Hra s osudem XII.

Mezitím se v kanceláři Páté Hokage schylovalo k velmi zajímavému setkání. Tsunade seděla jako obvykle za svým stolem a právě koukala z okna ven, když do její kanceláře strčila hlavu Shizune a mírně zakašlala.

„Ano, Shizune.“ Zeptala se jí, aniž by k ní přímo otočila svůj obličej.
„Tsunade-sama, čekají na vás tady venku.“ Řekla jí asistentka nazpátek.
„Dobrá, tak je pošli dovnitř,“ pokynula jí Hokage. „A Shizune, zajisti, aby mě teď nikdo nerušil. Nesmí sem nikdo, rozumíš mi dobře? Naprosto nikdo. Jediná osoba projde za moment těmito dveřmi, když bude odcházet, a pak už sem nikdo nesmí, dokud ti neřeknu jinak.“

Mladší žena jen přikývla a zavřela za sebou masivní vstupní dveře. Ty se ale v příštím okamžiku opět otevřely a dovnitř vešly čtyři osoby. Byli to Kakashi Hatake, Ebisu-sensei, Iruka Umino a onen maskovaný ANBU bojovník. Ten šel jako první a ostatní jej následovali. Zastavili se všichni přesně před stolem Páté a vyčkávali. Tsunade si je všechny pěknou chvíli prohlížela. Pak stočila svůj pohled k ANBU a naznačila mu, že smí odejít. Koneckonců svůj úkol již splnit a to ostatní nebylo určeno pro jeho uši. Voják se okamžitě otočil a odešel dveřmi. Mohl sice prostě zmizet, jak to běžně dělal, ale nebyl pro to důvod. Odcházel pryč a nebylo to kvůli nějaké misi nebo za jistým úkolem. Ony dveře, jimiž prošel, se za ním po chvíli zavřely. V místnosti bylo stále ticho. Vražedné ticho. Když konečně Hokage promluvila, zazněla místností pouze jedna jediná otázka.

