Sabaku no Hinata - Závěrečný díl

Hinata byla vysílená.
Její vír pomalu zpomaloval a ona začala dostávat více a více ran.
Jeden z kunaiů se ji zabodl do nohy. Bolestně vykřikla a hned na to se kousla do rtů. Jsem Hinata Hyuuga! Okřikla se v duchu. Musím to vydržet! Nenechám to dopadnout tak, jako minule! Zavřela oči o pokusila se udržet rovnováhu. Zastavila kaiten a okamžitě dostala od protivníka ránu do břicha. Nevnímala bolest celého těla. Jedna...dva... tři... Prudce otevřela oči, kolem kterých znovu naběhly žilky a rozevřenou dlaní udeřila jednoho z ninjů do břicha. Zvládnu to, já to ZVLÁDNU! Otočila se a to samé udělala s dalšími třemi.
Byla vždy ta nejslabší. Nejslabší z klanu, slabší, než její mladší sestra, slabší, než kdokoliv z vedlejší rodiny. Myslela si, že nemá šanci zvládnout padesát po zuby ozbrojených ninjů, ale teď věří. Víra totiž dokáže zázraky a ona věří, aby se znovu mohla setkat se svou dcerou. S Aneki!
„Ha!“ Vykřikla a kopla jednoho z protivníků do břicha. Její ruce zářily chakrou a ona se snažila co nejpřesněji strefovat do bodů na jejich těle.
Někteří ninjové se zvedali a začali znovu útočit. Někteří padli mrtví, nebo jen v bezvědomí.
Jeden ze zakuklených bojovníků se po ní vrhl s kunaiem. Tak tak uhnula do strany a zbraň rozřízla látku na jejích šatech.
Nadechla se a udeřila ho do hrudi. Náhle uslyšela ze zadních řad překvapené výkřiky.
Přes hlavy nepřátel viděla, jak ninjové na okrajích bojují s cizímy vojáky.
„Hinato!“ Vykřikl známý hlas. Pootočila hlavou a jako v transu se zastavila.
„Ga-Gaaro!“ Byl to on. Se svou rezavou kšticí vlasů a tykví na zádech vedl celá vojska, aby ji zachránil!
Písek pod jejíma nohama se zvedl a jemně ji objal kolem pasu, přičemž ji vyzdvihl nad hlavy nepřátel a odlétal s ní směrem ke kazekagovi.
Z očí ji vyhrkly slzy. Hleděla na jeho rozmazaný obraz. Na svého manžela, na muže, kterého neviděla celé roky.
Nohama pevně přistála na zem a rozběhla se k němu. „Gaaro!“ Vykřikla znovu a on se na ni usmál. Usmál se úsměvem, který byl jen pro ni.
Zakopla o vlastní nohy a svalila se mu do náruče. Připadala si neohrabaná, jako malé dítě.
Gaara ji rychle objal kolem pasu a přimáčkl k sobě.
Měla spoustu zranění, ale v teple jeho těla, jako by na vše zapomněla.
Plakala, jako malá holka. Vzlykala a slzy jako hrách máčely jejímu muži rameno. Pocit, který zažívala, se nedal popsat slovy.
„Gaaro, Gaaro, Gaaro...“ Opakoval stále pološepotem jeho jméno. Nemohla tomu uvěřit, ale zároveň moc chtěla. Tohle už přeci není sen!
Kazekage ji jemně chytl za bradu, naklonil si její hlavu k sobě a políbil ji. „Už jsem tu, miláčku.“ Zašeptal a dál se utápěl v jejích radostných dotycích.
I jemu se oči leskly. Rukou dal vojákům povel, aby se daly do bitvy a pak se od Hinaty na chvíli odtrhl. Bylo to sotva pár vteřin, ale jí to připadalo jako věčnost. Toužila si vynahradit všechny ty roky, chtěla cítit jeho teplé tělo, chtěla vědět, že se ji před očima náhle nerozplyne.
Gaara ji objal kolem ramen a došel k muži, sedícímu k ním zády na písku.
Hinata ho okamžitě poznala: Byl to Iku. Náhle si na něco vzpomněla. Kde je Aneki?!
Gaara se ke Konožskému ninjovi naklonil a poklepal mu na rameno. Ten se prudce otočil. „Ach ano, pane Kazekage!“ Usmál se a vstal. V náruči stále držel šátek a v něm zabalenou holčičku.

