Jak jsme vyháněli Naruťáky - 7. kapitola - Ty dvě se hledaly

Alea a hlouček Akatsuki

„Uchiha zdrhnul. Co kdybysme šli taky?“
„Nežertuj, Hidane! Radši zkus z tý holky vynutit nějaký přiznání,“ napomenul ho Kakuzu.
„Hm…“ Bělovlasý se zamyslel a pak se zahleděl na způsobně sedící Aleu. „Budeš mluvit po dobrém? Jinak tu máme trošku… tvrdší a bolestivější metody.“
„Jasně. Jen se ptejte.“
„Kdo jsi a co tu chceš?“
„Jak to, že nás znáš?“ vyhrkl Kakuzu.
„Teďka se ptám já!“ zavrčel na něj Hidan.
„Já jsem Alea, kdybyste nevěděli, tak osoba pohlaví ženského a… co tu dělám, to fakt nevím. Člověk si prostě sedí doma, v teplíčku, klídku… a pak se zničehonic ocitne tady,“ odpověděla popravdě. „No, znám vás… jenže to je fakticky dlouhá historie… víte, co je to fanfiction?“ zkoušela změnit téma.
„Nevíme. Tak to vyklop, ale honem!“ vybídl ji Hidan.
Alea se drobátko uchechtla a zamrkala. „To je takový příběh, kde si ti, co píšou povídky, trochu pohrávají s hrdiny příběhu…“
„Blbost,“ zamručel Kakuzu.
„Hele, nepřerušuj!“ okřikl ho nesmrtelný. „Mě to náhodou zajímá!“
Alee to dodalo odvahu. Očka se jí rozzářila a stejně zapáleně pokračovala: „Tak třeba taková Leonyda vás nechala uklízet. A Rika zase uspořádala fiktivní debatní kroužek…“
„Hej, Kisame!“ houkl bělovlasý na žraloka. „Sežeň si pořádnou tužku a kus papíru. Tohle určitě vydá na novou bingo knihu.“

Mirinda stále v bezvědomí

Deidara a Sasori se skláněli nad cizím děvčetem. „Hej, holka, vstávej!“ Blonďatý umělec jí zkoušel tleskat před obličejem.
Loutkář už se dopálil. „Na to musíš jinak!“ Vzal Mirindu a pořádně s ní zatřásl.
„Co to pro všechno na světě provádíš?“
„Tomu se říká první pomoc, Deidaro,“ ušklíbl se Sasori.
Děvče pomalu otevřelo oči. „Ještě mě nebuď, mami! Tohle je tak krásnej sen,“ zamumlala Mirinda.
„Co myslíš ty?“
„Nic neřeš! Šéf bude určitě vědět, co s ní. A nezapomeň s sebou vzít ten její převlek. Tím ji usvědčíme ze špionáže.“
„Jejda,“ podivila se dívka, když zjistila, že ji každý z ninjů drží za jednu ruku.
„Tak se zvedej!“ Sasori ji vytáhl na nohy. „Půjdeš s námi, bez řečí,“ dodal ještě a okamžitě se vydali na cestu k sídlu.

Alea vykládala a ninjové nestačili žasnout. „Tomu teda říkám pěkně dlouhý seznam!“ ulevil si Hidan. „Kisame, dones to Šéfovi!“
„Co s tím bude dělat?“
„Prostuduje to a pak rozhodne, koho z těch lidí zabijem nejdřív,“ informoval ji Kakuzu.
„Ajaj.“ Alea se zachvěla. To jsem to zas vymňoukla! Za tohle mi teda holky (a pár kluků) nepoděkujou. Děsila se toho, co před malou chvílí vypustila z pusy.
„Neslýchaný! Kdo to kdy viděl, abysme uklízeli!“ rozčiloval se Hidan.
„No, chlívek tu máte teda pořádnej.“ Alea znalecky přehlédla místnost.
„Nikdo se tě na nic neptal!“ usadil ji bělovlasý.
„Ty, poslyš, Hidane… ty fanfictionáři… nebude to nějaká organizovaná skupina? Víš jak, ne… ta mrňavá holka bude asi špiónka, profesionální práskačka, nemyslíš?“ Kakuzu se naklonil k bělovlasému.
„Tohle drzý škvrně? Spad jsi z višně?“

Alea dychtivě naslouchala rozhovoru těch dvou ninjů a došlo jí, že si z nich může trošku vystřelit. Akatsuki totiž stále tápali v nových pojmech.
„Heleď, ty fanfictionáři…,“ začal Kakuzu. „Není to nějaká organizovaná skupina?“
Alea se na okamžik zamyslela. „No… jo. Trochu podobná tý vaší.“
„A solidně vyzbrojená?“ zapojil se Hidan.
„Každý má svý ultimátní zbraně!“ dušovalo se děvče.
„Řekni nám víc.“ Oba začali škemrat. Potěšilo ji to. Teď má možnost předvést své povídkářské schopnosti a s „kosičkou“ i „švadlenkou“ pěkně zamávat. Ďábelsky se zasmála a pustila se do vysvětlování.