„Víte, proč jste tady?“
První se ozval Kakashi. „Předpokládám, že jde o Mayu. Proto jsme tady právě my tři nebo snad ne?“
Tsunade jen přikývla. „poslední dobou dostávám zajímavé zprávy. předevčírem přišla prozatím poslední. Za chvíli si budete moci přečíst tu úplně první, ale nejdříve chci něco vědět. Zajímá mě, jestli se neudálo něco zvláštního od posledního hlášení, Kakashi.“
„Ano. Dnes jsem se dozvěděl, že se sama naučila nové jutsu, které snad neumí nikdo jiný. Bohužel nemohu říci, jak to vypadá, protože jsem ještě neměl možnost to vidět. Kromě jiného jsem také zjistil, že je schopná do jisté míry manipulovat s lidskou myslí. Domnívám se, že dokáže užívat telepatii.“
„Podle čeho tak soudíš.“
„Dopoledne jsme měli zase speciální trénink. Trénink, který jsem jim dnes připravil, měl dvě části. První fázi měli zvládnout bez problémů Sai, Mayu a Sakura. Pokud jde o Naruta očekával jsem jisté obtíže díky Kyuubiho síle. Nicméně on to zvládl. Druhou část zvládla bezchybně pouze Mayu.“
„Co s tím má společného Naruto a co Mayu.“ Zeptala se zaujatě Tsunade.
„No, Naruto neměl správně zvládnout ani tu první část. Ne že by jeho schopnosti byli o tolik horší než ostatních, ale prostě na vše potřebuje větší množství pokusů. Je to díky Kyuubiho síle, která mu proudí tělem. Stále ji neumí správně používat. Pokud jde o Mayu, tak ta s tím přímo souvisí a to hned dvěma způsoby. Za prvé dostala výslovný příkaz žádným způsobem nepomáhat ostatním. Až doposud totiž vždy nenápadně našla cestu, jak tomu či onomu z nich pomoci a poradit, pokud vycítila, že je něco nad jeho či její síly anebo že by s tím úkolem mohl mít problém.“
„A ten druhý způsob?“
„Ona jako jediná dokázala perfektně a bezchybně splnit obě části toho testu.“
„Vysvětli to lépe.“ Zamračila se na něho Hokage.
„Byl jsem s nimi na tréninkové louce. Zařídil jsem, že každý měl k dispozici svůj kůl. Pak jsem po nich v první části chtěl, aby soustředili do ruky určité množství chakry a tu poslali skrz kmen tak, aby v něm vytvořili díru. Neměli ho za žádnou cenu celý zničit. Toto zvládla bez problému Sakura, což není překvapením, protože vím, že umí dobře a efektivně využívat a manipulovat s chakrou. Sai neměl také žádné problémy, jen užíval výrazně jemnější techniku než Sakura. Omlouvám se, Hokage, ale Váš vliv je na ní pořád dost patrný a projevuje se ve způsobu manipulování s její brutální silou. Překvapivě rychle a bez problémů to zvládl i Naruto. Druhá část pak zahrnovala podobný postup s tím rozdílem, že měli chakru využít k rozhoupání rolniček, které vyseli z druhé strany kůlu. Nikdo z nich na ně nemohl vidět. Měli také zajistit, že kmen znovu již nepoškodí. Prostě měli energii poslat skrz ten kmen. Sakura to zvládla, ale rozhoupala jen jednu rolničku. To samé u Saie, byť spolehlivě vím, že toto měl v tréninku u ROOTu. No a Naruto místo toho vyrobil druhou díru, ale i to považuji za úspěch. Očekával jsem spíše, že se nestane nic. Je jasné, že za tu chvilku pochopil, jak má lépe pracovat se svojí vlastní chakrou i s tou Kyuubiho.“
„Nějak jsi z toho popisu vynechal Mayu, Kakashi.“ Ozvala se opět Hokage.
„Ano, záměrně. Pokud jde o ni, pak mne překvapila na všech úrovních. První část zvládla nejčistěji ze všech. Žádné plýtvání silou ani časem. Druhá část byla taktéž precizní. Jako jediná tam zvládla rozhoupat obě rolničky na druhé straně kůlu. Jasně jsem vnímal, jak se jí vyslaná energie provalila tím kmenem. Doopravdy to působilo tak, jako by jím prostoupila. A aby toho nebylo málo, zaznamenal jsem, že použila přenos mysli k tomu, aby v první části napověděla Narutovi, co přesně má udělat, aby uspěl. Nemohu to ovšem dokázat, protože jsem neviděl žádnou pečeť a ani jsem nic neslyšel.“
„Víš to jistě?“ Zeptala se ho Tsunade.
„Ano.“
„Dobrá tedy. Co bylo dál.“
„Potom si Naruto vzpomněl, že je před rokem někdo přepadl. Přivedl ho na to způsob, jakým ona plnila tyto úkoly, resp. její chvaty a pohyby. Mayu prý dokázala bez problémů rozpoznat a posléze zrušit genjutsu. V příštím okamžiku na ně někdo zaútočil. I v tomto případě dokázala reagovat rychle a vykryla útok. Odrazila všechny kunaie, které na ně někdo hodil. Poté měla přivolat svým jutsu na pomoc tygra. Naruto přísahá, že to bylo skutečné a ne jen další iluze. Také snad kolem nich vytvořila nějaké ochranné pole. Když to útočníci zjistili, zřejmě jim došlo, že je to zbytečné a zmizeli. Posléze zmizelo i to zvíře a to bylo vše. Nemám důvod myslet si, že by mi něco zatajili. Domluvil jsem se s ní, že mi ukáže to jutsu, jakmile to bude možné.“
„Tak fajn. Pokud je to vše, můžeme přistoupit k dalšímu bodu.“ Řekla Tsunade a uvolnila své ruce. Až doposud měla obě dlaně spojené a prsty propletené. Sáhla do zásuvky stolu a vyndala svitek. Poté jej podala Kakashimu a řekla: „Přečti si ho a dej ho dalším. Na nic se zatím nikdo neptejte.“

