Prokletí prvorozeného 4: Akatsuki opět na scéně

Kapitola 4: Akatsuki opět na scéně

Naruto nevěřícně zíral, na lesní město, takže si z počátku ani neuvědomil, že Tsurugi mluví k němu.
„Ehm, Senju? Říkal jste zbytky klanu Senju?“ ujišťoval se.
„Ano, říká ti to něco?“ zpozorněl jeho společník.
„Co? Ne, já jen je mi to povědomé. Nejspíš jsem o něm něco slyšel, předtím, než jste se mě ujal.“ Zachmuřil se Naruto.
„Ne, o tom dosti pochybuji“ zakroutil hlavou Tsurugi. „Přestože Senju byli kdysi dávno mocným klanem, jejich sláva už je pryč. Pojď, jestli chceš, provedu tě po naší vesnici.“
„To bych opravdu rád Tsu…“ začal mladík, ale v půlce věty se mu zatočila hlava a podlomila se mu kolena. Nebýt toho, že ho muž v kápi zachytil, dopadl by na zem.
„Ale, ale to jsem to ale hlupák. Jak jsem si jen mohl myslet, že by jsi se mohl z takové rány zotavit tak rychle? No jo no, budeš mi muset chlapče odpustit, je to už pár let co tu byl někdo tak vážně zraněný jako jsi byl ty, takže mi musíš prominout, že jsem ti tohle způsobil.“ Mumlal si Tsurugi celou dobu, co táhl Naruta, který byl napůl v bezvědomí, do postele.
„A ehm, Naruto slyšíš mě?“ zeptal se a lehce propleskl ležícího Naruta „No tak chlapče prober se, jestli se z toho nedostaneš, Ookami mě zabije slyšíš?“ znovu následovalo proplesknutí, po kterém Naruto opět jakž, takž nabral vědomí.
„O…omlouvám se Tsurugi-sama, nechtěl jsem…“ začal, ale Tsurugi ho nenechal domluvit.
„Mlč chlapče, za co se omlouváš? Za moji hloupost? Ne díky, ale to co se stalo byla jen a pouze moje zatracená chyba. Sám bych měl vědět, jak těžké je zotavit se z takového zranění a přitom udělám tohle. Jsem já to ale prvotřídní hlupák. No, ale teď už by jsi měl spát. Potřebuješ nabrat sílu.“
„Ale, já nepotřebuji…“ pokusil se mu Naruto vzdorovat, ale to už se mužova ruka v černé rukavici dotkla jeho čela. Jeho ruka nebyla ani zdaleka tak jemná jako ta Ookamina, ale účinek byl stejný. Naruto se propadl do hlubokého neklidného spánku.

