Carneval in Konoha 3

Sasuke si povzdychl. „Tak to teda začalo, tsss…“ Ulicí, kterou procházel, se ozval další výkřik, zvěstující tu šíleně úžasnou novinu, že právě začal Konožský Karneval.
Ulice se jen hemžily všemožnými příšerkami - aspoň tak to Sasuovi připadalo - a veselím, což mu moc po chuti nebylo.
Vtom mu někdo skočil na záda a Uchiha se rychle otočil.
Byla to Sakura. Měla na sobě vrchní díl růžových plavek, havajskou sukni a věneček z květin na hlavě a okolo krku. Sasu na ní vrhl pohled plný opovržení. Haruno se však radostně ušklíbla, popadla ho za ruku a než bys řekl švec, táhla ho do středu dění.
„Mimochodem… za co to jdeš?“ ptala se ho se špatně skrývaným zájmem.
„Za koho bych asi tak šel?“ odfrkl si Sasu a Sakura mu pohotově skočila do řeči.
„Za své předky?“ a zírala na jeho černé triko se znakem Uchiha klanu vzadu, běloskvoucí trenky a až přehnaně pečlivě nagelované vlasy.
„Ty si normální… *cenzura*. Jdu přece za sebe!“

„Takže vážení… Karneval začíná!“ ohlásila nadšeně Tsunade, převlečená převelice originálně za fialového dinosaura.
„Ale nejdříve… než začne oficiální program… byla jsem požádána dvěma chlapci, jestli by zde, na pódium, nemohli udělat jednu nevšední věc… Aneb - tlumočím - jak to dopadne, když se dva chlapci mají rádi!“ Godaime Hokage s nervózním úsměvem odcupitala pryč z pódia.
Brzy se z levého rohu ozvalo: „Láska může mít…“
„mnoho podob.“ Z pravého na to. První hlásek byl podivně pisklavý a druhý zase hluboký.
Najednou doprostřed vtančil Naruto a brzy se k němu přidal…
„Panebože, snad to není Gaara!“ vyjekla Temari a křečovitě se chytla zábradlí, které se jí jako první nachomýtlo pod rukou.
Bohužel či snad bohudík, byl to Gaara a známý blonďatý ninja. Oba na sobě měli upnuté růžové tričko. První jmenovaný měl pod ním ještě, zřejmě, vycpanou podprsenku, takže mu byl vidět kousek bříška (slint). Na sobě pak ještě měl hnědou sukýnku.
Své ježčí bodliny měl pečlivě ulízané až na dvě, nejblíže krku, které byly na konci svázané kusem provázku, sloužíc jako culíčky.
Okolo očí měl černé linky a na víčku pečlivě rozpatlané dětské růžové oční stíny. Ve tváři měl krvelačnější výraz než obvykle.
Narutův outfit tvořily ještě džíny a přiblblý ksicht.
„Publikum“ se vzpamatovalo z údivu. Sem tam se ozval potlesk, ale většinou to bylo znechucené pískání a „Fůůůj!“
„Já jsem Troy Bolton,“ začal Naruto chrčivě chrčet do mikrofonu, který slabě zapípal.
„A já Gabriella Montez.“ Doplnil ho pisklavým hláskem Gaara. A už to jelo…
„It's hard to believe…
That i couldn't see
You were always there
Beside me.“ Narutův hlas zněl příšerně falešně, až to trhalo uši. Pak podal mikrofon Gaarovi.
„Thought i was alone
With no one to hold.“ Gaara by možná zněl líp, kdyby tak nepištěl. Pojednou se oba chytili za ruce.
A začali uniso: „But you were always
Right beside me
This feeling's like no other
I want you to know
I've never had someone
That knows me like you do
The way you do
I've never had someone
As good for me as you
No one like you
So lonely before
I finally found
What i've been looking for.“ Naruto Gaaru obejmul.
„Huuůůůhuuuůůů…“ = Gaara.
Oba se uklonili a na podium vkráčela dvě individua - Kakashi a Jiraiya. Oba na sobě měli bílý vršek od plavek a modré trenýrky s černým symbolem Konohy. A v ruce drželi cedule s nápisem „Aplaus!“. A tak se ozval potlesk…
„Troy a Gabriella“ cupitali k pravé straně. A aby to skončilo opravdu… zajímavě, Naruto ještě chytil Gaaru za zadek. Pak oba utekli.