Akatsuki v kostele

Vánoce jsou lásky a pohody čas. Všichni si navzájem pomáhají a nakupují si dárky. A aby to byly Vánoce jak mají být, zavelelo se, že se půjde do kostela. Pan Velectěný, nebo-li Pein, se divil, jak do kostela všichni pospíchají. Důvod nebyl v tom, že se členové Akatsuki chcou vyzpovídat. Důvod byl, že venku byla zima až praští a kostel byl vyhlídkou vyhřívaného místa.
,,Bohužel se nám porouchalo topení...," spustil farář na omluvu.
Všichni přítomní drkotali zubami a na sobě měli pokud možno co nejvíc oblečení. Konan chtěla zůstat modní, tak si na sebe vzala jen obyčejnou bundičku.
Pein se podíval na členy jeho organizace.
Itachi byl rozvalený přes dvě místa. Rukama mával na všechny světové strany, nohy si opřel o židli před ním. Hlavu měl položenou na opěradle a s pusou do kořán tvrdě usnul. Jeho chrápání přerušovaly výkřiky nějaké noční můry nebo radostný smích.
,,Zdá se mu, jak vraždí Sasukeho," okomentoval to Sasori, který seděl po jeho boku.
Aby nevypadal blbě vedle Uchihy, rozdělal si svoji sbírku loutek. Měl dost času, kázaní bylo dlouhé a sto loutek se za tu dobu dá stihnout opravit. Popadl tedy první z velké hromady, co ležela na lavičce vedle něj. Z kapsy vytáhl šroubováček, leštidlo, brusku, kladívko a náhrádní díly a s nadšením se dal do práce.
Deidara se rozhlížel kolem dokola.
,,Nějaká nuda, ne?" zvolal.
Vytvořil miniaturní bombičku, kterou nenápadně strčil do Sasoriho hromádky. Pak vstal a jako hodný člověk uvolnil Tobimu místo. Ten celý dojatý, že je na něj Deidara ták hodný, se rozvalil a málem plakal. Deidara se mezitím odporoučel do kouta, kde zvolal: ,,Katsu!"
V hromádce loutek to jen bouchlo a Tobiho to poslalo na oružní let. Sasori naštvaně vstal.
,,Deidaro!" zakřičel.
Deidara však nasadil nevinný obličej a ukázal na sebe prstem.
,,Já nic, mistře," hájil se.
Sasori se na něj podíval.
,,Jak by někdo s takovým nevinným výrazem, mohl provést něco takového," souhlasil. Otočil se tedy o sto osmdesát stupňů a vydal se dát Tobimu co proto.
Itachi chrápal dál...
Zetsu s bílým kapesníčkem pozorně poslouchal faráře, jak mluvil o Adamovi a Evě, kteří snědli ono pověstné jablíčko.
,,Chudák jablíčko!" zakřičel na celý kostel a propadl v hlubokou depresi.
,,Pssst," ozvalo se ze všech stran.
Itachi chrápal dál...

Když se Tobi, celý domlácený, vrátil na místo vedle Konan, vytáhl panáčka s modrými vlasy a začal si tam s ním hrát. Konan, která se cítila, že má za něj zodpovědnost, mu ho sebrala.
,,Nechci, aby sis hrál s něčím takovým, co má tak hroznou barvu vlasů. Hroznou... hroznou barvu," řekla na svou zmenšenou podobiznu a schovala ji do kabelky.
Chudák Tobi to zase schytal.
Hidan si psal zápisky o nových sprostých slovech do své knihy a celá maškaráda mu připadala pod jeho úroveň.
,,Jashin je můj bůh," brblal si pořád do kola.
Itachi chrápal dál...

Kolem Kisameho bylo prázdno. Chudák nevěděl proč, ale ti, co mu byli nejblíž, si zacpávali nosy a říkali něco o rybině. Kisame přešel k Itachimu, který se vzbudil dřív, než do něj štouchl.
,,Co je to za smrad?" zeptal se celý rozespalý.
Farář toho měl očividně dost a kázání ukončil o pár hodin dříve. Sasori ve spěchu sklidil všechny loutky a šel za ostatními.
,,Otče, dveře nejdou otevřít!" ozval se Pein, který lomcoval klikou.
Konan dala ruce před sebe a začala se modlit.
,, Bože, jestli jsi tam, prosím tě, abys..."
,,Konan! Na to není čas, ani vhodné místo," skočil jí do řeči Deidara.
V kapse udělal bombičku a už už chtěl nechat vybouchnout dveře.
,,To nemůžeš.! Jsme přeci v kostele," uklidnil ho Pein.
Deidara se sklopenou hlavou se vrátil na místo.
Sasori byl ovšem nadšený. Znova rozdělal svoji sbírku loutek a dal se do díla...