Operace Sakura Uzumaki 4

„Sakra, kde ten Sasuke je?“ lamentoval Naruto, když už se jeho přítel půl hodiny neukazoval. „Neměli bychom ho jít hledat?“
„Myslím, že to nebude třeba. Támhle jde.“ Neji znuděně ukázal na plouživě se ploužící tečku, která se plouživě přibližovala.
Když se k nim Sasu milostivě připloužil, přejel je všechny mírně pohrdavým pohledem a štěkl na ně:
„No jasně! Vy se tady flákáte a já všechno musím zařizovat! Jak jinak…“ Jeho kamarádi na něj nechápavě hleděli a tak Sasu pokračoval. „Naruto, zařídil jsem ti misi se Sakurou. Zítra, v osm máte sraz u brány, vaším úkolem bude chytit zloděje, zbytek se dozvíte na místě. Teda dozvíš. No a provedeš tam fázi čtyři. No jakej jsem?“
Naruto ho zmáčkl v medvědím obětí, až Sasu zalapal po dechu. „Bezvadnej kámoš jsi! A… co, že je ta fáze čtyři?“

Krucinál, co s tím Narutem je? Přemýšlela Sakura a po očku svého parťáka pozorovala. Vraceli se právě domů, z úspěšně splněné mise. Aniž by si to přála, Naruto za ní vlastně všechno udělal a když mu vynadala, překotně se jí omlouval a ještě jí koupil kytku. Omlouval se vlastně až do doby, dokud ho ručně nesrovnala.
Ještě chvíli si namáhala mozkové závity, ale pak to vzdala. Ve vší té přemýšlivosti si ani neuvědomila, že začíná mít Naruta ráda…

"Skvěle, misi jste splnili víc než výborně, tudíž se s vámi uvidím až za dva dny." Tsunade si je oba prohlížela rentgenovým pohledem alá nemám-dobrou-náladu. Proto radši rychle vypadli na čerstvý vzdoušek.
Sakura si to rázně rázovala ke svému domečku, čekajíc na to, že Naruto na ní zavolá, jestli by nechtěla jít na rande. Nestalo se tak, což ji v koutku duše nesmírně zklamalo, tudíž na chudáčka Narutíka dostala vzteka.
S funění nosorožce odemykala, dupala schůdky a vzápětí se rozplácla na ohavně růžové posteli ve své ohavně růžové ložnici. V duchu Naruta proklínala až do stopadesáté kosti a zuřila, divže jí nešlehal z nosních direk plamen, že ani Sasuke by takový nesvedl. Najednou vedle ní přistála krabička.
"Huuuh? Co to je?" broukla si Saku pro sebe a krábu zvědavě otevřela. Vyletěl z ní nádherně zbarvený motýl, který opsal ve vzduchu pár kliček a způsobně si sedl na pelest postele. Tam kde lítal, se teď skvěl červený nápis "Chytil jsem ho pro tebe. N."
Zatímco Sakura se rozplývala blahem až z toho motýlka zamáčkla, naše čtveřice, která to všechno bedlivě pozorovala z přísně tajného úkrytu se radovala. Teda... spíš Naruto, ten se mohl zbláznit. Sasuke a Neji se jen šklebili uznale na Leeho, který skromě sklápěl víčka svých oček.
"To se ti fakt povedlo, Lee."
"No... tyhle věci mi holt jdou líp než nějaký ninjutsu, heh."
"Fajn, ale radši teď padáme, nebo to tu Naruto radostí zboří a my budem prozrazeni." pronesl věštecky a moudře Neji, tudíž se spakovali a vycapali ze své skrýše. Sakura mezitím popadla první brko (kde se tam jen vzalo...), které jí chúďa přišlo pod ruku a začala něco krasopisně psát na odporně růžový papír odporně růžovým inkoustem.