Tichá hrozba - 3.díl

Tichá hrozba - 3.díl
Tentokrát tento díl ppíšu já

,,Nějaká unavená, nezdá se ti?" Rýpnul si Sasuke, když jsem se namáhavě došourala do hlavní místnosti.
,,Počkej až nebudu tak grogy a budeš mít, co dělat s mojí pěstí, co vyčistí vzduch a pošle tě na okružní let." Odesknu a unaveně odpadnu do nějakého křesla. Sasuke s podepřenou hlavou zvedl jedno obočí a na tváři se mu mihl nadřazený úsměv.
,,To bych se na to podíval." Řekl nakonec, ale oba jsme věděli, že chtěl ještě něco dodat.
,,Náhodou...Itachi mi řekl, že jsem se hodně zlepšila v Genjutsu a ostatní mě zase chválili v Ninjutsu, tak drž vrata od chlíva." Odvětím a odpluju myšlenkama mimo realitu.
Asi po pěti minutách, kdy jsem čuměla na velmi zajímavou zeď, jsem stačila zaregistrovat, že můj týmový partner se zvedl a opustil místnost. Jenže pochvíli se dveře znova otevřely a v nich stála ta samá osoba. Zvědave jsem se na Sasukeho podívala, abych zjistila, co tu vyvádí. No jo...já a zvědavost jdem ruku v ruce. Zjistím, že Sasuke si šel akorát pro sklinku vody.
,,Ty...Carmen." Začal opatrně mladý Uchiha. Zvednu svůj pohled na něj.
,,Co?"Zeptám se drze.
,,Proč jsi vůbec tady?" Vymáčkne se tázající.
,,Proč se tu sneseš s Itachim?" Odvětím otázkou.
,,Ptal jsem se první."Začal protestovat a odložil onu sklenici s vodou.
,,Já se ptal první...jsi jako malý."Odseknu a dál ho propaluju pohledem. Sasuke mi to chvíli oplácí...ale pak mu dojde moje povaha a tvrdohlavost. Povzdychne si a nahodí výraz Co-si-mám-s-tebou-počít.
,,Zjistil jsem,že mě Itachi celou dobu chránil a že zachránil vesnici. Proto jsem mu témeř odpustil." Téměř? Pohlédnu na něj zvědavě, ale on si toho nevšimne. Opřený o opěradlo se zamyšleně kouká do země. Zvedne hlavu a vybídne mě, abych teď odpověděla já.
,,Takže od začátku." Povzdychnu si a v hlavě se mi jako film zobrazují děsivé vzpomínky.
,,Všechno začalo požárem. Můj klan vyhořel a s ním i velká část vesnice. Hokage mě odsoudil a vyhnal mě z vesnice."Začnu vyprávět a opět se ponořím do myšlenek a vzpomínek.
***
,,Na Carmen už nezáleží. Její techniky už známe..."Ozývalo se skrze dveře. Ačkoliv jsem se tomu bránila, začaly mi téct slzy.Už jsem to nevydržela. Odlepila jsem se od mohutných dveří a rozutekla se dlouhou chodbou. V běhu jsem si hřbetem ruky setřela neposedné slzy.
,,Proč?" Zašeptala jsem zničeně. Unaveně jsem se opřela o stěnu a sklouzla se po ní dolů.
,,Orochimaru-sama..." Zašeptala jsem. Jeho slova mi zněly v uších výrazněji a hlasitějí. Docházela mi jejich podstata. Po dobu pěti let na mě experimentoval a prováděl pokusy.
Ale já se nebránila. Věřila jsem, že mi pomůže v mé pomstě. Věřila jsem...
Opřu si hlavu o kolena a začnu potichu brečet. Tichounké vzliky, že šly ztěží zaslechnout se linuly chodou. Liduprázdnou. Seděla jsem tam na studené zemi asi dalších deset minut, když jsem pak zaslechla kroky. Vydešeně jsem vstala a setřela si slzy. Upravila si nedosedné vlasy. Když se příchozí oběvil na chodbě, pokračovala jsem v cestě jakoby se nic nedělo. Pohlédla jsem na mého rušitele. Byla to holka v mém věku. Měla středně dlouhé černé vlasy a zvláštní oči. Měly fialový nádech. Dál jsem si neprohlížela. I ona na mě pohlédla. Mlčky jsme kolem sebe prošly. Na rohu jsem se na ni naposledy podívala. V tu chvíli se i ona otočila a naše pohledy se střetly. Pak jsem ale zašla za roh a snažila se zapomenout na zvláštní pohled v jejích fialových očí.
***
,,Tys byla u Orochimara?" Vydechl Sasuke a pozorně poslouchal. Kývla jsem a bez jediného optání jsem si vzala jeho sklenici vody a napila se z ní.
