Život s Akatsuki - 10. kapitola - Techniky? Techniky!

Den ubíhal stejně jako všechny předešlé. Skupinka ninjů se bavila v obýváku, Tobi venku trénoval s Deidarou a Itachi z nudy prolézal pokoje. „Co to tu smrdí?“ Pronikavý zápach ho doslova praštil přes nos. Otevřel dveře jedné z ložnic. Pod postelí našel… výhonky. „Co si tu ten Zetsu sakra pěstuje?“
Pan zelenina stál ve dveřích a tvářil se rozzlobeně. „Nemáš právo lézt bez dovolení do mého pokoje!“ „Je to neslušné, to tedy ano.“
„Není to tvůj pokoj, jen noclehárna!“ odsekl Itachi. „Oficiálně tu totiž nebydlíš!“ Ukázal rukou na cosi podivného, co rašilo pod postelí. „A co to má být za sajrajt?“
Zetsu se urazil a když odcházel, každá z jeho polovin obličeje vypustila sprostou nadávku.

„Navrhuju dneska dát si oběd venku,“ prohlásil Zetsu.
„Páni, ty se lepšíš! Čím dál zajímavější nápady!“ nadchl se Kakuzu. „A kdo to tu ohlídá?“
„Nemusíme tu mít hlídku. Ani jeden z nás tu nemá nic cennýho.“
„Kromě zbraní,“ poznamenal Itachi kysele.
„Koupíš si nový!“ usadil ho Kakuzu.
„A naše poklady budeme mít s sebou, tak co.“ Kisame láskyplně pohladil svůj zabalený meč.

„Vracím batoh zpátky na místo. A pak se jde ven.“
Shenai Deidaru doprovodila. Položili batůžek mezi zbylé a odcházeli. „Neslyšel jsi nic?“
„Ne, vůbec.“
„Já měla dojem, že za náma něco rachotí.“
„Hloupost!“ Deidara nad tím mávl rukou.
Jakmile zmizeli, vylezl Kakuzu z úkrytu a odnášel si pár kousků hadí kůže z blonďákových zásob. Musel si je schovat po té události, kdy Orochimaru celé Akatsuki předváděl, jak se obrovský had, kterého před zraky všech vyvolal, svléká z kůže.

„Jídlo a zase jenom jídlo!“ Kisame rozděloval maso mezi členy. „Tímto vám přeji všem dobrou chuť.“
Osm prapodivných osob se usadilo v měkké trávě a hodovalo. Bavili se mezi sebou, jako kdyby se tu sešla parta přátel. Nedaleko nich plynula říčka, před nimi se rýsoval les a jejich úkryt, který nechali za sebou, chránily skály.
„Shenai, jak se ti to líbí?“
„Je to báječné, díky.“ Pořád ještě byli v místech, která zůstala opuštěná, takže nehrozilo nebezpečí, že by snad byli odhaleni.
„Pojď se mnou támhle k tomu stromu,“ lákal dívku Zetsu. „Ukážu ti kouzlo.“ Zvědavost jí nedala, a proto se zvedla. Postavil se před vybranou dřevinu. „Vidíš mě?“
„Ano.“
Zetsuova postava se vsákla do stromu. „A teď?“ ozvalo se odněkud, nedokázala přesně určit směr.„Už ne.“ Poodstoupila a rozhlížela se. Skupinka ji pobaveně pozorovala. Náhle Shenai něco chytlo za nohu a ona upadla na své ctěné pozadí. Půda se rozestoupila a z ní vylézal rozesmátý ninja.
„Zetsu! Ty šibale!“ vypískla a povalila ho na zem. Akatsuki se rozchechtali.
„Řekla ti šibale,“ ozval se Hidan. „Tohle je pocta, toho si važ!“
Zetsu se tvářil malinko kajícně a pomrkával po okolí.
„Ale přivedlo mě to na dobrej nápad. Co kdybychom ukázali Shenai, co umíme?“
Bude zábava, na tom se shodli všichni, snad s výjimkou Itachiho, který pouze zbledl. Kakuzu s Hidanem se na něčem domlouvali.

