Akatsuki, adopce a Uzumaki Junior 6

,,No to je teda uvítaní..." odfrkl si obchodník...,,přišel jsem si pro to, ,co mi dlužíte!"
,,Ale já nic nemám!“ zareagoval Sasuke okamžitě.
,,Nic?“
,,Nic…“
,,Niiic????!“
„Nic!“
„Fakt?“
,,Jo.“
„Ani eura?“
,,Ani eura… prostě nemám nic!“
,,Ani šperky?“
,,Ne. Prostě nic.“
„Tak aspoň žvýkačku.“ Řekl obchodník už téměř prosebně.
„Nemám!“ zařval Uchiha.
„…, to je ale problém.“
„Sem si nevšim.“ Odvětil Sasuke ironicky.
,,Ale kdybyste třeba hledal, tak byste něco našel.“
,,Už se stalo… a nic.“
„V tom případě je mi to velice líto, ale budu vás muset zabít.“
,,A to jako japato? Co byste z toho mě, když nic nemám?“
„No na mě se nekoukejte. Já si to nevymyslel. Ale zákony podsvětí obcházet nemůžu.“ Řekl obchodník skoro omluvným tónem.
„…“
„Hele, když už mi to tak komplikujete, nenecháte se zabít dobrovolně? Pro mě? Nebo to chcete komplikovat a bránit se?“
„No, a kdybych se nebránil, co z toho budu mít?“
„No já nevím… mohl bych vám splnit třeba poslední přání.“
„Jo? Tak já si přeju, aby v potoce teklo saké a ve studánce bylo pivo! Nebo naopak? No… to už nechám na vás.“ Řekl Sasuke zasněně.
,,Chcete mě zruinovat?! To nejdeeee!“
,,Pche… sliby sliby a h***o hovno zlatá rybko. Jste horší skrblík než ten od Akatsukářů.“
„Jo?“ řekl obchodník a utíral si oči, ve kterých se mu zaleskly slzy „něco tak hezkého mi ještě nikdo nikdy neřekl. Já a být lepší než Kakuzu, můj velký vzor! Mám doma jeho plakát! Nad postelí! A jenom kvůli němu jsem chodil do kroužku šití!“
„Tatííííí. Kdo je ten pán?“ vložila se do rozhovoru malá Hinata.
,,Ále. Nikdo důležitý. Přišel mě jenom zabít a pak odejde. O toho se nemusíš zajimat.“
,,Zabít?“ zeptala se plná zájmu.
,,Jo… tak něco.“
,,No nemůžeme ho zabít první?“
,,No, kdybych nebyl opilej, tak možná i jo. Ale takhle jich tam je moc… mají přesilu.“ Vysvětloval Sasuke.
,,O čem si to tam špitáte?!“ skočil jim do řeči obchodník.
,,Ptám se tatínka, jestli vás můžu zabít.“ Informovalo ho škvrně.
Muž se rozchechtal na plné kolo.
,,Ty mě? Hihihihiiiiii. To je dobrej vtip. Heheheeee. tebe bychom potřebovali. Hahahaaaa. Šéf by ti dával ty nejtěžší případy. Chichiiiiiiii.“
,,Tatí, tak můžu?“ zptala se naposled.
,,Když se ti chce.“ Kývl její otec na znamení souhlasu.
Dívka přistoupila k rozesmátému muži, nevině se usmála, zaujala postoj Juukenu a v očích se jí objevil růžový Byakugan.
,,Růžová? Onaje víc cool než já! Já mám jenom trapnou červenou! To není fér!“ zakřičel Sasuke překvapeě.
„Tadaaaa!“ zakřičela malá Hinata a píchla obchodníka do očí (takovým tím známým ,,véčkem“ XD) a nakopla ho do rozkroku.
,,Auuuuuuuuuu!“ zaječel nešťastník.
Sasuke jen šokovaně zíral.
,,Tatííí? Je už mrtvej?“ ptala se Hinata zvědavě.
,,No, skoro…zbývá ho dorazit.“
Hinata chytila kámen, co se povaloval na cestě a vši silou ho hodila své oběti na hlavu.
,,A teď?“ ptala se a ukazovala ta krvavou louži, co se pořád rozšiřovala.
,,Jo… teď už je po něm.“ Oznámil jí.
„Jsem šikovná?“
„Jo… moc. Ale prosím tě, kdo tě to naučil?“ ptal se Sasan se strachem v hlase. „Za chvíli se budu bát vlastní dcery… moment! Já se jí už bojím!“ pomyslel si.
,,No, maminka a teta sakura mě to učily. Říkala, že chlapi jsou sv**ě, i když jsou třeba malí.“ Odvětila s úsměvem.
,,Aha…“
„Ty nemáš radost?“ zeptala se smutně.
,,Ale… to víš že mám. Ale už musíme jít. Čeká nás dlouhá cesta.“ Řekl neupřímně vesele.
,,Takže tam ještě nejsme?“
,,Ne.“
,,A teď?“
,,Ne.“
,,A teď?“
A takhle jejich cesta pokračovala.

