Láska vs. Žárlivost 06 - Konoha, sladká Konoha!

Když už byla po jídle i Sakura s Doragonem, mohlo se vyrazit. Všichni si sbalili své věci a vydali se na cestu. Vešli do temného lesa s holými depresivními stromy. Všichni se otřásli hrůzou. Uvnitř nic jiného nerostlo.
Žádná houba a ani jediná rostlinka by se tam nenašla. Brouci tu zřejmě taky nežili a zvířata jakbysmet. Proto se všichni náhle cítili úplně osamocení. Sakura se přimáčkla k Doragonovi a Nabikaseru ke Ketsueki. Sasuke a Naruto na sebe vrhali zvláštní a trochu vyděšené pohledy. Kakashi si musel vystačit sám se sebou:
„Lalala! Tady je tak hnusně až bych z toho zvracel! Máte někdo záchod, snad tam můžu, co já vím!“ prozpěvoval si neznámou píseň sensei, načež se lesem rozhostil veliký výbuch smíchu.
„To jste složil sám, jo?“ Ptal se s úšklebkem Naruto.
„Jasně že jo! A je to taky pravda. Vám se tu snad líbí?“ optal se Kakashi. Ticho. Nikdo nic neříkal a všichni věděli, že odpovědí je NE.
Procházeli mezi velkými stromy a stoupali po starých suchých kořenech. Ticho bylo takové, že každý mohl poslouchat dech i tlukot srdce svých společníků. Náhle porost prořídl a před nimi se objevilo světlo. Když ušli ještě několik kroků ,ocitli se na konci lesa.
Vyšli ven, na louku plnou pestrobarevných květin a letního slunce. Byl to pravý opak prostředí, ze kterého právě vyšli. Doragon utrhl jednu planě rostoucí růži a něžně ji strčil Sakuře do vlasů. Vypadala teď ještě hezčí a chlapec jí vtiskl na tvář polibek. Legračně teď všichni poskakovali vysokou trávou doprovázeni širokými úsměvy.
Náhle se jim místo rostlin pod nohama objevil písek. Byli na pláži, lemované modrým průzračným mořem. Všem se ještě zvedla nálada a sundali si boty. Pobíhali v písku bosí a házeli ho po sobě. Náhle se otřásla zem a v dáli se ozval hrom.
Nikdo si totiž nevšiml, že při jejich skotačení se neskutečně rychle zatáhlo. Oblohu teď proťal zářivě žlutý blesk a všichni nadskočili leknutím.
„Radši bysme měli jít, nemyslíte?“ Navrhl Sasuke.
„Asi máš pravdu...“ souhlasila Sakura. Vydali se po pláži dál až na její konec, kde se opět objevil les. Tenhle byl ještě sušší a ponuřejší než ten minulý. Pohlédli na sebe a vkročili dovnitř. Jakmile se ponořili do hlubin stromů, nebo spíše seschlých klád, rozpršelo se.
Vítr jim nemilosrdně šlehal do tváří a i přes těch pár stromů, co měli nad sebou, na ně dopadaly velké a rychlé kapky deště. Pršelo vytrvale a v nečekaném množství.
Někde se ozvalo praskání a všichni si začali myslet, že je něco pronásleduje. Náhle se zřítil strom a dopadl těsně vedle vyděšené Sakury. Ta se hystericky rozběhla pryč a všichni ji se strachem o ni následovali.
Náhle se to Narutovi zdálo okolo nějak povědomé a když vyběhli z lesa, zjevila se před nimi velká brána Konohy.