Jak moc si věříš?
Cesta shinobiho je cesta víry. Víry v sebe a svoje schopnosti. Víry ve svůj cíl.
Protože bolest a nezdar lze překonat pouze svou vůlí, svou vírou v cíl… bez něj skončíš. Doslova.
*Upozornění - je to zmatené... ale po přečtení určitě pochopíte xD*
„Řekni, jak moc si věříš?“ zasmál se pobaveně muž na dívku která se zuřivě oháněla kunaiemi.
„Ano… jak moc si věříš… to je ono,“ uchechtl se… „To stojí za zkoušku…“
Najednou cítila, jak se někam jakoby propadá. Celý svět se s ní točil.
Byla ta tma. To se mi nelíbí, proběhlo jí hlavou. Byla najednou lehká jako peříčko. Co se to k čertu děje? A proč ta tma?!
Ucítila tvrdý dopad. Chvíli ležela, celé tělo ji bolelo.
„Tak jak moc si věříš?!“ ozval se mužův hlas.
Ten hlas… trhnula sebou. Rozléhal se, jakoby… pocházel odevšad. Z tý tmy, uvědomila si. Ale to už na ni čekal jiný zvuk. A znovu tak podivně rozlehle.
„Hinato!“
Kibo?! Co tady dělá?! A co tady dělám já ?
„Kde jsi?“ křikla a pokusila se vstát. Nic příjemnýho.
„Hinato…“
„Shino! Tak kde jste?!“ začínala být zoufalá.
Nic se neděje, přesvědčovala se v duchu. Jenom… ta tma! Je tak… divná…
„Pomoz nám!“
„Kde jste?!“ zopakovala hystericky.
„Hinato…musíš nás zachránit…“
Před kým? Nebo… čím? Rozběhla se… ale kam? Jak jsem se tu vlastně vzala?
Nevzpomínala si na nic, co bylo před tím.. jenom… a sakra, proč nad tím vlastně přemýšlím! Přátelé potřebují pomoc! To je důležitý!
Ale jak?
„Hinato… rychle...“
Já vám chci pomoct! Ale jak?!
A pak zase ten hlas… tentokrát viděla i jeho vlastníka. Bylo kolem něj podivně matné světlo, které osvětlovalo temnotu.
„Tak… jak moc si věříš?“
Ten muž… to je ten, se kterým jsem bojovala, došlo jí. Okamžitě vytasila shuriken a pokusila se ho trefit.
„Hinato…“
„Zemřeš,“ ucedil.
„Ne!“ Teď to prostě nevzdám, vždyť oni už jsou na dosah. Tomu věřím.
Snažila si představit jejich tváře. Věřili jí, vždycky jí říkali, že to zvládne. A ona jim věřila.
Proč taky ne, jsou to přece její přátelé.
„Dokážu to… no tak… pro ně přece… Oni mi věří! A já… já věřím jim!!!“
Popadla další shuriken a zoufale ho hodila proti němu. Vyhnul se, ale to už letěl další.
Nečekal to.
Tak konečně zemři, ty zmetku!
Když náhle…
Ležela na zemi a vyděšeně se třásla.
Zamžourala a otevřela oči. Světlo! „Co se to děje?! Kde je… Kiba! Shino! Já… musím za nimi! Jsou tam… musím je zachránit! Ale… kde to vlastně jsem?!“ zaječela vyděšeně.
„Klid, Hyuuga-san.“ Pokoušel se jí uklidnit postarší muž.
Uklidnit? Na to teď nemám čas! Kibo… Shino…
„Ti jsou v pořádku,“ promluvil na ni znovu.
V pořádku… v pořádku?! „Kde jsou?“
„Jsme tu,“ uslyšela za sebou.
„Kibo!“ okamžitě je běžela obejmout. Tak přece jsou v pořádku. Jenže jak… co se to dělo?!
„Zkouška,“ šeptl. „Poslední část Jouninské zkoušky. Genjutsu. Mělo prověřit, jak moc chceš vyhrát. Jak se nevzdáš.“
Takže…. Dokázala jsem to?
„A… zničila jste nepřítele. Nevzdala jste se… a… zkoušku nesložila.“
Nesložila?!
„Ale vždyť jsem ho zasáhla, ne?“
„Ano… a nevzdala jste se…“
Tak proč teda?
„Jenže – věřila jste přátelům, že jste skvělá. Možná mají pravdu, možná ne. ale co je důležité – věřila jste pouze jim, jejich řečím. A kdo to ví jestli.
Ale nevěřila jste sama sobě… svým vlastním schopnostem. A takoví Jouninové jsou k ničemu.“
sorafay
Věřit v sám sebe je to nejlepší, co člověk může udělat. Protože jen jeden člověk nikdy nezradí, nikdy se úplně neznelíbí - my sami.
Děkuji moc.
Minato,
Moji kosu? Vzali mi ji...
Arigatou gozaimashta... ale - já nad tou povídkou fakt moc nepřemýšlela... přišla mi divná xD ale - nemohla jsem tomu "poučení" odolat, musela jsem to napsat...
