Čekání ve tmě! - 16 Mě neporazíš aneb strhující bitva

„Ještě kousek!“ pomyslela si Hinata a silou vůle a chakrou se snažila nasměrovat velkou tlakovou vlnu na svého nepřítele. Pomocí Byakuuganu si udávala směr a když konečně zaměřila, bleskově ji zesílila a poslala ji na něj. Zmoženě si oddechla.
„To bylo něco!“ ozval se vedle ní Naruto.
Hinata se usmála.
„Díky! Ale nemyslím si, že ho to zasáhne!“ řekla pochybovačně Hinata.
Ovšem mýlila se. Neznámý se tomu vyhnul jen stěží a ještě k tomu získal hluboký šrám na stehně.
„Sakra!“ zanadával a zkusil se zvednout.
Rozhlédl se kolem sebe a málem zase spadl na zem. Všude kolem něj, tak dvacet metrů na šířku a několik mnoho dalších na délku se táhla velká paseka. Ani tráva tam už nebyla.
„Pane bože!“ ulevil si po druhé a chtěl zmizet, ale za prvé. Jeho noha mu to dovolovala příliš pomalu a úplně tomu zabránila jedna z Hinatiných katan, která mu mířila na srdce.
„Kdo jsi!“ zeptala se ho naštvaně. On se na ni jen dlouze podíval a neodpovídal. Hinata přitlačila katanu a mírně ho škrábla. Neznámý jen na sucho polkl.
„Hin, nepárej se s ním a zabij ho!“ řekl prostě Naruto, který se tam z čista jasna zjevil i s Gaarou a Itachim.
Hinata se zamyslela.
„Jo, to máš pravdu! Vždyť je to jedno, kdo to je! Je z Akatsuki!“ přikývla a zatlačila ještě víc. Neznámý je sledoval vyděšenýma očima.
„Dobře! Řeknu vám všechno!“ přikývl nakonec.
Hinata se mu pochybovačně zahleděla do očí, ale nakonec katanu sklonila. Neznámý toho hned využil a odskočil.
„Jak to, že může tak skákat, vždyť z takovým zraněním se nemůže pomalu ani hýbat!“ pomyslel si překvapeně Itachi.
„Hajzle!“ zasyčel Naruto.
„Naruto, tohle je ještě pořád můj boj!“ řekla klidně Hinata.
Naruto zaváhal, ale nakonec znovu ustoupil a mírně se od nich s Itachim a Gaarou vzdálili.
„Ale dřív, než začneme bojovat, chci znát tvé jméno!“ řekl neznámý.
Hinata trochu zaváhala.
„Jmenuji se Hyuuga Hinata! A ty?“ zeptala se stejně.
„Já jsem Mizuhashi Mizuki! Kapitán první jednotky!“ řekl klidně Mizuki.
„Kapitán první jednotky?“ zopakovala nechápavě Hinata a Mizuki přikývl.
„Ano! Ale podrobnosti znát nemusíš!“ odbyl ji a vytáhl katanu.
Hinata se zamračila a vytáhla i svou druhou katanu.
„Takže, Taijutsu!“pomyslel si Mizuki a zašklebil se.
„Nemáš proti mně šanci, holčičko!“řekl pohrdavě Mizuki.
Hinata na něj upřela svůj pohled a on jí ho opětoval. Myslel si, že v něm najde respekt, strach ze smrti a z něho, ale našel tam pouze pohrdání a chuť bojovat. Trochu ho to vyvedlo z míry a Hinata v tu chvíli zaútočila. Vyskočila a udělal několik přemetů, ocitla se za ním a sekla katanami. Mizuki to však bleskově vykryl. Když od sebe uskočili, Mizuki si všiml, že na jeho kataně jsou dva menší zářezy. Poté se podíval na Hinatiny katany. Ani jeden škrábanec.
„Už sis toho všiml, co?“ zeptala se ho klidně Hinata.
Mizuki nic neříkal a tak pokračovala.
„Nikdy proti mně nemůžeš vyhrát! A tu tvou katanu ti přeseknu vejpůl!“ řekla chladně Hinata až se i Gaara, Naruto a Itachi lekli. Mizuki se na ni pohrdavě ušklíbl.