Deidara a Sasori obklopili dívku každý z jedné strany. Nijak se jim nevzpírala, ale to je vůbec nemátlo. Spíš je zaráželo, proč tahle černovláska vypadala jako Deidarův klon.
„Co to mělo znamenat?“ Loutkář ji přeměřoval pohledem.
Mirinda se zarazila. „Tomu se říká cosplay,“ špitla.
„Kos co?“ vyhrkli oba.
„No, cosplay. To znamená, že se někdo převleče za hrdinu ze seriálu nebo z knížky. A pokusí se mu co nejvíc podobat,“ vysvětlovala.
„Z toho teda moc moudrej nejsem,“ povzdychl si Deidara. „Co ty?“
„Ne, ani já ne,“ zavrtěl Sasori hlavou. „Přece nejsme žádný hrdinové z příběhů. Ledaže…“
„No?“ naléhal blonďák.
„Převlíkla se za tebe, ne? Takže tě někdo musel sledovat a napsat o tobě knihu. Jiný vysvětlení tu není.“
„Aha. To dává smysl. Určitě to byl ten zmetek Jiraiya!“ rozzlobil se Deidara. „To si žádá skutečnou pomstu!“ Zatnul ruku v pěst. „To by ale znamenalo, že tahle holka je z Konohy!“
„Seš slepej? Nemá čelenku, je cizí.“
„Máte pravdu, Mistře Sasori.“

Ninjové valili oči. Tolik nových a zajímavých informací, to na ně bylo přece jen trochu moc. A uprostřed té prapodivné trojice seděla dívka, zuřivě posunkovala, pusu nezavřela, ale nikdo na ní nemohl poznat, že to všechno je lež.
„A tahleta organizace mívá taky tajný schůzky. Když fanfictionáři nemají co dělat, diskutují o věcech, které je zajímají.“
„Například?“ chtěl vědět Hidan.
„Třeba jestli je Deidara kluk nebo holka.“
„Hm… to je fakt těžká votázka!“ zahýkal Kakuzu.
„A dál?“ naléhal nesmrtelný.
„Potom… no, spekuluje se dost o tom, co má pod maskou Hatake Kakashi, Kakuzu nebo Tobi,“ vyjmenovávala témata, na která si zrovna vzpomněla.
„Do toho nikomu nic není!“ ohradil se maskovaný ninja. „Ale co tam má ten mrňous, na to bych rád přišel.“
„No a těmhle tajným schůzkám se říká fórum. Ehm… vážně vás to zajímá?“
„Kisame, píšeš si to?“ zahučel Hidan místo odpovědi.
„A o čem se tam třeba ještě diskutuje?“ Žralok byl také zvědavý až hrůza.
„Pak mi ještě napadá, jak se tenkrát dohadovali, která půlka Zetsuova obličeje je dobrá a která ta zlá… nebo se pořád diskutuje o tom, jestli je Itachi chladnokrevnej zabiják nebo hrdina.“
Bělovlasý ji zarazil prudkým máchnutím ruky. „Tak tohle si napiš a dvakrát podtrhni, Kisame! Si z něj pak vystřelíme, jestli se teda uráčí vrátit,“ zachechtal se.

Ve chvíli, kdy dořekl větu, se ozvalo hlasité zabušení na vchodové dveře. Ninjové se chopili Aley a táhli ji s sebou.
„Kde se couráte?“ zlobil se Sasori, když se k nim ostatní dobelhali. „Další?“ Loutkář se vyděsil a popostrčil před sebe černovlásku v Akatsuki plášti.
„Alea!“ podivila se.
„Mirindo?“ zapochybovala.
„Kde se tu bereš?“
„Nemám páru! Kde ses tu vzala ty?“
Štěbetaly jako o závod. Ninjové se po sobě podívali a jen krčili rameny, dokud nezaslechli Peinův rozzuřený hlas. „Zavřete ty slepice do sklepení! Tohle se už vážně nedá poslouchat!“