ze spárů naší rubriky.
„Čau Ino.“
„Jééé ty seš ten KAWAI veverák!“ vypískla Ino a málem mi asistenta rozmáčkla v objetí.
„A mám blechy, abys věděla!“ snažil se ji všemožně donutit, aby ho pustila.
Klíd. Tož co je nového Ino?
„No tomu nebudete věřit! Včera jsem tak zrovna šla okolo...“
Já myslela...co je nového u tebe, ne zas tak...obecně jako vždycky.
„Aha...nic moc,“ byla stručná odpověď, ale to nás nikdy ještě nezastavilo.
A co Sakura, hm?
„Pche! Ten obrovskej nárazník si pořád myslí, že je hezčí jak já!“
A Sasuke? Pořád píše esemesky?
„Tss, Sasuke, prej, že si teď našel někoho lepšího komu může psát. Má stejného operátora a tak mají smsky zdarma!“ slzela Ino.
O2 vládne světu no. Co tvůj novej objekt?
„Ale tak...zatím je k pozorování nejjednodušší. Znáte Shiku, pořád takovej louda jako vždycky.“

„Tady rozhovor skončil. Nejen proto, že Ino skončila v pětiminutovém kómatu, který jí navodila dobře mířená rána od šéfky, ale taky proto, že hrozil unik vícera kompromitujících informací. A to sme mysleli, že je Shika na dně našeho seznamu.“
Na řadě byla Ten Ten, která šla asi pár metrů za Nejim a nenápadně ´pozorovala´. Ve vší počestnosti samozřejmě.
„Hoja Ten Ten, copak to tak sleduješ?“ vytrhl ji ze zasněného výrazu Brepta.
„Ééé he he, nic, vůbec nic,“ mávla rukou (což není moc bezpečný vzhledem k počtu zbraní co schovává v rukávu) a okamžitě se zahleděla jinam.
Koukám si libuješ ve zbraních, že? *konstatovala, když se musela vyhnout asi deseti letícím shurikenům z toho rukávu*
„Tak to si pište!“ řekla a v očích jí zajiskřilo. „Není nic lepšího než pořádná, velká a naleštěná zbraň,“ řečeno dramaticky až hrůza.
„Kdybys měla na výběr mezi nejlepší a nejkrásnější zbraní co existuje a jedním randem s Nejim, co by sis vybrala?“
„Samozřejmě tu zbraň!“ odpověděla, aniž by se pořádně zamyslela. „No vlastně...ehm...ouvej,“ vzdychla poraženě.
„Neničte jí její mladický duch!“ slyšel to nejspíš od vedlejší cesty Lee a jal se bránit svoji kamarádku. „Je to dneska vzácná věc.“
Další sekta?
„Jo šéfko. Zelený oblečení, Katon v očích a ten hrncovitej účes. Myslím, že Google to najde pod slovy: Green power of yought.“
Ahhh Kami.
„TICHO TAM BUĎTE!“ hóknul Asuma. „Nepřátelé sou blízko!“ zpozorněl a zatímco všichni vytasili různé druhy zbraní (Ten Ten vytáhla všechny druhy zbraní) a připravovali se na boj, já s Breptou sme tasili velké čitelné jmenovky s nápisem ´NOVINÁŘI Shinobi no Sekkai Magazín, nezabíjet, jinak o vás nic nenapíšem!´ a samozřejmě náš nový foťák.
„Ale copak to tu máme,“ šeptnul nebezpečně jeden z nepřátelských ninjů. „Kořist.“
„A jakou. Mladá krev!“ usmál se druhý, zatímco na naší straně se rozhodně nikdo neusmíval.
„No tááák, nebuďte nechutní přátelé,“ vynořila se z křoví postava, kterou by nikdo z nás nečekal.
„OROCHIMARU?!“ vykulil oči jak Asuma, tak i Kurenai a nejspíše pomýšleli na taktický útěk.
„Nazdár, Orochiii,“ ujal se Brepta pozdravu a šel starého kamaráda pozdravit.
„No tě čapka Brepto, koukám máš nový foťák, tak co kdybys mě rovnou blejsknul, hm?“ začal zapáleně pózovat se svými dvěma poskoky a Brepta začal znechuceně fotit.
„Huh?!“ otočil se ke mně nechápavě Asuma.
Jó, Asumo-senpai, vy shinobi nevíte, jak si dělat přátele a hlavně kontakty.
„Ale...to přece nejde se takhle spolčovat s Orochimarem! To je skoro proti zákonu!“ zlobila se Kurenai.
Já se s ním přece nespolčuju, za koho mě máte? Jen sem s ním za dobře x) Jako jestli si s ním chcete zafajtit, tak prosím!
Nečekaně, nastalo ticho.
„Díky díky Brepto, už se těším na to vaše další vydání Lanti Už aby to bylo. Někdy se zas stavte, můžem zajít na čajíček A my dem kluci, takdy zábava skončila!“ poručil poskokům a v tu ránu byli pryč, nechávajíc dva velmi zmatené shinobi týmy stát na mýtince.

Další nečekanou věcí bylo, že se cestou zpět do Konohy neudálo nic moc zajímavého, když opomenu podezíravé pohledy Asumy a Kurenai. Byla sem zvědavá co z toho bude.
A fakt, těsně před branami Konohy si mě zastavili s vážnými pohledy ve tváři.
„To je všechno?“ zamračil se Asuma, který nejspíš hledal nějaký skrytý význam za pozváním zrovna TĚCHTO dvou týmů na společnou misi...a nejspíš o to víc ještě za pozváním TĚCHTO dvou senseiů.
Co všechno?
„No vyptávání a slídění a vůbec!“
Čekal ste něco...víc, Asumo-senpai?
„Né...né,“ kroutili hlavou oba dva dohromady.
Tak vidíte x) Mise dokončena a my máme materiálku na další číslo dost Tak zas někdy příště.

Zamávala jsem jim ještě na rozloučenou, aby to nebylo podezřelé a zařadili sme s Breptou směr kancelář. He he, tak naivní, Asumo-sensei, tak naivní.

Ještě tentýž den, tentýž večer, deset minut do uzávěrky, v nejchudší čtvrti celé Konohy, za nejzhroucenějším domem v nejšpinavější ulici...

Tak co? Máš to?
„Jako bych měl něco jiného na práci...“
Super! To budou koukat uličníci dva jedni x)
„Snažil sem se, aby to bylo co nejvíc kompromitující,“ usmál se zlomyslně.
Ty bys mohl být taky z fleku novinář, takhle šmírovat vlastního senseie a nenachytán x)
„To ne, je to moc otravný. Jen doufám, že za moje občasné šmírovačky nebudu mít v novinách žádný trapasy. Mendokusai...“
Ale kde že, Shikamaru. Ty a trapasy? To se neboj... *ty už ti zajišťuje někdo jiný...x)*

Uzávěrka uzavřena a další vydání AA také. Bylo to napínavý jak kšandy, ale to už k tomu patří. Už se na vás s Breptou těšíme v dalším díle

Příště: Ask Anyone 05 – Jeden takový normální den s Pátou Hokage...