Když přestane pršet 9

Knihy, knížky, knížečky, brožurky, příručky a spousta dalších „ věciček “ pro knihomoly, bylo ve sklepě. Samozřejmě, že se Katsumi dala do prostředních dveří, když na ni řval nápis „ Knihovna “ . Měla v ní najít jistou knihu, přesněji deník, kde by měla být všechna objasnění, co se týče jejího klanu. Měly by tam být i jeho členové s přesným životopisem.
Hledala deník snad dvě hodiny ( a to už je co říct, protože sklepení nahánělo strach ), ale stále nic nenacházela. Když už se konečně zdálo, že knížku našla, ukázalo se, že je to jen prázdná, stará, potrhaná knížka. Šla smutně ven z knihovny a pohled zarývala do země. Vyběhla schody do sklepení a zabouchla je za sebou, vzala si svůj prstýnek a poodstoupila od tajných dveří. Naposledy se na ně podívala a hodila přes ně koberec s bílým drakem. Odešla pryč z domu, doufajíc se, že už se sem nikdy nebude moci vrátit. Vrátit na to místo plné zlých vzpomínek, pláče a krve.
Ty jsi z toho špatná ?
* Tebe to překvapuje ? *
Ani ne. Můžeš pro mě něco udělat ?
* Mám čas do té doby, než umřu *
Nemáš nějakýho strejdu nebo bratrance, kterej se jmenuje Minoru ?
* Strýček, proč ? *
Máš ponětí, kde bydlí ?
* Myslím, že u centra města, proč se ptáš ? *
Tak jako před lety .
* Cože ? Nechceš mi něco říct ? ! * zastavila se a sedla si na lavičku.
Je to na dlouho.
* Já mám času dost, jak vidíš *
Je to už hodně dlouho. Třináct let. Bylo mi tenkrát dvacet a žila jsem tady v Písečný. Čekala mě nějaká mise a náš tým nebyl kompletní, proto nám dal Kazekage nějakýho kluka. Já mu nevěnovala moc pozornosti. Ale pak to přišlo. Zachránil mi život a když skončila naše mise, dál jsem se s ním stýkala. Došlo to tak daleko, že jsme se do sebe navzájem zabouchli a pak spolu i začali chodit. Jenže co čert nechtěl, jednoho večera mě zabili ninjové z Větrný. V tu chvíli jsem si řekla, že takle nenechám jen tak svojí duši rozplynout, tak jsem se částí převtělila do prvního novorozence, kterýho jsem potkala.
* A co s tím mám společnýho já a Minoru ? *
To ty seš to děcko a Minoru je ten kluk, s kterým jsem chodila ! Bože tobě taky nic nedojde !
V tom jako by v Katsumi hrklo a utíkala pryč neznámo kam. Zabouchala na něčí dveře a vyšel z nich černovlasý chlápek.
„Katsumi?“ zeptal se překvapeně.
„Strejdo, musím se tě na něco zeptat“ řekla udýchaně.
„Tak pojď dovnitř“ pobídl ji, ještě stále překvapený a zavřel za nimi dveře.