Když přestane pršet 7

„ Prší a prší “ prskl Shikamaru, když vběhl pod markýzu v Sunagakure.
„ To je vážně divný po tom horkým týdnu, co ? “ odpověděla mu suše Katsumi.
„ Jsi otravná “
„ Ty víc “
„ Přece se mi tu nebudete hádat “ schladil je Asuma.
„ Ona si zača - “ nedopověděl, protože mu v obličeji přistála sněhová koule.
„ V klidu “ vlepil sensei oběma pohlavky.
„ No jo, pardon “ zavrčela Katsumi a poškrábala se na hlavě.
„ Co kdybychom šli doručit tu kytku, ať můžeme odejít, vůbec se mi to tu nelíbí “ ozval se Choji.
„ Je to strom a nevíme kde ta paní bydlí “ řekl Asuma.
„ No co já vím, tak na druhý straně města “ zamyslela se kunoichi, sedla si na poloprázdnou přepravku s jablky a jedno si vzala.
„ Jdem, ať to máme za sebou “ zabručel polospící Shikamaru a všichni souhlasili. Museli jít přes náměstí, kde na ně každý nenávistně civěl. Potom se vydali temnými uličkami a „ zkratkou “ .
Najednou se členka jejich týmu zastavila před velkým domem.
„ Co se děje ? “ zeptal se Asuma.
„ Nic “ odpověděla a vydala se dál. Po chvilce chůze všichni zírali na malinkatý domeček s obrovskou zahradou. Domek se oproti všemu kolem zdál být jako kůlna. Sice malá, ale útulná.
„ Jsme tu “ řekla Katsumi a ždímala svoje promočené tričko.
Pěknej sestřih, haha .
* Chtěla bych vidět tebe *
To se nestane, protože už dobrých 13 let nemám tělo hihi.
* Detaily *
--------------------------------------
Jak se časem ukázalo, babička, která pěstovala zázračné bylinky, stromky, keře, květiny a všelijaké ostatní nemluvné, pasivně pohybující se rostliny, byla v celku dobrá duše, která nabídla týmu Asuma přespání a něco dobrého.
Čeho si však nikdo nevšiml, byl fakt, že se Katsumi tiše vypařila pryč do města. Moc dobře věděla kam jde, proto se ani neohlížela. Sunagakure moc dobře znala, žila v ní přeci od … no vlastně od vždycky, měla tam přátele a rodinu. Když se měli přestěhovat, noc před odjezdem seděla na okně, dívala se na měsíc, poslouchala vytí vlků a sdílela jejich žalostné myšlenky s nimi.
Najednou se zastavila před poměrně velkým domem. Bylo na něm vidět, že už je nějakou dobu neobydlený. Katsumi jemně pohnula klikou a otevřela si. Vstoupila do kamenné, dlouhé chodby, s modrým kobercem na podlaze. Byla tam zima a zvláštně vlhký vzduch. Na konci chodby byl obrovský znak. Katsumi odhrnula kousek svého návleku, aby byl vidět hřbet její ruky. Měla tam symbol stejný, jako byl na protější zdi – bílého draka. Nevěděla co to znamená a nikdy se o to nezajímala. Dneska to přišla zjistit, protože takovou možnost už třeba nikdy mít nebude. Šla prohledat celý dům. Chtěla najít rodinou knihovnu, jenže se jí to moc nedařilo. Proběhla snad celý dům, ale nikde ani stopa po žádné knize. Když už to chtěla vzdát, zastavila se před jedněmi z mnoha dveří.
Co se děje ?
* Tam se to stalo *
Stalo co ?
* Máma . . . *
Myslíš že by to mohlo být tam ?
* To zjitíme *