Jounin si od ní svitek vzal a rozvinul ho. Stačil si všimnout, že není omotaný žádnou stuhou. Není na něm ani žádná pečeť a při prvním pohledu neviděl ani žádný podpis. Uvnitř stálo následující:

Daný text si pro jistotu přečetl třikrát, pak ho zpět svinul a podal muži po své pravé straně. Ten učinil také tak a poslední z nich zrovna tak. Poté se svitek vrátil zpět do rukou Hokage, která ho schovala zpátky do zásuvky. Z ní ale pro změnu vylovila jisté pouzdro, které položila doprostřed na desku stolu. Přímo před tři muže a tak aby na ně každý z nich dobře viděl. Mohli si jasně všimnout, že jeho středová část je přelepena lístkem a na něm se skví speciální znak. Tsunade pak natáhla svoji dlaň a těsně ji přiložila k tomuto znaku. Vzápětí se objevilo jedno jediné jméno. Jméno, kterého se týkal onen text, jež všichni před chvílí četli. Jasně a zřetelně tam svítila čtyři písmena. MAYU. Jakmile svoji ruku stáhla zpět, začalo jméno postupně blednout, až dokud se neztratilo úplně. Pak tam byl opět jen onen vyvolávací znak. Tsunade se na ně na všechny podívala.