Sídlo Akatsuki Kirigakure no sato

„Tak co budeme teď dělat když je Kyuubi po smrti?“ zařvala jedna z deseti postav v černém plášti s rudými mraky. Nepatřil k původním deseti, avšak přesto byl svým okolím značně respektován, neboť jeho síla se vyrovnala té jenž třímal za svého života Pein.
„Kyuubi není mrtvá“ pronesl chraplaví hlas, náležící muži, jehož tvář byla až na jedno oko se sharinganem ukryta pod maskou.
„Jak není mrtvá. Uchiha Sasuke zabil jejího Jinchuurikiho Uzumaki Naruta v době, kdy v něm byla zapečetěná. Je to tak Uchiha Sasuke?“ otázala se žena vedle Kisameho. Její tvář nebyla dobře vidět, neboť se ukrývala pod podobnou maskou, jakou nosí členové ANBU.
„Ano, je to tak.“ Odvětil smutně poslední Uchiha. „Rána, kterou jsem Uzumaki Narutovi způsobil zasáhla jeho srdce. Dokonce ani Tsunade, by ho nedokázala vyléčit, ani kdyby ještě byla naživu.“
„A kdo řekl že Tsunade byla nejlepší léčitelkou? Věřte mi, když říkám, že Uzumaki Naruto není mrtví. Byl zachráněn a nyní ho ukrývá jeden starý muž hluboko v lese nedaleko…“
„Tak na co ještě čekáme? Když víme kde je, tak proč si pro něj prostě nepřijdeme? Nemůže být nijak těžké porazit jednoho starce a těžce raněného muže.“ Zařval nováček jenž zaujal Peinovo místo a jehož jméno bylo Ichigo (Toto jméno má svůj důvod, neplést prosím s Kurosaki Ichigem. S ním nemá nic společného).
„Buď tak hodný a nepodceňuj Tsurugi-sama Ichigo. Mohlo by se ti to nepěkně vymstít.“ Uzemnil nováčka Tobi.
Na mužově překvapené tváři, kvůli níž dostal své jméno, jelikož jak tvarem tak svojí barvou připomínala jahodu, se vystřídalo několik barev. Od obvyklé rudé, přez zelenou až po mrtvolně bílou.
„T…Tsurugi-sama? Tsurugi-sama ukrývá devítiocasého? Ale proč? Vždyť je z Konohy a k tomu ještě je Jeho potomek. Tsurugi-sama nemá důvod ho ukrýt a už vůbec ne léčit jeho zranění.“ Vykoktal překvapený Ichigo.
Zbytek Akatsuki jen nechápavě koukali z jednoho na druhého, jak se snažili pochopit o čem se ti dva vlastně baví. Na rozdíl od svých dvou společníků totiž nikdy nezavítali do lesního ráje, ani se neutkali s Tsurugim v souboji. Přičemž Tobi s ním bojoval teprve nedávno, kdežto Ichigo měl na tváří vytetovaný dávno zapomenutý symbol Senju klanu.
„Říkal jsi, že jsi se, se svým senseiem rozešel celkem v dobrém. Nebyl ti zapovězen návrat?“ zeptal se zcela vážně Tobi.
„Smím se vrátit, aniž bych riskoval smrt.“ Odvětil Ichigo.
„V tom případě se za Tsurugim-sama vydáš ty. Přesvědčíš ho, aby nám Kyuubi vydal.“ Pronesl Madara tónem, který nesnesl námitky. „Tvůj týmoví partner bude Hachi.“ Kývl Madara k mladé tmavovlasé ženě, jež zaujala Hidanovo místo.
„Tak to ne, jdu já!“ zarazil Tobiho Sasuke. „Jsem jediný, kdo se tu může Narutovi v plné síle postavit, sám jsi to řekl.“
„To je sice pěkné Sasuke, ale Tsurugimu-sama se v současnosti nemůže postavit nikdo z nás. Proto bude lepší když půjde Ichigo s Hachi.“
„Ts. Ichigo je z nás nejmladší a Hachi není bojoví typ. Jak by ti dva asi dokázali porazit toho tvého Tsurugiho?“ zamračil se Sasuke opovržlivě.
„Nijak, oni totiž nebudou bojovat. Ichigo je studentem Tsurugi-sama. Pravda, nerozešli se zrovna v nejlepším, ale pořád je tu šance že na něj nezaútočí od pohledu jako by se to stalo komukoliv z nás a Hachi, Hachi je jak už jsi sám řekl, nebojoví typ a navíc je v jistém smyslu stejná jako Tsurugi-sama. Tihle dva mají na vyjednávání největší šanci.“
„Vyjednávání? Oni jdou s tím staříkem vyjednávat? Proboha Tobi co se to s tebou děje. Říkal jsi že je to jen jeden starý ninja a těžce zranění Jinchuuriky, tak jaké pak vyjednávání. Vlítneme tam a sebereme devítiocasou dřív, než ten dědek vstane z křesla.“ Zařval Další z nových členů Akatsuki Suigetsu.
V okamžiku kdy domluvil se v centrále ozval hlasitý srdečný smích dvou lidí. Madara s Ichigem se smáli tak, že málem spadli z prstů na kterých stáli. A Madara měl dokonce co dělat, aby mu nespadla maska.
„Co je? Co na tom bylo směšného?“ vyštěkl Suigetsu uraženě.
První se dostatečně na odpověď uklidnil Madara.
„Promiň že ti to řeknu takto Suigetsu, ale Tsurugi, přestože je velmi starý, rozhodně není ten typ starého muže, co vysedává v křesle. Vlastně je ten samí typ starého muže co já.“
Proti tomuhle se nezmohl nikdo na žádnou námitku, takže se celé shromáždění ponořilo do naprostého ticha, ve kterém se jednotlivý členové rozešli.

Konohagakure no sato o 2 dny později

Na dveře Hokageho kanceláře někdo razantně zaklepal. Kakashi, který za poslední týden v podstatě nevyšel z kanceláře zvedl svoji strhanou tvář od papírů které vypisoval.
„Vstupte“ zamumlal Kakashi ospale.
V doprovodu mírného zavrzání dveří vstoupila do místnosti zamračená Shizune s kupou papírů o výšce desetiletého dítěte.
„Proboha, kolik toho je?“ Vykřikl Kakashi zděšeně, neboť už se po dlouhé době vyděl doma, v posteli.
„Omlouvám se Hokage-sama, ale toto všechno je potřeba okamžitě vyřídit. Většinou jsou to správy od našich spojenců, kteří se dozvěděli, o tom že je Uzumaki Naruto nezvěstný“ zamumlala Shizune ospale. Vzhledem k tomu, že nespala minimálně tak dlouho jako Kakashi se není čemu divit. „A tohle to, to je správa od našeho špeha v Akatsuki.“ Řekla, když se jí podařilo položit hromadu papírů, z které vytáhla zapečetěný svitek. „Jak jste přikázal, ještě na to nikdo nesahal.“
Kakashi zpozorněl. Hlášení měl poslat až za dva dny, co mohl zjistit tak převratného?
„Ukaž“ vybídl ji Kakashi a převzal od ní správu:

Vážený Hokage-sama
Na shromáždění Akatsuki, které se konalo zhruba dva dny před tím, než se k vám dostane tato správa, Tobi, zvaný též Uchiha Madara prohlásil, že Naruto není po smrti. Údajně ho zachránil muž jménem Tsurugi (toto jméno mi naprosto nic neříká, vy snad budete vědět). Na tomto Tsurugim je zajímavé, že ho dokonce i Madara oslovoval Tsurugi-sama. Tento muž ho také ukrývá. Přesné místo se mi však nepodařilo zjistit. Pro Naruta byl vyslán dvoučlenný tým z nových členů, Ichiga a Hachi. Ne však, aby ho získali silou, nýbrž, jako vyjednavači!!! Rozhodl jsem se nenápadně oba sledovat, abych tak mohl při nejhorším zasáhnout.
Správa nebyla nijak podepsaná. Její pravost zajišťovala nesmyslná značka v pravém horním rohu, která mírně pulzovala chakrou.
„Takž přeci jen žiješ Naruto?“ Usmál se radostně Kakashi. Poté kývl na Shizune. „Okamžitě vyšli tři skupiny ANBU po stopě našeho kontaktu v Akatsuki.“ Rozkázal a začal se zvedat ze židle.
„Eh, smím-li se zeptat, kam jdete Hokage-sama?“ zeptala se Shizune poněkud nervózně. Možná se bála, aby se nevydal pro Naruta sám.
„Jdu informovat velkého Sage. V tomto případě se neobejdeme bez jeho pomoci.“

Kirigakure no sato dům Uchiha Sasukeho

Sasuke popocházel po svém pokoji sem a tam, nedokázal se na nic pořádně soustředit a tak doufal, že se tímto popocházením snad trošku uklidní. Zatracený Madara, jak si vůbec může dovolit nařizovat mi co mám dělat? Nejraději bych ho zabil, ale copak můžu? Navíc, kdo může být ten Tsurugi, o kterém se dokonce i Madara vyjadřuje s takovou úctou? Měl bych…
Proud jeho myšlenek však přerušili něčí kroky a zaklepání na dveře.
„Ano Kisame? Co potřebuješ?“ zavolal Sasuke a dveře se otevřeli.
„Obávám se, že vás zklamu Uchiha Sasuke, ale já nejsem Kisame, ať už je to kdokoliv.“ Usmál se zářivě na Sasukeho asi pětadvacetiletý mladý muž, s dlouhými hnědými vlasy, svázaných jednoduchou koženou páskou. Jeho obličej, stejně jako šaty byl obyčejný, venkovsky nezajímaví.
„Ať jsi kdokoliv, vypadni jinak zemřeš“ zavrčel na muže Sasuke podrážděně.
„Obávám se, že ten kdo tu dnes zemře jste vy Uchiho Sasuke.“ Odvětil muž chladně. Zářivý úsměv se vytratil, nahradila ho však více než metr dlouhá čepel, jenž se znenadání objevila v jeho rukou.
„Jsi sebevrah, nebo jen blázen?“ uchechtl se Sasuke.
„Ani jedno. Jsem váš vrah“ usmál se křivě muž a s pozvednutou čepelí se vrhl na Sasukeho. Ten se jen usmál a bez sebemenší námahy se útoku vyhnul.
„Ts. Nemám čas na to, abych ze zabýval slabochy jako jsi ty.“ Zamračil se Sasuke.
Chidori Nagashi! Ze Sasukeho těla začali vyletovat blesky, mířící na neznámého muže, ten však provedl sérii pečetí, Futon: Kaze no mai! Po kterých se v místnosti rozpoutalo malé tornádo, které přerušilo Sasukeho jutsu a jeho samotného vyrazilo oknem ven.
Ts. Hlupák ulevil si v duchu Sasuke, který už ve vzduchu vykonával potřebné pečetě.
Katon: Goukakyuu no jutsu Obrovská ohnivá koule zahalila celé první patro budovy, ve které kromě Sasukeho žilo asi patnáct dalších civilistů. Následná exploze rozmetala budovu na malé kousíčky, které rozházela do dalekého okolí. Samotného Sasukeho zasáhla tlaková vlna rozžhaveného vzduchu, která ho odhodila dobrých deset metrů od budovy.
„Sakra, sakra, SAKRA!“ ulevil si Sasuke, když se zvedl s ohořelým obočím zpět na nohy. „Zatracený blázen. Proč si zrovna uživatel Futonu vzal do hlavy že mě zab…“ zarazil se Sasuke uprostřed věty a zůstal jen němě civět do plamenů. To co spatřil mu dokonale vyrazilo dech.