Voda, oheň a písek - 22. kapitola - Ty nemáš rád mě, já zas tebe!

AUTORSKÁ POZNÁMKA: Od tohoto okamžiku už se nenavazuje na děj Shippuundenu „ďábelský smích“

„Skvostné! Tak živé a bojovné je mládí!“ rozplýval se Maito Gai a prohrábl Lianně a Nejimu vlasy. Ani jednomu to nebylo příjemné.
„Příště už vás krýt nebudu,“ zamumlal Kakashi a jeho pohled byl víc než výmluvný.
Sai bez jediného slova opustil budovu. Sakura vyprovodila Naruta a pak vyhledala Liannu. „Jeho si nevšímej. Když jsem ho viděla poprvé, vrazila jsem mu jednu pěstí. Řekl, že jsem odporná mrcha. Ale… on uráží každého.“
Uchechtla se. „Moc k úplnému dožrání mi nechybělo. Ale boj s Jouninem na takové úrovni, jako je Neji Hyuga, jednoho vyčerpá.“
Sakura se zasmála, to bylo vůbec poprvé od toho setkání v Lese smrti. „Nemusíš nic vysvětlovat. Sledovala jsem tvůj boj s Hokage.“
Otřásla se. „Už to v žádném případě nechci zažít!“

Naruto díky obrovskému štěstí zvládl první zkoušku a chystal se na druhou. Podporu měl od všech bývalých Geninů a hlavně od Písečného týmu. Jedině ten divný kluk neprojevil žádné nadšení nebo zklamání. Bylo jen otázkou času, než ho Lianna potká v ulicích Konohy.
Toho dne hlídala na hradbách, Pátá se obávala, že by Akatsuki přece jen mohli zaútočit.
„Sem nesmíš!“ Postavila se mladá žena s kočičí maskou před bledého mladíka. „Tady se hlídkuje!“
„Šetři slova!“ opáčil. „Můžu si dělat, co chci.“
„Budu tě sledovat, Sai.“ Sňala škrabošku.
Přeměřil si ji pohrdlivým pohledem. „ANBU nesmí prozrazovat svou identitu! Řiď se pravidly.“
„Vadí ti to tak moc? Hele, je mi úplně jasný, o co tady jde. Ty nemáš rád mě, já tebe taky ne! Takže když už je jasno v tomhle, nemusíme se navzájem prudit.“
Celou dobu ho sledovala, ani on z ní nespustil zrak. Už od prvního pohledu se jí nelíbil. Hlídku ustála a odběhla podat hlášení, mezitím Sai zmizel z hradeb.

S ostatními se domluvila, že pro Naruta přichystají oslavu na počest toho, že se dostal přes první zkoušku.
„Sakuro? Už si můžu sundat ten šátek?“
„Ne, Naruto! Vydrž!“ Pomalu ho vedla k Ichiraku ramen. Tam ho usadila na židli. Ostatní už byli přichystaní. Stáli tiše, ani nedutali. Sakura mu opatrně sundávala šátek z očí.
„Překvapení!“ zaburácela skupinka.
„Co? Proč? Jak to?“
Lianna si vzala slovo. „Klidně jez, co hrdlo ráčí! Složili jsme se na tebe!“
Vedoucí jídelny jim vynesl dva stoly ven, aby si vůbec měli kam sednout. Naruto byl dojat.
„Gratulujeme k úspěšnému zakončení první zkoušky!“ Sakura ho objala.
Přehlédl to shromáždění a neměl daleko k pláči. Všichni se na něj usmívali. Shikamaru, Ino a Chouji, Hinata s Kibou, Sakura, Lianna, TenTen a Lee, Neji, Gaara, Kankurou a Temari. Chyběl Shino, který mu pořád ještě nedokázal odpustit, že ho nepoznal.
„Dobrou chuť!“ zakřičel Naruto.
Za chvíli před sebou měli už všichni jídlo.
„Tenhle ramen je nějak divný,“ bránil se Gaara.
„Nepovídej!“ Lianna ponořila hůlky do jeho misky. „Je to moc dobrý. Tak jez!“
Temari hledala způsob, jak Shikamarua pozlobit. Zanedlouho na jeden přišla.
„Hej!“ Zakuckal se, protože mu strčila jídlo do pusy, zrovna když se dohadoval s Ino. Rozesmál ji jeho výraz.
„Neji! To jídlo ti nic neudělalo, nemusíš do něj píchat tak zuřivě!“ domlouvala mladíkovi TenTen.
„Jen se potřebuju soustředit,“ zamumlal a dál se rýpal v misce.
Hinata celou dobu držela Naruta za ruku, v obličeji výraz nelíčeného blaha, a moc toho nesnědla. Nejvíc se skupinka smála, když se sázeli, jestli víc sní Chouji nebo Naruto. Byl to napínavý souboj, protože síly obou jedlíků byly vyrovnané. Nakonec to však tlouštík vzdal s tím, že nechce jíst zas až tak zdravě.
„Ach ne, Chouji! Já ti tolik věřil!“ bědoval Kiba.
K řehotu se přidal i všechen personál z Ichiraku ramen.
Venku se mihl stín. „Spíš bys měl trénovat, než se tady cpát!“
Naruto se zatvářil otráveně. „Kdo ho zval?“ ukázal prstem na Saie.
„Nikdo. Přišel sám,“ ušklíbla se Lianna.
Vrhl po nich znechucený pohled a vytratil se. „Nekažme si náladu! Jezme, pijme, hodujme!“