MISS KONOHA 2008 - část 020

Konečně přestalo pršet a také talíře a příbory už dávno docinkaly. Bylo právě půl druhé a obyvatelé Konohy se pomalu začínali scházet před radnicí, jak bylo domluveno. Ibiki se naparoval na nejvyšším schodě, pleskal si svými nepostradatelnými rukavicemi o stehno a tvářil se jako bůh pomsty. Konohamarův gang řadil děti ze školky do čtyřstupů, zatímco chudák Iruka honil své starší neposlušné svěřence po náměstí.
Sarutobi nervózně pochodoval tam a zpátky jak nerozhodný provazochodec, škrábaje se na obnažené hlavě. Bohužel nenašel náhradní klobouk... Tsunade ho se založenýma rukama pozorovala a říkala si, že jestli takhle bude ještě chvíli chodit, vyšlape v kostrbatém dláždění cestičku.
Opodál se pošťuchovali čerstvě převlečení Missáci. Přesněji Sasuke a Lee. Pohádali se totiž, jestli má smysl jít Naruta vůbec hledat. Uchiha Junior zastával názor, že bez toho blonďatého střeva bude každému líp. Naopak Lee několikrát propukl v hlasitý pláč a vykřikoval, že Naruto je jeho nejlepší kamarád a on ho nenechá zemřít opuštěného někde v temném lese.
Stejné obavy sžíraly většinou Konožských žen. Z jejich hloučku se ozývaly zoufalé výkřiky jako “Chudák malá!”, “Siroteček ubohej...”, “Děťátko naše!” a podobně. Anko s Kurenai se je snažily utišit, ale většinou marně. Najednou se uprostřed nešťastného shromáždění objevila Ino.
“Nechápu, proč jste z něho najednou tak hotový. Dřív jste si ho přece nevšímaly. Já bych se na něj vykašlala - co si navařil, to ať si taky sní. Nikdo ho odsud nevyhnal, jeho problém, že zdrhnul. Teď tady kvůli němu šaškujeme, dokonce se zrušilo i odpolední vyhlášení výsledků Miss. A já jsem si ušila tak krásný šaty! To není fér!” vztekala se, než jí paní Yamanaka vrazila pohlavek.
“Jak se to chováš, Inuško?!” pravila káravě. “Ztratil se ti kamarád, bůhvíkde teď trpí hlady a zimou a jediné, co tě zajímá, jsou šaty!”
Ino se urazila a naštvaně oddupala za ostatníma holkama.
“Já se zblázním! Vlastní matka mě bude mlátit kvůli takovýmu...,” zuřivě pohazovala svou blonďatou kšticí.
I když její vnitřní já nejspíš juchalo samým štěstím, Sakura přistoupila ke své rivalce a chápavě ji pohladila po zádech.
Hinata se jako boží umučení opírala o strom. Noriko poskakovala kolem ní v zoufalém pokusu ji jakkoliv rozveselit. Bohužel se příliš nedařilo. Jakmile totiž z Hinatina obzoru zmizel Iruka, měla zase hlavu plnou hyperaktivního spolužáka a strašně se o něj bála.

Navztekaná Ino sebou plácla na schody, ale za chvilku vyskočila, jakoby ji něco štíplo do sedací části.
“Hele, holky, támhle je!” ukázala rukou a celá zčervenala.
Děvčata zpozorněla, protože si myslela, že mluví o Narutovi. Nebylo tomu tak. Přes náměstí procházel Asuma s ostatními mužskými. Ino na něj jako vždy zálibně hleděla a upřímně, ani se jí nedivím. Jak ten se zase vyšvihnul, to bylo něco... zkrátka model ze sportovního katalogu jaro-léto, strana pět aneb "Co si obléknout na vycházku do přírody". Volné khaki kalhoty ležérního střihu s tvarovanými koleny a sedem v barvě černé. Triko s velice zajímavým a vtipným nápisem Emerica, šikovnou černou větrovku s množstvím funkčních kapes, to vše doladěné béžovou kšiltovkou značky Commander. S rozverným úsměvem a Marlborkou v koutku úst bavil své ninja kolegy nemravnými vtipy, dokud k němu nedoběhla Kurenai a cigaretu mu netípla o kšilt.
Hayate se začal škodolibě hihňat, vzápětí ale dostal záchvat kašle. Kotetsu s Izumem mu provokativně strouhali mrkvičku, nedívali se, kam jdou, zakopli o jednu z laviček a skončili na zemi. Pánové Akimichi, Nara a Yamanaka, zabráni do hovoru o tom, proč jeleni nejedí barbecue, si nevšimli ležících chuuninů a zakopli pro změnu o ně. Jiraiya s Kakashim se do srážky zamotali díky tomu, že kráčeli s nosy zabořenými v Icha Icha. Jiraiya, v zoufalém pokusu zabránit svému pádu, popadl za ruku Hyuugu Hiashiho a samozřejmě ho strhl s sebou. Aburame Shibi a Ebisu chumel lidských těl přehlédli kvůli svým černým brýlím... Jen Raidou a Genma válející se muže přeskočili s ladností baleťáků a mohli se smíchy potrhat, když na vrcholek hromady dopadl Gai...
“Bože, to jsou idioti!” zhodnotila situaci Anko.
“Nebýt chlapů, tak se ani nezasmějem,” dodala Nara Yoshino, zavěsila se do Sakuřiny maminky a společně odešly ke stolečku s občerstvením.
Tam kralovali Shino s Choujim, kteří se taky dobře bavili nad nehodou svých otců.

Ibikimu docházela trpělivost. Bylo skoro půl třetí, nepřišla ani polovina vesnice a ti, kteří zde byli, nevypadali, že by nadcházející úkol brali vážně. Naposledy vztekle plácnul rukavicemi, pak si je nasadil a rozběhl se do útrob radniční budovy. Vyběhl první, druhé, třetí patro, zahnul doleva, jako vítr proletěl tmavou chodbou, až rozarzil poslední dveře. Vrhl se ke stolu, stiskl pár tlačítek a popadl mikrofon.
“Raz, dva, čtyry, ...,” rozlehlo se Konohou. “Ehm, eh-” Kura, pomyslel si Ibiki, v krku mam jak bysem zežral šmirgelpapir... “Ehe... Tuž, slyšite mě? Mili spoluobčani, nebuďte zhnili jak prožrany tram! Tu jde o naše děcko! Esli něnaklušete před radnicu do dvuch minut, vyvodime z toho dusledki! Konec hlašeni!” zařval naposledy, třísknul s mikrofonem, který zapištěl jako myš v posledním tažení a pakoval se ven.
Cestou se stavil v kanceláři Hokage, zběžně prolistoval nové číslo Cosmo Girl, zašklebil se při pohledu na Zaca Efrona, kterak se snaží tvářit jako Yagami Raito z Death Note a pokračoval směrem ke schodům. Ve druhém patře škobrtnul a do přízemí se skutálel, což mu ale neubralo na důstojnosti. U drsných chlapů je přece běžné, že chodí zmačkaní a rozedraní, s utrženým rukávem a špinavými kalhotami... Když se jako hluchý netopýr vymotal před radnici, ke svému překvapení spatřil celou Konohu nastoupenou ve čtvercových formacích jak vojsko skřetů pod Orthankem. Vesele se usmál – v jeho případě to sice vypadalo jako předsmrtná křeč, ale nevadí – a odkašlal si k dalšímu ze svých proslovů, jež se jistě zapíše zlatým písmem do historie.