„Tobi, až řeknu teď, utíkej jako o život, budu tě chytat!“
„Rozkaz, Deidaro-senpai!“ Ninja s jedním odhaleným okem nadšeně zatleskal.
„Běž, Tobi!“
„Už?“
„Teď!“
Tobi se div nepřerazil, jak spěchal. Deidara mu dal chvíli náskok.
„Nahromadil jsem chakru do nohou a… vyrážím!“ vykřikl a během chvilky skrčka dohonil. „To nejde! Ty se nesnažíš!“
„Já tě chtěl nechat vyhrát, Deidaro-senpai,“ pípl Tobi.
Kakuzu s Hidanem si vybrali blízký osamocený strom. Nebude ho škoda. „Sledujte!“ Maskovaný ninja bouchl pěstí do kmene. Ozvala se ohlušující rána a pár ptáků poplašeně vzlétlo. Teď byl na řadě Hidan. Postavil se ke Kakuzově dílu zkázy, vzal do rukou svou červenou kosu se třemi hroty a během několika málo minut rozsekal strom na kolečka. Shenai tleskala a s ní i několik dalších členů.
„Taková síla a rychlost! Paráda!“
Oba ninjové se pobaveně ušklíbli. „Ale to ne. Vždyť já jsem děsně pomalej!“ namítl bělovlasý.
„Jen nepovídejte, pane Hidane!“
„Neříkej mi tak. Připadám si starej.“ Z legrace se na ni zaškaredil.
Šašci! Pomyslel si Itachi zhnuseně. Kvůli jedný ženský byste se přetrhli!

Kisame předváděl, co dokáže s vodou, právě teď si v řece vytvořil vlnu a dělal, že na ní serfuje. Diváci na břehu tleskali a povzbuzovali ho.
„Větší! Udělej tu vlnu větší!“ volal Deidara a v očích měl jiskřičky.
Kisame rád vyhověl, ta hra se mu líbila. Přidal trochu chakry a už se s vlnou řítil po proudu. Přitom se ukláněl a dělal opičky.
„Rybičko, jsi nej!“
Vylezl z vody a usadil se na břehu. Ruce ponořil do vody a začal počítat do tří. „Chytejte!“ Provedl nějakou ze svých ninja technik a na hladinu vylétlo několik omráčených ryb. Vrhli se do vody, aby si chytili večeři.

Zbylí ninjové se mezitím bavili jinak. „Házim!“ křikl Hidan a mrštil po Kakuzovi dřevěným kolečkem. Jeho týmový partner ho rozbil ještě za letu.
Zetsu si Itachiho prohlížel s výrazem naprosté znechucenosti. Ještě mu neodpustil ten „sajrajt“.
„Říkal tak ošklivě mým rostlinkám.“
„Nevšímej si ho, je to jen obyčejný potížista.“
Bílá a černá půlka Zetsuova obličeje se šeptem dohadovala.

„Neblázněte! Neumím chodit po vodě!“
„Je to snadné!“ Tobi se předváděl a kráčel po vodní hladině, jako by to byl jeho každodenní rituál.
Na tohle se nemusím dívat!Itachi zavřel oči a rozvalil se na trávě. Spát nemohl, jen relaxovat, protože Hidan s Kakuzou pořád ještě hlučeli.
Shenai se pleskala ve vodě, už byla celá mokrá.
„Zavři oči a zkus to ještě jednou.“
„Já nevím, Deidaro. Zkrátka mi to nejde!“
„Naposledy! Kvůli mně…“
Zahihňala se, opřela se nohama o dno říčky a zavřela oči. Ucítila, jak ji něco nadnáší.
„Zvládla jsi to!“ hvízdl uznale Kisame, ale pochichtával se.
Shenai otevřela oči a dívala se, jak se její třesoucí se nohy drží na hladině. „Jé!“ Nikdy by to nebyla dokázala, kdyby ji Deidara nedržel kolem pasu a nedodával jí do nohou chakru.
„To neplatí, Deidaro-senpai! Vy ji držíte!“ zakňoural Tobi.
„Nekaž to!“ Deidara ji zklamaně pustil a ona sebou plácla do vody. Otřásla se a pak začala po těch třech cákat vodu.
„Tuhle zábavu si nenechám ujít!“ Hidan se naprosto bez varování svlékl do půl těla a skočil do vody.
„Zetsu, pojď házet! Ještě mi tu něco zbylo! A určitě jsi na to lepší než támhleto nemehlo!“
„Já tě slyším, Kakuzu!“ zavrčel Hidan.

