Ask Anyone! 01

Ask Anyone!
aneb Zeptejte se koho chcete...

Fuj teda, ta snídaně byla hnus, ať mi někdo příště připomene, že nemám kupovat instantní rámen ve výprodeji (navíc s přeškrtnutou dobou spotřeby). Snad z toho nebudou žádné jiné nepříjemné důsledky...
Slušný občan Konohy už se nemůže ani bezpečně nasnídat!
„Lantia-sama!!!“
Tož kudla co je zas!
„Dneska máme uzávěrku a vy jste jaksi ještě nic neodevzdala!“ řekl pobouřeně Konohamaru, ruce zkřížené, a jak jinak, tvářil se jako by tady tomu šéfoval on.
V klidu, prcku, do večera máš na stole tisíc nic neříkajících slov
„Tohle musí být trhák, chápete?! Dyť už nás pomale nikdo nečte! A nejsem prcek! Jednou se stan...“
Jednou se staneš sedmým Hokagem, nejsilnějším ninjou na světě a porazíš Naruta, ano, já vím.
Na to jakej je to prcek, dokáže se tvářit docela dost zuřivě. „Je vám jasný, šéfko, že pokud si tohle číslo koupí zase jen pět lidí, z toho tři sou Kakashi-sensei, Ebisu-sensei a Ero-sennin, kteří si stejnak vystřihnou jen fotku s holkou na zadní straně s reklamou na plavky, tak nám Tsunade no Baa-chan odebere rozpočet, já se vrátím k plnění Déčkových misí a vy budete nezaměstnaná!“ A naneštěstí mu to v krizových situacích docela myslí.
V klidu, Kápo, běž si hrát s autíčkama, já zatím něco vymyslím
„Jen aby,“ zamumlal a opustil kancelář.

Po třech hodinách těžkého přemýšlení (v televizi měli její oblíbený pořad) se konečně usmyslela jak to teda bude, sedla za kompl a rozeslala následující článek do všech informačních portálů na světě...

Tož zdarec, (pokud jíte instantní rámen, okamžitě přestaňte!)
Já jsem Lantia, divný jméno, pro divnou osobu, co pochází z divné České země za dvěma horami a dvěma oceány a co právě snědla tu divnou snídani. Nebojte, důsledky zatím žádné, až na to, že mám zkažený celý ráno x(.
Každopádně jsem se před rokem odstěhovala do Konohy, neptejte se proč. Sem tady šéfredaktorkou asi jediných novin vůbec, Shinobi no Sekkai magazínu. Divíte se, že to nikdo nečte? Já taky ne.
Ale rozpočet je rozpočet, a práce je práce. Bez rozpočtu nebude práce a bez práce nebude rámen. V některých případech je to i pozitivní věc...
Mým odstavcem v novinách jsou informace o světově známých a proslulých lidech. Těžko to bude někdo číst, pokud tam zrovna o něm něco není, že...
Takže jsem tady s novou taktikou a formou celé té mojí rubri...odstavce. Ale asi budu potřebovat trochu vaší odborné čtenářské pomoci. Většina z vás jsou nejspíše taky obyčejní smrtelníci, co nemají VIP přístup k celebritám jako je babča Tsunade, Kakashi-senpai nebo Orochimaru. Smrtelník sice sem, ale jako každý správný novinář, přístup mám všude x).
V příštích dnech či týdnech bych od vás potřebovala jediné – dotazy, výzvy, psaníčka, básničky, cokoliv vás napadne, co byste se chtěli zeptat svých oblíbených hrdinů tohoto světa. A fantazii se meze nekladou. S klidem mohu říct, že každého najdu, z každého vypáčím i číslo kreditní karty a přednášet básničky umím taky x))
Jako přílohu posílám první část rubriky *to zní pěkně x))*, která byla narychlo vytvořena abych stihla uzávěrku...nese název, Ask Anyone! aneb Zeptejte se na co chcete.
Na vaše náměty, návrhy, dotazy, básničky, kritiku a tak vůbec, se těším v komentářích tohoto světoběžného článku. S vaší pomocí se mi snad podaří oživit trochu život v Konoze (trocha bulváru nikdy neuškodí x))
S rychlým pozdravem (dostavují se důsledky),
Lantia-chan
snad ještě šéfredaktorka
Shinobi no Sekkai magazín

..:::::ASK ANYONE! 01:::::....:::::ASK ANYONE! 01:::::..

