Prokletí prvorozeného 5: Sasukeho souboj, tajemný lovec

Kapitola 5: Sasukeho souboj, tajemný lovec

Uchiha Sasuke, jeden z posledních tří mistrů sharinganu nevěřícně zíral do plamenů, jenž zachvátili budovu, po výbuchu, způsobeném kombinací jeho Katonu a Futonu neznámého útočníka. Z domu, jež ještě stále hořel jasně oranžovými plameny vycházela postava lemovaná kouřem a plameny.
„To od vás nebylo pěkné Uchiho Sasuke. Slyšel jsme o vás že jste bezcitný, ale že by jste jen tak zabil patnáct nevinných lidí? To od vás nebylo hezké, vůbec to od vás nebylo hezké.“ Zasmál se vrah, který právě vystoupil ze žhavé výhně požáru. Vůbec, na to odkud vyšel vypadal neuvěřitelně v pořádku. Až na ohořelé šaty a tmavé skvrny od kouře se zdál být ohněm nezasažen.
„Vy „Uchihové si hrdě říkáte vládci ohně, nebo mistři ohně. Pche! O ohni nevíte vůbec nic. Jen jste se naučili pár triků a to je vše. Dovol abych ti ukázal pravé mistrovství ohně. Dovol abych ti ukázal samotný oheň v jeho pravé podstatě!“ zařval vrah na překvapeného Uchihu. Poté prudce stleskl ruce ve výšce srdce.
„KAI“ zařval a začali se dít věci. Vzduch kolem jeho těla se nejprve začal tetelit horkem a hned na to celé jeho tělo zachvátili plameny.
Dokonce i jeho oči Uvědomil si zděšeně Sasuke, když se podíval do kdysi obyčejných očí, ve kterých nyní tančili plamínky.
„Ano Uchiho Sasuke, tohle je pravé mistrovství ohně. Toto je pravá genialita!“ zařval atentátník, když zvedal ruku zatnutou v pěst do úrovně očí. „Toto je pravá síla Uchiho Sasuke. Pravá moc. Užij si ten pohled, slibuji ti že vícekrát už to neuvidíš.“ Zasmál se a natáhl ruku, tentokrát již s rozevřenými, jen mírně prohnutými prsty směrem k Sasukemu. Do jeho dlaně se jakoby začal přelévat oheň, jež obklopoval jeho tělo, dokud se těsně u jeho dlaně nevytvořila koule tvořená ohněm.
„Katon: Kanón pekla“ usmál se zabiják a odpálil na překvapeného Sasukeho obří ohnivou střelu připomínající paprsek.
Do pr… blesklo Sasukemu hlavou.

Lesní úkryt

Zahalený muž v kápi seděl na jedné z nejvyšších větví jeho obydlí, odkud mohl nerušeně pozorovat hvězdy a přemýšlet.
K čertu, kdo by tušil že si způsobím ochranou jednoho kluka tolik problémů? Akatsuki, Konoha, Suna, ti všichni jsou teď proti mně, nebo alespoň budou, až se o něm dozví. Sakra, možná měl Marich pravdu. Možná jsem ho sem neměl vodit. Ale, když on má takoví talent. Dokonce ještě větší než měl… Proud jeho myšlenek však přerušil varovný signál který se mu rozzněl v hlavě. Mi o vlku a vlk za humny usmál se a seskočil ze stromu na zem. No, uvidíme co nám neseš za správy ztracený synu.