„Toto je schránka prvního z několika dopisů, které jsem v posledním roce a půl dostala. Nejdříve jsem si myslela, že jde o špatný vtip, ale chodí pravidelně každého půl roku. Prozatím je jediný, který máme dešifrovaný. Myslíme si, že jeho kód byl schválně nejslabší a nejsnáze rozluštitelný. Jeho úkolem totiž je získat si naši pozornost a vyvolat v nás zvědavost a hlad po dalších.“
„Takže existují další dva podobné texty.“ Promluvil konečně Ebisu.
Hokage pouze přikývla a pokračovala. „Proto jsem trvala na tom, abys dostal Mayu na starost právě ty, Kakashi. Jako jediný tady jsi schopen využít zvláštních schopností a vydolovat o ní, co nejvíce informací. Doufám, že je teď už každému tady jasné, že je to vážné. Potřebujeme o ní vědět co nejvíc. Něco se kolem ní děje a my si to rozhodně nesmíme nechat ujít. Za žádnou cenu!“
„Promiňte, na něco jsme ale všichni tady tak trochu zapomněli.“ Ozval se konečně Iruka. Pranic se mu nezamlouvalo to, co tu slyšel. O nic víc se mu ale nelíbilo ani to, co si pomalu začínal uvědomovat. Totiž to, že se život Mayu v budoucnu zřejmě dost změní.
„Nemyslím si, že bychom na něco zapomněli.“ Zeptala se ho s kamenným výrazem ve tváři Tsunade. „Pokud jsi ale jiného názoru, pak se s námi jistě rád podělíš.“
„Všichni tu o ní mluvíme jako by se nechumelilo. Plánujeme její příští život a organizujeme, co bude nebo nebude dělat. Není to k ní trochu nefér?“
„Není. Nezapomeň na to, že tady nejde jen o ni samotnou. Jde o celou tuto vesnici a o všechny lidi tady. Nebudeš se jistě hádat, že je víc než jasné, že o ní a její dovednosti má někdo eminentní zájem. Kromě toho mám hlášení od našich lidí, kteří jsou všude možně v utajení, že se o ní zajímá také Kabuto.“ Řekla Tsunade a schválně na to poslední slovo kladla obzvlášť silný důraz. Bylo jí jasné, že toto jméno všichni znají a moc dobře vědí, co to znamená.
„Takže ještě budeme muset dát pozor, aby se k ní nedostal Orochimaru.“ Ozval se opět Kakashi.
„Přesně tak. Nehodlám dopustit, aby se ten had dostal ke kterémukoli z lidí v této vesnici. Rozhodně mu nehodlám dopřát znovu to potěšení někomu ublížit. To už prostě nikdy nedovolím.“ Cedila slova skrz své zuby Hokage.
„Promiňte mi případnou drzost, ale takto mi to zní, že z ní hodláte udělat vězně. Copak tu nikdo z vás nechápe, co pro ni její tým a celá tato vesnice znamená. Ona si nepamatuje na nic ze svého předešlého života, protože ten sama datuje až od doby, kdy se tu zjevila. My všichni tady jsme její rodina a spoléhá se na nás, že jí pomůžeme, když to bude potřeba. My musíme najít způsob, jak jí pomoci a ne ji sebrat svobodu a volnost.“ Rozohnil se Iruka.
„Tak dost!“ Zahulákala už naštvaně Tsunade. Zvedla se od stolu a sevřenými pěstmi uhodila do desky stolu tak silně až v něm zapraštělo. Naklonila se přes stůl a skoro koukala Irukovi do očí. „Nikdo ji tu nehodlá nějak trápit nebo věznit. Nejsme nelidové, víš? Jenže já jsem tu Hokage a jen já nesu odpovědnost za všechny a za vše. Jen já také musím zajistit, aby se tu nikomu nic nestalo. Vesnice musí přežít za všech okolností, to víš velmi dobře. Odjakživa přeci platilo, že jedinec neznamená víc než dav. Ale nehodlám obětovat nebo přijít o kohokoli z této vesnice. Kohokoliv! Vyjádřila jsem se dost jasně.“
Chuunin pouze přikývl. Chtěl mlčet, ale zvědavost a strach o dívku mu dodali odvahu k další otázce. „Tak co tedy máte v plánu?“
„To ti hned povím, protože bys jinak nedal pokoj.“ Lupla po něm Tsunade rozezleně svýma očima. Pak se podívala na jounina a řekla: „Ty ji budeš dál trénovat a rozvíjet její schopnosti, ať jsou jakékoli. Budeš ji také do jisté míry hlídat, pokud nebude doma. Půjdeš za ní kamkoli to bude nutné. Dávej pozor, ať si tě nevšimne. Ebisu, ty se o ni postaráš, když bude potřeba, aby trénovala s jiným týmem. Když se zeptá, proč jsi s ní zrovna ty, tak si něco vymyslíš. A ty Iruko, ty budeš teď spolupracovat se speciální jednotkou na shromažďování informací. Aspoň nebudeš mít čas přemýšlet nad blbostmi a nebudeš nás tu obviňovat z těchto nesmyslů.“
„Vždyť jsem dohromady nic neřekl,“ zabrumlal polohlasem dotyčný.
„Ale řekl. A já se musím setsakra ovládat, abych tě odsud nevynesla v zubech.“ Štěkla jeho směrem jediná žena v místnosti. „Uvědom si laskavě, že nám všem tady na ní záleží. Tak už přestaň laskavě blbnout nebo si mě vážně nepřej.“ Když se Tsunade trochu uklidnila, sedla si a unaveně si začala mnout spánky po obou stranách ukazováčkem a prostředníčkem. Naposledy k nim zvedla svoje oči. „Očekávám hlášení minimálně jednou týdně. V případě jakékoli změny nebo zvláštnosti okamžitě. OKAMŽITĚ! A teď všichni ven. Mám vás pro dnešek akorát tak dost.“

Sotva za nimi zapadly dveře, vešla dovnitř Shizune s táckem v ruce. Nádherně se z něho linula vůně čaje. Opojně se vinula celým pokojem přímo k Tsunade. Podívala se s vděčným úsměvem na svoji přítelkyni a asistentku a zeptala se jí: „Skleničku saké tam náhodou nemáš, že ne.“