Here we are - V. Nečekané setkání

Procházel se Konohou a připadal si jako před několika lety. Nikdo ho nepozdravil, nikdo o něj ani pohledem nezavadil. Ale tehdy ho viděli, teď ne.
Když šel kolem domku Kurenai všiml si něčeho divného. Kurenai se v zahradnickém oblečení na záhonku starala o své růže, okolo pobíhal malý Michiyo. To nebylo nic zvláštního, avšak na zápraží domu seděl muž, kouřil, občas se zvedl přešel k malému chlapci a pohladil ho. Ale chlapec se po něm ani jednou neohlédl. Naruto se chvíli snažil zaostřit zrak, když usoudil, že na takovou dálku postavu nerozezná vydal se blíž.
Muž zvedl hlavu a už z dálky Naruta pozoroval. Ten se bez váhání posadil vedle muže na schod.
„Dobrý den, Asumo-senseii.” usmál se blonďák.
„Naruto! To nemůže být pravda! Takže ty jsi mrtvý?” posmutněl Asuma.
„Kakashi-sensei říkal, že nejsem mrtvý, jenom se moje tělo nechce probrat k životu. Takže jsem v podstatě na nějakou dobu uvízl mezi naším a Druhým světem.” zazubil se Naruto.
„Díky Bohu.” vyfoukl Asuma s úlevou kouř z cigarety.
„Kolik vám ještě zbývá, senseii?”
„He? Co tím myslíš?”
„Kolik vám zbývá času, který zde můžete strávit?” vysvětloval Naruto.
„Ještě několik hodin chlapče.” odvětil Asuma.
Kurenai se zvedla od své práce, sebrala dvě kytice čerstvých růží a vydala se do domu. Naruto se jí chtěl uhnout, ale Asuma ho zadržel. Kurenai jimi prošla, jako by tam vůbec nebyli.
„Tohle je jediný dotek, který nám mohou živí věnovat. Já se můžu dotknout tebe, ty se můžeš dotknout mě, ale ani jeden z nás se nemůže dotknout jakéhokoliv ze živých tak, aby to cítili.”
Naruto přikývl.
„Není nádherný?” zašeptal Asuma při pohledu na svého syna.
„Hmm, má stejný nos jako Třetí.” odpověděl zadumaný Naruto.
„A oči po matce.” pokračoval Asuma v záchvatu smíchu.
Naruto se taky rozesmál.
Kurenai Vyšla z domu převlečená do svého každodenního oblečení.
„Michiyo, půjdeme se podívat do nemocnice za strýčkem Shikamarem a Narutem.” zavolala na svého syna.
„No a my půjdeme s nimi.” zavelel Asuma.

„Senseii, jak vypadá váš Druhý svět?” začal Naruto na cestě konverzaci.
„Jako u kažedého. Vypadá jako můj nejhezčí sen, ale chybí tam ti správní lidé.” pohlédl smutně na dvojici před sebou. „Jednou se s nimi shledám. A teprve potom to bude ten správný ráj.”
„A váš otec? Třetí Hokage? Je pořád tak starý?” ptal se dál blonďatý shinobi
„Ne,” zasmál se Asuma, „ve Druhém světě je každý starý tak jak chce, Ale může být pouze v tom věku, kterého již dosáhl.”

Když dorazili před nemocnici, tak Naruto zalapal po dechu. Nekonečně dlouhá fronta lidí s květinami v rukách se táhla několik bloků. Kurenai vešla spolu s Michiyem a dvěma muži do nemocnice. Sestřička se na ni zeširoka usmála.
„Naruto-san a Shikamaru-san, předpokládám.”
„Přesně tak.” odpověděla Kurenai a teké se usmála.
„Ti všichni, co tu stojí tu dlouhou frontu, přišli také za nimi.” ukázala sestřička na lidi. „Ale vy jako shinobi a přítelkyně Asumy-sama, máte přednost.”
Po cestě do Narutova pokoje míjeli desítky jemu známých i neznámých lidí, byli tam shinobi z Listové, Písečné i jiných vesnic. A nejenom shinobi, dokonce i obyčejní lidé přišli poděkovat za záchranu jejich vesnice a jejich životů.
Narutovi při pohledu na všechny ty lidi začaly po tvářích koulet slzy. Několik jich dopadlo na zem, aby se vzápětí s tichým zasyčením proměnily v obláček páry.
Došli ke dveřím s číslem sedmnáct. Všude v okolí dveří se povalovaly květiny, dary, děkovné dopisy, přání brzkého uzdravení a jiné drobnosti. Kurenai opatrně zaklepala.
„Dále,” ozvalo se zevnitř.
Všichni čtyři vstoupili do pokoje. V pokoji vládnulo neuvěřitelné ticho přeručované pravidelným pípáním přístroje, který byl připojen na Narutovo srdce.
„Strýčku Shikamaru!” rozběhl se Michiyo za mužem s culíkem.
Kurenai se posadila vedle Shikamarovy postele a pohlédla na bezvládného Naruta.
„Pořád žádné zlepšení?”
Shikamaru sklesle zakroutil hlavou. Asuma a Naruto si sedli na židle, které se nacházely u zdi vedle dveří.
Najednou někdo znovu zaklepal na dveře.
„To je otrava.” protočil oči v sloup Shikamaru. „Vstupte.”
Dveře vrzly, otevřely se a dovnitř vstoupily dvě postavy.