Pro koho tu vlastně jsem?

Byla hluboká, sychravá noc a ve tmě seděl kluk v lese. Opíral se o opadaný strom, a přemýšlel nad svými přáteli a obvzlášť nad jedním. Zvedl se vítr a černá mračna se snášela blíže k zemi. Chvíli na to z nebe spadly první kapky deště.
Kapky snášející se rychle k zemi chlapce smáčely v obličeji a za chvíli bylo jeho oblečejí durch mokré.
"Naruto?" zeptal se hlas za ním.
Naruto se otočil.
"Sasuke?"
"Co tady děláš?" zeptal se Sasuke s jistou dávkou ironie v hlase.
"Přemýšlím. Přemýšlím o nás, o mistru Kakashim, o Sakuře, ale hlavně o nás dvou. Proč to není jak to bývalo?" chtěl Naruto znát odpověd.
Sasuke se na něho podíval arogantním pohledem a zase se podíval na nebe. Kapky deště mu stíkaly pod oblečení.
"Jak, jako dřív? Mezi námi byla vždycky jen nenávist. Nikdy jsem k tobě necítil nic jako kamarádství. To nevíš? Jediný vztah, který jsem kdy k někomu měl, byl k mému bratru-Itachimu. Ale teď cítím ke všemu a všem jen nenávist. Od té doby co...co to Itachi udělal." podíval se do země a Naruta bodlo u srdce.
Nečekal, že k němu bude Sasuke tak upřímný. Čekal, že ho alespoň trošku utěší, ale Naruto se cítil ještě hůř než před tím.
"Opravdu jsi ke mně necítil nikdy ani kousek přátelství?" optal se Naruto.
Sasuke bloudil v paměti a přehrával si různé histrorky s Narutem. Někdy byly veselé, někdy k pláči. Zjistil, že k Itachimu něco cítil, ale spíš to byla bratrská láska, než kamarádství, ale k Narutovi asi poprvé v životě cítil něco, čemu nejspíš jeho bratr říkal přátelství a láska.
'Bez lásky a přátelství se nedá žít, to si pamatuj, Sasuke.' vzpomněl si na Itachiho slova.
Je pravda, že když byl s Narutem, bylo mu fajn, ale jednou se musí skončit se vším. Aji s přátelstvím.
'Nejlepší bude, když ani nebude vědět, co jsem k němu cítil.' řekl si Sasuke.
"Ne, nic jsem k tobě necítil. Nikdy jsem tě nepovažoval za kamaráda. Maximálně jsem tě bral jako týmového parťáka, a i to mě stálo dost sil." zalhal Sasuke pro dobro obou dvou.
Díky těmhle slovům Naruto stuhl a jediné jeho štěstí byl teď ten déšť, díky, kterému jeho malé slzičky nešli rozpoznat od kapek deště.
"Opravdu? To je mi líto." zasmutněl Naruto a Sasuke se otočil zády k Narutovi.
"Půjdu zpátky, je pozdě."
Naruto jen kývl. Když se Sasukeho silueta v dálce vzdalovala a nakonec nebyla vidět vůbec, tak se Naruto neudržel a propukl v hysterický pláč. Vypadal jako by se zbláznil-pláč s velkými slzy střídal se záchvaty smíchu.
Nevěděl co dělá. Myslel si, že je na světě úplně sám. Věděl, že k němu byli lidé dřív milí, ale jakmile se Naruto otočil, tak si špitali za jeho zády.
Na co zůstávat ve vesnici, kde pro nikoho není?
"Pro koho tu vlastně jsem?" ptal se sám sebe, a polykal velké slzy.
Vstal a ploužil se temnými, nočními ulicemi Konohy. Šel k sobě domů a v zápalu hysterie vzal batoh a házel do něho potřebné věci. Do pěti minut vyběhl ven a utíkal pryč. Kamkoliv jinam než zůstat tam. Na kopci se podíval na noční Listovou a zašeptal krátké:"Sbohem." Měl v úmyslu se tam už nikdy nevrátit. Už teď se mu, ale stýskalo po lidech v ní.
Hrdě se, ale otočil a utíkal pryč aby si to nerozmyslel a nevrátil se.
:::::RÁNO V LISTOVÉ::::::::
"Neviděl jste Naruta, mistře Kakashi?" ptal se Sasuke.
"Ne, dnes ne. Jdi se podívat k němu do pokoje. Možná bude tam."
Sasuke se rozběhl k domu, kde bydlí Naruto a zastavil se přede dveřmi. Nadechl se a rozrazil dveře dokořán.
"Co?" vydechl.
Pokoj byl rozházený, od toho jak Naruto prohraboval věci a hledal co si vezme. Všechno bylo rozházené, a byl tam hrozný vzduch-Naruto nejspíš nevětrá.
"Naruto? Jsi tady?" křikl přes pokoj. Šel dál do pokoje a šel do koupelny. Kartáček a další hygieniské potřeby tam nebyly.
Sasuke si vzpomněl na včerejšek.
"Kde jsi?" zašeptal do větru.
"Chci ti něco dát! Psal jsem to včera večer. Napsal jsem tam, to co k tobě cítím."
"Je pryč. To jsem, ale nechtěl. Jen jsem se nechtěl vázat do vztahu jménem kamarádství." vzlykl Sasuke a křečovitě mačkal v ruce bílou obálku. Na obálku se vpila slza. Vpila se na obálku jako Sasukeho city k Narutovi.