V dnešní obnovené rubrice Ask Anyone se mi podařilo cestou z Ichiraku rámen (spravovala jsem si chutě z rána) vyzpovídat pár náhodných kolemjdoucích. Dotazy byly ode mě a od Brepty, mojí veverky
Ještě v Ichiraku rámen jsem měla možnost promluvit s
Nepředvídatelným ninjou no. 1, rámen žroutem, a chlapcem pyšnícím se světově známo přezdívkou Konoha no Baka, Uzumaki Narutem.
Za rozhovor s takovou pákou bych nejspíš sáhla hluboko do kapsy a musela hladovému ninjovi po misi koupit aspoň pět rámenů, naštěstí jsem vyčkala chvíle, kdy do sebe šoupl poslední, osmou misku a účet zaplatil Iruka-sensei. Spokojeně napapaný Naruto byl pak více jak ochotný zodpovědět jakoukoliv otázku.

Ahoj, Naruto!!!
„ÁÁÁ ÁÁÁ ÁÁÁ NANI?!!“ Trochu jsem ho asi vylekala. „ÁÁÁááá...to jsi jenom ty...“ Měla jsem víc.
Měla bych na tebe pár otázek, konec konců všichni víme, že jsi kápo mezi celebritami Konohy, a tak není možné tvé jméno vynechat v mojí rubrice, navíc když je to její premiérové vydání.
Naruto hyperaktivně vyskočil ze židle a začal radostí poskakovat všude okolo. „Ano, ano, ANO!! Konečně se o mě všichni dozvědí a...“ Chvilku tak jančil, ječel cosi o šestém Hokage a celosvětovém uznání. Nakonec se posadil a nedočkavě očekával onu otázku.
Ty máš asi rád rámen, co? *usoudila jsem z osmi prázdných misek na stole*
„Tak to si piš! Rámen mám k snídani, k obědu, někdy je čas i na instantní sváča rámen, no a taky k večeři.“
No jasný Vždycky mě ale zajímalo, když se tak celodenně, a hlavně spíš celoročně...
„Mají tady super vánoční Miso Rámen s překvapením a o velikonocích i spešl Rámen s extra vajíčkama a taky...!
Ano ano, my víme, zpět k té rámen lásce. I když máš ty osobně rámen tak moc rád, co na to říká Kyuubi? Není mu už z pohledu na obyčejné slovo Rámen špatně?
„Huh?“ Dokonale zaskočen. „Ne, vůbec nemá pravdu! Jo? Fakt? URUSEI Baka no Kitsune!!!“ Začal mluvit sám k sobě, takže jsem radši nenápadně opustila Ichiraku a pokračovala v cestě.

Po cestě se mi podařil skvělý úlovek, narazila jsem, a to doslova, do světově proslulého nic mě nebaví, je to otrava, mraky jsou super, všecko vím všecko znám, ninji jménem Nara Shikamaru. To se mi zrovna hodilo.
Pravda, nebyl zrovna nadšen z našeho setkání, když se pomalu škrábal ze země, přeslechla jsem nejspíš i pár nadávek typu: Ježišmarjá! Zase otravná ženská!
Jakmile si spravil účes, využila jsem pár svých žurnalistických schopností a přemluvila ho k rozhovoru. (Slíbila jsem, že když odpoví pár otázek, nebudu ho dál otravovat...pokud přemýšlíte o těch schopnostech)