Kirigakure no sato bývalí dům Uchihi Sasukeho

Do pr… zaklel Sasuke, když na něj vrah vypustil obří proud plamenů.
Eternal Mangekyou Sharingan: Amaterasu! Plamenné střele se do cesty postavil oheň černý jako noc a začal ji pohlcovat. S tím se však nespokojil. Šířil se dál, až zasáhl nebohého vraha, který jedinkrát vykřikl, než se zhroutil na zem. V tom výkřiku se snoubila bolest s překvapením a poznáním blížící se smrti. Sasuke vyčkal ještě dva údery srdce, než jutsu přerušil.
„Pche. Můj vrah jo? Skutečný mistr ohně? Nenech se vysmát. Jediné co dokážeš je jen kecat.“ Usmál se Sasuke.
„N…nepodceňujte mě Uchiho Sasuke“ podařilo se z velkými obtížemi vyslovit vrahovi. „M…mě nemůžeš jen tak zabít. M…mě nemůžeš s…spálit, protože jako fénix povstanu z popela. S…stejně jako on i j…já jsem stvoření ohně. O…oheň je můj přítel. N…neublíží mi.
Sasuke v šoku hleděl na zvedající se postavu zabijáka. Podle všech přírodních zákonů by ten muž měl být dávno po smrti, ale nebyl. Celé jeho tělo pokrývali strašlivé popáleniny způsobené Sasukeho Amaterasu. Na některých místech bylo jeho tělo propáleno až k životně důležitým orgánům, a přesto, že měl odkryté plíce a větší část břišní dutiny, přestože měl byl jejich obsah těžce poškozen žárem, ten muž se zvedal na nohy.
„Co, co si proboha zač?“ pronesl Sasuke nevěřícně.
„Jak už jsem řekl Uchiho Sasuke, jsem tvůj vrah. Jsme muž jemuž připadlo ono nesmírné potěšení zabořit čepel do tvého těla.“ Pokusil se o úsměv muž, ovšem na jeho čerstvými popáleninami zhyzděné tváři vypadal úsměv spíše jako šílený škleb groteskního démona.
„Ts. Zatím jediné co jsi dokázal je nechat se zranit. Nevím jaký trik používáš k tomu abys zůstal na živu, ani nevím jak ho dokážeš skrýt před mým shrainganem, ale nemůže ti to vydržet věčně. Jednou padneš.“
„Když myslíš Uchiho Sasuke. To tě ani nenapadlo, že jsem se třeba nechal zasáhnout úmyslně?“ zasmál se vrah a provedl několik pečetí. Se znovu na jeho těle zjevili plameny, ale nyní už jej neobklopovali, nýbrž nahrazovali spálenou tkáň. Plameny se doslova vlévali do jeho ran a zaplňovali prázdná místa. „Co na to říkáš Uchiho Sasuke? Dobré není liž pravda?“
Sasuke ho však už neposlouchal. S taseným mečem se vrhl na svého protivníka s jediným cílem. Rozsekat ho na kusy. Musí přece jednou padnout. Nemůže nahrazovat své tělo ohněm donekonečna. Potřebuje přece zdroj chakry. Ujišťoval Uchiha sám sebe, když doběhl ke svému oponentovi a pozvedl meč. K jeho velkému překvapení se však vrah nebránil. Klidně Sasukeho nechal ať seká a bodá do jeho těla, jak se mu zlíbí. Každý useknutý úd pak okamžitě nahradila jeho věrná plamená replika, které už seknutí mečem nevadilo. Každé bodnutí okamžitě zaplnili plameny. Tak to pokračovalo dál a dál, dokud nedonutilo vedro sálající z oponentova těla Sasukeho ustoupit. Uskočil stranou a s hrůzou se zadíval na jeho tělo, které už nemělo s tělem člověka společného naprosto nic. Až na pár výjimek, jako třeba jedno z žeber bylo celé jeho tělo tvořené neustále se třepotající ohnivou masou, kterou držela pohromadě nějaká neuvěřitelná síla. Kupodivu tato síla stačila jen na hrubý tvar, takže „tělo“ stojící před Sasukem postrádalo jakékoliv obličejové rysi.
„Copak Uchiho jsi překvapený? Copak jsem ti neříkal, že budu jedině rád když mě rozsekáš na kousíčky?“ posmíval se plamenný muž Sasukemu.
„N…nemožné. Musíš zemřít. Musíš zemřít!“ zařval Sasuke s jasnou známkou paniky v hlase. „Musíš ZEMŘÍT!“
Eternal Mangekyou Sharingan: Amaterasu!!! Toho dne už podruhé vzplál na tom samém bojišti legendární černý oheň, jenž začal okamžitě pohlcovat ohnivou postavu. Sasuke čekal, jeden, dva, tři údery srdce, než Amaterasu přerušil. Sasuke se zhroutil na zem a začal velice rychle oddechovat. Na to poslední Amaterasu vypotřeboval veškerou svou chakru. Začalo pršet a z nebe sjel za doprovodu hromu klikatý blesk. Na místě jeho nepřítele zbyla jen hromádka pomalu chladnoucího popela. Déšť padal z nebe na vyprahlou zem a fénix se nezrodil.