„To se ještě uvidí!“ řekl stejně chladně a oba se začali přeměřovat pohledy. Mizuki se najednou proti Hinatě vrhl a neuvěřitelnou rychlostí na ni útočil. Hinata lehce všechny údery odrážela a když se od sebe vzdálili, nebyla ani udýchaná, na rozdíl od soupeře.
„Je dobrá!“ pomyslel si naštvaně Mizuki a zamračil se.
Hinata na sobě nedala nic znát a teď začala pro změnu útočit ona. V tomto boji ani tak nezáleželo na síle, ale na rychlosti a vytrvalosti. A bylo jasné, že Hinata má v tomhle navrch, její nepřítel se však stále nemínil vzdát. Mizuki se najednou sklonil a podrazil neočekávaně Hinatě nohy. Ta to neustála a spadla na záda, Mizuki jí namířil katanou na srdce a pohlédl na ni vítězným pohledem, ale Hinata mu ho klidně vracela.
„Je konec!“ řekl zamračeně Mizuki a napřáhl se.
Hinata bleskově chytla katany, které jí vypadly z rukou kopla Mizukiho do břicha a tím ho vyhodila pár metrů nad sebe. Prohnula se v zádech a vyhoupla se na nohy. Vyskočila mírně do vzduchu a byla na stejné úrovní jako Mizuki, i když mírně pod ním. Začala do něj kopat a přitom se otáčela a kroužila kolem sebe katanami. Velmi to připomínalo útok Leeho na Gaaru, při Chuuninských zkouškách! S rozdílem v tom, že Hinata soupeři rozdávala i sečné rány, ne jen polámané kosti. Hinata naposledy kopla a ocitla se asi padesát metrů nad zemi. Mizuki zmoženě vydechl. Hinata udělala ve vzduchu salto, protože začali padat zpátky na zem, a při té otočce znovu sekala katanami do nepřítele. Nakonec do něj nemilosrdně zapíchla katanu a vší silou do něj kopla. Byli asi metr nad zemí a díky tomu kopu se Mizuki na zemi rozplácl jako žába. Dokonce se kolem něj vytvořil i menší kráter. Hinata dopadla mírně do podřepu s jednou katanou v ruce. Oddechla si a ohlédla se na své přátelé, kteří na ní zděšeně, užasle a obdivně hleděli.
„To bylo něco!“ prolomil ticho Gaara a Naruto se musel začít smát.
Tím uvolnil napjatou atmosféru, která vznikla. Hinata se mírně pousmála.
„Opravdu, to bylo úžasný!“ přikývl Naruto a přiběhl k ní.
Hinata se mírně začervenala.
„Tak díky moc!“ řekla rozpačitě a prohrábla si vlasy.
Itachi beze slova přešel k Mizukimu a šťouchl do něj. Mizuki nejevil známky života. Itachi vytáhl katanu z jeho těla a podal ji Hinatě.
„Eh, no, díky!“ řekla trochu zaraženě, ale Itachi se usmál.
„Bylo to fascinující! Ale hádám, že to není tvůj výmysl. Mám totiž pocit, že jsem něco podobného už viděl."
Hinata se usmála a vzala si od něj katanu.
„Máš pravdu, část z toho je útok Leeho.“ přikývla.
„Tak přece jenom!“ pomyslel si Naruto.
„Ale myslím si, že tento útok nebyl poslední!“ řekl zamyšleně Gaara.
Všichni se na něj překvapeně podívali, ale nakonec souhlasně přikývli.
„No myslím, že bychom se měli někde utábořit!“ navrhl Naruto a s Gaarou a Hinatou zamířil do lesa. Itachi tam ještě chvíli zůstal a otočil Mizukiho tělo čelem k sobě.
„Hmm! Kamenná. Odhaduji, že měl asi tak dvacet! Tak mladý a už byl členem Akastuki!“ pomyslel si smutně Itachi a znovu ho obrátil na břicho. Otočil se na ostatní a vydal se jejich směrem. Mladíka, bývalého kapitána první jednotky v Akastuki, Mizuhashi Mizuki nechal za sebou. Však připadalo mu, že ho už někdy viděl. Kdo by si to taky nemyslel, vždyť po světě neběhá moc mladíků s modrými vlasy a hnědýma očima!