Rozesmátí ninjové vylézali z vody. „No tak, Itachi! Zapoj se! Ukaž nám Katon!“
To tak! Plýtvat chakrou jen tak z rozmaru. Uchiha se do klubka těchhle komediantů nechtěl přidat.
Akatsuki začali skandovat. „Katon! Katon!“
„Řekl jsem ne!“ vykřikl Itachi.
Vrátili se ke své zábavě, ale přitom každý kul pikle, jak z něj vymámit ukázku jeho pověstného jutsu. A pak…
„Utíkejte! Kisamemu hráblo!“ Deidara chytil Shenai za ruku a pokoušel se ji dostat na nejbližší větev.
„Tobi! Sem ke mně!“ Zetsu si rychle vyhledal jiný strom a Hidan s Kakuzou si vlezli do křoví.
„Nechte už těch šaškáren,“ zamumlal Itachi, ale pak si všiml, že ostatní jsou pryč.
Proti němu se řítil Kisame, vyvolával ze všech možných i nemožných míst vodu a hrozivě koulel očima. Šel z něj strach. „Tohle už není vtipný, Kisame!“ varoval ho Itachi.
Žralok se proti němu řítil jako neřízená střela, jen tak tak stačil uhnout. Sakra! Tohle začíná být vážné! „Sharingan!“ Itachiho oči zrudly.

Shenai se na větvi přitiskla blíž k Deidarovi. Dal jí ruku kolem ramen. „Neublíží Rybičce?“
„Neboj se. Na toho jedinýho z nás by nevztáhl ruku. Tohle celý je jen fórek.“

Kisame šel po Itachim tvrdě, jako skutečný žralok. Uchiha měl co dělat, aby se vyhnul jeho ostrým tesákům. Lil z něj pot, ale snažil se svému parťákovi neublížit. Další proud vody ho smetl, už měl zpomalenější reakce. Skupinka ten boj sledovala se zaujetím, střetnutí dvou tak silných protivníků se jen tak nevidí. Kisame proti němu vyslal hodně ošklivou vodní smršť. Věděl, že nemá jinou možnost, jak to zastavit. Uskočil dozadu a zformoval potřebnou pečeť. „Katon…!“ Ohnivá koule se střetla s proudem vody. Vzduch byl hůře dýchatelný, jak se postupně voda vypařovala.
„Fíha! Tohle jsem ještě neviděl! Překonáváš se, Itachi!“ volal Deidara.
Blýskl po něm očima, ve tváři vražedný výraz. Naletěl! „Proč takovéhle nadšení nedáváš do misí?“ Obořil se Uchiha na Kisameho, který se ukláněl přihlížejícím.

Návrat do úkrytu proběhl hladce. Všichni byli vysmátí a odpočatí, až na Itachiho, který by v té chvíli nejraději pobil celý svět. Deidara a Shenai zůstali ještě chvíli venku. Stmívalo se. Blonďáček nechal svá divná ústa na dlaních, aby rozžvýkala trochu jílu a vytvaroval zvířátko.
„To je krásný!“ rozplývala se Shenai.
Ninja zformoval pečeť. A teďka uvidíš parádní výbuch! Provedl své explozivní jutsu a ve chvíli, kdy ho dokončoval, vzhlédl. „Proboha! Nepřibližuj se k…!“
Už jen viděl, jak jeho soška exploduje a dívka padá na zem, kousek dál od místa, kde seděli. Vrhl se k ní. Měla ošklivě popálenou ruku a břicho. „Já jsem ale osel!“ bědoval Deidara. Aspoň, že dýchá! Rozběhl se k úkrytu. „Zetsu! Haló! Kde jsi, ty líná kůže?“ Věděl, že pokud ho nevyprovokuje, neodhalí se.
„Doufám, že máš dobrý důvod tu takhle hulákat!“
Deidara nemohl popadnout dech. „Já… pojď honem! Něco se stalo!“