Moje otázka zní, co se ti tak moc líbí na mracích? Já je většinou jen fotila a proklínala když přišel slejvák a já byla bez deštníku, takže nevím co je tak fascinujícího na...jednoduše na jejich obyčejném pozorování?
Shika si stylově odkašlal a začal vyprávět. „Je to jednoduché. Mraky jsou volné, nemají žádné starosti, nemají otravnou matku, jsou obyčejné a uklidňující.“
Jo ták, o tom jsem takhle nikdy nepřemýšlela. Takže mraky máš raději než vlastní matku?
„To zase né, otravná otázka.“
A otce?
„Ne.“
A Asumu?
„Nikdy.“
Tvoje oblíbená barva?
„Zelená.“
Proč máš vlasy takhle do culíku.
„Opičím se po taťkovi.“
Mohl bys mi ukázat jak vypadáš bez culíku? *Brepto chystej foťák*
„Ani náhodou.“
Ale no ták...
„Ne.“
Poslední slovo?
„Ano.“
Řekl sis o to.
(podařilo se sundat gumičku násilím...smrtelník nebo ne, pár technik jsem pochytila x))
„HEJ!!“
„Super exkluzivní fotka, šéfko!“
Dík Brepto. Teď se můžeš zeptat na poslední otázku.
„Skvělé! Včera v dějepise sme řešili děsně těžkou otázku, takže když ty seš přes to IQ a tak vůbec, třeba bys na to mohl odpovědět,“ vyhrkl ze sebe tak rychle až to bylo skoro nesrozumitelné. „Takže...kolik let trvala třicetiletá válka, hm??“
„Ó Kami, to je otrava.“
„HA! Špatně! Toť vše k IQ přes dvě stě milí čtenáři!“
„Oi!! Odpověď je...“ Na to už jsme ale neměli čas, za deset minut uzávěrka, valili jsme zpět do redakce.

Nečekala jsem, že bych cestou v tuhle noční hodinu ještě někoho potkala, ale stalo se. V módním centru, kde měli zrovna výstavu černo červené kolekce oblečení a skrz kterou vede zkratka do redakce, jsem zahlédla známou tvář, velkého kápa nelegální sběratelské organizace Akatsuki, samotného Peina. (pozn. do tisku: vynechejte fakt, že byl v sekci ženského spodního prádla, nebo mě zítra přijde zabít, díky.)
Dalo to trochu přemlouvání, nejdřív aby mě nezabíjel, pak aby odpověděl na pár otázek, a pak zase aby mě nezabíjel. Bylo vidět, že toho má za dnešek dost (to centrum je dost velký) stejně jako já, takže jsme to vzali fofrem, nehledě na tu uzávěrku. Dotazy jsem tedy přenechala Breptovi, tomu pusa jede jako naleštěný Ferrari.

„Tož kurňa Peine, proč si navrhl oblek pro Akatsuki v takovéto podobě? Máš rád černou, a taky červenou?“
„Ve skutečnosti...“
„Rád koukáš na mraky? Teď jsme jednoho takovýho maníka potkali, asi byste si rozuměli. Proč máte na kloboucích bílé stužky s rolničkami? To jako mír vánocům, nebo co?
„Ale to...“
„A co ten piercing, nevadí ti to třeba dyž se sprchuješ a tak? Máš ho jenom v ksichtě nebo i jinde?“
„No mám ho ještě...“
„Dííííky za rozhovor, tě péro!“

A ještě jsme stihli uzávěrku, Konohamaru měl radost a já vlastně taky. V příštím čísle se možná dočkáte dalších rozhovorů a možná i vícero věcí. Drby se přece šíří rychle, takže jeden nikdy neví co všechno se na ulici dozví, každopádně vy se to dozvíte určitě
Lantia

..:::::ASK ANYONE! 01:::::....:::::ASK ANYONE! 01:::::..