Vír a květ třešně 10

Vír a květ třešně 10

Žabka přihopsala k Sakuře a zmizela. Na zemi jen ležel kus papíru.
Sakura ho rychle zvedla a rozložila ho.

„Sakuro, povedlo se mi ho kontaktovat. Zastaví to démona, který je do mě zapečetěn. Věřím, že to vyjde a nehledej mě a zůstaň v bezpečí vesnice. Za dva týdny se vrátím. Miluji tě.“

Sakura ho přečetla Saiovi, krom posledních pár slov.
„Tak co teď budeme dělat?“ zeptal se Sai.
„Já nevím,“ odpověděla rozčarovaně.
„Budeme ho hledat nebo mu budeme věřit?“ zeptal se.
„Dej mi chvíli,“ ozvala se a sedla si na zem a začala přemýšlet.

„Já fakt nevím co mám teď dělat,“ zamyslela se, „měla jsem mu věřit hned od začátku. Byl to jen sen a to neznamená, že se to stane. Zajdeme za Hokage-sama a vše ji vysvětlíme a ukážu ji ty dopisy.“
„A proste na něj počkáme, dal mi slib. Doufám, že nebudeme mít problém ve vesnici.“

Sakura vstala a řekla: „Nevím, kde by jsme měli hledat. Musíme Narutovi věřit.“
„Takže se vrátíme?“ zeptal se.
„Jo,“ řekla a vydala se pomalou chůzí do vesnice.
Došli až do kanceláře Hokage bez povšimnutí. Zaklepali a vešli dovnitř.
„Sakura a Sai už jsem si říkala, kdy se uráčíte vrátit,“ řekla Tsunade.
„Chápu vaše jednání,“ řekla
„Když myslíš,“ zamumlala Sakura potichu.
„A našli jste ho?“ zeptala se.
„Ne, přišli jsme pozdě,“ odpověděl Sai.
„Sakuro ukaž jí ty dopisy,“ vybídl Sai Sakuru.
Sakura se zdráháním ji podala dopisy a Tsunade se do nich začetla.
„Tak proto,“ napadlo ji a zadívala se na Sakuru.
Tsunade ji je podala zpátky a řekla: „Jestli už nemáte nic na srdci tak můžete jít.“
Sakura pohlédla na Saie a Sai na ní. Pohled říkal doslova: „Žádný problém?“
Tsunade se jen rozesmála, když je viděla a zasedla za stůl a začala se věnovat papírům na stole.
Vyšli jen ze dveří.
„Díky aspoň za tu pomoc Sai,“ řekla Sakura.
„V pohodě, musím jít ahoj,“ řekl a zmizel.
Sakura se procházela vesnici, ale bez Naruta ji to tu přišlo prázdné.
„Kéž by se už vrátil,“ posteskla si.

Naruto měl víc volnosti, všiml jsi, že ho nikdo nehledá.
„Že by mě bábi Tsunade poslechla?“ přemýšlel.
„Sakura,“ zasnil se, „tak krásné to s ní bylo, kéž bych se mohl hned vrátit, ale musím ji ochránit před vším, i přede mnou.“
„Ještě dva dny,“ připomněl si Naruto, „musím být odpočatý.“
Pomalu se vydal na místo srazu s Itachim.
Přespal v menším motelu a už čekal na mýtině.
Objevil se Itachi a hleděl na Naruta.
„Zase klon?“ zeptal se.
„Ne jsem tady,“ ozvalo se za ním, „musel jsem si ověřit svoje bezpečí.“
„Jak začneme?“ zeptal se nedočkavě Naruto.
„Takhle,“ ozval se a v očích se mu objevil Mangekyou Sharingan a uvrhl Naruta do genjutsu.
Objevili se v podivném světě.
„Je to z důvodu, že to bude trvat dlouho a takhle uběhne jen pár sekund. Ale záleží to taky na tvých schopností,“ začal Itachi.
Najednou se vedle začala formovat rudá chakra. Po chvilce se zjevila Kyubi ve své celé podobě.
„Další Uchiha, přišel jsi mě osvobodit a pokusit se ovládnout jako Madara,“ řekl Kuybi.
Naruto neměl vůbec tušení co se to děje.
„A tady je ten skrček do kterého mě zapečetili,“ zavrčel.
„Taková nenávist, touha po smrti a zabíjení,“ napadlo Naruta, když ho viděl.
Kuybi rozpřáhl packu s drápy a chtěl rozdrtit Naruta.
„Ne,“ řekl Itachi a Kyubi se zastavil.
„Můžeme začít Naruto,“ ozval se.
A začal dělat obrovskou rychlosti mnoho pečetí.
Naruto to jen pozoroval a čekal.
Itachi během chviličky přiskočil k Narutovi a zabořil mu ruku do břicha.

„Wosuru háto Kyuubi no Youkou,“ vykřikl Itachi a Naruto spadl na zem. Okamžitě zmizel i Kyubi.