***

Hanabi již několik hodin běžela pouští, když na obzoru konečně zahlédla skupinu lidí. Dala si ruku nad oči a přimhouřila je. To jsou... Radostně se zazubila.
„Hej, přišli jsme na pomoc!“ Zakřičela. Všiml si jich jeden z písečných ninjů.
„Již není třeba, situaci jsme zvládli!“ Oznámil radostně.
Hanabi zajásala a s roztaženýma rukama se svalila do písku. „Zvládli to...“ Zašeptala radostně. Gaara a Hinata budou zase spolu!
Přes její tělo se přelétl stín. Pohlédla na postavu, natahující k ní ruku.
„Promiň, že jsme ti nevěřili.“ Promluvil chlapec v ANBU masce trochu ostýchavě.
Hanabi jeho ruku chytla a zapřela se, aby mohla vstát. „To je v pohodě...“ Pronesla laskavě a pohlédla na něj. Ta zeleno-bílá maska... „Ty!“ Vykřikla naštvaně.
Chlapec se lekl, až téměř odskočil.
„Tak ty si myslíš, že mám pěknej zadek?!“ Rozkřičela se. Stále se ale nedokázala pořádně zlobit. Chytla ho za masku a strhla ji. Pohlédla mu do očí. Byli modré, jako řeka... „Bu-budu to brát jako kompliment...“ Usmála se a vlepila mu polibek.

***

„Pane, z jihu přitáhla písečná vojska a rozdrtila nás!“ Oznámil poslušně zahalený muž. Stál v temné místnost a jeho vůdce opět hleděl do mapy.
„Kdo je jejich velitel?“ Zabručel.
„Kazekage, pane!“ Vykřikl vzrušeně posel.
Černovlasý muž rozzuřené praštil pěstí do stolu.
„Pane, co máme-“
„Odvolej zbytek, hlupáku!“ Vykřikl nepříčetně velitel a počkal, až se ninja opět vzdálí. „Jednou tě stejně dostanu, Sabaku no Hinato.“ Zašeptal zlostně. „A když ne tebe, tak tvoji dceru!“ V nejlepší se má přestat, a jistě to platí i naopak: Teď je na tom Blesková vesnice nejhůř, ale jednou, až se počty ninjů opět doplní, získají byakugan a pak, pak se stanou nejmocnějšími na celém světě.

***

„Zrovna usnula.“ Napomenul rodiče Iku. Hinata si s úsměvem pomyslela, že se o dítě stará, jakoby bylo jeho vlastní.
Vesele se usmála a už se chtěla něco říct, ale Gaara začal jako první: „Ahoj Aneki,“ zašeptal k dítěti a převzal ho od Ika.
„Jak...Jak znáš její jméno?“ Zeptala se Hinata překvapeně. Hned na to ji napadla další otázka: „A co tu vůbec děláš?! Jak jsi věděl, že se budu vracet domů a co ta arm...“
„Já nejsem ten, co by měl na tohle odpovědět.“ Usmál se Gaara a trošku s dítětem zatřásl. Aneki rozevřela očka a zmateně se kolem sebe rozhlédla. Když její pohled zaostřil na Gaaru a hned po tom na Hinatu, radostně se zařehnila. „Táta!“ Vykřikla a pracně se v jeho náruči posadila.
Hinata na Gaaru překvapeně pohlédla. „Jak-“
„Teď už bue dobže!“ Oznámilo jim děťátko s vážnou tváří.
Hinata nic nechápala, ale na otázky bude čas později. Teď jsou zase rodina a jediné, co chce, je užít si toho nádherného pocitu.
Usmála se na dítě a zašeptala ke Gaarovi: „Nevěřil bys, co se mi stalo... prožila jsem deset let v otroctví!“
Gaara pozvedl obočí: „Deset let?“
„Ano, je to, jako kdybych se vrátila v čase! Asi si budeš myslet, že...“
„To ty bys nevěřila, co se mi stalo!“ Skočil ji do řeči Gaara. „Kvůli tomu dopisu jsem prožil deset let v domnění, žes mě opustila!“
„Dopis? Já žádný nepsala, byla jsem slepá!“
„Slepá?! Já myslel, že jsi zemřela!“
„Počkej chviličku, ty ses vrátil v čase taky?“ Došlo náhle Hinatě.
„A nejen já...“ ukázal Gaara vesele na přicházející Hanabi s úsměvem na tváři.
„Hanabi!“ Vykřikla radostně starší ze sester a objala čtrnáctiletou dívku. „Kdo... Kdo za tohle všechno může?“ Zeptala se zmateně Hinata. Pak ji to došlo:
Všichni tři pohlédli na nevinné batole v Gaarových rukou.

Gaara: „Hmm, Aneki, proč si někdy nespleteš vlasy do copánků? Slušelo by ti to!“
Aneki: „Děláš si srandu, tati?! Proč bych něco takového dělala? Kdybych měla spletené vlasy, cítila bych se spoutaná i já!“
Ashitakagi: „Ale... v tomhle účesu taky vypadáš hezky!“
Aneki: „A-a-ashi-to-kun?!“
Gaara: „Aneki, je ti dobře?!“
Ashitakagi: „Hej, Nepadej!....Promiň, urazil jsem tě něčím?“
Aneki: *Znovu omdlévá*
Naruto: „Gaaro, jseš si jistej, že ty Chuuninský zkoušky zvládne?“
Gaara: „Aneki je silnější, než by si kdokoliv jen dokázal přestavit...“ *Tajemně mrkne*
Hinata(šeptá si pro sebe): „Slabost pro blonďáky má po mě...“
Naruto: „Eh?“