Lesní úkryt

Dvojice lidí v pláštích Akatsuki opatrně procházela tajemnými stezkami, které znalo jen pár zasvěcených a jen jediný z nich nežil v lese. Ztracený syn, zrádce který se po letech vrací domů.
„Proč nevyjdete ze stínů Tsurugi-sensei?“ zeptala se jedna z postav, podle hlasu jistě muž, která měla o rameno opřené obří válečné kladivo.
„Ale, ale takže ti smysli nezakrněli spolu s mozkem Ichigo?“ Uchechtl a se postava v kápi, která vystoupila ze stínu jednoho z obřích stromů.
„To říká ten praví z nás dvou že ano Tsurugi-sensei.“ Zamračil se muž zvaný Ichigo.
„Smysli pro humor ti jak se zdá taky nechybí. Takže budeš-li tak laskaví a zodpovíš mi otázku? Proč se vracíš, navíc spolu s cizincem. Říkal jsem ti přece, když jsi odcházel, že už nejsi vítaný.“
„Eh, Tsurugi-sensei, ptáte se proč jsem přišel? Možná proto, že i vy jste přivedl cizince. Poskytl jste přístřeší někomu kdo na to nemá právo. Chráníte někoho, kdo patří nám.“ Vyštěkl Ichigo naštvaně.
„Ten muž je svobodný jako ty nebo já! Nikdo nemá právo na jeho život. Ani Konoha, ani Akatsuki. To on je pánem svého osudu!“
„Heh, jako vy nebo já? Tak to je potom otrokem Tsurugi-sensei!“ zařval Ichigo a začal uvolňovat obrovské množství chakry.
„Ichigo, Madara-sama přece říkal…“ vyjekla jeho společnice, ale Ichigo ji mávnutím ruky přerušil.
„Klídek Hachi. Nejdřív porazím toho páprdu a poté vyzvedneme Kyuubi. Do boje se nezapojíš. Navíc Madara je daleko.“
„Neopomíjej hlas rozumu Ichigo.“ Napomenul ho Tsurugi. „Já s tebou nechci bojovat, ani teď, ani jindy, ale nedáváš mi moc na vybranou víš?“
„Tak to je vážný problém sensei.“ Zasmál se Ichigo a z kapsy vylovil velkou zlatou minci. „Já vás tu totiž plánuji zabít.“
„Zabít? Nebuď směšný chlapče. Se svou silou se mě ani nedotkneš.“ Vysmíval se mu Tsurugi a pozvedl svoji hůl.
„Nepřeceňujte se mistře.“ Zasmál se Ichigo a počal si rozepínat svůj Akatsuki plášť, pod kterým se nacházeli volné plátěné kalhoty černé barvy a bílá košile. Poté si opřel své válečné kladivo o nohu a provedl několik pečetí, po kterých jeho již tak impozantní svalová hmota začala růst, až se dostala na pětinásobnou úroveň. „Jsem připraven mistře.“ Usmál se, poté co vložil zlatou minci do otvoru v kladivu.
„Ts, jsi pořád stejný“ zamračil se pod kápí Tsurugi a protočil hůl. „Zaútoč“ vyzval Ichiga. Ten se nenechal dvakrát pobízet. Až příliš dobře mu bylo jasné, že k vítězivý potřebuje každou výhodu, kterou mu bude jeho soupeř ochoten nabídnout. Vrhl tedy povzbudivý pohled na svou společnici, která vypadala mírně řečeno poděšeně, a vší silou udeřil kladivem do země. Přestože se nic nestalo, spokojeně se usmál a vrhl se s uši rvoucím válečním pokřikem na svého mistra. Pozvedl své kladivo nad hlavu a udeřil s takovou silou, že by porazil dobře rostlého slona, avšak muž v kápi ji s očividným klidem zablokoval pouhou holí. Obě zbraně se za strašlivého rámusu střetli a znovu oddělili, aniž by se poškodila jediná z nich. Ichigo znovu zařval a zaútočil, znovu se mu