Naruto se probudil a postavil se. Rozhlédl se a viděl jen Kyubi.
„Co se stalo,“ zeptal se sám pro sebe.
„Ten Uchiha, kde je?“ vyštěkl Kyubi. Všiml si Naruta a přiskočil k němu.
Ale poprvé v životě Kyubi pocítil bolest a i Naruto padl na kolena a chytnul se za hruď.
Kyubi nezaváhal a odskočil.
„Co to udělal?“ zeptal se šíleně Kyubi.
Naruto se usmál, ačkoliv cítil obrovskou bolest.
„Už mě nikdy neovládneš. Skus to a oba dva umřeme. Určitě se ti ta bolest bude líbit co?“ řekl posměšně Naruto.
„Ty se smrti bojíš,“ vykřikl Kyubi.
„Možná že jo, ale vezmu tě sebou,“ odvětil Naruto klidně.
„Jak to bude znít? Naruto, ten co dokázal obětovat svůj život na zastavení Kyubi jednou a provždy,“ pokračoval Naruto.
„Je to pečeť, co nás zabije, když se mě pokusíš ovládnout,“ zopakoval.

Naruto se s trhnutím probral a pozoroval ho Itachi.
„Tak a je hotovo,“ řekl Itachi, „ubralo to Kyubi hodně chakry, ale i tak ji má dost.“
„On se bojí smrti tak, že to ani jednou nezkusí. Smrt je to čeho se bojí nejvíce,“ dokončil Itachi a otočil se a zmizel.
Naruto byl unaven, že jen padl na zem a usnul.

„Dneska je to deset dní, Naruto čekám na tebe,“ strachovala se Sakura.

Naruto vstal, odpočatý a šťastný.
„Musím to vyzkoušet, jsem daleko od lidí,“ napadlo ho.
Soustředil se a zavřel oči.
Objevil se v místností s klecí a pečetí. Ale už tu nebyla jen jedna, ale dvě pečetě.
„Ty,“ zavrčela liška.
„Dej mi tvou sílu, ale nezapomeň na tu pečeť,“ řekl Naruto rozhodně.
Z klece se začala valit rudá chakra a pomalu obklopovala Naruta.
Otevřel oči, které byli rudé.
„Cítím, že mám hlavu čistou jako nikdy,“ napadlo Naruta.
Ale ucítil menší bolest na hrudi. Ozval se mu jen výkřik v hlavě.
„Arghh,“ zasténal Kyubi podivně.
Naruto vytáhl zrcátko z batohu a podíval se na sebe.
„Vypadám stále stejně, tři ocasy,“ napadlo Naruta.
„Teď se musím jen dostat domů za Sakurou. Cítím se úžasně, taková síla,“ zasnil se.

A zmizel. Skákal obrovskou rychlostí. Stromy se jen míhali okolo něj.
„Musí být na mě hrozný pohled,“ napadlo ho.
„Musím tu sílu vyzkoušet.“

Zastavil v lese a začal utvářen v ruce Rasengan. Naruto se na něj zahleděl.
„Tak snadné a nepotřebuji ani klony,“ napadlo ho.
Střídaly se barvy, chvíli modrá, chvíli rudá.
„Rasengan,“ zakřičel a udeřil do země pod sebou.
Naruta samotná exploze odhodila pár metrů dozadu. Po chvilce se objevil obrovský kráter.
„Ehm,“ zmohl se jen, „zkusím ještě klony.“
„Taju Kage Bunshin no Jutsu.“
Naruto se jen otáčel dokola a všude byli kloni. Stovky, možná více. Okolo každého plála rudá chakra, takže to vypadalo jako kdyby les hořel.
„Kai,“ a všichni kloni zmizeli.
„Jdu,“ zašeptal Naruto a zmizel z kráteru.

Sakura byla zrovna u Tsunade, která po ní něco chtěla.
Dovnitř vpadla Shizune a opřela se o stůl a dostala jen ze sebe: „Zahledli Naruta, jak se blíží k vesnici a už dosáhl tří ocasů.“
„Cože? Já myslela, že s tím něco udělal,“ řekla rychle Tsunade.
„Yamato už jde k bráně a s ním Kakashi,“ řekla Shizune.
Ozvalo se jen prásknutí dveří. Sakura se rozběhla jak jen mohla.
Za chvíli byla u brány, kde stál Yamato a Kakashi a pár dalších ninju.

Naruto zpomalil, nechtěl je vyděsit. Už viděl bránu své vesnice.
„Konečně jsem zpátky Sakuro,“ zamyslel se.
A vydal se pomalou chůzí k bráně. Rudá chakra okolo něho vlála jak nějaký plášť.
Srdce mu málem puklo radostí, když viděl jak na něj čeká Sakura.
Pak si všiml dalších.
Naruto jim zamával a usmál se.
To je všechny odrovnalo. Yamato se zastavil v polovině pečeti a Kakashi jen pozoroval Naruta.
Jediná Sakura se k němu rozběhla.
„Stůj,“ vykřikl Yamato.
Ale Sakura běžela dál. Naruto se taky rozběhl a padli si náruče. Sakuru ihned obalila rudá chakra.
Kakashi mávnul rukou: „Necháme je o samotě, pak se dozvíme, jak to dokázal zastavit.“
Sakura se zadívala Narutovi do očí, které byli rudé.
„Naruto?“ zeptala se zvědavě.
Naruto zavřel oči a po chvilce je otevřel. Byli modré.
„Naruto,“ dostala ze sebe Sakura a začali ji téct slzy po tváři.
Naruto ji jen políbil a po chvilince ji pošeptal: „Už nikdy, ale nikdy tě neopustím.“
„Miluji tě Sakura-chan,“ ozval se.
„Taky tě miluji Naruto,“ řekla radostně.
Naruto ji vzal za ruku a vešli pomalu do vesnice.