,,Tak nepřerušuj, jestli to chceš dopovědět." Poradila jsem mu naoko vyčítavě a položila prázdnou sklenici na stůl. Sasuke jen kývl na souhlas.
,,Přesunu se o pár let později." Řekla jsem a divila se, proč mu vykládám svůj životní příběch, když on mi otráveně řekl jednu větu a nic víc.
,,Byla jsem na cestě několi let. Čtyři nebo pět. V té době jsem trénovala od rána do večera. Ve vesnicích jsem buď ukradla něco z obchodu nebo jen tak někoh přepadla. Ze začátku mi to vůbec nešlo, ale nakonec jsem si zvykla a nevšimala si vyděšených pohledů ani protestů. Cestovala jsem po různých zemí a vesnicích a nějak už jsem se dokázala o sebe postarat. Pak se mi přihodilo něco, co mi změnilo život."Řekla jsem a na chvili si oddechla.
,,A co?Zeptal se Sasuke a pohodlně se opřel.
***
Byl krásný den...lilo jako z konve a já rychle utíkala a hledala úkryt. Brodila jsem se bahnem, který tam způsobil několikadenní déšť. Vlasy se mi lepili na tvář a já byla promočena na kost. Třásla jsem se zimou, ale stále jsem utíkala dál. Ale nešťastně pohozená větev se mi připletla pod nohy a já jak vysoká, tak široká jsem se rozplácla na zemi. Měla jsem štestí, že jsem jsem zahučela na chodník, takže jsem od bahna zacákaná nebyla. Radost mě přešla, když jsem zjistila odřená kolena. Avšak byla jsem tak vyčerpaná, že jsem se na nohou neudržela. Unaveně jsem znova dopadla na zem. Ovšem po chvíli se mi před zorný polem objevily něčí nohy. Zvedla jsem zrak a pohlídla na dvě osoby.
,,Ninjové?" Zašeptala jsem a postavila se.
,,Kdo jsi?"Zeptali se a připravili si shurikeny a kunaie. Vyděšeně jsem ucouvla o krok dozadu.
,,Wasaii Carmen." Pípla jsem a nechala studené kapky, aby mi dopadly na promrzlý nos. Ti dva se na sebe podívali, ale pak na sebe kývli. Bez znamení se na mě oba rozběhli."***
,,A pak se nějak zhroutili?"Řeknu zjednodušeně.
,,Jak to myslíš?" zeptal se Sasuke.
,,Tys mi řekl jednu větu a já jsem spokojená...chceš toho po mě moc!"Řeknu naoko naštvaně.
,,Prostě se to stalo. Objevilo se světlo a oni padly k zemi."
***
Vydešeně jsem hleděla na bezvládná těla.
,,Co to..?"Řeknu vyděšně a pohlédnu na svoje ruce. Couvla jsem několik kroků dozadu, až nakonec jsem se otočila a zděšeně utekla od místa činu. Cestu mi po chvíli zatarasil ale někdo jiný.
Pohlédnu na něj. Černý plášť...červené mraky.
,,Akatsuki."Zašeptám.
,,To byl dobrý výkon." Řekne neznámí a ukáže na těla za mnou. Nespustím z něj pohled, jen tak dál koukám.
,,Pojď se mnou." Řekne a otočí se. Rozejde.Já ale stojím na místě jak přilepená.
Hlavou mi proběhne Orochimaru a jeho bezcenost. Celá ta léta utrpení a hlavně vzpomínka, jak mě vyhodili z vesnice.
Na nic nečekám. Rozběhnu se.***
,,Zjistila jsem, že to byl Pein."Prozradila jsem identitu Sasukemu.
,,To tě jen tak vzal mezi Akatsuki?" Zeptal se pohrdavě. Záporně jsem zakroutila hlavou.
,,Ani omylem. Řekl, že mě Akatsuki sledovalo asi dva roky, kdy jsem byla na útěku. Někdy jsem z hladu i někoho zabila, abys pochopil. Taky zjistili, že jsem utekla od Orochimaru a že mám neznámou Kekkei Genkai. Trénují se mnou, aby se přišlo na to, jakou. Pak jsem byla asi tři měsice pouze jako zvěď u Akatsuki. Po těch třech měsících jsem byla uznáná jako právoplatný člen." Ukázala jsem na čelenku se znakem listoké kolem krku. Přes čelenku byla rýha, který byl naopak znakem Akatsuki.
,,No..už se s tebeou nebudu zdržovat." Řeknu a vstanu z křesla.
,,Kdo se tě prosil?" Odvětí Sasuke a napodobí mě. Než mu stihnu něco odpovědět, zmizí ve svém pokoji.