San,
Víš, skrytý význam... každá z mých povídek, myslím jednorázovek, vychází z nějaké mé myšlenky (blbě formulováno... xD tak yz čeho jiýho by měla pocházet, že xD), ale... prostě, snažím se dát k nim nějkaé ponaučení, nebo tak něco... životní zkušenost.
Jsem ráda, že to v nich vidíš... a za to děkuji.
Sebepodceňování... heh, ostatní od toho pořád odháním a sama to dělám!!!
Ale to vážně jenom z legrace!!! 
nettie, no, co říct... safra, proč já u tvých povídek vždycky nemám slov???!!! 
Zkrátka a dobře... všechny tvoje FFky mají vždycky svůj skrytý význam!!! 
Ovšem, to ostatní taky, ale v těch tvých to prostě bije do očí!!! 
No, jedno ale podotknu... co napsala nettiex, to nesmím číst po ránu, protože z toho myšlení mi asi přeskočí!!! xDDD Ne, teď vážně... opravdu výstižný, pravdivý, prostě grandiózní!!! 
"jako, já vím, že ta povídka není nic moc" --> Nett, takovejhle komentář psát pod povídku s tímhle posláním ... Tvoji kosu na tebe! xD
A pravdivá ...
Hmm, já si právě myslím, že, i kdybys to psala, tak jak si říkala, vůbec to na tom nejde vidět ... Právě naopak, všechnos do toho vložila, to zoufalství, ale potom i tu naději ... Chudák Hina, na tom konci mi jí bylo líto, ale musí se poučit ... Když nám věři ostatní, je to pěkný, ale my musíme věřit i sami sobě ... Ale, když oni věří nám, taky nás to posílí ... Moc pěkná myšlenka
Tahle FF byla zase krásná, povedená ... Prostě nettiex styl xD
ostrov, odpovídám: ‚Telefonní seznam. Je v něm tolik postav! Mohl bych
vymýšlet nekonečné množství příběhů.‘“
U. Eco
Flákla, nič moc
nettie!!!
Je iná, to je mi zrejmé, ale keď vidím tú poznámku pod tým, tak sa už ani nedivím...
He, díky moc za venovanie xDD
No to je pravda, ľudia si prestávajú veriť a spoliehajú sa na druhých... Ale keď veriť sa mi v seba samú nechce, čo narobím xD
Náhodou, mne sa táto poviedka páčila, bola taká zvláštna, o Hin, o skúške, mno a jednoducho sa mi páčila, aj keď to neurobila xDD
Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!!
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.
----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.
Thankuju mooooc xD
Bétéwé - jako, já vím, že ta povídka není nic moc... však jsem jí taky pěkně flákala, hlavním cílem nebylo napsat superpovídku, ale trochu pozvednout sebevědomí ostatním...
mno... trošku to vadí, protože je to Ketsueki... ale to neřeš, komolej to všichni... nejhorší je, když mi jeden kluk řekne Katseuki...
Můj Valenth
Jé, promiň xD jsem neměla brýle, a bez nich vidím houby, a ještě hůř píšu xD
to je dobrý... já taky bez brýlí vidím *píp*...
Můj Valenth
Děkuju ti za věnování xD
To byla zajímavá povídka, i když Hin moc nemusím...mám jí ráda jen proto, že má modrý vlasy (modrovlasoúchyl se ozývá!). Jinak mi vadí její povaha....Hanabi je prostě lepší Hyuuga xD
moc moc moc pěkný nett, moc!
“A clear conscience is usually the sign of a bad memory.”
Tak teď si mě mile překvapila. Myslím, že s téhle povídky si většina autorů moc vezme a možná si i začnou věřit a jakmile si začnou věřit třeba se ještě víc zlepší. Takže si zasloužíš cenu za zlepšení kvality povídek na Konoze.
Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.
Nettinko, tohle je opravdu moc kawai.
Pak bych zas byla zavražděná Hidanovou kosou. 
Kařdopádně, je to supr.
Poslání povídky je supr, ale... xD Radši nic.
Dělej cokoliv, ale dělej to s úsměvem, protože bez toho to prostě nejde.
Dakujem za venovanie
...ale teraz k veci 
Bolo to dokonalé ...niesom nejak extra Hinátin fanúšik ...vlastne som ju dosť dlhú dobu nemal rád ...ale nedávno mi Pary napísal niečo čo mi trochu zmenilo názor na ňu...a táto poviedka to vysťihuje .
Prekrásne
nádhera... no nevím, jestli se naučím si věřit, protože podceňování-to je moje!
miluju tvoje jednorázovky, jsou vždycky tak zajímavě napsaný, že mi berou dech... prostě krááása, Nettie!! 
Můj Valenth
Velice zajímavé... Pozvedlo mi to sebevědomí
. Pokud to ještě vůbec šlo 
... Pěkný záměr a... a... A protože to co bych sem napsala by byly jenom další kecy, napíšu prostě: Skvělé 
Dost keců