však postavila do cesty hůl. Strašlivá rána střídala ránu, ale ať už Ichigo své kladivo nasměroval kamkoliv, vždy tam na něj čekala Tsurugiho hůl, která ho zablokovala, odrazila, nebo přinutila změnit směr. Ona výměna ran, při které Ichigo útočil a Tsurugi se jen bránil trvala asi dvě minuty. Poté maskovaný muž uskočil dozadu. Ichigo ho rozzuřeně následoval a skočil. V ten moment Tsurugi zvedl levou ruku a ukazovákem ukázal na letícího Ichiga, který z ničeho nic strnul uprostřed skoku ve vzduchu. „Hachi vyjekla a rozeběhla se k Ichigovi. Ten ji chtěl na ní zařval ať se kryje, ale už bylo pozdě. Tsurugi trhl zápěstím a Ichigo vyletěl jako lidská dělová koule. Hachi už stačila jen vyjeknout v okamžiku, kdy se s ní Ichigo srazil a strhl svou kinetickou energií jí vrhl proti stromu. Ozval se dutý úder, po kterém se Hachino tělo svezlo po kmeni stromů v bezvědomí. Ichigo vrhl na svou partnerku jediný pohled, po kterém s ohlušujícím řevem udeřil kladivem do země. V té se tentokrát otevřela obří trhlina připomínající obří ústa, která se hbitě rozšířila až k Tsurugimu, který musel uskočit. Ichigo se jen usmál a znovu udeřil palicí do země. Tentokrát vyrostli ze země pod Tsurugim Dva metry dlouhé kamenné trny, které se ho chystali probodnout. Tsurugi zaklel a udeřil koncem své hole do země, čímž donutil většinu trnů rozpadnout se na prach.
„Pěkná práce mistře. Upřímně, nečekal jsem že bych vás něčím tak podřadným dostal.“ Zasmál se Ichigo a silně se kousl do rtu, ze které skápla krůpěj krve, spolu se kterou se v Ichigově těle nashromáždilo velké množství chakry, které se začalo uvolňovat do vzduchu. Jeho válečné kladivo se rozzářilo barvou dešťových mraků. V ten okamžik přesměroval Ichigo veškerou uvolňující se chakru do válečného kladiva, jehož šedivá zář se zdesetinásobila.
„Jsi vážně ubohý Ichigo. Po těch letech se rozhodneš využívat své spojení a uděláš to takhle primitivním způsobem?“ zasmušil se Tsurugi a pevně uchopil svou hůl. Ichigo mu neodpověděl. Místo toho vydal válečný pokřik a vrhl se do útoku. Všechnu sovu sílu a vztek skontroval do toho jediného obřího úderu. S hromovým řevem pozvedl své válečné kladivo a zaútočil. Do cesty se mu však opět postavila Tsurugiho hůl, obklopená černou aurou, která jakoby pohlcovala veškeré světlo. Obě zbraně se jako už toho dne tolikrát srazili. Několik chvil se nic nedělo. Pak však Tsurugi ze svého hrdla vyloudil zvuk, ze kterého by ztuhla krev v žilám i těm nejstatečnějším mužům. Sebral sílu a odhodil Ichiga i s jeho zbraní na strom. Ozvala se ohlušující rána, to když staletý dub nevydržel náraz Ichigova obřího těla a zlomil se jako suchá větvička. Ichigo dopadl na zem a kladivo mu vyletělo z rukou. Následující úder srdce se nedělo nic. Poté se však Tsurugiho tělo jakoby rozostřilo a znovu se zjevilo nad Ichigem.
„Je mi líto že to dopadlo právě takhle můj žáku“ zamračil se Tsurugi a zvedl svou hůl opatřenou dlouhým hrotem do vzduchu. „Je mi to opravdu líto“ dodal a vší silou bodl.