***u Akatsuki***

,,Hele ty malej spratku. Já budu vzývat Jashina, přiměřeně velkého, a ty zatím počítej do třiceti.“ Řekl Hidan.
,,Do třiceti? A prooooč?“ ptal se Jiraya.
,,Protože to je jashinava vůle!“
,,A prooooč?“
„Protože má asi třicítku rád.“
„ A proooooč?“
„ Vrrr! Právě jsi vydržwl o jedno proč víc než já! Dělej, počítej!“
Jiraya jenom pokrčil rameny. Chvilku neříkal nic, ale nakonec z něho vylezl ještě jeden dotaz.
,,A kdo to vlastně je ten Jashin?“
,,Jashine!! Pro tvoje třetí oko, za co?!“ zaúpěl nábožensky založený ninja k nebi.
,,Prostě počítej!“ zaječel.
,,Jedna, dva, tři, čtyři, pět, sedum, devět, padesát, patnáct, tři, osum, dveetjedna, mínus pět, čtyři a půl a třicet!“ zakřičel vítězoslavně, že to dokázal.
Hidan začal křičet něco o tom, že nechápe, jak může existovat tak tupé dítě, ale řval poněkud moc hlasitě, takže na něj přiletěl zbytek jeho bandy.
,,Co to tady vyvádíš s tím bobečkem?!“ zaječela Konan a okamžitě Jirayu objala.
,,No co by. Chtěl jsem ho obětovat. Aspoň by byl užitečnej.“ Odpověděl jí klidně.
Vzpápětí se na jeho hlavu snesla snůška výčitek.
,,Ty debile. Když už ho chceš udělat užitečným, tak ho z p e n ě ž i !!!!“ zařval mu Kakuzu do ucha.
,,Stejně to je na houby. Nevyšlo to.“
,,Jakto?“ zajímal se Kakuzu.
,,Ten malej baka neumí počítat!“ řekl a rozplakal se.
,,Ha! Nedali mu řádný vzdělání! A pak kdo je tady skrblík!“ zareagoval Kakuzu.
,,Málem by promarnili takový talent.“ Postýskl si Pain.
,,Víte co? Dáme ho do školy! Na dlouho!“ navrhl Deidara, který se ho chtěl zbavit.
A Akatsuki, unešení tím návrhem, začali zpívat :

,,Dáme klukovi školy,
ať to stojí cokoli.
Nešetříme na chlapci,
Paine šahni do kapsy!
Když zná nunkein písmena,
Stane se s ním proměna,
Když zná nunkein dějiny,
Tak je úplně jiný!

Bůde to ozdoba Akatsuki bandy,
Bůde mít brejličky a možná i kšandy!
Pósune řemeslo zas o kousek dál,
Bude to nunkein intelektuál!

Naučí se mluvit tvrďácky,
bude nosit červené obláčky,
Naučí se vražditi,
praští Zetsu palicí!
Naučí se německy,
Řekne troky né necky.
Když bude mluvit plynně,
Můžel lovil Bijjuu v cizině.

Bůde to ozdoba Akatsuki bandy,
Bůde mít brejličky a možná i kšandy!
Pósune řemeslo zas o kousek dál,
Bůde to nunkein intelektuál!

A tak šel Jiraya do školy a strávil tam dlouhých patnáct let.